Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Červen 2015

Vzpomínkový večer

29. června 2015 v 18:52 | Nikinka
Je hezké, že si dnes připomeneme Michelovo smutné výročí právě dokumentem This Is It. Já si z toho všeho co jseme mohli vidět, neumím představit nic lepšího - tohle je možnost, kdy jsme jej mohli vidět naposled - a snad právě proto, že je to naposled, je to tak smutné! Není snad ani možné, že právě tento snímek - jedinečný pohled na Michaela při práci - je natočen pouhý den před jeho smrtí.
Vždy, když si to uvědomím a zároveň si představím, co jsem viděla, říkám si: jaké by to asi bylo? Byl by to jistě velký a povedený návrat. Jenže "velký návrat" se neuskutečnil - druhý den ta strašná zpráva o Michelově smrti, obletěla celý svět. Nikdy na to nezapomenu, a to rovnou z několika důvodů. Byla jsem zrovna dva dny v lázních - nastupovala jsem 23.6.2009 - to právě kvůli tomu, si to tak přesně pamatuji!

rf-hobby.czNo, dost smutných slov - smutno mi z toho je pořád - pořád si to pamatuji - jen kvůli tomu, si pamatuji datum, kdy jsem naposledy jela tam, kde to mám nejraději a mezi ty, se kterými se cítím dobře, protože mě s těmi lidmi něco spojuje. Ten den, kdy Michael zemřel, si tak budu pamatovat, i kdybych si ho pamatovat nechtěla.
Ale na dnešní večer se těším - pokud se mi něco, kde učinkuje Michel vážně líbí, pak je to právě This Is It. Ač bych se klidně obešla bez titulků! Na druhou stranu jsem to dlouho neviděla - mám ráda, když něco není okoukané, protože pokud je, pak už to není ono.

John Green - Papírová města

28. června 2015 v 8:30 | Nikinka |  Z mé knihovny
Margo byla odjakživa hádankou,
ale nyní se stala záhadou.
Jenže existují stopy.

Quentin pochopí, že ty stopy jsou určené přímo jemu. Vyrazí po
nesouvislé cestě, která se před ním otvírá. Výzva je to veliká, ale čím
blíž se dostává k cíli, tím méně vidí dívku, o níž si myslel, že ji zná.

John Green, brilantní, vtipný a palčivě upřímný autor bestsellerů,
inspiroval svými díly novou generaci čtenářů.



Po úspěchu románů Hvězdy nám nepřály a Hledání Aljašky vychází nyní v českém překladu další dílo veleúspěšného autora Johna Greena, který si u nás bleskurychle získal počený čtenářský fanklub. Hrdinou Papírových měst je Quentin Jacobsen, normální, trochu bojácný kluk, který má od dětství rád svou kamarádku, nádherně nespoutanou Margo Rothovou Spiegelmanovou. Ta mu pak jednou za tmy nečekaně zaklepe na okno - s výzvou, aby ji doprovázel na celonoční cestě důvtipné pomsty. Ráno jejich společné dobrodružství skončí a nastane nový den. Margo však ve škole chybí. Quentin začne pátrat a brzy si uvědomí, že pro něj zanechala určié stopy. Znal vlastně Margo? A co jsou papírová města, s nimiž se nyní stále setkává? Oblíbený autor přináší brilantní příběh nabitý upřímnými emocemi.


Bestseller New York Times, Publishers Weekly a USA Today.



John Green získal mimo jiné ceny Printz Medal, Printz Honor a Edgar Award, jeho knihy se vytrvale drží na žebříčku bestselleru New York Times, dvakrát byl finalistou Knižní ceny LA Times.

Spolu se svým bratrem Hankem tvoří John polovinu Vlogbrothers (youtube.com/vlogbrothers), jednoho z nejpopulárnějších online videoprojektů na světě. Mžete se přidat k 1,1 milionů lidí, kteří Johna sledují na Twitteru (@realjohngreen), nebo ho navštívit online na johngreenbooks.com.

John žije se svou manželkou a synem v Indianapolisu, stát Indiana.



Stačily pouhé dvě knihy, aby u nás měl John Green fanklub, jaký snad nemá žádný jiný autor současnosti. I já jsem si Johna oblíbila - doslova jsem si ho zamilovala! Líbí se mi jeho styl psaní, také to, jak je upřímný, dojemný, vtipný... Svůj úspěch si zaslouží.
Při čtení Papírových měst, jsem byla ráda, že tentokrát nemusím brečet - kniha byla zajímavá, napínavá, vtipná a upřímná. Moc se mi líbila. Byla to příjemná změna po těch předchozích, i když věřím, že takových, jako jsou ty předchozí nebude málo. Jedno je jisté: jakákoli další Johnova kniha, bude také pěkná - ta poslední se povedla a změnila můj pohled na spoustu věcí. Pevně věřím, že John toho jako autor ještě spoustu dokáže.

Návštěvnost 205 - 208

27. června 2015 v 19:08 | Nikinka |  Návštěvnost blogu
Moc děkuji všem, kteří můj blog za poslední měsíc navštívili. Moc si toho vážím!
Jsem mile překvapená, jak ta první čtveřice vypadá - děkuji. Mám velkou radost, když vidím, že se můj blog i přes všechny změny - z mnoha důvodů - stále navštěvuje. Děkuji všem, kteří tento blog stále čtou, protože bez vás by nemělo cenu dál jej vést.


Pondělí: 12
Úterý: 10
Středa: 5
Čtvrtek: 6
Pátek: 12
Sobota: 26
Neděle: 11
Celkem: 82


Pondělí: 6
Úterý: 9
Středa: 3
Čtvrtek: 4
Pátek: 5
Sobota: 7
Neděle: 6
Celkem: 40


Pondělí: 12
Úterý: 5
Středa: 2
Čtvrtek: 3
Pátek: 4
Sobota: 12
Neděle: 8
Celkem: 46


Pondělí: 10
Úterý: 12
Středa: 10
Čtvrtek: 8
Pátek: 2
Sobota: 9
Neděle: 10
Celkem: 61

Vzpomínka

25. června 2015 v 8:30 | Nikinka
Ta píseň je moc krásná, dnes bude asi trošku smutná, přesto jsem si U2 vybrala. Zpomínejme na Michaela - nesmutněme - s úsměvem, s láskou, na všechno to pěkné, co zažil, přestože toho asi moc nebylo. Na Michaela jako na člověka, který měl srdce na pravém místě, který pomáhal všude, kde to bylo potřeba, na Michaela - na člověka, který miloval a byl milován.



Shopping day

24. června 2015 v 8:30 | Nikinka
Tak jsme si zase jednou s mou milovanou maminkou udělaly pěkný den. Bože, jak já jsem ráda, že ji mám! Nikdo pro mě nikdy neudělal tolik, kolik toho pro mě udělala a stále dělá ona.
Vím, že v mém věku, může někomu, kdo toho o mně neví dost, připadat divné, že když někam jdu, je se mnou mamka, ale ono to vzhledem k mému celoživotnímu zdravotnímu stavu jinak nejde - potřebuji odvoz a doprovod všude, kam jdu. Ale vždycky ty naše "výlety", spojíme s nákupem jídla, jinak je to "náš pěkný den", jak říká mamča, protože po vyčerpávajícím nákupu potravin - od uličky k uličce, čekání ve frontách... - to je otrava, však to znáte, potom se projdeme po obchodech - tentokrát jsme sháněly taťkovi košili, ale jinak jsme se jen dívaly - nic jsme tentokrát neobjevily.
Co jsem neutratila za oblečení, to jsem utratila za knížky - koupila jsem tři a kuchařku - nebudou mi posílat upomínku - jako minulý měsíc - prý jsem zapomněla objednat z katalogu Zima 1/2015, přitom jsem si i z něj koupila tři knihy. No dobře. Tentokrát mi snad nic nepošlou.
Jelikož jsme navštívily Laso v Ostravě - nikde jinde v Ostravě, totiž prodejny Knižního klubu nejsou a hned vedle je Bontonland, zeptala jsem se, jestli se nezajdeme podívat. Šly jsme. Koupila jsem dvě alba - dvojdisk Petera Gabriela - vždy, když ho slyším, vzpomenu si na dobu, kdy mi bylo tak deset, možná trošku víc - to jsem ho poprvé slyšela, vlastně jsem ho i viděla. Jeho hudba je skvělá a mamka ho má moc ráda - měla radost - div se nerozplývala. Je to živá hudba z koncertu, který máme doma.
A jelikož poslouchám MTV Rocks, naučila jsem mamku poslouchat Mumford & Sons - znáte? Jejich hudba je skvělá!




Koupila jsem album Babel - přesně to, které jsem z těch všech, které zatím mají, chtěla nejvíc. Je to moc krásná hudba - tak krásná, až dojemná - tak dojemná, až se mi chce brečet.
Příště mám v plánu koupit ještě jedno - škoda, že ostatní nejsou skladem. Taky bych ráda ještě jinou muziku - celkem tři alba. Mamča už si ze mě dělá srandu, že tam brzy budu stálým zákazníkem - knihy a hudba, to je moje, za to klidně utratím majlant, ale alba si každý měsíc nekupuji. Jen občas - když vyjde něco, co se mi líbí.
Za poslední tři roky, se mi dost změnil hudební vkus. Nebo změnil... To není to správné slovo - jen jsem se před třemi lety, kdy jsme se sestrou objevily Kasabian a Radiohead, ještě víc než kdy předtím, utvrdila v tom, že nejraději mám rock. Vyrosty jsme na taneční hudbě - Cher a spol, ale potom, v pozdějším věku, nám taťka začal pouštět AC/DC... a byly jsme doma - ta NAŠE hudba, je rocková. Díky za to! Takže k AC/DC, se přidali Radiohead a Kasabian. Konečně jsem se tedy opravdu našla - dnes jsem za Kasabian s Radiohead vděčná, protože tyhle kapely, jsou prostě skvělé! Vždy budu mít ráda AC/DC - budou pro mě číslo jedna pořád, ale jinak volím vždy tuto, nebo předchozí jmenované kapely. A co se týče Mumgord & Sons - to jsou borci! Chtěla jsem mamce udělat radost, a to se mi povedlo, takže doufám, že se jí kapela bude líbit stejně, jako si oblíbila Radiohead a Kasabian.

John Green - Hledání Aljašky

21. června 2015 v 8:30 | Nikinka |  Z mé knihovny

"Jdu hledat velké Možná."



ŽIVÝ, NALÉHAVÝ A NEKONEČNĚ DOJEMNÝ PŘÍBĚH

... v té tmě vedle mě voněla potem a sluncem a vanilkou a při světle
tenkého srpku měsíce jsem neviděl o moc víc než její siluetu. Ale dokonce
i takhle ve tmě jsem viděl její oči, dva palčivé smaragdy. Měla oči, jaké
člověka přimějí podpořit ji ve všem, co podnikne.
A nebyla jen krásná, byla taky sexy...


Aljaška Youngová je krásná, chytrá, zábavná - a naprosto fascinující.
Miles Halter ji miluje tak, že to víc ani nejde.
Díky ní objeví hodnotu a bolest bezpodmínečné lásky
i bezpodmínečného života.
A nakonec už snad ani nezáleží na tom, že se tím
všechno navždy změní.



předtím

V celé dosavadní existenci Milese Haltera zvaného "Váleček" se zatím nic zajímavého nestalo, a tak jeho posedlost slavnými posledními slovy významných osobností v něm vyvolala ještě větší touhu hledat své "velké Možná". Vypraví se tedy do občas bláznivého, trochu nejistého a rozhodně ne nedného světa internátní školy Culver Creek a život přestává být bezpečný - ba změní se v pravý opak. Jen o pár dveří dál totiž bydlí nádherná, chytrá, zábavná, sexy, sebedestruktivn, ujetá... a zkrátka úžasná Aljaška Youngová, kapitola sama pro sebe. Vtáhne Válečka do své světa, nasměruje ho k velkému Možná a uloupí mu srdce.

potom
Nic není takové jako dřív.



