Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Červen 2016

Než jsem tě poznala v kinech

29. června 2016 v 8:30 | Nikinka
Kniha Než jsem tě poznala, je krásný, citlivě napsaný a dojemný příběh, u kterého jsem si pobrečela, a to i přesto, že sama mám podobnou zkušenost. Nenapadlo by mě, že člověk, který má taky něco za sebou, bude brečet - a brečela jsem. Tu knihu jsem na konci vlastně málem nebyla schopna dočíst. Mám DMO - od narození. Žiju s tím, není to lehké, ale ani nejhorší. Nikdy jsem se tomu nepoddávala ani nepoddávám - jsem šťastná, že jsem jaká jsem, protože jsem mohla dopadnout mnohem hůř - moc dobře vím, jak moc může tohle postižení člověka postihnout...
Když se mi dostala do rukou ta kniha, říkala jsem si, že si přečtu něco, s čím mám zkušenost, ač jinou - v jiné podobě. Od poloviny jsem brečela - a tak už tomu bylo každou chvíli až do konce. Celou dobu jsem věřila, že když už kniha tak smutně začala - člověk, který má asi vše, co si přál a žije tak, jak se mu líbí - tomu člověku se ze dne na den, změní celý svět - skončí na vozíčku a už nikdy nic nebude jako dřív. Nemohla jsem dlouho pochopit, proč to Will vzdal. Leželo mi to v hlavě - nad celou knihou, jsem hrozně dlouho přemýšlela. Ač jsem si pobrečela, moc se mi líbila. Jojo je skvělá - přečetla jsem všechny její knihy a těším se, až se mi zase jednou dostane do rukou právě ta první.

Po přečtení krásné knihy, mě mile překvapilo, že bude i filmové zpracování. Moc ráda bych film viděla, ale nechce se mi jít brečet do kina - pochybuji, že by se to obešlo bez slz. Ale trailer vypadá tak krásně, že mám chť to kino po dlouhé době navštívit.





Zajímalo mě, jaký bude klip k filmu. Nejdřív jsem si myslela, že to budou Imagine Dragons, ale jsou to X Ambasadors, což mě potěšilo.






Dánská dívka

26. června 2016 v 16:23 | Nikinka
Film Dánská dívka vás zavede do Kodaně dvacátých let minulého století. Einar Wegener (Eddie Redmayne) patří k nejlepším dánským malířům své doby, jeho žena Gerda (Alicia Vikander) mu přitom poskytuje maximální podporu a přitom se sama snaží prorazit jako portrétistka. Pozvolné borcení jejich harmonického vztahu odstartuje banální příhoda - Gerdě, která připravuje sérii baletních portrétů, nedorazí figurantka, a Einar svolí, že své ženě bude sedět modelem, oblečený do baletního kostýmu. Intenzivní spojení s ženským elementem v Einarovi rozpoutá obrovský emocionální zmatek, s nímž se vyrovnává nejprve "nevinnou" hrou na tajemnou dánskou dívku Lili, a později čím dál silnějším přesvědčením, že pouze jako žena dokáže být šťastný. A byl by ochoten podstoupit cokoliv, aby jeho transformace byla dokonalá. Během této proměny ho věrně provází jeho Gerda, která díky své nové múze Lili sice konečně prorazila jako umělkyně, ale zároveň ztratila svou životní lásku.




Tak dlouho jsem tento film chtěla vidět! Nestihla jsem kino, tak jsem přečetla knihu. Po přečtení, jsem chtěla vidět film ještě víc. Je to neskutečně krásný a dojemný příběh, o touze člověka stát se sám sebou - na konci jsem brečla a kniha mi leží v hlavě ještě teď - něco takového jsem ještě nečetla!
Jakmile jsem se dozvěděla, že film vychází 8. června, hned jak to šlo, koupila jsem si jej. A tak jsem v pátek Dánskou dívku konečně viděla.
A byl to zcela jiný zážitek. Kniha krásná, dojemná, citlivá - nejlepší, jakou jsem letos zatím četla. Film skvostný, dojemný, dechberoucí. Prostě nádherný! Emocionálně mnohem silnější - brečela jsem jak želva! Ten film mě dojal tak, jak žádný - dlouho jsem nad tím přemýšlela a ještě dlouho budu.

