Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Angela Marsonsová - Případy Kim Stoneové 3: Tichá modlitba

17. června 2018 v 8:30 | Nikinka |  Z mé knihovny
Musím se přiznat, že po předchozí knize, jsem se na Tichou modlitbu moc těšila, protože jak jsem psala v recenzi, Dokonalá mě moc neoslovila. V případě Tiché modlitby, se však bohužel musím opakovat.



Tichá modlitba je třetí kniha ze série Případy Kim Stoneové. Svým námětem je zajímavá, ale po přečtení, mi toto téma, přišlo nevyužité - škoda. Dvěma spřáteleným rodinám jsou uneseny dcery a únosci vyhlásili dražbu - která z rodin nebídne víc peněz, dostane svou dceru zpět. Ti druzí mají smůlu, jejich holčička zemře.
I tentokrát se setkáváme s detektivem inspektorkou Kim Stoneovou, takovou, jakou ji známe z knih Němý křik a Ďábělské hry. Je to postava, kterou si čtenář buď oblíbí, anebo ho vytáčí. O Kim jsme se mohli více dozvědět v předchozích knihách, avšak v Tiché modlitbě se její minulosti autorka moc nevěnuje, což je velká škoda.
Chybělo mi také hlubší prokreslení postav pachatelů - čekala jsem víc. Možná, že bych lépe pochopila, co je k tak odporným a zvráceným činům vedlo, kdyby byla psychologie pachatelů víc propracovaná. Totéž platí i pro ostatní postavy.
Stejně jako v předchozích knihách, i v Tiché modlitbě se setkáváme s krátkými kapitolami, ovšem celkový děj je tentokrát pomalejší, napětí příliš negraduje... Pomalejší děj mi obvykle nevadí, ale tady se to na můj vkus táhlo až moc.Ve srovnání s předchozími knihami, kdy jsem z Němého křiku byla doslova nadšená a Ďábelské hry se mi také líbily, je pro mě Tichá modlitba zatím nejslabší knihou. Přestože věřím, že si kniha najde své čtenáře, za sebe - ač nerada - ji hodnotím třemi hvězdičkami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama