Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Prosinec 2014

Co tedy vlastně chcete?

31. prosince 2014 v 14:40 | Nikinka |  Novinky
Moji milí čtenáři,

neměla jsem v úmyslu, psát sem další článek - Loučím se..., měl být poslední. Přesto...
Musím se přiznat, že jsem u toho posledního článku čekala reakce. Všechny možné, ale že se k tomu nenapíše nikdo nic... to by mě nenapadlo. Čekala jsem vřele přijetí - no považte, musela jsem některé z vás někdy štvát svými názory na vaše články, ale podotýkám, že jsem nelhala - ať už byl názor kladný či záporný, bylo to přesně tak, jak to vidím, cítím a jak to na mě působí. Zkrátka psala jsem upřímnou pravdu. Nebo mé články na mém blogu k tomu, jak Zuzy reagovala na vulgární komentář od důchodce, který ho psal - "a komentáře, o kterých si snad myslíš, že jsem je psala já, nebo co." Nebo jak to Zuzy napsala. Nechtěla jsem jí, ani vám ublížit - nejsem žádná mrcha, jen jsem chtěla, aby pochopila, že jsem si nikdy nic takového nemyslela... Asi se mi to nepovedlo - nejspíš nepochopila.
Byla jsem ochotná zapomenout na slova, která napsal ten pán, i na to, jak moc jsem se díky tomu, zklamala v Zuzy - už tu není a já mám konečně klid, ale pak právě od ní, přišla ta odpověď na jejím ask.fm - a to bylo moc - nechci být mezi těmi, kteří takto píší o lidech, které neznají a do toho, co dělám a nedělám se svým blogem, nikomu taky nic není. Ač je mi fuk, co si o mně kdo myslí, důležité je, že vím, jaká jsem a že mě opravdu znají moji nejbližší - moje rodina a moji přátelé, ale přesto - to už bylo pro mě kapánek přes čáru! Já bych to nikdy neudělala. Tak jsem tedy napsala ten článek Loučím se..., ale...
Nevyznám se ve vás. Nevím, co tedy vlastně opravdu chcete. Nejdřív tu čtu, jak mě ovlivňuje to, co čtu v mé vlastní tvorbě - nesmysl! Že se z mého blogu vytrácí Michael - není tu často, ale pořát tu je. A... úplný nesmysl, že se ze svého blogu vytrácím především já - všechno, co tu najdete, to jsem já, protože je to to, co mě baví, to, co mám ráda. TOHLE VŠECHNO, jsem já! Pak ten komentář, jak mohlo jednu z vás napadnout, že si myslím, že je to její práce?? Nechápu... - já tohle nedělám, proč bych měla? Vím, že to nepsala. Marta, se svými slovy, že si udělala konečný obraz o mé osobě - konečný není a nikdy nebude, protože mě nezná... možná, že kdyby jste mě opravdu znali, věděli byste, že jsem přátelská - miluji, když mohu být s těmi, které mám ráda, miluji, když můžu pomoct tomu, kdo to potřebuje, miluji, když můžu dělat radost - mohla bych pokračovat donekonečna o tom, co, či koho mám ráda, na čem mi záleží... Miluji svou rodinu a své přátelé - jsou to skvělí lidé - k některým mám ještě blíž, protože mě s nimi spojuje jedna věc - můj hendikep. Nejsem zlý člověk - pro druhé bych se rozdala. Udělala bych všechno, aby byli šťastní všichni, které mám ráda. A nakonec ta trapná stránka ask.fm a otázka s odpovědí...
Snažila jsem se čelit všemu, co jsem tu letos prožila - kdybych měla počítat jen se svými oblíbenými blogy, dávno by nebylo pro koho psát - tím vším, co bylo, mě to dohnalo až sem, a když konečně někteří nejspíš dosáhli toho, co chtěli - jinak to nevidím, nikdo nic - já jsem vážně čekala jásot. Teď však nevím, co vlastně chcete?