John Green získal mimo jiné ceny Printz Medal, Printz Honor a Edgar Award, jeho knihy se vytrvale drží na žebříčku bestsellerů New York Times, dvakrát byl finalistou Knižní ceny LA Times.
Mimořádně proslul svou knihou Hvězdy nám nepřály (vydal Knižní klub roku 2013), která nadchla i dojala mnoho čtenářů.

Spolu se svým bratrem Hankem tvoří John polovinu Vlogbrothers (youtube.com/vlogbrothers), jednoho z nejpopulárnějších online videoprojektů na světě. Můžete se přidat k 1,1 milionu lidí, kteří Johna sledují na Twitteru (@realjohngreen), nebo ho navštívit online na johngreenbooks.com.

John žije se svou manželkou a synem v Indianapolisu, stát Indiana.



Stejně jako u knihy Hvězdy nám nepřály, i tady ponechám původní anotaci. John Green opět nezklamal - Hledání Aljašky je vtipná i dojemná kniha. Kniha o dospívání a hledání sebe sama. Nebylo to takové, jako u první knihy - naštěstí - protože tohle... to jsem musela opravdu rozdýchat - ano, konec, jaký ta kniha tenkrát měla, se dal očekávat, ale stejně mě dostal. Tentokrát to nebylo tak silné, ale slza ukápla - u Johna to snad ani jinak nejde. Kniha se mi moc líbila - byla vtipná i dojemná. A opět skvěle napsaná.

Nestíhám

16. června 2015 v 17:29 | Nikinka |  Novinky

Omlouvám všem čtenářům tohoto blogu, za mizernou aktivitu za poslední týden - nestíhám.
Stále platí - a platit dlouho bude, že se střídáme u jednoho notebooku tři, to proto zde jsou jen dvě knihy a jedno video za posledních skoro čtrnáct dní, ale slibuji, že další články budou, přestože jsem ještě nezačala se psaním.
Konečně jsem dala dohromady katalog - vybrala jsem pár knížek, které se vám snad budou líbit - inspirace na letní čtení je to pro mě malá - vybrala jsem si jen pět, ale pro vás tuším deset - dost jsem s snažila, aby alespoň tolik, protože jsem sama čekla víc. Ale s přípravou teprve začnu.
V neděli se tu jistě objeví další kniha - tentokrát od Johna Greena, autora bestselleru Hvězdy nám nepřály. Připravím pro vás jeho další knihu - Hledání Aljašky. Jsem na konci, takže snad budu mít do konce týdne čas napsat článek.

Jelikož zítra a pozítří nejsem doma, netuším, kdy se ukážu - nevím, jestli to vůbec bude do konce týdne, ale pokusím se.
Také začínám mít obavy o svou aktivitu na mém blogu v období prázdnin - vzhledem k tomu, jak je to teď, prosím nečekejte žádnou slívu.
Snad se nezlobíte - vím, že zanedbávám nejen svůj blog, ale i vaše blogy. Není to však úmyslné - snažím se, ale moc se mi to nedaří, tak snad to bude brzy lepší. Mějte se krásně

Vaše Nika

Matthew Quick - Terapie Láskou

14. června 2015 v 15:25 | Nikinka |  Z mé knihovny
Pat Peoples se vrací domů z léčebny pro duševně choré a svět kolem mu nedává příliš smysl. Jeho oblíbený fotbalový tým hraje na stadionu, který před několika měsící ještě nestál, přátelé mají manželky a děti, i když nedávno byli ještě svobodní, a nikdo mu nechce vysvětlit, jak je to možné. Nikdo s ním nechce mluvit ani o jeho ženě Nikki, se kterou by se rád setkal, přestože právě teď žijí odděleně.
Avšak Pat si z toho nic nedělá, protože věří ve šťastné konce. Stačí na sobě pracovat, nenechat se odradit pesimismem, udržovat se ve skvělé formě a být laskavý k lidem, a život vás odmění. Tak je to ve všech dobrých filmech a knihách. Co si o tom myslí jeho terapeut, mrzoutský otec nebo divná kamarádka Tiffany, nehraje roli. Protože je jen otázkou času, kdy odluka skončí, Pat se s Nikki opět shledá a budou žít štěstně až do smrti.
Nebo ne?



