Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Leden 2016

John Green, Maureen Johnsonová, Lauren Myracleová - Sněží, sněží...

31. ledna 2016 v 8:30 | Nikinka |  Z mé knihovny
Pokud nemáte rádi vánoční knihy, pak si Sněží, sněží... nekupujte! Pokud se vám podobné knihy líbí, pak vřele doporučuji.
Tři oblíbení autoři - slavný John Green, Maureen Johnsonová a Lauren Myracleová - spojili síly a výsledkem jsou tři dojemné, svým obsahem dokonce navzájem propojené vánoční povídky, jež nazvali "tři sváteční romance". Dokázali skvěle postihnout křehkost a výjimečnost něžných vztahů - ostatně, kdy jindy než právě o Vánocích je správný čas, aby se milostné příběhy krásně uzavíraly!
Na tuto knihu jsem se moc těšila - mám ráda Johna Greena, který mě zatím oslovil vším, co jsem od něj četla. Sněží sněží..., obsahuje tři povídky - tři sváteční romance, které tvoří příběh několika lidí. Kniha má moc hezkou obálku a celkovou úpravu - lesklý modrý papír a třpitivé vločky - už jen to, přitáhlo moje oko. Krása! Když jsem po svátcích knihu otevřela a začetla se, zjistila jsem, že vločky knihu zdobí i na začátcích kapitol - celková úprava je vážně dokonalá. Očekávala jsem skutečně vánoční příběhy - ne jako tomu bylo v případě knihy Šťastné a veselé..., kterou jsem četla ještě před Vánoci - tyto povídky, na mě působily spíše smutně - nakonec jsem moc nadšená nebyla. Sněží, sněží.... - touto knihou jsem doslova nadšená. Vtipné, veselé, romantické povídky. Je to příjemné a čtivé - zaručeně se od toho až do konce neodtrhnete.
Sněhová vánice na Štědrý den zamíchá hned několika životy. V prvním příběhu Maureen Johnsonové dívka Jubilee, poté, co se dozví, že jsou její rodiče zatčení kvůli touze získat další domeček do sběratelské vánoční vesničky, vlakem odníždí k babičce a dědečkovi, aby s nimi strávila svátky. Avšak vlak kvůli vánici zapadne do sněhu a nevypadá to, že by se měl brzy rozjet. Jubilee se rozhodne vzít věci do svých rukou a ohřát se v blízkém Waffle House. Tam se seznámí se sympatickým Stuartem, který jí nabídne, aby strávila Vánoce s jeho rodinou, ale taky pěkně nahlodá její vztah k příteli Noahovi.
Druhá povídka od Johna Greena, byla sice méně romantická, ale zase dobrodružnější. Tobin, JP a Vévoda (to je dívka) si užívají prázdninovou pohodu v prázdném domě, kam se Tobinovi rodiče kvůli vánici nemohou vrátit. Zavolá jim kamarád z Waffle House, že se tam přihrnula kupa roztleskávaček ze zapadaného vlaku. Dostat se tam, to nebude jen tak jednoduché... Vypadá to, že Tobin o žádné roztleskávačky nestojí - jde mu o někoho jiného…
Třetí příběh od Lauren Myracleové, ve kterém se všechny tři linie na konci protnou ve vánočně vyzdobeném Starbucksu. Zde pracuje Addie, která podvedla svého přítele - vlastně omylem a moc toho lituje. Když jí kamarádky naznačí, že je to všechno její chyba - že je občas dost sobecká, Addie je rozhodnutá ukázat, že se pletou. Vyzvedne vánoční dárek - maličké prasátko, které by do města mělo právě dorazit. Když ale člověka překvapí zájezd důchodců a s ním i vánoční anděl, na ledasco zapomene…
Čtení těchto povídek jsem si užila - moc mě to bavilo. Je to krásný dárek pod stromeček. Vřele doporučuji.

X Ambassadors - Renegades (Official Video)

27. ledna 2016 v 8:30 | Nikinka
Ta písnička je skvělá. Klip... Ten mě dostal! Obdivuji a smekám - neuvěřitelné!