Návštěvnost 257 - 260

26. června 2016 v 16:12 | Nikinka |  Návštěvnost blogu
Děkuji všem za návštěvnost - první v dalším roce blogu.



Pondělí: 7
Úterý: 5
Středa: 3
Čtvrtek: 3
Pátek: 3
Sobota: 3
Neděle: 13
Celkem: 37


Pondělí: 4
Úterý: 10
Středa: 9
Čtvrtek: 3
Pátek: 1
Sobota: 2
Neděle: 2
Celkem: 31


Pondělí: 14
Úterý: 7
Středa: 7
Čtvrtek: 7
Pátek: 4
Sobota: 5
Neděle: 7
Celkem: 51


Pondělí: 4
Úterý: 5
Středa: 5
Čtvrtek: 9
Pátek: 3
Sobota: 5
Neděle: 2
Celkem: 33

Vzpomínka na Michaela

25. června 2016 v 8:30 | Nikinka |  Videoklipy
Protože nejsem moc velký řečník - nechci tady mít žádný srdceryvný projev, vybrala jsem pro dnešní den video.



Novinka z Edice světový bestseller - Hausfrau

23. června 2016 v 8:30 | Nikinka

Samota

je nebezpečná...


Nic by nebylo tak vzdálené od pravdy jako tvrzení, že se
má atraktivní Američanka Anna dobře. Neděje se jí nic
strašlivého, přesto však nenachází v životě nic, z čeho
by se mohla radovat. Žije v Curychu, jejím manželem
je švýcarský bankéř, jemuž vychovává tři děti. Čas tráví
na hodinách němčiny pro cizince, péčí o domácnost -
a se svými milenci. Ti pro ni pouze představují způsob,
jak utéct od všední reality a dokázat si vlastní hod-
notu. Přátel moc nemá, ty blízké už vůbec ne a ani
se nijak zvlášť nesnaží si je najít. Den za dnem Anna
pomalu přežívá v jakési podivné prázdnotě nešťast-
ného osamění, zatímco nad hlavou se jí pomalu stahují
mračna. Když je smrtelně zraněn její syn, nenapadne ji,
že tohle je jen začátek tragédie…
Debutový román americké básnířky Jill Alexander
Essbaum se stal jednou ze senzací loňského roku,
o jeho vydání např. jen ve Velké Británii usilovalo
19 nakladatelství.

Žádejte ve svém knihkupectví


Z naší knihovny

20. června 2016 v 15:16 | Nikinka
Knihovna se mně i sestře, rozrostla o další knihy. Z titulů, které jsem si koupila minulý měsíc, mám opravdu velkou radost a dobrý pocit. Ještě víc mě těší, že jsem udělala radost i své sestře knihou, kterou si dlouho přála.


Od Lori Nelson Spielmanové, mám v knihovně Seznam tajných přání. Kniha se mi moc líbila, takže Sladké odpuštění mi nesmělo chybět. I tato kniha vypadá dobře. Moc se těším, až si jí přečtu.


Kniha ztrát a nálezů - nad touto knihou jsem nejdřív váhala, ale nakonec jsem si ji koupila - příběh vypadá moc pěkně a zajímavě. Krom toho kniha vypadá krásně i svou obálkou.


Hojnost - kuchařka, po které dlouho toužila sestra - konečně se dočkala. Ta kniha je dokonalá! A recepty jsou velmi zajímavé, věřím, že i chutné.


AC/DC v Praze (Recenze)

16. června 2016 v 8:30
Stejně jako o koncertu Mumford & Sons, jsem se zmínila i o AC/DC, které jste v Praze možná viděli 22.5.2016.
Lístky jsem si koupit nestihla, což mě moc mrzelo - jsem velkým fanouškem AC/DC, miluji AC/DC! Nakonec je mi to líto, ale o trošičku méně, protože ač za nemoc nikdo nemůže a ač chápu, že se to muselo nějak vyřešit, nechápu, proč zrovna Axel Rose?

