Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Prosinec 2016

V tomto roce naposled

30. prosince 2016 v 17:02 | Nikinka |  Novinky
Moji milí čtenáři,

po Vánocích, vás zdravím v posledním článku tohoto roku.
Moc děkuji všem, kteří v roce 2016 můj blog navštívili. Moc si toho vážím - děkuji za přízeň - ač toho letos nebylo moc, bylo pro koho psát.

Když se zamyslím nad rokem 2016 ve svém osobním životě, připadá mi, že strašně rychle utekl. A byl to dobrý rok - až na jeho závěr. Září nás všechny rozesmutnilo a v mém případě to stále trvá. Přestože jsem si letošní svátky užila, prožila jsem ten nejsmutnější Boží hod - na den přesně, to byly tři měsíce, co nás opustila Betynka - ještě loni, jsem si ji fotila do nového mobilu u stromečku, letos už tu s námi nebyla. Na druhou stranu, jsem protožila ty nejkrásnější svátky, protože během letošního roku, se naše psí smečka o jednoho rozrostla - přišla k nám Besinka, které jsme mohli udělat hezké Vánoce - u nás dostávají dárky i pejsci. Taky jsem byla moc ráda, že je tu s námi Argo, kterého vlastně tak trochu beru jako dárek - přišel v době, kdy mi bylo nejvíc smutno, dnes jsem moc ráda, že tady je a těším se na každý společný den. Je to můj miláček!

V létě jsme malovali obývák a náš společný pokoj - můj a sestry. Bylo to dlouho plánované a musím uznat, že to stálo za to - když už se malovalo, taťka udělal i novou podlahu a koupili jsme i nábytek - dočkala jsem se větší knihovny, kde mám po svácích další krásné knížky - děkuji! Výsledek letní dřiny, je krásný pokoj a obývák přesně podle našich představ. Kdyby nebylo toho smutného závěru, byl by to rok klidný a pohodový.
Věřím, že klidný bude rok 2017 a už se moc těším na konec toho letošního.

Do Nového roku 2017, vám všem přeji mnoho úspěchu, klidu, pohody, zdraví, štěstí, lásky a co nejméně starostí.

Krásné Vánoce všem!

23. prosince 2016 v 8:30 | Nikinka
PŘÍJEMNÉ PROŽITÍ
vánočních svátků
MNOHO POHODY
V KRUHU NEJBLIŽŠÍCH
A VŠECHNO DOBRÉ
V NOVÉM PROCE
přeje Nikola

Výsledek obrázku pro vánoční obrázky pejsci

Horečka nad ránem

21. prosince 2016 v 8:30 | Nikinka

JEDEN MUŽ. 117 DOPISŮ. A VELKÁ VÝZVA OSUDU.


Miklós - maďarský básník a novinář - přežil hrůzy koncentračního tábora a zvládl i cestu lodí do nemocnice na ostrově Gotland, kde se má zotavit. Místo toho si vyslechne krutou diagnózu: podle lékaře mu zbývá nanejvýš půl roku života.On se však nehodlá vzdát a pouští se do boje s osudem. Napíše dopis všem sto sedmnácti maďarským dívkám, které se léčí podobně jako on; s jediným cílem: poznat lásku...

Zvíře v srdci člověka

19. prosince 2016 v 13:43 | Nikinka |  Téma týdne
Zvířata mám moc ráda - nejraději psy - miluji psy.
Už jako malé děti, jsme se sestrou měly nějaké zvířátko - rybičky, želvičky, králíčka a první náš pejsek, k nám přišel když mi bylo šest - jezevčík Čak.
Dodnes si pamatuji, jak ho mamka nosila s sebou jako štěňátko v batohu, když pro nás chodila do školky. Bohužel umřel, když mu bylo pět let. Ochrnul na zadní nožky - oparace stojí deset tisíc, výsledek nezaručen. To nám bylo řečeno. Než ho trápit, museli jsme ho nechat utratit. Bylo to smutné, ale tenkrát jsem to ještě nevnímala tak, jako před sedmi lety a jako před třemi měsíci - tím se totiž vše změnilo.
Pořídili jsme si dalšího pejska - kokršpaněla Bena, který nám bohužel do tří dnů rovněž umřel - paní ho prodala moc brzo - měl ještě zůstat u maminky. Rodičům tenkrát bylo divné, že měl nafouklé břížko, ale paní, která ho prodávala, prý řekla, že zrovna jedl. Když umřel, rodiče dostali od veterinářky kontakt na paní, která chová kokršpaněly. Hned jeli jednoho vybrat - a přišel Shaggy. Za rok taky Black, kterému je dnes jedenáct let - náš milovaný dědeček.

