Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Květen 2016

Návštěvnost 253 - 256

31. května 2016 v 15:52 | Nikinka |  Návštěvnost blogu
Tento článek měl být zveřejněn dřív - je to totiž poslední čtveřice návštěvnosti blogu. Uzavírá se šestý rok a začíná ten sedmý - snad společně dojdeme k datu 29.5.2017, kdy tento blog oslaví svůj sedmý rok.
Jěště jednou moc děkuji všem, kteří tento blog navštěvovali a navštěvují. Moc si toho vážím. Děkuji!



Pondělí: 7
Úterý: 6
Středa: 6
Čtvrtek: 8
Pátek: 5
Sobota: 4
Neděle: 7
Celkem: 43


Pondělí: 8
Úterý: 3
Středa: 5
Čtvrtek: 4
Pátek: 2
Sobota: 8
Neděle: 13
Celkem: 43


Pondělí: 5
Úterý: 5
Středa: 6
Čtvrtek: 7
Pátek: 3
Sobota: 7
Neděle: 11
Celkem: 44


Pondělí: 4
Úterý: 3
Středa: 9
Čtvrtek: 11
Pátek: 8
Sobota: 5
Neděle: 4
Celkem: 44

Blog a jeho šestý rok

29. května 2016 v 8:30
Ač je to k nevíře, dnes je tomu již šest let, co jsem založila tento blog. Před šesti lety, jsem vůbec nepočítala s tím, že bych mohla "oslavit " dva roky, natož šest let - nevěřím tomu, ale jsem moc ráda za to, že blog existuje, že mohu psát tento článek. Nepočítala jsem ani s pátým rokem - netušila jsem, čemu se v tom článku chci věnovat - netuším to ani teď.
Během té doby, se toho totiž hodně změnilo. Odcházeli a přicházeli noví čtenáři, třetí rok díky škole nebyl tak úplně podle mých představ - ale zvládlo se to. Únor a především březen 2014 - nejnáročnější období za celou dobu, co tento blog vedu - hlavní důvod změn na mém blogu, díky této nepříjemné době, která se se mnou bohužel táhla až do konce roku, což málem vedlo k ukončení tohoto blogu, se mi změnil i přístup k blogování - zatímco dřív jsem se snažila, aby tady byl pravidelně nějaký článek, najednou mi to bylo úplně jedno - nechtěla jsem sem chodit, nechtěla jsem sem psát, bála jsem se každého nového komentáře, který si přečtu - nechtěla jsem číst nic nepříjemného, co by nakonec vyvolalo nepříjemnosti mezi mnou a mými čtenáři. Snad jedině to, jak dobře mi tu bylo v prvních dvou letech a že mi bylo líto smazat to, co jsem z blogu udělala - před šesti lety, jako úplný začátečník s takovými stránkami, jsem si v jednu chvíli myslela, že se na to vykašlu - snad to mě nakonec vedlo k tomu, abych pokračovala, ač jsem se tu necítila moc dobře a měla jsem pocit, že sem nepatřím - vlastně jsem už ani nechtěla.
Více smajlíků ke stažení

Dnes jsem ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo - psaní by mi chybělo, i když už nemám tolik času jako dřív, i když už je můj blog o něčem jiném - asi to vypadá, že jsem ztratila zájem o Michaela. Neztratila. Jen nechci tomuto tématu věnovat celý blog - po tom všem, by už to nešlo - to, že jsem začala psát taky o něčem jiném, mi hodně pomohlo přenést se přes to špatné, co jsem tady zažila - vyhovuje mi to tak a nechci na tom nic měnit.
Bblog a psaní článků, mě opět začalo bavit. Potěší mě každý komentář, který si přečtu, mám radost z každé návštěvy - ač čísla nejsou tak vysoká, jako byla dřív, nejsou důležitá - důležité je, že tady někdo byl, že mám pro koho psát - pro vás. A za to jsem moc, opravdu moc vděčná. I to mi dodává sílu pokračovat.
Doufám, že nás čeká další společný rok. Vím, že už se blogu nevěnuji tolik, jako dřív, přesto děkuji všem čtenářům za návštěvnost a za komentáře. Bez vás, by z mého blogu nebylo to, co z něj je. Děkuji, že jste! Mám vás moc ráda.