Pekelně výbušní AC/DC s Axlem v čele zdevastovali Letňany i očekávání fanoušků


"Jestli lidi chtějí hluboké texty, ať si pustí R.E.M. Jenže pak přijde večer a lidi se budou chtít ožrat. A tady přichází na řadu AC/DC." Prorocká slova Anguse Younga vystihla jeho skupinu dokonale. Australani se po letech vrátili do České republiky a i s Axlem za mikrofonem s nimi zpívaly desetitisíce lidí.


Pražské Letňany zažily v neděli večer jeden z nejkontroverznějších koncertů novodobé historie. Legendární AC/DC se vrátili po sedmi letech do České republiky a přesto, že jen o málokom se tvrdí, že je pořád stejný, tak často jako právě o nich, paradoxně bylo tentokrát všechno vzhůru nohama a úplně jinak než posledně.


Co koncertu předcházelo?

AC/DC, Letnaňy, Praha, 22.5.2016Problémy začaly už před dvěma lety, kdy se u rytmického kytaristy a zakládajícího člena Malcolma Younga začaly stupňovat zdravotní obtíže. Diagnostikovány byly jako demence a dnes třiašedesátiletý autor mnoha hitů skupiny tráví své dny v pečovatelském domě v Austrálii. Jeho místo zaujal jeho vlastní synovec, devětapadesátiletý Stevie Young, který s AC/DC krátce vystupoval už na turné v roce 1988.

Odporoučet se musel i bubeník Phil Rudd. Policie v jeho domě našla drogy a donedávna jediný v Austrálii narozený muzikant v sestavě údajně také vyhrožoval smrtí svým nejbližším. Obvinění potvrdil soud a autor jediné sólové desky "Head Job" z roku 2014 tak musel strávit osm měsíců v domácím vězení. Z AC/DC byl nejen díky tomu, ale také díky dřívějším problémům (chyběl například při focení promomateriálů k nové desce) vyhozen, a za bicí tak usedl Chris Slade, což fanoušci vzali ještě poměrně s klidem, protože Slade si za bubny ve veleúspěšné formaci sedával už mezi lety 1989 až 1994 a za sebou má i hraní s Manfred Mann's Earth Band či Tomem Jonesem.

AC/DC, Letnaňy, Praha, 22.5.2016Aby toho na příznivce kapely i pořadatele nebylo málo, prohýřená léta v rock 'n' rollu si vybraly daň i na nejdůležitějším článku sestavy. Zpěvák Brian Johnson byl varován lékaři, že v případě dalšího koncertování může s velkou pravděpodobností nenávratně ztratit sluch, což vyústilo v posunutí amerického turné, definitivního zanechání Johnsonova veřejného vystupování a hledání řešení, co s nasmlouvanými a v mnoha případech i vyprodanými koncerty bude dál. Jako náhradník za Johnsona se hlásil například Dave Evans, který v AC/DC v letech 1973 a 1974 působil, zkoušel to i Robin Zander z Cheap Trick a pozadu nezůstal ani divočák Howlin' Pelle Almqvist, excentrický zpěvák švédských The Hives.




Nakonec se ale skupina dohodla s Axlem Rosem, frontmanem neméně legendárních Guns N' Roses, což mnohé fanoušky nehorázně vytočilo. Problémem však nebyly ani tak jeho vokální kvality, jako spíš nechvalně známá pověst nespolehlivého křupana, diktátora a egomaniaka, který uráží všechny kolem, je hysterický a na své vlastní koncerty dochází i o dvě a více hodin později, pokud tedy vůbec dorazí. Nejen pamětníci dosud posledního koncertu jeho formace v pražské O2 areně by mohli vyprávět. A tak přesto, že se Rose na přelomu roku údajně usmířil se svým věčným rivalem, kytaristou Slashem, a na rok 2016 si po více jak dvaceti letech nasmlouvali nové turné Guns N' Roses ve víceméně klasické sestavě, zpěvákův mediální obraz je v branži i mezi fanoušky natolik špatný, že obavy o to, zda pražský koncert vůbec regulérně proběhne, byly skutečně na místě.