Nikoleta93

Shaggy byl Pan pes. Krásný, hodný, chytrý, milý a přítulný. Byl ten nejlepší pes, jakého si umíte představit. Milovala jsem ho a milovat vždy budu. Byl to jeden z nejlepších psů, které jsme kdy měli.
Bohužel, jako u Čaka, umřel za pět let - říkali jsme si, že máme snad smůlu. Onemocněl - dostal kašel - volali jsme veterináři, který nám říkal, že to nebude nic vážného a co máme dělat. Pamatuji si to jako dneska - bylo pondělí, do neděle umřel - umřel v autě, sestře v náručí - na veterinu se tedy jelo už jen proto, aby se to potvrdilo.
Seděla jsem doma, hlídala jsem druhého pejka a nic netušící, jsem čekala na to, až mi mamka řekne: "Nikolko, Shaggy už není, už jsem mu nemohla pomoct."
"Ne! Ne, ne, ne!!! Můj Shaggy ne!!!" Brečela jsem jako nikdy. Bylo to hrozné, bolelo to, bylo to smutné a hrozně rychlé. Už nikdy, jsem něco takového nechtěla zažít. Netušila jsem, že zažiju, a že to bude ještě mnohem horší.
Všechny nás to tenkrát vzalo - pokud máte taky pejska, pokud taky dva, pak si jistě dovedete přestavit, co to bylo - Black tady najednou zůstal sám - byli sehraní, měli se rádi, byli na sebe zvyklí... a Shaggy tu najednou nebyl. A my? Byli jsme na dva pejsky zvyklí, takže nám tady chyběl.

Nikoleta93

Za tři týdny - 29.11.2009, jsme měli doma naši milovanou Betynku. Taťka našel inzerátinzerát - myslivec daruje ohaře - čtyřletou fenku Bety. Bytynka se totiž bála střelby, takže už nemohla chodit do lesa. Jejím příchodem se vše změnilo. Betynka, mi Shaggyho nahradila - časem jsem si dokonce říkala, že víc než bych čekala, ona byla také Pan pes - pes je nejlepší přítel člověka, ale ona, ona toho byla důkazem. Byla mi věrným společníkem, přítelem a oporou - s ní bylo všechno lepší, dokud tady byla, byla jsem opravdu šťastná - byla to moje milovaná Betulka, moje milovaná Betuli, moje škatulinka - byla pro mě vším. Prožila jsem s ní krásných šest let a deset měsíců. Před třemi měsíci, nás však i ona opustila - bylo to ještě horší než se Shaggym, protože to přišlo hrozně rychle a nečekaně - nikdo z nás to nečekal. Je to pro mě strašně bolestivé, takže o tom sem psát nebudu. Jsem moc ráda, že tady byla, milovala jsem ji a jsem vděčná za ten inzerát na internetu.
Po tak dlouhé době, kdy tady s námi byla, se to bez ní, dalo zvládat jen těžko - první dva dny po té smutné neděli na konci září, jsem tu byla sama - a mylslela jsem, že to nevydržím. Taťka hledal na internetu pejska - opět ohaře a jeli jsme pro něj za tři dny. Možná si říkáte, že je to brzy, já si to říkala taky, ale dneska vím, že to bylo dobře - ač mi Betynka stále chybí a chybět bude, Argo mi dělá radost - díky němu tolik nemyslím na to, že moje milovaná Betynka, už tady nemůže být.
Po tom, co jsem prožila s Betynkou, teď není nic krásnějšího, když se ke mně Argo příjde přitulit, když mě nadšeně vítá, když mi zase někdo dělá společnost.