AC/DC dnes vystoupí v Praze

22. května 2016 v 8:30 | Nikinka |  ACϟDC
AC/DC v Praze - další obrovské nadšení - opravdu veliká, veliká radost! Vidět AC/DC, byl vždycky můj největší sen. Vlastně o tom sním pořád. Dnes by to bylo poprvé, možná naposled, ale věřím, že bych na to jen tak nezapomněla.
Lístky byly v předprodeji od 16.12.2015 - v té době už jsem o koncertu věděla. Nemohla jsem tomu uvěřit. První, co ze mně vyletělo, bylo: "Ty vole!" Ani když jde o AC/DC, nemohla bych jet. Ale taťka chtěl. Nakonec byl nějaký problém při objednávání lístků - nešlo to odeslat nebo co... Ale ona to vlastně možná byla jediná šance, protože druhý den, nebylo co kupovat - lístky se okamžitě vyprodaly. Mrzelo nás to - chtěla jsem je sehnat někde jinde a koupit taťkovi k narozeninám, ale smůla - vyprodáno. Což se dalo čekat.


AC/DC je moje nejoblíbenější kapela z nejoblíbenějších kapel. Naprosto upřímně však mohu napsat, že je to můj vůbec nejoblíbenější interpret - žádnou zpěvačku, žádného zpěváka, ani kapelu - jak už jsem napsala - nemám ráda tak, jako AC/DC. Všeobecně k rockové hudbě mám nejblíž, ale AC/DC velmi obdivuji. Za to všechno, co kapela udělala a čím si prošla. Jejich skvělá hudba mi vždy udělá radost a zlepší náladu, ať se děje cokoli. Vždy mě to nabije energií a zapomenu na všechny starosti.





AC/DC poslouchám už strašně dlouho - tato kapela, ve mně vypěstovala zálibu v rockové hudbě. Je to pro mě největší rocková legenda všech dob. Představa, že bych je viděla... Neumím slovy popsat, jak ráda bych byla. Ale nešlo to. A pak také přišly zprávy o zpěvákově zdravotním stavu - má problémy se sluchem, jestli nepřestane zpívat, hrozí mu úplná hluchota.
Ač se to mě osobně netýkalo, říkala jsem si, co se asi bude dít? Jak se to vyřeší? Koncert nebude? Spekulovalo se o tom, kdo Briana nahradí. Jde jej nahradit? Nejde. Kdo může nahradit skvělého Briana Johnsona? Nikdo!
Není to tak dávno, co jsem četla, že do Prahy s AC/DC dorazí Axl Rose. Celou dobu jsem doufala, že se tak nestane - proč zrovna on? Když už to nezrušili, mohli to vyřešit jinak. Ale chápu, že kapela nemůže hrát bez zpěváka. Přesto... Nikdy mi nešel přes uši jeho hlas. A v porovnání s Brianem... Bez něj to prostě nebude ono. Přesto jsem zvědavá, jak to dopadne a věřím, že se koncert povede. Avšak musím přiznat, že za těchto okolností, jsem nakonec ráda, že jsem lístek koupit nestihla. Přesto však opravdu věřím, že se dnešní vystoupení povede a Brianův zdravotní stav se snad také zlepší.

Mumford & Sons dnes vystoupí v Praze

20. května 2016 v 8:30 | Nikinka
Mumford & Sons po třech letech v Praze - neumím slovy vyjádřit, jakou radost jsem měla, když mi tohle loni v říjnu moje sestra řekla. Víte, nejde o to, že nechci vidět žádný koncert svých oblíbených kapel, ale jelikož si to ze zdravotních důvodů nemůžu dovolit a musela bych mít doprovod, takové informace si raději ani nevyhledávám.
Ale tohle mě prostě překvapilo a mile potěšilo. Druhá má nejoblíbenější kapela v Praze! A mamka by jela! Jenže lístky jsme koupit nestihly a nakonec bychom ani jet nemohly - mamka je v práci, volno si vzít nemohla, navíc brigádně pracuje i sestra a pejsci by tady nemohli být sami, i kdyby mamka mohla mít volno. A taky - asi jsem pěkně hloupá, pokud mě jen na chvilku napadlo, že bych to zvládla. S pomocí možná, ale i tak by to v mém případě bylo náročné.


Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem tuhle kapelu slyšela poprvé - nebo poprvé... podruhé. Poprvé nám je taťka pustil jedno léto na zahradě. Sedím, poslouchám a nic neříkám. Mamce se to nelíbí... Pak je za nějakou dobu slyším znovu - píseň I Will Wait, která je dodnes jednou z mých nejoblíbenějších.




Ten hlas je mi povědomý, říkám si. Poslouchám, rytmus mě strhne, dokonce brečím - nevím proč. Taková krása! Je to jediná hudba, která mi nahání husí kůži, která mě dojímá a dokáže rozplakat - příjemně se poslouchá, je nakažlivá - opravdu vás strhne. Nemám pravdu?
Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít možnost Mumford & Sons někdy vidět. Mrzí mě tedy, že se tak nestane. Bylo by to porvé, co vůbec něco vidím naživo, navíc nepopírám, že bych chtěla slyšet živě právě takovou muziku. Krom toho, kapela představí své poslední album - Wilder Mind - zvukem sice jiné, než alba Sigh No More a Babel, avšak jejich chytlavá rytmika zůstává. Já osobně ho s každým dalším poslechem miluji čím dál víc - je tam hodně silných momentů - nutí vás to přemýšlet.
Nakonec budu jistě litovat, že jsem nemohla být u toho - bude to skvělé! Jsem si tím naprosto jistá. Na druhou stranu věřím, že jednou budu mít to štěstí a Mumford & Sons uvidím a uslyším.

Florence + The Machine - Third Eye

18. května 2016 v 15:41 | Nikinka
Prostě úžasná Florence!



Claire Kendalová - Deník mého stínu

15. května 2016 v 8:30 | Nikinka |  Z mé knihovny
VÍTE, KDE KONČÍ LÁSKA
A ZAČÍNÁ NEBEZPEČNÁ POSEDLOST?



"Jsi to ty.
Samozřejmě že jsi to ty.
Někdo mě dohání, a když
se otočím, vidím tebe.
Věděla jsem, že to budeš ty…"

Kniha kniha Deník mého stínu vypráví příběh svobodné univerzitní asistentky Clarissy, která se stane obětí pronásledování svého kolegy.
Do knihy se začtete okamžitě - autorka vás vtáhne do Clarissina příběhu už od začátku. Avšak co tomu všemu, co se děje předcháelo - co to všechno spustilo, se dozvíte postupně.
Autorka vypráví příběh ve dvou rovinách. Tou první líčí současnou realitu Clarissina života, kdy narůstá Rafovo obtěžování, ale navíc se stává na sedm týdnů členkou poroty v soudním řízení s několika obviněnými násilníky. Druhou rovinou je její deník, ve kterém Clarissa odkrývá své pocity, strach i pokusy sebeobrany. Obě tyto linky se střídají a dějově na sebe přímo navazují.
Na změny ve vyprávění, jsem si v tomto případě musela zvyktout, ač jindy mi to problém nedělá. Tady však byly některé pasáže podle mě zbytečné. I přesto to byla čtivá kniha.
Autorka se dokázala dobře vcítit do Clarissy postavy a jejích nejniternějších pocitů - jako by něco podobného zažila sama. Mlčenlivost hrdinky před svými blízkými o prožívajících mukách je velkým příkladem, jak se v takové situaci nechovat.
Přiznám se, že po přečtení knihy Smrt má oči mojí dcery, jsem se Deníku mého stínu trošku bála. Nakonec mě tato kniha překvapila. Není úplně nejlepší z těch, které jsem letos zatím četla, ale bylo to příjemné a napínavé čtení. Proto knize dávám čtyři hvězdičky.