AC/DC, Letnaňy, Praha, 22.5.2016A protože špatných zpráv z lůna AC/DC v poslední době jaksi stále nebylo dost, světem otřásla další katastrofa - Axl Rose si zlomil nohu a celé turné tedy prosedí na trůnu Davea Grohla z Foo Fighters, který z něj po slavném úrazu ve Švédsku rovněž odehrál zbývající koncerty své skupiny.

Takové tedy byly průběžné zprávy před koncertem. Nebylo proto divu, že na donedávna beznadějně vyprodaný koncert se začaly houfně vracet a přeprodávat vstupenky, vždyť ze slavné pětice v kapele zbyl jen jediný původní člen. Ikonický kytarista Angus Young, kterého celý svět zná mimo muziky také díky školní uniformě a kachní chůzi, tak zůstal jediným opravdovým lákadlem květnového vystoupení. Nad vším ostatním visely otazníky.


AC/DC, Letnaňy, Praha, 22.5.2016Bylo ještě horké pozdní odpoledne, když v areálu v pražských Letňanech dohrávala česká kapela Doctor Victor, která ještě nedávno předskakovala skupinám Chinaski nebo Lucie. Vystřídalo je uskupení Tyler Bryant & The Shakedown, přičemž obě formace byly vzhledem k hlavní hvězdě večera vybrány s opravdovým citem. Zhrublé riffy sedmdesátkového hard rocku, hledající inspiraci právě u takových kapel jako AC/DC nebo Led Zeppelin místo nevhodného balastu, přesně trefily cílovku a podobně jako neméně skvělí The Answer před sedmi lety perfektně naladili na budoucí dění. Jen je škoda, že drtivá většina diváků z nich nic jiného než hudbu nezachytila, protože kameramani ne a ne zazoomovat na dění na pódiu.

Každopádně pokud by se v budoucnu nějaké koncerty australského kvarteta na našem území ještě někdy měly odehrát, mohli by na výše zmíněnou dvojici v podobném duchu navázat z českých luhů třeba The Atavists, ze světa zase Black Stone Cherry. To už je však spíš jen fantazírování, reálně je třeba si přiznat, že "Rock Or Burst", vzhledem k aktuální sestavě i věku všech zúčastněných, pravděpodobně bude posledním v jejich kariéře.

AC/DC, Letnaňy, Praha, 22.5.2016Důvody, proč od začátku všechno spělo k totálnímu koncertnímu propadáku, jste si mohli přečíst výše, teď ale začíná ten šokující zvrat, kdy se zase spousta věcí začala v dobré obracet.

Zázrak číslo jedna: AC/DC začali hrát ve stanovený čas, a to včetně nevyzpytatelného Axla Rose! Když se na gigantickém pódiu ve tvaru čelenek s blikajícími rohy, které si v místních stáncích koupila nemalá část přihlížejících, poprvé zjevila současná sestava a za salvy pyrotechniky spustila perfektně nazvučenou novinku "Rock Or Burst" ze stejnojmenné desky, ruce fanoušků šly okamžitě nahoru.




Zázrak číslo dvě: Angus Young je i ve svých jedenašedesáti letech při takové síle, že vám jeho hra dává všechno, jen ne smysl. To, jak bezchybně jezdil po krku svého Gibsona a ještě u toho zvládal i svou ikonickou kachní chůzi, kterou se, jen tak mimochodem, naučil od Chucka Berryho, bralo dech znovu a znovu. Young překypoval energií a životem, běhal (!) z pódia na molo a zase zpátky a i přes svou rachitickou postavu působil jako opravdová rocková hvězda. Během více jak dvou hodin toho ze sebe shodil spoustu (kromě obleku také baret nebo kravatu, pomocí níž zahrál sóla v "Sin City"), řetěz si ale pohlídal.

AC/DC, Letnaňy, Praha, 22.5.2016Zázrak číslo tři: A konečně Axl. Muž mnohými považován za hlavního strůjce všeho zla byl navzdory všem očekáváním nejen uspokojivou, ale dokonce i velmi dobrou náhradou za indisponovaného frontmana. Těžko se tomu věří, ale ať už jste o Axlu Roseovi dosud slyšeli cokoliv, v Letňanech se žádná z negativních předpovědí nepotvrdila. Grohlův trůn už minimálně od předcházejícího koncertu ve Vídni nepotřeboval, neboť se jeho nohu podařilo uzavřít do pevné sádry, která mu umožnila chodit bez větších problémů, což rockovému odpichu koncertu velmi pomohlo.

