Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Červenec 2015

Jodi Picoultová - Vypravěčka

28. července 2015 v 8:30 | Nikinka |  Z mé knihovny
Ustoupím o krok dozadu. "Možná byste měl jít."
"Prosím," nevzdává se Josef. "Je to stejné, jak jste o tom
mluvila při šachu. Uvažuju o pět kroků dopředu."
Jeho slova mě zamrazí. "Jste nemocný?"
"Doktor mi tvrdí, že můj stav odpovídá daleko mladšímu
člověku. Bůh si se mnou zahrává. Udělal mě dost silného na to,
abych nemohl zemřít, ačkoliv chci. Měl jsem rakovinu. Dokonce
dvakrát. Přežil jsem dopravní nehodu i zlomený krček v kyčli.
Dokonce jsem, Bůh mi odposť, spolykal lahvičku prášků.
Ale našli mě světkové Jehovovi, kteří náhodou roznášeli
své brožurky a uviděli mě oknem ležet na podlaze."
"Proč jste se pokoušel zabít?"
"Protože bych měl být mrtvý, Sage. Právě to si zasloužím.
A vy mi můžete pomoct." Zaváhá. "Vy jste mi ukázala své jizvy.
Já po vás chci jen to, abyste mi umožnila ukázat vám ty moje."
Uvědomím si, že o tom člověku vlastně nic nevím, jedině to,
co se sám rozhodl mi o sobě říct. A teď si mě vybral, abych
mu pomohla spáchat asistovanou sebevraždu. "Podívejte,
Josefe," začnu mírně, "potřebujete pomoc, ale ne takovou,
jakou si představujete. Nejsem přece vrah."
"Možná to tak úplně není." Sáhne do kapsy pláště, vytáhne
malou ohmatanou fotografii a vtiskne mi ji do dlaně.
Vidím na tom obrázku nějakého muže. Je daleko mladší než
Josef, má stejný nos, stejné rozhraní vlasů, velice podobné rysy.
Na sobě má uniformu SS a usmívá se.
"Protože já vrah jsem," pronese tiše.




Nemám ráda knihy typu Jak slepá k houslím přišla - jednotvárné, nezajímavé, lehce předvídatelné a příliš jednoduché. Jsem náročný čtenář, ráda při čtení přemýšlím. Hledám takovou četbu, která mi na konci něco dá - ze které si něco vezvu. Zajímavou, napínavou, překvapující s každou stránkou. Zkrátka takovou, na kterou se budu těšit, která mě strhne od samého začátku a udrží si mou pozornost do konce.
Taková je Vypravěčka - strhující a zajímavá kniha, jejíž konec jsem nečekala - velmi mě překvapil. Kniha, na kterou budu myslet ještě dlouho. Kniha, kterou vřele doporučuji.

Sage se skrývá se svými jizvami na tváři i na duši v pekařství, protože je to osamělá noční práce. Pochází z rodiny, která má ždovské kořeny, babička přežila holokaust, avšak ona sama se víře brání. Společnost nevyhledává. Při skupinové terapii, na níž se snaží vyrovnat se smrtí maminky se seznámí a spřetelí se sympatickým devadesátiletým Josefem Weberem. Dlouhé hodiny si spolu povídají a při jednom rozhovoru, ji tento muž, kterého si všichni váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu, neboť ho dlouhá léta tíží svědomí. Aby mu Sage uvěřila, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech.
Nevěří mu. Nakonec - když nad tím dlouho přemýšlí Sage kontaktuje odbor ministerstva spravedlnosti pro lidská práva a zvláštní vyšetřování a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. S hrůzou poslouchá, jaké hrůzy zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Možná se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit. A kdyby Sage udělala to, oč ji Josef žádá - byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi?




JODI PICOULTOVÁ napsala 21 románů, jichž se prodalo přes 15 milionu výtisků po celém světě. V roce 2003 získala cenu New England Bookseller Award a sedm jejich posledních titulů - včetně Vypravěčky se ihned po vydání vyhouplo na 1. místo prestižního žebříčku bestsellerů New York Times.
Autorka si získala čtenářskou přízeň i respekt kritiky především mnohovrstevnými dramaty s kontroverzní (často pak lékařskou) tématikou, která zobrazují krizové okamžiky v životě obyčejných lidí a jež jsou komponována na základě velmi pečlivého a do nejmenších detailů zacházejícího průzkumu tématu i prostředí, v němž se daná kniha odehrává.
Česky vyšlo Až na konec všech dní (Motto 2002), Je to i můj život (Ikar 2005), Prostá pravda (Ikar 2007), Desátý kruh (Ikar 2007), Nejsem jako vy (Ikar 2011) a Vlk samotář (Ikar 2013).