Úterý, 3. února, 18.00

Nevydrží to. Samozřejmě že to nevydrží. Je vůbec s podivem, že ta lež o nemoci mi koupila byť jediný den, kdy jsem nebyla pod tvým dohledem. Bylo to pouhých třicet čtyři hodin, ale přesto je to za celé týdny nejdelší doba, kdy jsi mi dal pokoj.
Řekl bys, že je to milostné psaníčko. Já tomu říkám nenávistný dopis. Ať se tomu říká jakkoli, je to opřené na poličce v nevinně vyhlížející hnědé obálce, kterou tam úhledně vystavila bedlivá slečna Nortonová.
Žádný jiný muž Ti nedokáže udělat to co já. Žádný jiný muž Tě nebude milovat jako já.
Pro tentokrát chci, aby se tvé předpovědi splnily.




CLAIRE KENDALOVÁ se narodila v USA, vyrůstala však v Anglii, kde také dnes žije a vyučuje anglickou literaturu a tvůrčí psaní. Mrazivý thriller Deník mého stínu (The Book of You) z loňského roku, který právě vychází ve 25 zemích po celém světě, je jejím románovým debutem.

David Ebershoff - Dánská dívka

8. května 2016 v 8:30 | Nikinka |  Z mé knihovny
Dánská dívka je příběh, na který rozhodně nezapomenu. Krásný, citlivý, silný román o touze člověka stát se sám sebou.
Einar Wegener žije ve spokojeném manželství, je úspěšným malířem, spolu se svou ženou Gretou tvoří nerozlučný pár. Vše se změní ve chvíli, kdy jej požádá, aby se převlékl za dívku - potřebuje dokončit obraz, a protože jí nepřišla na závěrečné sezení modelka, požádá o pomoc manžela. Jakmile si Einar oblékne punčochy, šaty a střevíce, v jeho nitru se cosi změní: uvědomí si, že je ve skutečnosti ženou a touží se stát křehkou Lili. Píše se však rok 1929 a něco takového je nepřípustné.
Příběh ženy, která se narodila do mužského těla, se odehrává v době, kdy pojem transsexualita ještě neexistoval. Greta i přesto Einarovi umožňuje, aby se stával Lili kdykoli bude chtít, a scházel se i s muži. Není to jednoduché - společnost zastává názor, že cítít se špatně ve svém vlastním těle může jen psychopat, a toho je nutné lečit. Greta najde lékaře, který chápe, že Einar není duševně nemocný ani homosexuál.
Vyhraje Einar bitvu se sebou samým i se společností, a promění se v ženu? Situace není časem jednoduchá ani pro Gretu - z milovaného manžela, se stává kamarádka, přesto jej podporuje.
Dánská dívka je vážně krásná kniha o lásce a pochopení druhého. Greta je nesmírně tolerantí a statečná žena, která chce svému muži pomoct, přestože to není jednoduché ani pro ni. Einar stále váhá, přseto touží být ženou...
Knížka mě zaujala s první stárnou - autor se věnuje detailnímu popisu prostředí i postav - to je pro mě veliké plus. Psal tak krásně a citlivě, až jsem měla chvílemi pocit, jako by něco podobného sám prožil.
Myslím, že vůbec nebudu přehánět, když napíšu, že to bylo to nelepší, co jsem letos zatím četla. Knížce dávám pět hvězdiček. A vám ji vřele doporučuji.

Návštěvnost 249 - 252

2. května 2016 v 19:00 | Nikinka |  Návštěvnost blogu
Děkuji všem, kteří navštěvují tento blog.


Pondělí: 6
Úterý: 3
Středa: 1
Čtvrtek: 7
Pátek: 6
Sobota: 3
Neděle: 7
Celkem: 33


Pondělí: 6
Úterý: 2
Středa: 3
Čtvrtek: 7
Pátek: 0
Sobota: 3
Neděle: 1
Celkem: 22


Pondělí: 2
Úterý: 2
Středa: 3
Čtvrtek: 4
Pátek: 3
Sobota: 3
Neděle: 6
Celkem: 23


Pondělí: 9
Úterý: 9
Středa: 10
Čtvrtek: 7
Pátek: 9
Sobota: 6
Neděle: 6
Celkem: 56