Namísto nenávistných komentářů publikum téměř před každou písní připravoval hláškujícími slogany, podle nichž už většinou nebyl problém poznat, co bude následovat. Největším překvapením však bylo zjištění, že Axl Rose umí zpívat téměř stejně jako Brian Johnson. Nepouštějme se nyní do debaty, kdo z nich vynalezl ječák jako první, že bude ale Axl v řadě písní od původního umělce skoro k nerozeznání, je jistě poznatek, kterému by před koncertem věřil asi málokdo. Ne že by byl Rose zcela bezchybný (zejména v závěru show mu hlas místy ujel do klasických pěveckých manýr, jakými se prezentoval v Pistolích a růžích), v exponovaných refrénech ale šel naplno, a když si setlist vyžádal nějakou méně typickou praha-děčínskou skladbu jako například "High Voltage", dokázal se jí barvou i intenzitou přizpůsobit. Z nejvíce nenáviděného člena výpravy se tak stal někdo, u něhož byste se vůbec nezlobili, kdyby si v přídavku vyměnil "Touch Too Much" za "Paradise City", jen aby to všechno ještě nekončilo.

AC/DC, Letnaňy, Praha, 22.5.2016Blesky, hromy, napětí, výbuchy, sex a rock 'n' roll. O tom všem je muzika AC/DC. A jakkoli se nabízelo, aby volné prostranství s přibližně šedesáti tisíci více či méně fandícími lidmi nabídlo také perfektní vizuální podívanou, o show to bohužel moc nebylo. Spíše se dbalo na to, aby maximálně po dvou méně profláklejších písních přišla vždycky alespoň jedna pořádná hitovka, která to zase nakopne, a tak se postupnou setrvačností jelo až do konce.

Oči si tak nejvíce užily černobíle snímanou "Back In Black", "Hells Bells", v níž se ze střechy pódia snesl a rozhoupal obrovský zvon, "You Shook Me All Night Long", ve které kameramani dali prostor na velkoplošných obrazovkách i sny si plnícím fanouškům, nebo "Whole Lotta Rosie". To se pro změnu na scénu dostala nafukovací kyprá burleska, jejíž živá obdoba a nadprůměrný sexuální výkon se staly inspirací pro její stvoření. Základní set ukončovala prodloužená verze "Let There Be Rock", ve které si Angus Young protáhl sólo na několik dlouhých minut, během nichž mimo jiné stihl i vyjet s koncem mola nad diváky, padnout na zem, točit se v kruhu, hrát u toho a nechat se zasypat tisícovkami konfet. Nádhera.

AC/DC, Letnaňy, Praha, 22.5.2016V přídavku nesměla chybět nezbytná "Highway To Hell" s plameny po celé šíří pódia, pro niž si beztak přijela většina návštěvníků. Takový sborový zpěv hned tak z hlavy nedostanete. V závěrečné "For Those About To Rock (We Salute You)" z pódia střílela i děla, hlavní ale byl obrovský finální ohňostroj, který v monumentálnosti trumfnul i Metalliku nebo Coldplay. Klobouk dolů, něco takového se nevidí každý den. A to ostatně platí i pro celý koncert "Axl/DC" nebo jak vlastně chceme toto muzikantské uskupení nazývat. Co mělo platit za propadák roku, se tak naopak řadí k největším koncertním překvapením sezóny a pověst mu kazí jen kartičky, bez nichž jste si v areálu nekoupili ani vodu a které místo avizovaného zrychlení obsluhy naopak nutily stát kromě front na jídlo také fronty na terminály.