Jakob Melander - Krvavý vítr

24. ledna 2016 v 8:30 | Nikinka |  Z mé knihovny
DÁNSKÝ DETEKTIVNÍ BESTSELLER

První díl triologie o Larsi Winklerovi: samotáři, otci, bývalém pankáčovi a jednom z nejlepších policajtů v Kodani. Krvavý vítr je detektivka o rodině a zlu. A také příběh o tom, jak se z člověka stává vrah.


Během německé okupace pečuje mladá dívka o zraněného anglického pilota v utajeném sklepě. Zamilují se do sebe, ale jejich vztah bude mít fatální následky, jež se plně projeví až v současnosti, kdy morbidní vraždy otřesou Kodaní. Na ostrově Amager je nalezena zavražděná žena - tělo je neporušené, ale oči má odstraněné s chirurgickou přesností. Případu se ujímá Lars Winkler. Brzy se objeví další znetvořené tělo. Vypátrat vraha není jediným Larsovým úkolem: opustila ho manželka, dospívající dcera Marie revoltuje a jeho nepřátelé na oddělení ho bedlivě střeží. Larsova minulost, která je mezi policisty už dlouho veřejným tajemstvím, ho dohání.
Přiznávám, že recenze a komentáře, které jsem k této knize četla, nepůsobily přesvědčivě, ale anotace ke knize, mě velmi zaujala. Proto radím - nenechte se odradit. Sice musím přiznat, že mi chvilku trvalo než jsem se začela, ale ne každý začátek knihy je hned strhujíví... Ne? Bylo to každopádně příjemné čtení - kniha z mého pohledu nebyla dokonalá, ale příjemná - zajímavá, místy velmi napínavá - do konce jsem netušila, jak to tedy je - o vrahovi můžete jen spekulovat. Kniha si nakonec udržela mou pozornost - jak jsem napsala, bylo to příjemné čtení. Těším se na pokračování, které bude jistě stejně dobré - možná lepší.


Krimiromán se vším všudy - atmosférou i napětím.
EKSTRA BLADET

BERLINGSKE

FEMINA


Jakob Melander se narodil v roce 1965 v Kodani. V 80. letech působil jako kytarista v nejrůznějších punkových kapelách. Vystudoval literární komparatistiku na Kodaňské univerzitě.
Hned jeho debut, v češtině vydaný pod názvem Krvavý vítr (dánsky Øjesten, 2013), brzy vystoupal na špici dánských knižních žebříčků.

Úrodný rok 2016

22. ledna 2016 v 15:24 | Nikinka
Kapela Imagine Dragons vystoupila v Praze minulou sobotu - 16.1. Mrzí mě, že jsem nemohla být u toho - mám je moc ráda, ale takový koncert, to je představa, kterou si můžu vymazat z mozku - věřte, že bych moc chtěla, ale v mém případě by to bylo dost komplikované - zdraví mi to nedovoluje. Ale co jsem co jsem slyšela, tak to bylo super.


Když jsem se dozvěděla, že letos po třech letech, dorazí do Prahy v květnu Mumford & Sons, doslova jsem jásala radosti. Tuhle kapelu miluji! Získala si mě svou skvělou a velice chytlavou muzikou - věřte nebo ne, jejich hudba je první, která mě nutí přemýšlet a dojímá. Mumford & Sons, mi neskutečně přirostli k srdci. Vidět a slyšet je, by pro mě byl zážitek.


Vidět AC/DC - největší rockovou legendu - pro mě jsou největší legenda mezi legendami - neumím slovy popsat, jak šťastná bych byla. Ale lístky jsou vyprodány - po těch se jen zaprášilo - dalo se to čekat! Ale mrzí mě to - možná by to bylo prvně a naposled. Věřím však, že se spousta lidí těší na květen.


V červnu Prahu navštíví Muse. I tohle mě moc potěšilo - mám Muse ráda - trošku mi připomínají Radiohead, což je jedna z mých nejoblíbenějších kapel.


