Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Prosinec 2015

V tomto roce naposled

30. prosince 2015 v 8:30 | Nikinka
Dnes píši svůj poslední článek. Děkuji tedy všem, kteří letos můj blog navštívili. Děkuji za to, že to byl v porovnání s rokem 2014 klidný rok - rok bez nepříjemných komentářů náhodných návštěvníků a ještě horších reakcí na ně od těch stálých - byl to pro mě rok plný zklamání - myslela jsem si, že mě za tu dobu, co píši tento blog, moji čtenáři znají... Neznají. Vůbec. Ale tomu tento článek věnovat nechci.
Pro mě je to uzavřená kapitola, na kterou už mi zůstaly jen nehezké vzpomínky. Po tom všem, jsem chtěla skončit - nemůžu být mezi lidmi, kteří mi nevěří, nepatřím mezi ně. Vlastně už ani nechci.
Netuším tedy, co mě vedlo k tomu, abych pokračovala - asi mám svůj blog až moc ráda. Za těch pět let, se stal mou součástí - mám radost z každého nového článku, který přidám, ač jsem si vědoma toho, že na blog nemám tolik času. Potěší mě každý nový komentář, i když jich v posledních měsících mnoho není. Jsou pro mě velmi důležité. Bez nich to není ono - zpětná vazba je důležizá.
Abych však mohla pokračovat, musela jsem tady pár věcí změnit. Tak jako celou dobu, co sem píši, bych pokračovat nemohla. Michael se sem nikdy nevrátí - ne úplně.
Příští rok, pokud příští rok tento blog bude, jeho obsah měnit nechci. Chci dál psát o knihách a o všem, co mám ráda. A o to všechno se podělit s vámi - se čtenáři, bez kterých by tento blog nebyl.


Závěrem bych ráda všem popřála klidný a úspěšný celý rok 2016. Mám vás moc ráda,

Vaše Nika

Mark Twain - Tajemný cizinec

27. prosince 2015 v 8:30 | Nikinka |  Z mé knihovny
Představovat Marka Twaina je zbytečné. Jistě jste o něm už slyšeli, určitě jste od něj něco četli - třeba právě povídku Tajemný cizinec.
Mám přečtenou skvělou knihu, plnou skvělých povídek. Moc se mi líbila, moc mě bavila - nejednou jsem se při čtení zasmála.
Povídky nejen doplňují a zvýrazňují Twainův portrét. V mnoha případech odhalují a zesměšňují ty rysy lidských povah a lidské společnosti, které ještě stále otravují životní prostředí velké části světa.
Twain je z těch autorů, na které neplatí přísloví o zubu času. Nestárne ani nerezaví. Jeho vliv je dosud patrný na velké části té nejlepší světové literatury, dosud umí rozesmát i pobouřit proti lidské malosti a proti nestvůrnostem, které společnost ještě nemohla či nechtěla vymýtit.


Děj Tajemného cizince je zasazen do středověké rakouské vesnice v roce 1590 a hlavní postavou je Satanův synovec Filip Traum, skeptický glosátor veškerého lidského hemžení, který svým třem chlapeckým přátelům odhaluje zrůdnost tzv. mravních principů, na nichž lidská (především křesťanská) společnost stojí. Nijak tedy nepřekvapí, že se Traumovo občasné konání dobra (prosté jakékoliv špetky účasti s lidským osudem) jen málokdy setká s pochopením - a už vůbec ne s vděkem - okolí.


Samuel Langhorne Clemens, známý pod uměleckým jménem Mark Twain, se narodil ve státě Missouri. Jeho tvorbu silně ovlivnily zážitky z dětství. V dvanácti letech mu zemřel otec a malý Samuel proto musel ze školy po páté třídě odejít. Rodině pomáhal penězi, které vydělal jako pomocník v tiskárně, kde se také vyučil. Ačkoliv se jedná o jednoho z nejvýznamnějších amerických spisovatelů, formálně základní vzdělání nikdy neukončil a literární tvorbě se naučil sám. Ve třiceti vydal první úspěšný příběh - humornou povídku Slavná skákající žába z okresu Calaveras. Díky ní se stal uznávaným a oblíbeným americkým spisovatelem. Mezi jeho nejslavnější díla patří Dobrodružství Toma Sawyera a Hucleberryho Finna, Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše a Princ a Chuďas.

Veselé Vánoce a šťastný Nový rok

23. prosince 2015 v 8:30 | Nikinka
Už nadešel
nádherný vánoční čas
a kouzlo Vánoc
je všude kolem nás...

Tak oslavte tento
svátek spolu,
s radostí a úsměvem
u štědrovečerního stolu!