Tak, koncert jsem sice neviděla, ale v rádiu jsem slyšela, že byl Axl přijat. No... Dalo by se to brát tak, že když nevidíte jednu hvězdu (Briana Johnsona), uvidíte druhou - Axla. Ale není to ono. Brian je prostě Brian, stejně jako Bon byl Bon!
Co jsem se dívala, tak některé písně zněly dobře, ale jiné už ne. Nemám Axla ráda, ale to nijak nesouvisí s tím, že mi to prostě celé nejde dohromady s tím jeho hlasem - jak ho slyším, vraždila bych. Působí to na mě, jako by chtěl napodobit někoho, koho napodobit nejde. Budiž - koncert se povedl, z toho mám radost.
Po přečtení některých názoru, však musím souhlasit - někdo někoho, nazval s prominutím kokotem, když vrátil lístky poté, co bylo definitivní, že do Prahy s AC/DC dorazí Rose. Já se s tím stotožňuji a v tom případě patřím asi taky mezi ně, protože já bych ten lístek také nechtěla! Nedávno jsem viděla koncert AC/DC na Rebelu a krom toho, že jsem se musela zasmát nad "Axl byl v Praze nejlepší!" a asi odpovědí na to: "Poser se z tý zrzavý kozy," jsem si zas a znova říkala, že na Briana prostě nemá!

Radiohead vydávají nové album!

13. června 2016 v 12:19 | Nikinka |  Novinky
Jedna z mých nejoblíbenějších kapel, vydává 17.6.2016. nové album A Moon Shaped Pool. Album bude jistě povedené - četla jsem skvělou recenzi - nějaké zdroje jistě jsou, ač album ještě nevyšlo. Já po poslechu dovou skladeb, které jsou na YouTube, usuzuji a soulasím tak i s recenzí, že jsou to přesně ti Radiohead tak, jak je známe a máme rádi. Moc se těším, až si album budu moci koupit a v klidu poslechnout.


Skvělá píseň Burn The Witch, kterou má sestra nazvala luxusní. Ano, je LUXUSNÍ!





A také dobrá Daydreaming s "děsivými zvuky na konci," okomentovala to sestra.




Také znáte a posloucháte Radiohead? Líbí se vám tyto skladby?

Mumford & Sons v Praze (Recenze)

9. června 2016 v 8:30
Jistě si pamatujete, že jsem se na svém blogu zmínila, že Mumford & Sons, budou mít 20.5.2016 koncert v Praze. Sice jsem tento koncert neviděla, což mě neskutečně mrzí - obzvláště po přečtení skvělé recenze - přesně tohle jsem čekala - úspěch - jak jinak by to u Mumford & Sons šlo? Těšila jsem se, že budu u toho... nebyla jsem, ale z recenze mám upřímnou radost. Kluci jsou prostě skvělí!


Mumfordi po Lucerně převálcovali i O2 arenu


Poté, co si folk-rocková skupina Mumford & Sons před třemi roky rozebrala pražskou Lucernu, si letos pořadatelé troufli umístit je do naší největší koncertní haly. Kdo by si myslel, že se v ní tahle čtyřka z Londýna ztratí, nemohl by se více mýlit. Marcus a spol. ji převálcovali, jako by se nechumelilo.

Mumford & Sons, O2 Arena, Praha, 20.5.2016Vzhledem k tomu, jakým způsobem to vřelo v sektoru stání a že publiku, jak se posléze ukázalo, stačilo jen opravdu málo k nakopnutí, byl předskokan Bill Ryder-Jones tak trochu zbytečným prvkem. Jeho vystoupení nebyl sice vysloveně propadák, ovšem jeho melancholický a někdy až zbytečně složitý indie folk vůbec nekorespondoval s přímočarostí a energií, s jakou následně nastoupily hlavní hvězdy večera. I publikum tohoto anglického písničkáře přijalo poněkud chladně a rozžhavilo se pouze ve chvíli, kdy se k němu a jeho kapele přidal v písničce "Seabirds" i Marcus Mumford.