Napíši tedy, co jsem měla v plánu já. Chtěla jsem pokračovat - bez ohledu na to, jestli s tím někdo souhlasí, nebo ne, protože tenhle blog, se stále navštěvuje, ač to nejsou žádná velká čísla. Na číslech nezáleží. Píši pro ty, kteří mají tento blog rádi takový, jaký je. Píši pro ty druhé, když ti, se kterými jsem tu byla, už tento blog nenavštěvují. V rozepsaných článcích, je ještě stále ten, který měl dnes uzavřít pouze tento rok - mám vás ráda. Nechci pokračovat kvůli sobě, chtěla jsem to zkusit kvůli vám, protože za sebe, mám-li být upřímná - ještě dlouho mi bude travat, než se smířím se zklamaním, ale už jsem toho v životě zažila a vydržela... věřím, že zvládnu i tohle. Když se vrátím k tomu, co jsem připravovala, mám hotový i článek na leden.
Všecho se to posune. Teď bych vážně prosila o nějaké komentáře, protože je to poslední možnost, v opačném případě, platí to, co jsem psala. Ač se mi to nelíbí - kdyby záleželo na mně, nikdy bych psaní blogu nenechala. Je můj a mám to tu ráda - mám ráda své čtenáře, ale za této situace, jsem už jinou možnost neviděla. Zkusila bych to jen kvůli vám.
Mějte se krásně, užijte si Silvestra. Do Nového roku, vkročte správnou nohou! Díky za tento rok - nebyl vždy špatný. Vážím si vás. Mám vás ráda...
Jak to bude vypadat v příštím roce, je jen na vás...

Vaše Nika

Loučím se...

29. prosince 2014 v 16:47 | Nikinka
Nikdy by mě nenapadlo, že k tomu dojde, ale dnes mi to přijde jako nevyhnutelné a jediné řešení.
Končím. Končím se svým blogem. Dlouho, strašně dlouho, jsem o tom přemýšlela a jiná možnost, mě nenapadá.
Nebylo to tady vždycky nejhorší - na začátku to bylo fajn, ale postupem času, se vše změnilo. Už od loňského roku se snažím a mám pocit, že marně - všechno je zbytečné, ale od začátku roku je to ještě horší - udály se mezi námi věci, které mě moc mrzí, avšak díky kterým, jsem zjistila, že kdybych potřebovala, žádná z vás, by se za mě nepostavila. Zkrátka cítím, že už mezi vás nepatřím a po tom všem, co se událo v posledních měsících, už ani patřit nechci - v některých jsem se zklamala - po tom všem, už by to nikdy nebylo jako dřív.
Myslím, že jedině tak se mi uleví. Možná, že vám také. Za pár měsíců, si nejspíš na mě, ani na tato slova nevzpomenete a já je možná ani nemusím psát, stejně bych nejspíš nedešla jen tak, bez jediného slova.
Mrzí mě, že nechávám čtyři roky za sebou, ale poslední dva, pro mě byly nejtěžší. Ráda bych na vše zapomněla a už se k tomu nikdy nevracela.


Došla mi veškerá chuť, snažit se - zjevně je to zbytečné. A vlastně už není pro koho.
Mějte se krásně, vzpomínejte na mě pokud možno v dobrém.

Vaše Nika

Po Vánocích se opět hlásím...

27. prosince 2014 v 16:36 | Nikinka |  Novinky
Vánoce byly klidné, krásné. Užila jsem si je - co užila, užili! Spousta jídla a pití, čímž jsou to svátky obžerství, jak já říkám, (i to k tomu patří) ale v rodinném kruhu, a to je pro mě nejdůležitější! Dárky, které jsem koupila, se líbily a potěšily. Dárky, které jsem dostala... Vánoce a dárky těm, které mám ráda, pro mě nejsou o tom, že musím koupit spoustu dárků za šílené peníze, ale o tom, že si vzpomenu na ty, že je kupuji těm, které miluji, a kterým chci udělat radost, kterou pak mám já ještě větší, když vím, že jsem udělala radost. Ale dárky, které jsem dostala, mě moc potěšily a udělaly mi radost, ale ty od sestry, mě dokonce dojaly. Vážně jsem nečekala, že budu tak čumět, jak mi říkala sestra. To jsem teda opravdu mrkala! DĚKUJI! Byly to krásné svátky - jako každý rok. S těmi, které mám ráda, a to je vždy to, co si přeji nejvíc - abychom u toho stromečku, byli všichni.