Báječné Vánoce
plné nádherných
dárečků přeje Nikola

Franz Kafka - Amerika

20. prosince 2015 v 8:30 | Nikinka |  Z mé knihovny
"Nechtěl byste se někdy podívat k nám,
Rossmanne, žijeme si teď velice dobře," řekl Robinson
a pohlédl lákavě na Karla.
"Zvete mě vy nebo Delamarche?" zeptal se Karel.
"Já i Delamarche, jsme v tom zajedno," řekl Robinson.
"Tak vám říkám a prosím, vyřiďte to také Delamarchovi: Rozešli jsme se navždy,
aby v tom bylo už jednou provždy jasno.
Vy dva jste mi ublížili víc než kdokoli jiný. Vzali jste si
snad do hlavy, že mi nedáte ani teď pokoj?"

"Jsme přece vaši kamarádi," řekl Robinson a do očí
mu vstoupily odporné slzy opilců...


Amerika patří mezi nejvýznamnější a zároveň
nejméně typická díla Franze Kafky.



Rodiče poslali šestnáctiletého Karla Rossmana do Ameriky. Chtěli se tak vyhnout velkému problému - chlapce svedla jejich služka, se kterou teď čeká dítě. Karel je pracovitý a čestný, nicméně velmi naivní hoch. Na začátku jej ubytuje zámožný strýct. Brzy se nepohodnou, Karel dostane kufr, jízdenku do San Franciska a musí se začít potloukat životem na vlastní pěst. Seznámí se s podivnými pány, které považuje za své přátelé - ti mu však později ublíží a tak se jejich cesty rozcházejí. Ne však na dlouho.
Brzy se jeden z těch mužů objeví v hotelu, kde Karel pracuje a žádá po něm peníze. Karel kvůli němu příchází o práci. Kde jinde skončí, než opět u těch podivínů? Ti teď žijí s velmi bohatou dámou - Karel má být jejich sluha...
Podle některých odborníků je romám Amerika nejlepší Kafkova kniha.

Kromě typických popisů osamocení v absurdním a bezohledném světě v ní najdeme také nemalou dávku specifického situačního humoru, který není u tohoto autora příliš obvyklý...



Franz Kafka

se narodil v pražském Starém Městě v rodině židovského obchodníka. Doma se mluvilo německy, češtinu se nepovinně začal učit už na základní škole. I když celé jeho dílo je napsáno v němčině, k českému jazyku a kultuře měl celý život velmi blízko. Po ukončení práv nastoupil do pojišťovny a v tomto zaměstnání zůstal až do tuberkulózou vynuceného důchodu. Své první texty publikoval v pětadvaceti letech, byl návštěvníkem pražských literárních salonů, často psal divadelní a knižní recenze.

Je považován za jednoho z nejvýznamnějších prozaiků dvacátého století, světovou slávu mu přinesly povídka Proměna a romány Zámek, Amerika a Proces.



Jsem moc ráda, že jsem mohla do rubriky opět přispět něčím od Kafky, protože je to jeden z mých nejoblíbenějších autorů.

Sebastian Rainer - Mysterium tremendum

13. prosince 2015 v 8:30 | Nikinka |  Z mé knihovny

R omán, který svým zpracováním nemá obdoby
A bsolutní odhalení nejtemnějších koutů lidské duše
I nspirace a posedlost Tizianovým obrazem Apollón a Marsyás
N euvěřitelný přerod muže v bytost posedlou svým dílem
E moční zážitek z tajemství zvaného mysterium tremendum
R ázný a hrůzný počin životem zkoušeného muže

Nový objev českého undergroundu



Mysterium tremendum je kniha, která nahání hrůzu už jen svou minulostí - její originál je vázán v lidské kůži. Ta nepatří nikomu jinému než samotnému autorovi
Příběh se odehrává v 70. letech v Beskydech. Mladý umělec Erik nešťastnou náhodou způsobí autonehodu, při které zemře dívka. Tato událost nenávratně otřese jeho životem i životy druhých. Erik bojuje s výčitkami svědomí i sám se sebou, současně musí spolu se svou přítelkyní čelit těžké finanční situaci.
První polovinu knihy autor věnuje detailnímu popisu postav, což jsem ocenila. Může být obtížné se tím prokousat, ale Sebastian vás nakonec překvapí...
Druhá polovina knihy se změní v napínavý thriller plný hrůzy, děsu, strachu a tajemství. Občas jsem netušila, co je skutečné a co jen sen. Právě tady to bylo tak napínavé, přitom děsivé! Nahánělo mi to husí kůži - to, nač jsem čekala celou dobu, se tady objevilo.
Doporučuji přečíst všem, kteří mají podobné knihy rádi, protože vážně stojí za to.




SEBASTIAN RAINER (1940-1973) strávil život v Horní Bečvě na Valašsku. Před svou záhadnou smrtí si ze zad a boků odřezal kusy kůže, aby do nich svázal svůj jediný román. Unikátní kniha byla nedávno objevena v jeho pozůstalosti a dnes je v soukromém vlastnictví českého sběratele. Mysteriózní existenciální příběh ho nadchl natolik, že se ho rozhodl vydat.