Návštěvnost 209 - 212

25. července 2015 v 13:30 | Nikinka |  Návštěvnost blogu
Děkuji všem, kteří za poslední měsíc navštívili tento blog.


Pondělí: 7
Úterý: 5
Středa: 9
Čtvrtek: 9
Pátek: 7
Sobota: 13
Neděle: 11
Celkem: 61


Pondělí: 8
Úterý: 12
Středa: 7
Čtvrtek: 0
Pátek: 9
Sobota: 7
Neděle: 9
Celkem: 52


Pondělí: 7
Úterý: 5
Středa: 2
Čtvrtek: 6
Pátek: 7
Sobota: 4
Neděle: 12
Celkem: 43


Pondělí: 7
Úterý: 3
Středa: 1
Čtvrtek: 11
Pátek: 10
Sobota: 6
Neděle: 7
Celkem: 45

Letní pohoda s knihou

22. července 2015 v 8:30 | Nikinka

Není nic lepšího, než si v létě uvařit kafe, sednout si na terasu a číst nějakou pěknou knížku.
No... Můžu být ráda, že mám ještě něco v zásobě, protože v novém katalogu, jsem si toho za sebe vybrala málo, a o tomto článku raději nemůže být řeč - to je hrůza! Takhle těžce mi to nikdy sepsat nešlo - snad si z toho něco vyberete. Já sem se těšila a ono nakonec pět nebo šest knih - ještě se rozmyslím - na tři měsíce? Pro mě je to málo - s tím si vystačím na měsíc. Ale abych to upřesnila - v celém katalogu - TŘÍMĚSÍČNÍM katalogu, je jen pět nebo šest knih, o které bych stála. V předchozím na dva měsíce, byl teda lepší výběr - bylo jich mnohem víc.
Nakonec, když jsem to několikrát prolistovala, přece jen něco mám.


Románů tentokrát moc není, ale mám tady alespoň dva - Lazarovy ženy - Edice světový bestseller a Zahrada v měsíčním svitu.


VÍC NEŽ BESTSELLER

NOVÝ VELKÝ RUSKÝ ROMÁN

O LÁSCE A NENÁVISTI



Marina Stěpnova
LAZAROVY ŽENY

Lazar Lindt je člověk bez minulosti. Po skončení první světové války se zjevuje na prahu moskevské státní iverzity s touhou studovat, matematik Sergej Alexandrovič Čaldonov v něm však rozpozná geniální talent, nabídne mu místo přednášejícího a mladíka se ujímá. Tak začíná kariéra mimořádně úspěšného a prominentního vědce, který může mít všechno, na co si vzpomene... a zároveň je sám, neboť miluje manželku svého ochránce Čaldonova. Marusja je Lazarova první a životní láska, pro ni je ovšem mladík synem, který se jí nikdy nenarodil. Teprve mnoho let po její smrti poznává mladičkou Galinu, jejímuž kouzlu propadne, protože mu Marusju připomíná. Dívka si mocného muže vezme ze strachu a po zbytek společného života ho nenávidí. Třetí Lazarovou osudovou ženou je vnučka Lidočka, talentovaná baletka, které se po smrti obou rodičů ujímá babička Galina, přestože jí připomíná Lindta, jenž jí zkazil život... Románová sága klenoucí se přes celé 20. století ověnčená dvěma třetími místy v ruské Big Book Prize Award 2012 a nominována mimo jiné na The Russian Booker 2012 a The National Bestseller 2012.


Corina Bomannová
ZAHRADA V MĚSÉČNÍM SVITU

Když antikvářka Lilly dostane darem staré housle, které jí údajně patří, je velice zmatená. Neumí si vysvětlit, proč právě ona má zdědit - jak se záhy ukáže - velice slavný nástroj. Cítí však, že ty housle změní její život, když se pokusí záhadu vypátrat. Vydá se po stopách odkazu úchvatné houslistky, které nástroj kdysi patřil. A brzy odhalí tajemství, které nejen její minulost ukáže v úplně jiném světle.



Pro milovníky napětí - Dítě číslo 44 - možná jste viděli filmovou adaptaci, Neboj se, Lovec očí, nebo Temné kouty - kniha vychází podruhé - tentokrát s obálkou k filmu. Pokud máte rádi detektivky, mohla by se vám líbit kniha Bretaňský příboj nebo třeba Pohled do tmy.

Strhující kriminální příběh

z období stalinské totality



Tom Rob Smith
DÍTĚ ČÍSLO 44

Sovětský režim tvrdí, že v socialistické společnosti je zločinnost vymýcená. Mrtvý chlapec nalezený v Moskvě tedy nemohl být zabit. Lev Děmidov pomůže utajit fakta, pochybuje však. Záhy se i s manželkou ocitne ve vyhnanství na Urale. K vraždám dětí ale dochází i tam...