Novinka z Edice světový bestseller - Život po tobě

19. prosince 2016 v 8:30 | Nikinka

Slíbila, že bude žít naplno.

Těď to musí splnit...



Jojo Moyesová
ŽIVOT PO TOBĚ
Kdybyste ztratili někoho, koho jste moc milovali, jak moc by to změnilo váš pohled na svět? V pokračování světového bestselleru Jojo Moyesové Než jsem tě poznala najdeme Louisu Clarkovou v přesně takové situaci. Po intenzivním půlročním vztahu s ochrnutým Willem Traynorem, který se rozhodl ukončit svůj život asistovanou sebevraždou, zůstává Louisa sama, zmítána smutkem a výčitkami svědomí. Po vážném úrazu se navíc musí vrátit domů k rodičům. Jako by byla najednou zpátky na začátku cesty - život po Willově smrti totiž znamená učit se leccos znovu, stavět na nových základech. Záchranář Sam Fielding, pro něhož je kontakt se smrtí každodenní náplní práce, by snad mohl být právě tím, kdo Louise pomůže se zase vrátit do života, jenomže pak se z Willovy minulosti nečekaně jako uragán vynoří Lily - jeho šestnáctiletá nezvladatelná dcera. A všechno je rázem jinak…


Žádejte ve svém knihkupectví.


Hercule Poirot: Povídky

16. prosince 2016 v 8:30 | Nikinka

LUXUSNÍ DÁRKOVÝ KOMPLET POVÍDEK S HERCULEM POIROTEM


Jedinečné vydání kompletního souboru povídek s Herculem Poirotem, jenž letos oslaví sto let od okamžiku, kdy se jako postava zrodil v hlavě Agathy Christie, nejúspěšnější spisovatelky všech dob. Luxusně vypravená, ilustrovaná sbírka zahrnuje více než padesát kratších případů tohoto proslulého belgického detektiva včetně jednoho, který byl ve Velké Británii publikován až sedmdesát let po svém vzniku: Poirot a záhada na regatě vychází česky poprvé.


Tuto knihu už jsem měla možnost vidět naživo. Myslím si, že by to mohl být krásný dárek pod stromeček, pro někoho, kdo má rád klasické detektivky.

Kings Of Leon - WALLS

15. prosince 2016 v 8:30 | Nikinka

Kings Of Leon - Waste A Moment

12. prosince 2016 v 8:30 | Nikinka

Novinky v mé knihovně

9. prosince 2016 v 13:27 | Nikinka
Sice teď na čtení nemám moc času, protože dny trávím většinou sama s pejsky - rodiče jsou v práci, sestra ve škole, Agro malý. Věřím, že až vyroste - až bude trošku klidnější - je nesmírně temperamentní - je všude - rád si hraje, všechno kouše, všechno objevuje, všechno zkouší - musím mít oči všude, ale je fajn ho tu mít, ač je to někdy těžké. Besi ho často provokuje a dráždí - máme tu živo. Ale až se tohle všechno uklidní - Argo je šikovný a chytrý pejsek - už se učí - vrátím se nejen ke čtení, na což se neskutečně těším, protože mi to chybí, ale snad i k pravidelnému psaní článků.
Ač na to teď není čas, knížky si kupuji stále. Jsem členem Knižního klubu, takže si musím z každého katalogu koupit alespoň jednu knihu. Jelikož se blíží Vánoce, praštila jsem se přes kapsu a něco přidala ke knížkám pro VIP členy, což jsem, takže jsem ještě ušetřila. K mé smůle, jsem nemohla jet s mamkou, takže nakupovala s pratetou, která prý říkala, že by tolik peněz nedala... Jenže v tom všem, mám dvě krásné encyklopedie, na kterých jsme se domluvily se sestrou - já si za krásné knížky ráda zaplatím a nešetřím na nich.


Kniha Tmavé stěny Willardu, mě zaujala svou obálkou na první pohled. Líbila se mi rovněž anotace, komentáře a recenze, jsou také pěkné. Po důkladném zvážení, jsem si knihu koupila. Doufám, že nezklame.