MATTHEW QUICK (nar. 1973) je kromě Terapie láskou (původní název The Silver Linings) také autorem tří YA románů. Žije v Massachusetts s manželkou, spisovatelkou Aliciou Bessettovou.
Za Terapii láskou, kterou v recenzi The New York Times označil za "krásnou a mimořádně kvalitní knihu" a Justin Cronin o ní napsal, že je "křehká, citlivá, zábavná a pravdivá", získal autor čestné uznání Hemingwayovy nadace, jež odměňuje debutová díla amerických spisovatelů.

Podle románu natočil v roce 2012 režisér David O. Russell (např. Tři králové nebo Fighter) film, který získal celkem 8 nominací na Cenu americké filmové akademie.



KLIKUJU DVOJNÁSOBNOU RYCHLOSTÍ, PRSNÍ SVALY PRASKAJÍ VE ŠVEH, ROSTOU - BOLEST, VEDRO, POT, PROMĚNA.

NECHCI ZŮSTAT V ÚSTAVU, KDE NIKDO NEVĚŘÍ NA STŘÍBRNÉ LEMOVÁNÍ, NA LÁSKU ANI NA ŠŤASTNÉ KONCE A KDE MI VŠICHNI TVRDÍ, ŽE NIKKI SE MOJE VYPRACOVANÁ POSTAVA NEBUDE LÍBIT A ŽE MĚ ANI NEBUDE CHTÍT VIDĚT, AŽ ODLUKA SKONČÍ. ALE NA DRUHOU STRANU MÁM STRACH, ŽE LIDI Z MÉHO DŘÍVĚJŠÍHO ŽIVOTA NEBUDOU TAK OPTIMISTIČTÍ JAKO SE TEĎ SNAŽÍM BÝT JÁ.

JENŽE POKUD SI TO VŮBEC NĚKDY CHCI SROVNAT V HLAVĚ, MUSÍM SE DOSTAT CO NEJDÁL OD TĚCH DEPRESIVNÍCH DOKTORŮ A ŠKAREDÝCH SESTŘIČEK - KTERÉ MI V JEDNOM KUSE NOSÍ PRÁŠKY V PAPÍROVÝCH KELÍMCÍCH -, A PROTOŽE MÁMU BUDE MNOHEM SNAZŠÍ OBLAFNOUT NEŽ PROFESIONÁLNÍ LÉKAŘE, VYSKOČÍM NA NOHY, ROZKOUKÁM SE A PROHLÁSÍM: "PŮJDU K VÁM BYDLET A ZŮSTANU, DOKUD NESKONČÍ ODLUKA."



8 NOMIMACÍ NA OSCARA

Nejlepší film roku . Nejlepší herec v hlavní roli . Nejlepší herečka v hlavní roli
Nejlepší herec ve vedlejší roli . Nejlepší herečka ve vedlejší roli . Nejlepší režie
Nejlepší adaptovaná scénář . Nejlepší střih



K této knize, jsem četla rozdílné komentáře, takže jsem měla docela strach, jaká tedy je. Jsem spokojená - mně se kniha líbila. Je to pěkný příběh, u kterého jsem se místy zasmála. Věřila jsem v dobrý konec, ale závěr je lepší, než jsem čekala - Pat je nakonec jistě šťastný, protože našel někoho, s kým může svůj život sdílet takový, jaký je. Je to tak dobře - vždycky je lepší mít někoho, kdo je na stejné vlně jako vy.