Když ti na

krk dýchá

smrt...

nesmíš

se bát



Lisa Gardnerová
NEBOJ SE

Detektivka D. D. Warenová se po setmění vrátzila na místo činu. A pak zaslechla zavrzání podlahy, ozvala se tichá ukolébavka... a na víc už si nevzpomíná. Je vážně zraněná, trpí bolestmi, není schopná pohnout levou rukou a nemůže se vrátit do práce, kterou tolik miluje. O šest týdnů později je nalezena další zavražsěná dívka. Na místě jsou stejné rekvizity jako u předešlé vraždy: láhev šampaňského a červená růže. A jediná osoba, která se možná ocitla v blízkosti vraha, je D. D. Warenová, jež si však nevzpomíná na jediný detail z oné noci, kvůli které by mohla tolik ztratit. To jediné, co může ale nyní udělat, je ničeho se nebát.

Otevře

pacientkám

oči, i když to

nechtějí...



Sebastian Fitzek
LOVEC OČÍ

Volné pokračování thrilleru Sběratel očí. Doktor Zarin Suker vede dvojí život. Ve dne provádí ty nejtěžší a nejsložitější operace lidského oka. Jeho vášeň však patří pacientkám v noci: ve sklepě své kliniky jim pečlivě odstraní oční víčka a potom je znásilní - a nechá odejít. Následně všechny oběti spáchaly sebevraždu. Policie kvůli nedostatku svědků a důkazního materiálu požádá znovu o spolupráci Alinu Gregorievovou. Nevidomá fyzioterapeutka, jež má od případu Spěratele očí pověst média, dostane za úkol získat stopu vedoucí k Sukerově příští "pacientce".


Gillian Flynnová
TEMNÉ KOUTY

Libby byla kdysi svědkyní vražd matky a dvou sester. Usvědčen a odsouzen byl za ně její bratr Ben. Po letech případ

"Flynnová nepíše

pro slabé povahy

a číst se má jen na

vlastní nebezpečí."

MF DNES

znovu otevírají členové spolku zaměřeného na sdlavné zločiny. Hlavní roli ve filmové adaptaci přijala oscarová herečka Charlize Theron...


Jean-Luc Bannalec
BRETAŇSKÝ PŘÍBOJ

Druhý případ komisaře Dupina z letní Bretaně okořeněný humorem,venkovským koloritem a místními kulinářskými specialitami.
Legendární opředené souostroví Glénan působí svými bílými písečnými plážemi a křišťálově průzračnou vodou jako karibský ráj - dokud jednoho krásného květnového dne moře nevyplaví na břeh tři mrtvoly. To komisaři Dupunovi ještě chybělo: cesta ve vratkém člunu hned po ránu, nervy drásající prefekt, málo kávy a žádná záchytný bod. Kdo jsou ti tři mrtví na pláži? Stali se obětí prudké noční bouřky? Vše nasvědčuje tomu, že se utopili. Vyšetřování zavede komisaře hluboko do historie ostrovů a jejich svérázných obyvatel.


Doporučuje Martina Bekešová, redaktorka:

Detektivní romány Petera Robinsona představují to nejlepší z britské moderní školy, co v současnosti vychází. Jeho příběhy se obejdou bez zbytečných experimentů, násilných zvratů a šokujících rozuzlení, přesto jsou suverénní, brilantní a originální - plynou si, gradují a vrcholí ve svém vlastním rytmu. "Vydání každého případu inspektora Alana Bankse je důvodem k oslavě," tvrdí bestselleristka Louise Pennyová - a nelze s ní než souhlasit.


Peter Robinson
POHLED DO TMY

V yorkshirském rehabilitačním zařízení pro policisty byl zabit uznávaný inspektor Bill Quinn. Vyšetřování se ujme místní detektiv Alan Banks, kompromitující fotografie nalezené v Quinnově pokoji by však mohly ohrozit pověst ztrážců zákona, proto se o vraždu začne zajímat i Joanna Passerová z oddělení inspekce. Svérázný Banks, neochotný s kýmkoli spolupracovat, trpí její přítomnost jen nerad. Na snímcích, kde zavražděný Quinn dovádí v hotelu s neznámou dívkou, je něco podezřelého. Něco je spojuje s místním podsvětím. A s několik let starou kauzou, která byla pro Quinna léta noční můrou...Detektivní série případů Inspektora Alana Bankse ze severoanglického hrabství Yorkshire vychází ve Velké Británii již čtyři desetiletí (od roku 2010 se točí také televizní adaptace). Od prvních dílů sbírá doma i v zahraničí - vychází ve dvaceti jazycích - jedno žánrové ocenění za druhým a získává si stále více příznivců moderní britské kriminální školy nejvyšší kvality.