Daleko větší haló přišlo pochopitelně ve chvíli, kdy na scénu dovedl své Syny a jejich doprovod, tvořený čtveřicí dalších muzikantů. Ti celou show otevřeli novinkou "Snake Eyes", která byla takovým zahřívacím kolem. Po krátkém pozdravu, v němž Marcus předvedl celkem obstojnou češtinu, ale spustili "Little Lion Man" a v tu chvíli byla celá hala na nohou a to včetně lidí na ochozech a tancovala s kapelou. Nažhavenému publiku stačilo v podstatě hrozně málo - aby Winston Marshall vzal do ruky banjo a kapelu navedl k písničkám z prvních dvou desek, tedy k onomu energickému zemitému folk rocku, který je proslavil.

Mumford & Sons, O2 Arena, Praha, 20.5.2016Písničky z nich pochopitelně tvořily hlavní osu celého koncertu a Mumford & Sons mezi ně velmi šikovně zařazovali skladby z nového alba "Wilder Mind". Ačkoli na něm tak moc změnili zvuk, v koncertní podobě to nebylo prakticky znát. Jejich výběrem, vsazením do setlistu a mírně upravenými aranžemi dosáhli toho, že všechny tyto novinky zněly, jakoby k těm starším prostě patřily a koncert jako takový plynul naprosto přirozeně. Pánové zkrátka posluchače vtáhli do svého vystoupení koncertu tak dokonale, že vlastně ani nikdo nepostřehl, kdy vzali do ruky elektrické nástroje a kdy naopak vládli těmi akustickými.

Mumford & Sons, O2 Arena, Praha, 20.5.2016Měl-li někdo obavy o to, zda přesunem do velké haly, neutrpí atmosféra koncertu, musel už na to po prvních několika skladbách zapomenout. Vysočanská hala nebyla vyprodaná, z horního ochozu byla například otevřená poměrně malá část, ale bylo to způsobené spíš tím, že lidi na Mumfordech prostě nechtějí sedět. Plocha na stání byla doslova našlapaná, že by tam nepropadl špendlík, a když se Marcus v "Ditmas" prodíral publikem a přitom zpíval, stálo ho to poměrně dost energie. Možná i díky neobsazenému hornímu ochozu O2 areny pak ve výsledku koncert vyzníval mnohem intimněji, než by se mohlo zdát, na čemž měla svůj podíl pochopitelně i kapela samotná.




Jednotliví členové se totiž s publikem bavili, jako by byli v nějakém menším klubu, nebo třeba v Lucerně. Na svůj první koncert u nás mimochodem také zavzpomínali a poměrně vtipným momentem bylo, když začali zjišťovat, odkud pochází publikum, které do pražské haly zavítalo. Největší ohlas neměl, když se Marcus Mumford ptal na Českou republiku, ale když se zeptal, kolik lidí je ze Slovenska. Následná bouřlivá reakce a slabší, přitom stále velmi slyšitelné, pokřiky lidí z Polska, Slovinska, Ruska, Itálie a Španělska ho šokovaly natolik, že nakonec prohlásil, že toto je ta nejmezinárodnější show, jakou dosud zažil. Patrně i díky tomu se toto obecenstvo zařadilo mezi ta nejlepší, jaké jsme zde mohli vidět.

Mumford & Sons, O2 Arena, Praha, 20.5.2016Stejně jako u ostatních podobných kapel, není vizuální složka koncertu tím hlavním, ale i v tom uspěli Mumford & Sons na jedničku. Zcela logicky, při show takovéto velikosti, už si nevystačíte s několika bílými bodovkami a je potřeba něco přidat. Anglický kvartet představil dvouúrovňové pódium, kterému jako hlavní prvky vévodila řada ledkových pásů. Ty různými kombinacemi barev a zapínáním skvěle měnily charakter hmoty celé scény. K tomu se navíc přidal velmi slušný světelný park a především několik laserů, které většina diváků vnímala spíše okrajově. Výjimkou byla "Ghosts That We Knew", v níž se obvykle několik málo koncentrovaných paprsků roztříštilo na spoustu drobných, které doslova zalily celou halu. Ve výsledku tak dokonale podtrhly atmosféru téhle písničky, která jakoby se svým klidem odkazovala na skladby dvojice Simon & Garfunkel. Kontrastovala navíc s momentem, kdy se kapela přesunula na velmi malé pódium za pultem zvukaře, kde akusticky na jeden mikrofon odehrála "Timshel" a "Reminder". Bylo jasné, že Mumfordům svědčí velké pódium stejně jako to malé a klidně si mohou troufnout i na open-air koncert.