Michael Jackson - Black or White (Part 2)

13. června 2015 v 14:29 | Nikinka
Zrovna nedávno jsem tento klip viděla. Nebo klip...
Když jsem doma sama, často si pouštím jako kulisu (třeba ke čtení, uklízení, mytí nádobí, nebo se dívám - ona totiž televize... Televizi neholduji!) MTV Rocks. Z jednoho prostého důvodu - tento styl je mi nejblíž a hrají tam mé oblíbené kapely.
Zrovna tam byl nějaký stěnolez, tak jsem to přepla na klasické VH1, kde zrovna hrál Michael a jeho Black or White. A že uhádnete, kterou část jsem stihla? Tož akorát závěr vlnícího se Michaela na autě. Smějící se



Kvalita videa jako celku, byla jedním slovem příšerná, tak se spokojte alespoň s tím závěrem, jako "důkazem", že jsem vážně stihle už jen tuto čás. Hned jsem si vzpomněla, kolik názorů jsem na toto četla - víme, že Michael vydával prohlášení, kde se omlouval... Jako celek to ale zase tak špatně nepůsobí, no ne? Dobře, uznávám, jen ta jedna část - ten konec - dobře, ale celkově... já se na to dívám takto - celkově, tudiž mě to nijak nepohoršuje.

Jojo Moyesová - Stříbrná zátoka

7. června 2015 v 17:24 | Nikinka |  Z mé knihovny
Lisa McCullenová se nikdy nedokázala úplně odpoutat od své minulosti. Maminka jí zemřela na rakovinu, Lisin život se tak radikálně změnil... Přestala chodit do školy, otěhotněla - o dceru se musela postarat sama. Později - konečně se na ni usmálo štěstí - se objevil muž, do kterého se zamilovala - konečně někdo, komu nevadí, že má dceru... Znovu otěhotní - je štěstná, že má vlastní rodinu, ale láska se brzy změní v peklo. Když Lisa začne být svým partnerem týraná a dojde to tak daleko, že začne bít i malou Hannah, která není jeho, rozhodne se i s děvčaty odejít. To se však jemu nezamlouvá - vezme svou dceru a při autonehodě oba zahynou... Lisu její minulost stále pronásleduje, přestože jí nedotčené pláže a uzavřená komunita obyvatel australského přímořského městečka nabízí svobodu i bezpečí, po nichž tolik touží. A když už ne pro sebe, tak alespoň pro Lisinu desetiletou dcerku Hannah.
Jenže pak zničehonic přijede jakýsi Mike Dormer, ubytuje se v rozpadajícím se hotýlku legendární lovkyně žraloků - Lisyny tety Kathleen a veškerý klid a mír Stříbrné zátoky, a vlastně vše, na čem Lise záleží, je rázem v ohrožení. Tenhle navoněný panák z Londýna chce totiž z hotýlku a zálivu udělat prosperující turistické letovisko. O to horší je, když se místní dozvědí, jaké má plány. Sám Mike se nakonec rozhodne projekt, který vymyslel zastavit. I když je to přesně ten typ člověka, kterého by Lisa měla nenvidět, co nevidět začne ohorožav i Lisino rozhodnutí znovu se nezamilovat do někoho, kdo si to vůbec nezaslouží....



Jojo Moyesová (nar. 1969) vystudovala na University of London žurnalistiku a novinařině se věnovala po deset let - pracovala pro britský deník The Independent a pobývala též v Hong Kongu jako dopisovatelka listu Sunday Morning Post. V roce 2002 jí vyšel první román Sheltering Rain a od té doby se živí jako spisovatelka na volné noze.
Je autorkou deseti románů, její parketou jsou především romantické příběhy, které se však vyhýbají tradičním žánrovým klišé a schématům z telenovel za nimiž se skrývá vážnější podtext. Její knihy jsou vydávány v 35 zemích po celém světě a každý její nový román se pravidelně umisťuje na předních místech evropských i amerických žebříčků bestsellerů.
Jojo Moyesová je také jednou z mála autorek, která získala dvakrát prestižní britské ocenění Romantic Novel of The Year Award (v roce 2004 za Foreing Fruit a v roce 2011 za The Last Letter From Your Lover), který Ikar vydá v druhé polovině tohoto roku, které už od roku 1960 udílí The Romantic Novelists' Association.