Závěrem něco pro mládež - YOLI. Novinka od Johna Greena z Edice světový bestseller - Příliš mnoho Kateřin, pak také Hranice nevinnosti nebo třeba novinka od autorky série Nástroje smrti. Cassandra Clareová napsala společně s Holly Blackovou novou sérii, kterou nazvaly Magisterium. První kniha z čelkové pětice, se jmenuje Železná zkouškala.


John Green
PŘÍLIŠ MNOHO KATEŘIN

Když jste zázračné dítě, otvírá se před vámi zázračná budoucnost. Nebo ne? Colin Singleton právě maturoval, dostal kopačky od své devatenácté Kateřiny a má pocit, že jeho život skončil. Ještě že je tu jeho kamarád Hassan, který prostě žádné utápění v sebelítosti nepřipouští. Než se Colin stačí vzpamatovat, ocitne se na cestě bez cíle - a ta skončí v ospalé venkovské díře, vyznačující se jen dvěma pozoruhodnostmi: hrobem rakousko-uherského arcivévody a dívkou Lindsey. Její zásluhou začne Colin pomalu chápat, že není nutné být mladistvým géniem, abyste změnili svět...


Abbi Glinesová
HRANICE NEVINNOSTI

Rush je synem rockové hvězdy. Blaire jen obyčejná holka z alabamské farmy. Dva rozdílné světy se jedno léto nebezpečně přiblíží. Po smrti matky se Blaire stěhuje k otci a jeho nové rodině na Floridu. Je jasné, že nikdy nezapadne. Navíc otec odjel a ona je tu sama s nevlastním bratrem Rushem, rozmazleným, ale nádherným!


Autorka Nástrojů smrti

píše další úžasné

magické dobrodružství!



C. Clareová
H. Blacková
MAGISTERIUM
ŽELEZNÁ ZKOUŠKA

Callum Hunt ví odmalička, že pokud by se někdy zapletl s magií, znamenalo by to pro něj smrt. Jeho otec mu to ostatně neustále připomíná. Když je Cal pozván ke zkouškám do čarodějné školy Magisterium, slíbí otci i sobě, že v testu propadne. Jenže Cal má naneštěstí magii v krvi, takže i přes veškerou snahu je spolu s dalšími dvěma žáky vybrán, aby studoval u největšího mága, mistra Rufuse. Cal zjišťuje, že magie je mnohem zábavnější, než si kdy uměl představit, a také skoro stejně tak nebezpečná. Ve škole si vedle přátel rychle udělá i nové nepřátelé...



Co z toho doporučit?
Tentokrát vynechám romány, přestože mě nakonec oba lákají, ale na Lazarovy ženy se ještě podívám v knihkupectví. Takže rovnou přejdu k těm napínavějším knihám.
S mamkou jsme se shodly u knihy Dítě číslo 44 - už jsem si ji koupila.
Zajímavá může být kniha Neboj se, ale podívám se, zda nemá něco společného s bestsellerem Chyť mě, který vyšel už dříve.
Lovec očí, volně navazuje na předchozí autorovu knihu Sběratel očí. Četla jsem ji, takže by mě zajímala i ta další.
Jestli víte, ve které knize je také jedna z hlavních postav detektiv Dupin, pak jistě chápete, proč mě láká Bretaňský příboj - Edgar Allan Poe - v jeho povídkách, je detektiv Dupin.
Od Petera Robinsona, jsem četla skvělou detektivku Až mě uloží do země, takže jsem si Pohled do tmy ráda koupila.
Určitě bude opět pěkná i kniha Příliš mnoho Kateřin.
Po dlouhém váhaní, jsem si koupila Hranici nevinnosti, kterou dočetla mamka.
Železná zkouška - možná to bude hezké čtení. Četla jsem předchozí sérii Cassandry, která se mi líbila, tak uvidíme - proč by se to nemohlo opakovat?

Jessie Burtonová - Miniaturista

19. července 2015 v 8:30 | Nikinka |  Z mé knihovny
"Znepokojivý, magický a plný překvapení."
S. J. WATSON,
autor románu Dřív než půjdu spát


Opojné vyprávění plné napětí, které rozbuší srdce...

Úchvatný příběh o lásce a posedlosti,
zradě a odplatě, zdání a skutečnosti.


Román Miniaturista zachycuje
dramatické osudy rodiny Brandtových
na pozadí Amsterodamu sedmnáctého století,
kdy toto město patřilo k nejbohatším
a nejvlivnějším centrům své doby.



Není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno...