Moc často se na internetu neinformuji o tom, kdo a kdy u nás bude vystupovat - víte, zjistit si to můžu, ale pravděpodobnost, že bych se jela podívat, je velmi malá - sama jet nemůžu a i kdyby se mnou někdo jel, cestovat s vozíkem vlakem - to je velice komplikované... Ale dívaly jsme se se sestrou - "Letos je dobrý rok na koncerty." V tom jsme spolu souhlasily - ty letošní kapely - v jeden rok a tak dobré! A to není všechno.
Kdych si měla vybrat, komu bych dala přednost, samozřejmě bych chtěla vidět AC/DC - ani bych nepřemýšlela! Takhle doufám, že si splním sen a pojedu se podívat alespoň na Mumford & Sons. A pokud ne letos, doufám, že někdy v budoucnu ano. Moc bych si to přála.

Novinky v mé knihovně

21. ledna 2016 v 8:30 | Nikinka
Opět jsem byla nakupovat - knížky. Přišel mi nový katalog, který mě tentokrát překvapil svou pestrou nabídkou - tedy - nevím, co bude v dalších, ale ten aktuální, je podle mého lepší než ten první v minulém roce.

Jelikož jsem četla Měděného jezdce, Taťánu a Alexanda a Letní zahradu, Bellagrand - další kniha Paulliny Simonsové - tentokrát se jedná o příběh Alexandrových rodičů a předchází předchozím knihám, které se mi moc líbily, proto mi ani tento titul nesměl chybět. Jsem zvědavá a neskutečně se těším! Knihy této autorky, jsou opravdu velice dobré.


Moje první kniha Kate Mortonové - Tajemství letního odpoledne - byla čtivá. Proto jsem si koupila Šepot vzdálených chvil, a doufám, že bude minimálně tak dobrá, pokud ne lepší.


Abbi Glinesová - Hranice nevinnosti

17. ledna 2016 v 8:30 | Nikinka |  Z mé knihovny
DVA NEVLASTNÍ SOUROZENCI.
DVA ROZDÍLNÉ SVĚTY.
JEDNO OSUDOVÉ LÉTO V ROSEMARY BEACH.

Písek byl od slunce ještě celý rozehřátý. Kráčla jsem po něm ve tmě, dokud ke mně nepřispěchala voda. Byla nečekaně chladná, až jsem zatajila dech, a nechala si jí zaplavit nohy.
Vzpomínala jsem na mámin úsměv, když mi vyprávěla o tom, jak si hrála v oceánu. Podívala jsem se do nebes a usmla se. Konešně jsem tady. Přišla jsem sem za nás obě.
Vtom mé myšlenky přerušil zvuk ozývající se zleva. Otočila jsem se, abych se rozhlédla po pláži. Zpoza mraků vykoukl měsíc a ozářil běžícího Rushe.
Opět neměl triko. Šortky mu seděly nízko na úzkých bocích a mě uchvátilo, jak jeho tělo vypadá při běhu. Nebyla jsem si jistá, jestli mu nemám uhnout. Vtom zpomalil a zastavil se vedle mě. Hrudník se mu v měkkém světle lesk potem. Bylo zvláštní, jak moc jsem se jeho zpoceného hrudníku chtěla dotknout. Nic, co souvisí s jeho tělem, přece nemůže být nechtné. To je nemožné.



To poslední, o co by Blarie stála, je nastěhovat se k rodině svého otce v Rosemary Beach na Floridě. Je to však jediný člověk, kterého po smrti matky může žádat o pomoc. Když dorazí do přímořského letoviska bohatých, uvědomuje si, že sem nikdy nezapadne. O to víc je zklamaná, když zjistí, že je její otec v Paříži a na ni tu zbyl nevlastní bratr Rush a jeho večírky. Je to povýšený syn rockové hvězdy. Ale jak už to v takových knihách bývá, zamilují se do sebe. Rush však má svá tajemství... Dozví se Blarie pravdu dřív, než jejich vztah zajde příliš daleko?