Spisovatelka žije s manželem, novinářem Charlesem Arthurem, a jejich třemi dětmi na farmě v hrabství Essex. Je velkou milovnicí koní a také vášnivou jezdkyní.



Lisa upírala oči na moře a já přemýšlel, proč mě tak urputně odmítala vzít. Nevybavoval jsem si, že bych ji byl nějak urazil. Na druhou stranu mi připadala jako žena, která se instinktivně začne bránit, když ji někdo zažene do kouta. A já byl dost neústupný.
"Jak dlouho už tohle děláte?" zakřičel jsem, aby mě přes rachot motoru bylo slyšet.
"Pět let. Už skoro šest."
"Vyplatí se vám to?"
"Nám to stačí."
"To je vaše vlastní loď?"
"Patřila Kathleen, ale dala mi ji."
"To od ní bylo velkorysé." Na prstech jedné ruky bych spošítal, kolikrát jsem předtím byl na lodi, taže mě zajímalo úplně všechno. Vyptával jsem se na názvy nejrůznějších částí slodi, co je na pravoboku a co na levoboku, jak se jmenují všechny ty přístroje. "A kolik taková loď stojí?"
"Záleží na konkrétní lodi."
"A tahle tedy stojí kolik?"
"Pro vás je všechno jen otázka peněz?"
Neřekla to nepřátelským tónem, ale trochu mě to zarazilo. Napil jsem se kávy a zkusil to znovu...



Od Jojo Moyesové, jsem četla i předchozí bestsellery - Než jsem tě poznala - krásná kniha, která mě dojala, přestože to, o čem jsem četla znám - ač musím přiznat, že kdyby to, co jsem četla byla skutečnost, pak já jsem na tom zdravotně mnohem líp - narozdíl od hlavního hrdiny Williama, já nejsem kvadruplegik - ale snad právě proto, jakým životem žiji já, mi ta kniha byla mnohem blíž - chápala jsem, o čem čtu a dokázala jsem se do toho vžít. Na konci, jsem bulela jak želva - do poslední chvíle jsem věřila v dobrý konec, který nepřišel. Poslední dopis od tvé lásky - taky krásná knížka, ač úplně jiná než byla první. Obě jsou v rubrice Z mé knihovny.
Stříbrná zátoka nebyla špatná, ale nebyla také nejlepší, takže napsat něco o ději, mi tentokrát moc nešlo. Nechci říct, že byla průměrná - to by bylo moc přísné! Bylo to příjemné čtení, přestože z celku mám pocit, že jsem se nedozvěděla dost. Zase na druhou stranu... Lepší napsat a ukončit to takto, než zbytečně protahovat děj, nebo napsat nekonečné množství kapitol.
Proti autorce, nemám vůbec nic - to rozhodně ne! Nikdo neumí psát s takovým citem jako ona. Jen mi tam tentokrát možná něco chybělo - myslím v ději - možná to tentokrát bylo moc rychlé, ale jak jsem již napsala, lépe napsat knihu takto, než zbytečně protahovat - to nesnáším.
Co na autorčině stylu psaní oceňuji, je téma, které má každá její kniha - vážnější podtext. Není to klišé ve stulu Jak slepá k houslím přišla. Nemám moc ráda takové ty romány, kde je spousta lásky a něžných, přeslazených slovíček. Nebo třeba spousta sexu - mám-li být úpřímná - nevyhledávám to - takové knihy, jsou pro mě jedno velké NIC o NIČEM. Jojo, píše s citem a spíš než na běžné romány, se zaměřuje na příběhy s vážnějším podtextem. Proto se na na každou její knihu moc těším.