Na podzim roku 1686 zaklepe osmnáctiletá Nella na dveře velkolepého domu v nejbohatší čtvrti Amsterodamu. Přijíždí z chudé venkovské rodiny, aby se ujala role manželky vznešeného kupce Johannese Brandta, ale místo milujícího chtě ji přivítají jeho odměřená sestra Marin, černý sluha a prostořeká služebná. Když se Johannes vrátí z cest, dostane od něj Nella kromobyčejný svatební dar: skříňkovou repliku jejich domu.
Objedná si do ní zařízení od tajuplného miniaturisty a pak se začnou dít prapodivné věci. V drobných výtvorech se totiž nečekaným způsobem odrážejí skutky jejich opravdových, živých protějšků.
Uzavřený svět domácnosti Brandtových se zdá nejprve matoucí, avšak postupně Nella odkrývá jeho tajemství. Zároveň si uvědomuje, že jim všem hrozí nebezpečí. Drží miniaturista jejich osudy ve svých rukou? A bude klíčem ke spáse, nebo strůjcem pádu?



Jessie BURTONOVÁ
se narodila v roce 1982. Studovala na Oxfordské univerzitě a divadelní akademii v Londýmě; pracovala jako herečka a asistentka v City. Dnes bydlí v jihovýchodním Londýně, nedaleko místa, kde vyrůstala.



Miniaturista rozhodně patří mezi knihy, které vás chytnou a nepustí. Nemohla jsem se odtrhnout. Byl to krásný, ač na tu dobu krutý a smutný příběh. Příběh, který je skutečně plný překvapení. Kniha se mi moc líbila, takže nezbývá, než vám ji vřele doporučit.

Kasabian dnes vystoupí na Colours

17. července 2015 v 8:30
"Nikdo na nás dnes nemá, jsme nezastavitelní. Jsme fantastická živá kapela," prohlásil sebevědomě zpěvák Tom Meighan před loňským vystoupením v Glastonbury, kde se stali očekávanými headlinery. "Kasabian jsou naživo skvělí. Byl to pro nás přirozený výběr," uvedli organizátoři festivalu před koncertem, který Meighan otevřel slovy: "Pět desek, deset let. Zasloužili jsme si to."
Vše, co potřebujete vědět o popularitě Kasabian: prodali přes milion alb, získali Brit Awards, NME Awards, Mojo Awards a nominaci na Mercury Prize, přičemž další nominace za kapelu, album roku nebo nejlepší koncert ve všech cenách, aby jeden spočítal. Aktuálně jsou podle NME Awards 2015 Kasabian nejlepší britskou skupinou a tutéž cenu převzali album 48:13.


Coby fotbaloví fanoušci se dočkali také zvláštního ocenění: Fire byla mnoho let oficiální skladbou Premier League. A nás by mohlo těšit, že hitovku Club Foot věnovali Kasabian pamatáce Jana Palacha.
Název čtvrtého alba Velociraptor, odvozený v roce 2011 od obdivu ke glam rockovým dinosarům, můžeme číst i jinak: ne zrovna obří pravěký dravec, který si dovolil i na daleko větší obludy. Také Kasabian jsou od roku 1997 odhodlaní trumfnout jakoukoliv z britských rockových hvězd a na řeči o přirozených dědicích Oasis a inspiracích převzatých od Primal Scream nebo Happy Mondays moc nedají.
Ambiciózně si pohrávají s kytarovým rockem 60. let, britpopem a taneční elektronikou, pro chytlavou melodii by vraždili a experimentují s hip hopem a psychedelií. Každé jejich album pak lze brát jako odkaz k britské rockové historii. "Nechceme ale znít jako retro. Milujeme rockové kapely ze 60. a 70. let, ale chceme se od nich učit a ne být jako oni," tvrdí ovšem Kasabian. "Jsou jako rockové zvíře odhodlané přežít," napsali o skupině, kterou vedle zpěváka Meighana tvoří ještě kytarista a zpěvák Sergio Pizzorno, basista Chris Edwards a bubeník Ian Matthews.

Zdroj: colours.cz


V současné době, si nic lepšího než je Kasabian neumím představit - ač přiznávám, že mám spoustu oblíbených kapel. A že až při poslechu Kasabian, jsem se napevno utvrdila v tom, která muzika je pro mě ta pravá - rock. Za celou dobu, co je poslouchám, by mě nenapadlo, že budu mít možnost je vidět - natož vidět je v Ostravě. Když jsem tento článek na konci března čettla, nemohla jsem tomu uvěřit. Snad o to víc, mě mrzelo, že je prostě nemůžu vidět, ač bych moc chtěla. Ale pevně věřím, že dnes večer, budou mít Kasabian úspěch - moc bych jim to přála. Věřím, že ti, kteří tam budou, si to užijí stejně, jako bych si to užila já.

V neděli jsem se totiž dívala na koncert v Londýně z roku 2011. Bylo to super, bylo to... Bylo to tak dobré, že raději nemyslím na to, o co přicházím - věřím, že dnes se vystopení také povede - bude to jistě skvělé.

Kasabian - Eez-eh

16. července 2015 v 15:41
Nejvýraznější položkou alba 48:13, které Kasibian již zítra přijedou představit jako hvězdy festivalu Colours of Ostrava, je skladba s překvapivě tanečním rytmem a chytlavým nápěvem. Eez-eh.