Co od knihy očekávat? Rozhodně nic extra - děj je jednoduchý a lehce předvídatelný. Já osobně od knihy čekala něco zcela jiného, než jsem dostala. Téma, které už tu milionkrát bylo - ničím mě nepřekvapila. Jsem zklamaná. Je to takových Padesát odstínů pro mladé.
Další kniha - Za hranicí nevinnosti, sice slibuje romantiku - asi něco zcela jiného, než v případě Hranice nevinnosti, ale já si po tomto čtení, další nejspíš nekoupím. Tohle je opravdu jako číst Padesát odstínů - nic náročného, nic zajímavého. Pro někoho by Hranice nevinnosti, mohlo být jen oddechové čtení.



Abbi Glinesová žije se svou rodinou v Alabamě a vášnivě miluje knihy. Na svém kontě má již několik úspěšných sérií, mezi nimi také Rosemary Beach, Sea Breeze, Vincent Boys a Existence a se svými romancemi pokořila bestsellerové žebříčky New York Times, USA Today a Wall Street Journal. Kdybyste se jí zeptali, kolik už napsala knih, zřejmě se na chvílí zapřemýšlí a začne je počítat na prstech. Když zrovna nepíše, ráda čte, dívá se na filmy (nejraději sama), případně nakupuje - závislost na botách a kabelkách je u ní potvrzena, stejně jako závislost na odpoledním čaji po britském způsobu a sociálních sítích.

Více o Abbi a jejích knihách najdete na webových stránkách abbiglines.com.

Coldplay - Adventure Of A Lifetime (Official video)

13. ledna 2016 v 8:30 | Nikinka
Klip nic moc - spíše vtipný, písnička skvělá! Ta se vážně povedla.



Andrea Coddington - Měl to být hezký život

10. ledna 2016 v 8:30 | Nikinka |  Z mé knihovny
Měl to být hezký život je příběh o lásce, americkém snu, ale i pádu, při němž hlavní hrdinka Dara přichází o všechno. Mladá žena využije nabídnutou příležitost a odchází do Spojených států na postgraduální studium. New York přináší spoustu nových zážitků a také velkou lásku. Společně s Collinem zakládají rodinu. Zdá se, že má opravdu všechno. Žije svůj sen... Osud jí ale nepřeje. Vše se změní, když brzy po narození vytouženého dítěte bojuje pár o jeho život. Když už se vyčerpané Daře zdá, že se vše začíná obracet k lepšímu, neočekávaně osud zasáhne podruhé, tentokrát však už nezvratně.
Celý příběh, začíná tak krásně, ale nakonec je moc smutný. Během čtení se zasmějete, ale slza vám také ukápne. Kniha se mi moc líbila - byla čtivá, ač na konci velmi smutná.



New York mi plní můj sen.
Žijeme v dostatku a blahobytu vzkvétajícího kapitalismu. Chybí mi práce, to je fakt. Napětí a žabomyší kancelářské války, velké věci, stres, adrenalin z důležitých termínů i drobnosti plynoucí z nezdravé konkurence a křečovitého nasazení. Mám doktorát z politologie. Momentálně jsem upřednostnila jiné priority, ale žena v domácnosti ze mě nebude. Jsem mladá - pro Američany pořád ještě dítě. Nic mi neuteklo, teprve začínám.
Co víc? Muž, dcera, syn...
Opravdu, jsem šťastná.
A tehdy jsem skutečně šťastná byla.

Vše se změnilo ve zlomku vteřiny.
Dnes tu sedím, pořád jsem to já, jen poznamenená životní vráskou. Na nohou mi visí dvě olověné koule, v životě i v srdci mi zeje hluboká díra. Milionkrát za den zničená nekonečnou otázkou: "Proč já?"




Měl to být hezký život je moje prvotina. Příběh můj vlastní, který byl kdysi skutečností a dnes na něj zůstaly už jen vzpomínky. Mnohé zhmotněné právě v této knize. Jestli se při jejim čtení zasmějete, budu ráda. Pokud vám vyhrknou slzy, je mi líto, určitě máte svých trápení dost. Jsem před vámi upřímná a na kost obnažená.