Od Copaté mámy, nečekám nic extra - myslím, že to bude příjemné čtení, při kterém se zasměju a odpočinu si. Moc se na knihu těším a jsem zvědavá.


Byla jsem tu - pro některé další autorčina kniha, pro mě první, kterou mám doma. Když jsem četla některé komentáře, byly rozdílné - někteří píší dobrá, jiní, že patří k nejslabším. Já to zase tak černě nevidím, podle mého názoru, ta knížka špatná nebude. Rovněž jsem zvědavá a těším se.


No a se sestrou jsme se domluvily, že si koupíme knihy Země a Vesmír. Už jsem jí koupila Umění a Dějiny - tyto knihy, jsou moc krásné. Už se těšíme, až je otevřeme, ale musíme vydržet do Vánoc.




Knížek je tentokrát hodně - jako každý rok o tomto čase - knížkou, uděláte člověku radost vždycky. Jednu od nás dostane i babička, ač tady to blo těžké, jelikož moc nečte.
A jelikož si občas moc ráda koupím nějaký film, nebo pěkné album, abych měla při tom čtení co poslouchat, udělala jsem mamce radost - v poslední době je nadšená z Coldplay, kterých mám plný MP3 přehrávač - ten je ještě po malování schovaný, takže mám doma originál jednoho alba - to nejsmutnější, které snad Coldplay mají - Ghost Stories. Písničky jsou až na jednu pomalé, ale občas neuškodí trocha klidu. Krom toho se u toho dobře čte. A nakonec jsem se konečně dočkala - viděla jsem Než jsem tě poznala! Tak krásné, tak vtipné a na konci tak dojemné!

Změnilo mi život...

6. prosince 2016 v 13:15 | Nikinka |  Téma týdne
Co mi změnilo život? Smrt mojí milované fenky Betynky. Bez ní je to jiné. Není to ono. Je to mnohem náročnější, než bych si kdykoli předtím dokázala připustit.
Od prvního dne, co k nám jako čtyřletá přišla, jsem za ni byla moc ráda. Všichni jsme tenkrát byli rádi, protože jsme oplakávali pejska, který nás opustil mladý - bohužel stejně rychle a nečekaně, jako v září Betynka.
V té době, by mě nenapadlo, kolik krásného spolu zažijeme, ani to, jak moc mi tato psí slečna přiroste k srdci. Miluji zvířata, nejvíc psy, ale v případě Bety, to bylo něco úplně jiného. Ona byla mým přítelem, společníkem, mou oporou - nikdy mi nebylo smutno, když jsme byly spolu, nikdy jsem si nepřipadala sama. Teď si tak připadám - přesto, že je tu milovaný Black. Někdo tu stále chybí. Uvědomila jsem si, co všechno a jak moc pro mě znamená. Bez ní je mi smutno a jsem smutná...


Na druhou stranu, mám někdy pocit, že jsme pořád spolu, ač to není ona - pořídili jsme si pejska - Argo je také ohař, také hnědý - mohli jsme mít černobílého, ale máme opět hnědého bělouše, protože ohaři jsou hnědí - tak to říkal taťka - bude zase hnědý. Přemýšleli jsme nad fenkou, ale nakonec jsme se rozhodli pro pejska - Argo mi Bety někdy strašně připomíná - v některých věcech, je úplně stejný, a přesto jiný - prostě Argo.
Život mi určitě změnil i on - teď vím, co obnáší péče o štěně. Pejsky máme od mých šesti let, s příchodem Shaggyho, dokonce rovnou dva, teď tři. Ale jelikož jsem v době, kdy byli ti předchozí malí chodila do školy, veškerá peče, zůstala na mamce. Teď je to na mně. Rodiče jsou v práci, sestra ve škole, vidíme se až večer. Takže s Argem trávím jako s Betynkou poslední čtyři roky, veškerý volný čas. Někdy je to fajn, někdy dost náročné, ale přesto fajn. Jsem moc ráda, že tady je. Mám ho moc ráda.