Novinka z Edice světový bestseller - Zátiší s kousky chleba

14. července 2015 v 16:39 | Nikinka

PŘÍBĚH O NEKONEČNÉ

LÁSCE



Rebeca Winterová se v mládí proslavila sérií snímků, které pořídila jedno obyčejné ráno u sebe doma. Pár fotografií nepořádku na kuchyňské lince - a stala se z ní uznávaná umělkyně. Celé roky ji fascinovalo, jak ji tehdy kritici vynesli do nebe. Po letech úspěchů ale Rebeca uvízne ve smyčce stereotypu, pracovního i osobního. Když jste na vrcholu, dostává se vám pozornosti, když jse za zenitem, dostává se vám ocenění - kdysi tohle někdo prohlásil a měl pravdu. Rebeca si v šedesáti letech uvědomuje, že přichází do věku, kdy se jí onen zpropadený citát osobně týká. Opouští život na Manhattanu, který je pro ni po rozvodu příliš náročný, a hledá novou inspiraci v zapadlém venkovském městečku. Až tam, na loveckém posedu, ve společnosti pokrývače Jima Batese, zjišťuje, že skutečný život je barvitější, než jak ho viděla přes hledáček fotoaparátu.

ŽÁDEJTE VE SVÉM KNIHKUPECTVÍ, V KNIŽNÍM KLUBU A NA WWW.BUX.CZ


Na tuto knihu, jsem četla dobrou recenzi v Neoluxor magazínu, který si beru pokaždé, když platím u pokladny. Dokonce jsem ji mohla mít se slevou patnáct procent z klubové ceny, ale bohužel platnost vypršela - takže jsem to propásla... Navadí, knihu si možná koupím i bez slevy - slevu mám totiž každopádně, i když ne takovou, ale vždycky je cena nižší, než v běžném knihkupectví. Nesnáším věty tipu: Když tak ráda čteš, mohla bys... Když tak ráda čteš, jistě víš... a tak podobně. Knihy miluji, a i když je to drahý koníček, tam, kde chodím, stojí za to nakoupit.

Nestíhám...

12. července 2015 v 8:30 | Nikinka |  Novinky
Moji milí čtenáři,

až dnes, mám pořádně možnost sednout si k počítači. Moc se omlouvám, že se blogu od začátku července moc nevěnuji - nestíhám.
Celé dny trávím venku - grilujeme, nebo jen tak sedíme a povídáme si, díváme se přes tablet na koncerty - snažíme se nějak přežít horké dny a večery, protože doma je to při tak vysokých teplotách nesnesitelné.
Neměla jsem tedy moc času něco přidat - spíš připravuji články dopředu, protože jinak by to teď asi nešlo. Přesto nemám moc nápadů, co vlastně přidat. Ale mám v plánu, začít psát článek, který se zde snad brzy objeví. Bude i další kniha, ač možná později, než jsem myslela. Jsem sice na konci, ale nejpíš ji nestihnu do neděle připravit.
Počítala jsem sice s menší ativitou, ale ne zase tak malou, proto se předem omlouvám, že se moc neozývám ani u vás. Není to úmyslné. Pevně věřím, že i kdyby měly být dva měsíce slabší, na vaš blogy si čas udělám.
Na svém doplním další knihu hned jak to půjde, ráda bych přidala nějaké video - ale nechci to tady zahltit. To rozhodně ne! Blog má zůstat blogem. Jedno video za druhým - to asi nepůsobí moc dobře, ne? Tak čtyři za měsíc bohatě stačí. Doufám, že stihnu napsat i to, k čemu jsem se ještě nedostala. Mějte se mnou, prosím strpení...


Píši zde o tom, jak nesnáším, když jsou blog plné klipů - ale pokud vím, ještě jsem nepřidala žádný s Michaelem. Sice mě neskutečně těší, že jsem potěšila s Mumford & Sons, ale nechme si ty live klipy do zásoby.Usmívající se
Nedávo jsem si totiž zase pustila klasické VH1, kde jsen opět akorát narazila na jednu z oblíbených písní.