Děkuju vám za přízeň
Andrea Coddington

Od Andrey Coddington také nedávno vyšla biografická kniha Jozef Bednárik (Ikar) o známém slovenském režisérovi a herci. Autorku můžete navštívit na jejích webových stránkách:

Novinky v mé knihovně - Vánoce 2015

9. ledna 2016 v 8:30 | Nikinka
Kniha jako dárek je pro mě tím nejkrásnějším dárkem. Kniha by neměla chybět podle mého ani pod stromečkem. Pod našim stromečkem nechybí - já je dostávám každým rokem - v roce 2013, jich bylo dokonce šest!
Já kupuji knížky pod stromeček každý rok. Minimálně jednu pro prababičku, která je stejně vášnivý čtenář jako já - ač čte převážně detekvivky a mně je to jedno - hlavně, že nečtu nějakou hloupost, co nemá hlavu a patu! Avšak i to se v dnešní moderní litaratuře stává, pár takových jsem přečetla, ale jsem moc ráda, že jich není mnoho.
Vždy nakupuji víc než jen jednu knihu, ale už dlouho se nestalo, že jsem nakoupila víc než tři, čtyři knihy - až loni v listopadu - to už ani nevím, kolik toho bylo. Ale měla jsem ohromnou radost, když jsem viděla nadšení sestry, které jsme s mamčou koupily Superpotraviny a ode mě dostala knihu Dáma ve zlatém - taková napůl fikce, napůl životopis o Gustavu Klimtovi. Prosně ronmán a pokud se nepletu, je tam i kapka napětí - Deni zrovna čte.
Pokud jde o mě, já jsem známá tím, že knihy miluji - v knihkupectvích si beru katalogy, jeden katalog Knižního klubu, mi chodí pravvidelně domů, sleduji i internetové stránky - vždy vím, která kniha vyjde - takže potom chodím nakupovat najisto. Ale je pravda, že loni jsem častěji chodila ke konkurenci, kde jsem si vybrala jednu z knih, a to Mrs. Poe - také napůl životopis, napůl fikce a román. Původně jsem se šla jen podívat - koupím si ji příští rok. Ale mamka knížku hned koupoila, že mi ji dostanu pod stromeček. Vypadá tak zajímavě, že jsem se celou dobu nemohla dočkat! Edgar Allan Poe, patří mezi mé nejoblíbenější autory.


Od sestry jsem na Vánoce 2014, dostala knihu Devatenáct set osamdesát čtyři. George Orwell - také můj oblébený autor, proto mě potěšilo, že mi sestra koupila knihu Na dně v Paříži a Londýně. Orwell mě hrozně baví. Píše tak poutavě. Na dně v Paříži a Londýně je jistě zajímavá kniha - těším se na ni. A sestře moc děkuji.


Od babičky jsem dostala Sněží, sněží... Johna Greena a jeho přátel - právě čtu - nebo spíše dočítám. Jsem na konci. Kniha se mi moc libí. Je to veselé i dojemné a na každé stránce sněží - ideální kniha do tohoto počasí - u nás už také začalo sněžit. Konečně! Ideální kniha na to, aby se člověk s horkým čajem a cukrovím, zabalil do deky a začetl se. Zkrátka kniha s pořádnou sněhovou nadílkou a vánoční atmosférou.


Nakonec jsem byla překvapená - já totiž věděla jen o Mrs. Poe. Začala jsem novinky číst hned po Krvavém větru - knihu jsem nakonec dočetla ještě v roce 2015. Sněží, sněží..., vás čeká ještě v lednu, zbytek od února. Myslím, že co se knih týče, budu mít tento rok čím přispívat - něco mám v zásobě a každá vypadá dobře, tak uvidíme, co z nich bude, až se začtu.



Zbytek během roku - snad můj blog nebude moc prázdný, ač je málo času, budu se snažit, přidávat články jak nejčastěji to půjde. Knižní, i jiné.
Mějte se moc krásně,

Vaše Nika