Teď jsem tady, protože nevím, kdy se sem dostanu. Ač se mi sem nechtělo, ale mezi svátky netuším, jak to bude... Takže k blogu. Asi čekáte, zda jsem přemýšlela, co s tím vším tady bude. Přiznávám se, že se tak nestalo, protože jsemneměla chuť, přemýšlet o svátcích o tom, co teď bude a nebude, ale hlavně mám pocit, že není o čem přemýšlet. Tedy alespoň z mé strany.
Vím, že se ta představa možná někomu nezamlouvá, ale jiným, zjevně ano - dává se mi to najevo. Věřte, že ani mně se nelíbí, že skončím s něčím, co mám ráda, čím trávím byť jen pár minut svého volného času. A pak, když už o tom opravdu vážně začnu uvažovat, mě napdne: bojím se, že když zůstanu, budu tu mít větší peklo, než tu pro mě bylo posledních deset měsíců. A to nechci, nestálo by mi to za to.
Cítím, že už sem nepatřím a připadám si tu trošku jako páté kolo u vozu. Nabízí se tak otázka, co byste dělali, kdyby byl tohle i váš pocit, kdyby někdo z vás tušil, měl pocit, nebo dokonce věděl, třeba i delší dobu, že nikdo nestojí o tonto (váš) blog, protože není podle jejích představ? Pokračovali byste, nebo taky dospěli k závěru, že to nemá smysl?
To si totiž myslím já: tam, kde o něco někdo nestojí, je zbytečné dál psát, snažit se. Tam, kde nikdo nestojí o mě (myslím všeobecně, i v životě) taky nejsem. Souhlasíte?
A když už se snažíte, alespoň kvůli těm ostatním, dostanou se k vám slova: Znám ho (můj blog), a to je asi vše, co k tomu chci říct, vlastně taky to, že mě už dávno nezajímá, nebo nemá s Michaelem Jacksonem nic společného. A ano, můj blog, ani ten její, na mých stránkách už nenajdeš a nezastírám, jsem tomu ráda, šetřím si energii, pro něco, co je pro mě opravdu důležité, a ta adresa, ani majitelka toho blogu, to opravdu nejsou.
Díváte se, nevíte, co si o tom máte myslet. Říkla jsem si jen, jak hluboce jsem se zpletla, a jak zklamaná jsem, při pomyšlení, kdo tohle psal, protože by mě nenapadlo, tohle napsat. A pak narazíte na malou třešničku: ... všechny jsou na jedno brdo!Smějící se (tím myslí články na tomto blogu) Tedy omílání ničeho o ničem, ovšem s velkou výdrží...
I tak byste zůstali? Nikdy bych to nenapsala. K tomu bych se totiž já nikdy nesnížila! Když není někdo spokojen (není spokojená) s obsahem, proč ho tedy četla?
Můžete si klidně myslet, že to dělám schválně, kdy sem ta slova dávám. NE! Jen právě tohle, pro mě byla poslední kapka k tomu, abych si řekla, že tohle, mi vážně nestojí za to, abych pokračovala (čeho bych se ještě dočetla?). Nemám ráda, když mi někdo leze do zadku, aby mi potom mohl při první příležitosti, vrazit kudlu do zad. Nemám ráda, když se lidé takhle chovají. Nemám ráda, když jsou lidé falešní. Nejdřív to s tím vulgárním komentářem, teď tohle - po tomhle toho smazanáho odkazu vážně nelituji. Naopak, jsem tomu opravdu ráda, protože vážně není o co stát - o takové přátelé, totiž nestojím. To už se vážně nedá vydržet. Nemám důvod, tu být. Falešní přátelé, kteří se potom ukážou tak, jak jsem četla... Nestojím o to, protože já, taková nejsem. Vždy napíšu, co si myslím, a vždy je to pravda. Ale vidím, že v některých jsem se zmýlila. Zůstali byste po tom všem, a když už jste chtěli zůstat kvůli těm, kteří mají tento blog rádi tak, jak ho mám ráda já, ale narazili byste na tohle? Má cenu zůstat i přesto, že vás zklamal někdo, koho jste měli rádi?
Já myslím, že to nemá smysl. Protože tohle, co jsem četla, na mě bylo už moc.
Připravím tedy poslední článek, přestože poslední, měl být ten, který uzavře pouze tento blog, ke kterému, můžete něco napsat. Jen vám chci říct, že si moc vážím vás všech, kteří máte tento blog rádi a stojíte při mně. Vážím si toho, jak jste o blog bojovali a bojujete. DĚKUJI! Mám vás moc ráda

Vaš Nika

Děkuji

23. prosince 2014 v 19:18 | Nikinka |  Novinky
Moji milí čtenáři,

děkuji za vaše hlasování v anketě, které dnes končí. Rovněž děkuji za kladné komentáře, proti kterým je jen jeden.
Moc mě mrzí, že s tak pro mě napříjemnou věcí, přicházím právě dnes. Jinou možnost však nemám. Jestli se mi podaří ukázat se, pak jedině po svátcích. Následující dny, chci mít klid, chci být se svou rodinou - o svátcích, jsem nikdy neseděla před monitorem, ani letos nebudu.
Uzavírám to tedy dnes. Tady jsou výsledky hlasování, podle posledních změn, kterých jsem si všimla:


Ano, byla by škoda, smazat ho - děkuji za komentáře, moc si jich vážím. Mám radost, že má někdo můj blog rád tak, jak je. Pro tuto možnost, hlasovali 4 lidi. Děkuji. Nevím, kdo to byl, ale moc si toho vážím.
Ano, ale chce to nějakou změnu - pro tuto možnost, nikdo nehlasoval. V případě, že by se tak stalo, jste mohli napsat, pokud zde chcete něco změnit.
Ne, už by to nemělo cenu - jeden komentář, který však vůbec nebudu brát na vědomí. Ne snad, že bych chtěla brát názor, ale za celé čtyři roky, mi sem Marta napsala teprve druhý komentář, takže pro mě nemá význam po tom prvním. Přesto děkuji. Pro tuto možnost, hlasovalo 8 lidí.


Takže, jak vidíte, je to zcela jasné. Aby zvítězila první možnost, muselo by hlasovat více lidí. Přesto chci říct jednu věc, něco jsem si díky té anketě uvědomila. Uvědomila jsem si, že důležitější je pro mě první možnost a komentáře s ní spojené, než ta poslední. Mám totiž pocit, že je těm ostatním úplně jedno, jesli blog bude, nebo nebude. Prostě nechtějí, aby byl, nebo mají problém se mnou. Netuším, jaký.
Je hrozně těžké, dál vést tento blog po tom všem, co jsem tu za posledních deset měsíců zažila. Někteří, mě moc zklamali, a k tomu se přidala další věc, která mi sice v ten moment, přišla směšná, ale mnohé jsem díky tomu pochopila. Můžu říct jen to, že potom, co jsem si nedávno přečetla, toho smazaného odkazu nelituji. Naopak, jsem ráda, že ten odkaz nemám. Protože potom, co jsem četla, není o co stát. Jsem zklamaná, jak to mezi námi dopadlo, jak moc jsem se v některých zklamala, ale pořád lepší, abych otevřela oči teď, než aby bylo pozdě. Když jsem potřebovala, žádná z vás, se za mě nepostavila. Nebylo oprávněné, myslet si o mně, že podezírám kohokoliv z vás, když mi sem někdo napíše něco nehezkého. Takové věci, já totiž nedělám. Ale už je mi to jedno, protože jsem se rozhodla, nezabývat se tím. Buď zapomenu a smířím se s velkým zklamáním a budu pokračovat pro ostatní, kteří to tu mají rádi, nebo skončím, a bude klid.
Ale zase, když jsem to udělala poprvé, nedopadlo to dobře. Nebyla to dobrá volba, což si zpětně uvědomuji. Na druhou stranu, mám tento blog ráda a své věrné čtenáře také. To vím se stoprocentní jistotou, avšak už si nejsem jistá, zda je dobré začít celý příští rok. Na to, jsem zklamaná až moc. Jsem trpělivá a hodně snesu, ale vše má své meze, tedy i moje trpělivost.
Nebudu lhát ani v tom, že jsem uvažovala o novém blogu, s lepší přízní čtenářů a tedy s lepší budoucnostÍ. Jestli si ještě pamatujete, psala jsem o tom. Jenže... Tenhle blog, jsem chtěla a doufala jsem přesně v to, co píši - v jeho dlouhou budoucnost a po celou dobu jen v jeho spokojené čtenáře, což asi nemohu tvrdit o všech. Vím to. Taky mě stál tři hodiny času jen základ - neměla jsem s tím žádné zkušenosti, a potom rok a půl, než jsem ho dostala do stavu, v jakém je dnes. Tohle by se mi rozhodně nechtělo podstupovat znovu.
Myslela jsem, že mi anketa ze strany čtenářů poví, co na to vy. Teď je to však horší. Víte, já nepočítala s tím, že o tento blog, ještě bude někdo stát, takže jsem mile překvapená. Děkuji. Kdyby s k tomu hlasování, přidaly vaše komentáře a dva předchozí od Terezky, bylo by 9 pro Ano, takhle 8 lidí přehlasovalo. Takže je všemu nejspíš konec - sami jste si rozhodli. Kvůli těm, kteří chtějí dál na tomto blogu číst, bych musela nechat anketu anketou, a počítat tři komentáře pro Ano. A vlastně bych to nakonec udělat mohla, blog je přece můj, jsem to já, kdo ho píše, je moje věc, jaký je jeho obsah. A mám to tady ráda. Nevím však, jestli chci psát celý další rok, s vědomím, že většina není spokojená. I když je každý člověk jiný. Mohla bych se třeba rozkrájet, stejně nemůžu vyhovět všem. To vím taky - všem prostě vyhovět nemůžu. Sama za sebe, můžu doplnit jen to, že nevím, jestli to ještě zvládnu, jestli chci pokračovat. Na druho stranu, myslím na ty, kteří mě prosili, abych pokračovala, i na ty, kteří si to nepřejí. Nerada bych totiž, aby kvůli tomu, vznikly nějaké nepříjemnosti... Těch už bylo dost.

Veselé Vánoce a šťastný Nový rok!

23. prosince 2014 v 14:15 | Nikinka
Už nadešel
nádherný vánoční čas
a kouzlo Vánoc
je všude kolem nás...

Tak oslavte tento
svátek spolu,
s radostí a úsměvem
u štědrovečerního stolu!

Báječné Vánoce
plné nádherných
dárečků přeje Nikola


Do Nového roku, přeji všem mnoho štěstí, úspěchů, hlavně co nejméně starostí. Zkrátka klidný a pohodový celý rok.

Cassandra Clareová - Nástroje smrti 3: Město ze skla

21. prosince 2014 v 15:28 | Nikinka |  Z mé knihovny

NÁSTROJE SMRTI

MĚSTO ZE SKLA


Když se Clary vydá do vlasti lovců stínů,
všechno se ještě zhorší.
Vítejte ve Městě ze skla.

"Svět série Nástroje smrti je svět,
v němž bych chtěla žít."
- Stephanie Meyerová -



Aby Clary zachránila život své matce, musí se vydat do Skeleněného města, dávného domova všech lovců stínů, přestože vstup do města bez povolení je proti Zákanu a porušení Zákona se trestá i smrtí. Aby toho nebylo málo, dozví se, že Jace ji ve městě nechce a jejího nejlepšího přítele uvrhli lovci stínů do vězení, jelikož jim upír, kterému neublíží slunečně světlo, připadá krajně podezřelý.

Clary postupně odhaluje další střípky z minulosti své rodiny a nalézá přitom spojence v tajemném Sebastiánovi. Valentýn sbírá veškeré své síly, aby jednou provždy zničil všechny lovce stínů, a jediná šance, jak ho porazit, spočívá ve spolupráci s odvěkými nepřáteli. Dokážou však podsvěťané a lovci stínů zapomenout na vzájemnou nenávist a bojovat za společnou věc? Jak moc je Jace ochotný kvůli Clary riskovat? A podaří se dívce získat vládu nad svými nově objevenými schopnostmi a zachránit Skleněné město?



Cassandra Clareová se narodila v roce 1973 americkým rodičům v Íránu a v dětství se s rodinou hodně stěhovala. Než jí bylo deset, žila mimo jiné v Anglii, ve Francii a ve Švýcarsku. Po studiích se na čas usadila v Los Angeles a v New Yorku a pracovala jako reportérka pro různé časopisy, včetně bulvárních. Od roku 2006 se naplno věnuje psaní.
Je autorkou mezinárodně úspěšné série Nástroje smrti a triologie Infernal Devices (Pekelné stroje). Jejích knih se celosvětově prodalo více než 20 milionů výtisků a byly přeloženy do 35 jazyků. Cassandra žije v Amherstu ve státě Massachusetts s manželem a třemi kočkami. Navštívit ji můžete na stránkách Cassandraclare.com. Více informací o světě lovců stínů pak najdete na webových stránkách Shadowhunters.com.



Když jsem četla recenze a komentáře na třetí knihu série Nástroje smrti, čtenáři byli nadšení - prý je to co kniha, to napínavější a zajímavější. Bylo tam doknce i to, že je to zatím nejlepší kniha v sérii. Musím přiznat, že mě oslovily všechny tři. Jsem z nich doslova nadšená! Ano, tohle je zatím nejlepší kniha, ač předchozí dvě, byly také jedním slovem skvělé. Tato byla napínavá, čtivá, akční - víc, než druhá, opravdu výborná. Nechyběl jí ani vtip.
Vypadá to, že mezi podsvěťany a lovci stínů, vládne od této chvíle mír. Spojili své síly - možná bude po válce, kterou Valentýn rozpoutal, a při niž zemřelo tolik lidí zbytečně, konečně klid... Je tu však ještě Sebastián, o jehož smrti pochybuji. Ten se jen tak nevzdá!

Rock or Bust

20. prosince 2014 v 14:47 | Nikinka |  ACϟDC
Přidala jsem video, teď se pokusím ohodnotit album, ač by na to stačilo jen jedno slovo - SKVĚLÉ!

Mám velkou radost, že se členové kapely rozhodli natočit a vydat nové album Rock or Bust - nové písně, jsou krásné a takové, jaké jsem čekala. V jejich stylu, který jim sedí. Mrzí mě, že je můj milovaný Malcolm - když jsem poprvé viděla AC/DC, hrozně se mi Malcolm líbil, jeho bratr Angus, je takový maličký, roztomilý, říkala jsem si, ale s kytarou to umí! Dokáže předvádět takové kousky, že to jen hltám očima - je perfektní! Malcolm, je nomocný, a vypadá to, že se do kapely nevrátí, ač jeho pauza nejdřív vypadala jako dočasná. Ale nehradil ho člen rodiny Stevie Young - sympatický a myslím, že k nim dokonale pasuje. Budu však doufat, že i kdyby se naskytla možnost, že už neuvídím Malcolma, bude mu alespoň lépe po zdravotní stránce - zdraví je přednější a nejdůležitější.
Těším se na turné v příštím roce, přestože o Praze zatím nikde není nic psáno. Nevadí, když budu mít možnost, koupím si DVD - budu si to užívat doma.

Na nové album, jsem se strašně těšila. Když jsem včera měla možnost konečně si ho celé v klidu poslechnout, byla jsem nadšená - u AC/DC se nikdy nebojím - všechna alba, jsou dobrá, ale i tak jsem mile překvapená a mám radost, že se to povedlo.
Má to moc pěkný buklet, plný obrázků - vypadají pořád stejně dobře. Jsou to tedy nové obrázky, na kterých je s kapelou i Stevie. Je to opravdu moc hezky udělané. Líbí se mi i obal CD - logo se hýbe a mění - z něj - z AC/DC, při pohybu na obrázku zůstane jen ten blesk uprostřed a AC a DC, se roztříští - vypadá to pěkně.

Z alba, máme radost všichni. Nevím, jak je to možné, ale hrálo nám i doma - nejspíš si náš přehrávač potřeboval trošku odpočinou, aby mohlo jít volume na šedesát a vše se tu mohlo zase otřásat v základech. Smějící se Už mi to chybělo.

Nové album je tu!

18. prosince 2014 v 14:05 | Nikinka |  ACϟDC
Jsem moc ráda, že mohu přispět do své oblíbené rubriky, a to rovnou novinkou - AC/DC mají nové album, se kterým jsem počítala v příštím roce, ale už je na prodejnách - po internetu vyprodáno. Náš první letošní Ježíšek - koupily jsme ho včera. Nevydržely jsme, tak nám hrálo celou cestu po Ostravě už v autě...

Přidávám jednu z nových písní...
Předchozí video, není k dispozici. Přidávám tedy nové, kde můžete vidět kapelu v nové sestavě...



Návštěvnost 177 - 180

17. prosince 2014 v 16:26 | Nikinka |  Návštěvnost blogu
Děkuji všem, kteří můj blog navštívili a navštěvovali, protože tohle je nejen poslední čtveřice v tomto roce, ale také pravděpodobně poslední vůbec. DĚKUJI!

Pondělí: 7
Úterý: 29
Středa: 15
Čtvrtek: 15
Pátek: 6
Sobota: 10
Něděle: 5
Celkem: 87


Pondělí: 8
Úterý: 8
Středa: 2
Čtvrtek: 12
Pátek: 7
Sobota: 10
Něděle: 5
Celkem: 52


Pondělí: 9
Úterý: 7
Středa: 6
Čtvrtek: 7
Pátek: 11
Sobota: 4
Něděle: 8
Celkem: 52


Pondělí: 1
Úterý: 9
Středa: 5
Čtvrtek: 10
Pátek: 7
Sobota: 9
Něděle: 7
Celkem: 48

Cassandra Clareová - Nástroje smrtí 2: Město z popela

14. prosince 2014 v 15:28 | Nikinka |  Z mé knihovny

NÁSTROJE SMRTI

MĚSTO Z POPELA


Vě světě lovců stínů
láska není krotká
a moc se stává smrtítím pokušením.
Vítejte ve Městě z popela

"Takhle úžasný fantasy příběh,
to je nebezpečná věc."
- Holly Blacková -



Clary Frayová si toužebně přeje, aby se její život zase vrátil do normálních kolejí. Ale co je vlastně normální, když jste lovec stínů, zabíjí démony, vaše matka je v kómatu způsobeném kouzlem a vy najednou vidíte vlkodlaky, upíry a víly? Kdyby se Clary obrátila ke světu lovců stínů zády, mohla by trávit více času se svám nejlepším kamarádem Simonem, ze kterého se postupně stává něco víc než jen kamarád. Lovci stínů ji však nehodlají nechat odejít - a především ne její nesnesitelný, ačkoli pohledný znovuzrozený bratr Jace. Navíc aby Clary mohla pomoci své matce, musí najít Valentýna, ničemného a nejspíš šíleného lovce stínů, který je zároveň jejím otcem.

V druhém díle napínavé série autorka vtáhne čtenáře zpět do temných spárů newyorského podsvěta, kde láska vždy znamená nebezpečí a moc se stává smrtonosným pokušením.



Cassandra Clareová se narodila v roce 1973 americkým rodičům v Íránu a v dětství se s rodinou hodně stěhovala. Než jí bylo deset, žila mimo jiné v Anglii, ve Francii a ve Švýcarsku. Po studiích se na čas usadila v Los Angeles a v New Yorku a pracovala jako reportérka pro různé časopisy, včetně bulvárních. Od roku 2006 se naplno věnuje psaní.
Je autorkou mezinárodně úspěšné série Nástroje smrti a triologie Infernal Devices (Pekelné stroje). Jejích knih se celosvětově prodalo více než 20 milionů výtisků a byly přeloženy do 35 jazyků. Cassandra žije v Amherstu ve státě Massachusetts s manželem a třemi kočkami. Navštívit ji můžete na stránkách Cassandraclare.com. Více informací o světě lovců stínů pak najdete na webových stránkách Shadowhunters.com.



Původní anotaci ponechám, ptotože pokračování série Nástroje smrti, je tak napínavé, až se bojím, že prozradím moc. Z mého pohledu, ani tady není nouze o čtivé, zajímavé a napínavé čtení.