Pro všechny, kteří navštěvují tento blog

10. července 2015 v 8:30 | Nikinka
Moji milí čtenáři,

nedávno jsem četla další komentář, který se týkal toho, zda do tohoto blogu budu ještě někdy psát.
Už jsem na tohle téma npsala - nevím, jestli se teď správně vyjádřím. Netuším, zda to bude pochopeno tak, jak je to z mé strany myšleno, ale pokusím se nějak srozumitelně napsat, jak to vidím.
Tento blog byl založen... No... Dneska, po událostech v minulém roce, se sama sebe ptám, co mě k tomu vedlo? Vždyť mi to všichni vymlouvali. A co je horší - říkám si, že kdybych to neudělala, nic z toho by se nestalo. Jenže - tohle jsem nemohla tušit, že? Svůj blog jsem si založila pro radost - chtěla jsem psát o všem, co mě napadne a díky blogu, jsem začala psát i texty, které navazují. Vlastně - nomohu to nazvat romány, ani povídkami. Na román je to moc krátké a povídka to není. Ne tak, jak mají povídky vvypadat.
Nikdy jsem si o sobě nemyslela a nemyslím si ani dnes, že umím psát - já mnohem raději posuzuji knihy, které přečtu - to mi jde daleko líp - už vím, který autor je můj oblíbený, jaký styl se mi líbí... prostě raději píšu o knihách, které přečtu. Umím líp napsat, jak na mě působí a líbí se mi to, co čtu. Také toho vůbec víc přečtu, než sama napíšu, i když mě psaní baví. Tak proč tedy nepíšu?
Když jsem psala naposled, nepsalo se mi místy dobře a s výsledkem jsem nebyla spokojená. Krom toho jsem si po dokončení vkládání do blogu říkala, že to nejspíš nemělo cenu, protože už možná není pro koho psát. Také jsem se nechtěla v budoucnu opakovat - jelikož jsem nic nevymyslela, raději jsem toho nechala.
Budou tomu již dva roky, co jsem sem vložila první kapitolu svého posledního psaní. Po obvyklé pauze, se mi nic nového nepodařilo vymyslet a ani dnes, po takové době, se mi to nedaří. Založila jsem tedy rubriku Z mé knihovny, do které jsem začala vkládat knihy, které přečtu. Snad vám alespoň trochu vynahrazují mé chabé pokusy o vlastní psaní?
Dala jsem si pauzu, která nakonec trvá déle, než jsem si myslela. Na psaní nemám myšlenky - teď víc čtu. Vlastně ani nevím, jestli bych po takové dlouhé době dokázala napsat něco na pokračování. A proto jsem se rozhodla, že se psaním do blogu přestanu, zatím to neplánuji obnovit a nejspíš už neobnovím.
Takže vám to trošku vynahrazuji rubrikou Z mé knihovny, do které budu dál přispívat dalšími články. Pokud vás nějaká kniha zajímá, napište, jak se vám líbila, v případě, že si ji také rozhodnete koupit a přečíst. V té rubrice, jsou i autoři, kteří patří k mým oblíbeným - Edgar Allan Poe - soubor povídek Démon zvrácenosti (na tuhle knihu jsem nesmírně pyšná! V knihovně ji nepřehlédnu - má tam své čestné místo) a Havran a jiné básně (tuto malou knížečku, jsem dostala od sestry - koupila mi i ty povídky). Také mám moc ráda Franze Kafku, od kterého v rubrice najdete povídku Proměna a romány Proces a Zámek. Franz Kafka je pro mě jeden z nejlepších autorů. Učitelka ve škole, sice říkala, že Kafkova díla, jsou poučná, že je každý chápe jinak a každý si z nich vezme něco jiného, ale že stejně jako jeho knihy otevřete a přečtete, tak je také můžete otevřít a už nikdy se k nim nevrátit. Já jsem jeho knihy četla se zájmem a moc mě bavily. Miluji ho! Hrozně se mi líbila také kniha George Orwella Devatenáct set osmdesát čtyři, kterou jsem dostala od sestry jako dárek pod stromeček. Ale kdybych tady měla doporučovat, pak bychom s tím strávili spoustu času. Ta rubrika nahrazuje mé psaní - jsou v ní mnohem lepší knihy, než bych kdy napsala já.
Vážně netuším, zda sem ještě někdy budu psát, ale spíš ne. Za poslední rok jsem především upřímně ráda, že tento blog existuje, protože to takrozhodně nevypadalo - tentokrát bych toho vážně nechala, kdybych se opět nenechala přemluvit.