Mumford & Sons, O2 Arena, Praha, 20.5.2016Finále celého koncertu patřilo dvěma coververzím a největšímu hitu kapely. Do setlistu zařadili nejprve Springsteenův hit "I'm On Fire", a pokračovali klasikou The Kinks "You Really Got Me", kde se k Mumfordům připojil předskokan Bill Ryder-Jones. Takto posílení představili asi svoji nejrockovější polohu, jakou u nich mohou jejich fanoušci slyšet. Poté už se dostalo na ten nejočekávanější z hitů - "I Will Wait". Jestli do této doby někdo náhodou ještě nebyl na nohou, pak s prvními údery téhle pecky vstal a pustil se do tance. Když po jejím odehrátí Mumford & Sons opouštěli scénu, vyprovázel je bouřlivý potlesk a řev, který nějaký čas neustával ani po tom, co se rozsvítila světla a spustila reprodukovaná hudba.

Když si člověk vezme, jakým poměrně těžkým způsobem si folk rock u nás prošlapává cestu k českým kapelám a k českým posluchačům, je takto povedený koncert, jaký předvedli Mumford & Sons se svými fanoušky, malým zázrakem. Snad se tímto blýská na lepší, folk rockové časy, o čemž se budeme moci přesvědčit už v listopadu, kdy naší republiku navštíví jejich američtí kolegové - The Lumineers. Budou mít alespoň srovnatelný ohlas?





Dívala jsem se na YouTube, kde najdete spoustu videí - jedno z nich jsem sem chtěla přidat. Nakonec jsem se rozhodla, že video ponechám, a to z jednoho prostého důvodu - Tompkins Square Park je prostě skvělá písnička! Zamilovala jsem si ji s prvním poslechem. Říkala jsem si, že tohle album prostě musím mít. A když prvního května loňského roku vyšlo, koupila jsem si ho při první příležitosti - s každým dalším poslechem tohle album miluji víc a víc. Mumfordi ukázali, že i tato muzika jim dokonale sedí.
Mám upřimnou radost z jejich úspěchu - přišla jsem o příležitost, ale třeba za ji dostanu za tři roky? Budu doufat, budu se těšit!


Nestíhám

6. června 2016 v 17:36 | Nikinka |  Novinky
Moji milí čtenáři,

moc se omlouvám - týden jsem o sobě nedala vědět, což není mým zvykem. Neměla jsem čas.
Ve středu díky špatnému počasí nešel internet, od čtvrtečního odpoledne jsem byla doma sama - v tomto případě, se plně věnuji našim pejskům. V pátek přijela babička, která u nás přespala až do neděle. Taťka byl na výletě - pánská jízda na motorkách, tak jsme si řekly, že si uděláme dámskou jízdu s babičkou. Aby mamča mohla mít pátek, sobota volno, přestože by normálně byla v práci, musela být od pondělka do pátku v práci - náročné, dlouhé - byla unavená - dvanáct hodin někde v práci pět dní v kuse, to asi nebylo nic příjemného, ale nakonec jsme si to užily. Vyšlo nám krásné počasí, takže skvělé!
Dnes jsme měly vyřizování v Ostravě, tak jsme se stavily k prababičce - to bylo také moc fajn. S babičkou si vžycky popovídáme, co je nového, o knížkách - také moc ráda čte - vždycky jí nějaké dovezu... V pátek jsme zase v Ostravě, tak doufám, že se uvidíme.

Vím, že v tomto případě v poslední době blog zanedbávám, ale jinak to nejde. Buď jsem celý den pryč, nebo na zahradě - když je pěkné počasí, byla by škoda toho nevyužít! Obzbláště po tom silném dešti a bouřkách za poslední týden - několikrát dokonce nešel internet, ale to není to nejhorší. Upřímně doufám, že teď už to bude klidnější.
Slibuji, že se budu snažit sem něco opět přidat, jak nejdřív to půjde, ale nic neslibuji. Pokusím se dočíst alespoň jednu knihu, ale ani na to teď nemám moc času.