Návštěvnost 229 - 232

8. prosince 2015 v 14:49 | Nikinka |  Návštěvnost blogu
Pondělí: 9
Úterý: 6
Středa: 3
Čtvrtek: 6
Pátek: 5
Sobota: 5
Neděle: 7
Celkem: 41


Pondělí: 8
Úterý: 5
Středa: 2
Čtvrtek: 3
Pátek: 9
Sobota: 8
Neděle: 10
Celkem: 45


Pondělí: 6
Úterý: 7
Středa: 3
Čtvrtek: 9
Pátek: 7
Sobota: 8
Neděle: 9
Celkem: 49


Pondělí: 4
Úterý: 5
Středa: 3
Čtvrtek: 7
Pátek: 7
Sobota: 7
Neděle: 7
Celkem: 40


Moc děkuji všem, kteří navštívili můj blog. A jelikož je to poslední čtveřice v tomto roce, děkuji za to, že jste blog navštěvovali - jsem za to moc ráda. Moc si toho vážím, vím, že se můj blog změnil - za celou dobu, co jej vedu, se nejvce změnil od minulého roku - měla jsem pro to jisté důvody. Byla bych moc ráda, kdyby to tak zůstalo - změnu neplánuji. Snad jedině v případě, že bych se někdy přesunula na jinou adresu - ale tento blog, mám i přes všechno to něpěkné, co pamatuje v loňském roce, moc ráda. A to, že děnně vidím nějaké to číslo, mi potvrzuje, že snad ještě není nic ztraceno - pořád jej navštěvujete, ač se tu něco změnilo. Toho si moc vážím - děkuji.

Randy Susan Meyersová - Pohodlné lži

6. prosince 2015 v 8:30 | Nikinka |  Z mé knihovny
TŘI MATKY
DVA OTCOVÉ
JEDNO DÍTĚ



Když Tia zjistí, že je těhotná, Nathan - její ženatý milenec, se rozhodne jejich románek ukončit s tím, že by si dítě měla nechat vzít. To Tia odmíná. Věděla sice, že vztah s o třináct let starším můžem, který má dva syny, a navíc je jejím profesorem, nemůže fungovat, ale tohle nečekala.
Nedovede si představit, že by vychovávala dídě, jež by jí Nathana neustále připomínalo. Situaci tedy řeší tím, že dá miminko k adopci. Malá Savannah se dostane do rodiny Petera a Caroline. Tia každý rok dostává fotografie holčičky z narozeninové oslavy.
Jednu z nich Tia po několika letech pošle Nathanovi, dopis však ze schránky vyzvedne jeho žena, která obálku otevže.



Randy Susan Meyersová
se narodila a vyrůstala v newyorském Brooklynu a po absolvování University of California v Berkeley pracovala v neziskovém sektoru, kde se zabývala především pomocí obětem domácího násilí. Debutovala v roce 2011 románem The Murderer's Daughter, který se dočkal příznivé odezvy jak od čtenářů, tak od kritiky. Žije s manželem a dvěma dcerami v Bostonu, kde v současnosti vyučuje tvůrčí psaní.



Pohlédla mu přímo do očí. "Jsem těhotná."
Strnul s nataženýma rukama a víno šplíchlo téměř k okraji sklenice.
Tia po sklence natáhla ruku. "Ještě to upustíš." Postavila sklenku na stolek vedle té jeho.
"Tak proto jsi při obědě nepila," vydechl.
Pronesl ta slova pomalu; tak pomalu, že Tiu vyděsila. Věděla sice, že to není pravděpodobné, ale přesto toužila spatřit na jeho tváři stydlivý úsměv - televizní úsměv před romantickým filmovým polibkem. Položila si dlaň na stále ještě ploché břicho, protože se jí začal znovu zvedat žaludek. Odehnala myšlenku na Nathanovu manželku. Sice se snažila, ale nemohla na Juliette přestat myslet - kde je, kam si myslí, že odešel její manžel? Nathan jí dal ale brzy jasně najevo, že tohle téma probírat nebude.
"Jak dlouho už o tom víš?" zeptal se.
"Pár dnů. Chtěla jsem ti to říct osobně."
Pokýval hlavou, dopil víno a posadil se. Propletl prsty a opřel si ruce o kolena. Vzhlédl k ní a vypadal naprosto vážně, jako profesor, kterým byl. "Vyřešíš to, že?"
Tia klesla do křesla naproti pohovce. "Vyřešit to?"
"Samozřejmě, vyřešit to." Na chvilku zavřel oči. Když je otevřel, napřímil se. "Co jiného se s tím dá dělat? Co jiného by dávalo smysl?"
"Můžu si to nechat." Nerozplakala se.


Kniha se mi moc líbila. Oceňuji, že vypráví o životě - není to žádné romantické klišé. Po dlouhé době, se mi do ruky dostal román, který stojí za přečtení.

Florence + The Machine - Delilah

3. prosince 2015 v 16:55 | Nikinka
Omlouvám se za svou neaktivitu - nestíhám. Pro radost, přidávám svou oblíbenou píseň (nebo spíše jednu z oblíbených, protože mám Florence moc ráda) snad se vám bude také líbit.