Možná se nabízí otázka: Proč sem nepíši o Michaelovi a proč se zde objevuje tak málo? Tak tohle bude možná složité vysvětlot, ale pokusím se.
Důvod, proč sem nepřidávám články o Michelovi, není ten, že bych ho neměla ráda. Pro mě je to spíš o tom, že nejsou žádné nové informace, které by stály za zmínku. Nevím, jak bude zrovna tohle pochopeno, jen doufám, že ne jinak, než tak, jak je to myšleno z mé strany. Pro mě je to prostě neustálé omílání. Posmrtná obvinění Michaela Jacsona? Stupidní a velmi nechutné! Chudák Michael - je to šet let, co tu chudák není a lidé stále přicházejí s takovými hloupostmi, ze kterých se mu ještě za života muselo dělat zle! Proč to dělají? To je zcela jasné, ale nemění to nic na tom, že je to velice trapné a nechutné!
Další věc, která mě k tomu vedla - po událostech v minulém roce, jsem prostě nechtěla téma Michael Jackson sdílet nijak a s nikým! Upřímně řečeno, nemohla jsem si poslechnout ani jednu jeho píseň bez toho, aniž bych si při ní nevzpoměla na všechno to nehezké, čím jsem si tady prošla - odpustila jsem, ale nikdy nezapomenu.
Nic se nezměnilo a já už vůbec ne. Jen prostě není o čem psát a z čeho čerpat. Michael a články s ním spojené, zde nejsou tak často, ale můžu slíbit cokoli, co bude hezké - žádné drby, ani nesmyslná posmrtná obvinění! Michaela si ráda poslechnu, ale za těch šest let po jeho smrti, nenacházím nové informace, nebo hladám na špatných místech. Prostě nenajdu nic nového. A tak do svého blogu, pčispívám i jinými články, přestože mi před více než rokem, bylo v komentáři sděleno, že jestli již nechci psát o Michaelu Jacksonovi, mám to tady raději celé zrušit. Nic rušit nebudu. A jestli někdy ano, pak rozhodně ne na něčí popud. Budu se sem snažit psát dál, i když mám někdy málo času.


Tu druhou část článku, asi neumím zcela vysvětlit - prostě sem nechci psát o něčem, co už všichni víme. Neberte to nijak zle - tak to totiž není z mé strany myšleno. Jen prostě nevím, co sem v tomto směru, po takové době psát.
K tomu psaní - nechtěla jsem sem psát a nejspíš už nikdy nebudu. Přesto by mě zajímal váš názor.
Pokud jde o články o Michaelovi, co byste krom klipů na tomto blogu rádi našli? A pokud jde o psaní, jak přesně by mělo vypadat?

Vzpomínka na Michaela

8. července 2015 v 8:30 | Nikinka
I dnes večer, si připomeneme Michaelovo smutné výročí. Dnes bude na ČT Art Bad 25. Moc se na tento dokument těším, protože poprvé jsem ho propásla.
Dokumet má být o tom, jak album Bad vznikalo - protože je moje druhé nejoblíbenější, jsem na ten dokument moc zvědavá.


Každý rok je o tomto čase Michaela plná televize - už šest let. Zpomíná se na něj i v den jeho narozenin... Ale letos se to obzvlášť povedlo. This Is It, je jedinečná příležitost, vidět Michaela při práci a Bad 25 bude jistě také pěkný dokument. Letos je to vážně moc hezky pojato. Zajímalo by mě, jestli někdy uvidíme také (třeba i takto při příležitosti) Život legendy - sice je to smutné, ale krásné.
Já rovněž každý rok vzpomínám - při Michaelově hudbě sice - po svém, protože srdceryvné texty mi nějak nejdou, ale vzpomínám, ač beze slov.



Dokument mapuje vydání stylotvorného alba "Bad" krále popu z roku 1987.
Renomovaný americký filmový režisér Spike Lee svým dokumentem prozkoumal zákulisí hudebních klipů propojených s albem "Bad". Připomeneme si zde titulní píseň Bad, ale také: Liberian Girl, I Can't Stop Loving You, Man in the Mirror, Smooth Criminal nebo Leave Me Alone. S. Lee vyzpovídal osobnosti, které spolupracovali na albu "Bad". Jsou to: Quincy Jones, Siedah Garrett, Sheryl Crow, Kanye West, Martin Scorsese, John Branca, Gregg Phillinganes a další.
"Bad 25" je desáté album vydané od smrti krále popu 25. června 2009.
Quincy Jones: "Ve vztahu mezi producentem a umělcem je nejdůležitější vzájemná důvěra. Trochu to připomíná milostný vztah, protože producent musí mít sólistu opravdu rád. Musí mu přát úspěchy a rozhodně by ho nechtěl vidět na kolenou. Obrazně by měl zpěvák producentovi věřit, že když skočí bez padáku a záchranné sítě ze třicátého čtvrtého patra, že se mu nic nestane".
Jerry Hey: "Quincy Jones těžil z minulé spolupráce s Countem Basiem, Frankem Sinatrou, Ray Charlesem a Dinah Washington. Původně hrál na trubku v orchestru Lionela Hamptona. Má na svém kontě řadu znamenitých filmových soundtracků".
Matt Forger: "Michael měl v sobě timing, jakýsi vnitřní mechanismus, seismografický cit pro hudbu. Nedal si pokoj, dokud nenašel přesný temporytmus, důležitá byla každá doba, dokud nenašel správný feeling a frázování, hudba ho musela rozhýbat. A jakmile začal trsat, věděli jsme, že jsme namíchali přesnou směs a všechny synkopy našly své správné místo".

Zdroj: ČSFD