Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Robert Bryndza - Do posledního dechu

13. května 2018 v 8:30 | Nikinka |  Z mé knihovny
Není to tak dávno, co jsem psala recenzi na knihu Temné hlubiny a už píši další. Jedná se již o čtvrtý díl se sympatickou inspektorkou, kterou jsem si oblíbila. Pokud jsem někdy byla při čtení předchozí knihy nervózní, pak to nebylo nic ve srovnání s dalším čtením. Knihu Do posledního dechu, budete číst dokud vám nedojde dech, protože je tak napínavá, že vás nenechá vydechnout.



V kontejneru je nalezeno tělo mladé dívky. Erika Fosterová je na místě jako první, případ ovšem nespadá do její kompetence. Nejdřív si musí zajistit místo ve vyšetřovacím týmu, přesto se pouští rovnou do práce.
Brzy vychází najevo, že tato dívka není jediná... Neznámý pachatel - nejspíš sériový vrah - láká mladé a naivní dívky na schůzky a skrývá se za falešnými profily na Facebooku. Nezanechává po sobě žádné stopy, ani důkazy... Eriku čeká opravdu náročný případ.
Možná vás zajímá, co autor může nabídnout - psát knihy na pokračování je těžké a já už jsem se několikrát přistihla, že v mnoha případech jsou dobré tak první tři knihy a v dalších to postupně upadá. V případě Roberta Bryndzy, tomu tak není - minulou knihou, mě velmi překvapil. A nebylo tomu jinak ani tentokrát. Avšak v tomto případě je to trochu jiné.
V knize Do posledního dechu je vrah zvlášť brutální. Tuto postavu se autorovi podařilo vykreslit velmi dobře - dokonalý vrah, který ve vás zanechá spoustu negativních emocí. Krom toho ukazuje, jak nebespečné mohou být sociální sítě - dávejte pozor, co a s kým sdílíte. Nikdy nevíte, kdo vás sleduje.
I trojice sympatických detektivů prochází vývojem. Jsou vřelejší a vtipnější. Díky tomu je hrůza vrahových činů ještě děsivější. Avšak největší změnou prošla Erika.
Stejně pilně si dal záležet na postavě vraha. Ten je odhalen stejě jako tomu bylo v případě knihy Noční lov v průběhu knihy, avšak příběhu to nijak neubírá na napětí až do poslední stránky.
Knize nechybí drama, barvitost a napětí - tentokrát jsem byla opravdu velmi nervózní. Musím také znovu pochválit styl autorova psaní, humor, který knihu odlehčí a také um vytvořit tak věrohodné postavy. Knihu hodnotím plným počtem hvězdiček a vřele doporučuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama