Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Říjen 2014

Novinka z Edice světový bestseller - Manželovo tajemství

29. října 2014 v 15:52 | Nikinka

LIANE MORIARTY SI SPLNILA SVŮJ DĚTSKÝ SEN


Plavovlasá australská spisovatelka Liane Moriarty se narodila v Sydney roku 1966. Bude se to zdát neuvěřitelné, ale už jako předškolní holčíčka si Liane vysnila, že se bude živit psaním. Místo, aby si pak o přestávkách na základní škole hrála s ostatním dětmi, četla si nebo načrtávala první řádky ke svým příběhům. Jeden z nich věnovala svému otci, od kterého si vysloužila svůj vůbec první honorář - jeden dolar. Kromě vrozené vášně ke psaní byl pro dospívající autorku hnacím motorem úspěch její mladší sestry Jaclyn. Sesterská rivalita ji motivovala natolik, že ještě během studia na vysoké škole začala pracovat na svém prvním románu, díky němuž také obhájila svůj magisterský titul. Stačilo, aby ho ještě upravila a lehce rozepsala a sen publikovat získal zcela jasné obrysy. Po prvotine Tři přání (2004) vydala dalších pět románů pro dospělé a tři knížky pro děti.

"Vychovávat děti je pro mě velký adrenalin."

V mládí se Liane Moriarty řídila heslem, že život se má užívat plnými doušky. Dobrodružství střídalo dobrodružství. Časy, kdy byla zamilovaná do parašutismu, seskakovala na lyžích z helikoptéry, nebo se potápěla se žraloky, jsou již ale ty tam. I když mezi přáteli z legrace stále předstírá, že kdysi vedla neuvěřitelně aktivní život, všichni dobře vědí, že teď spíš leží v knihách nebo pobíhá za svými dvěma ratolestmi. A jak si tato úspěšná spisovatelka dobíjí energii? "Před spaním si čtu ve velmi horké vaně a mlsám turecké cukrovinky. A když mám hodně dobrý den, odměním se skleničkou šampaňského."


PODLEHNE ZVĚDAVÁ CECILIA NEPŘEKONATELNÉ TOUZE OTEVŘÍT
MANŽELŮV DOPIS?
JAKÉ SKRÝVÁ TAJEMSTVÍ?

NETRPĚLIVĚ OČEKÁVANÁ NOVINKA OD CELOSVĚTOVĚ
ZNÁMÉ AUTORKY SPOLEČENSKÝCH ROMÁNŮ JE TU!
NA ČESKÉM KNIŽNÍM TRHU ZAZÁŘÍ VŮBEC POPRVÉ.


MANŽELOVO TAJEMSTVÍ

Otevřít či neotevřít? To je dilema, se kterým stále zápolí nerozhodná a velmi zvědavá Cecilia. Když si totiž jednou na půdě prohlížela staré fotografie a suvenýry, objevila zvláštní modrou obálku. Bylo na ní napsáno: Pro mou ženu Cecilii Fitzpatrickovou. Otevřít jen v případě mé smrti. Jenže její manžel je stále živý! Dosud vyrovnaná žena žije běžný a spořádaný život. Stará se o domácnost a tři krásné dospívající dcery. Zatímco se z jejich manželství postupně stával stereotyp a mizela z něj vášeň, existence dopisu přinesla do jejich vztahu nový prvek. Další zvrat následuje v momentě, kde se její muž vrátí ze služební cesty a ona se mu o nalezeném psaní zmíní. Místo toho, aby jí vše vysvětlil, přinutí ji, aby dopis nechala zavřený. Odolá touze odhalit jeho tajemství? Dodrží slib nebo nakonec takzvanou Pandořinu skřínku odemkne?

Inspiraci pro tento příběh nalezla Liane Moriarty naprostou náhodou. V novinách ji upoutal článek o předsmrtných doznáních. Psalo se v něm o osudech skutečných lidí, kteří na sklonku svého života zbořili hradbu mlčení. Spisovatelku doslova fascinovala jejich nepřekonatelná touha, s jakou byli odhodláni se o svá tajemství podělit. Co víc může člověka šokovat než čistá pravda?


O kvalitě a tajemné síle románu Manželovo tajemství se přesvědčilo více než milion čtenářů po celém světě. Nyní se chystá jeho filmová adeptace.


V Edici světový bestseller vydává: Euromedia Group, k.s. - Ikar
Žádejte ve svém knihkupectví, v Knižním klubu a na www.bux.cz


Kniha vyšla nedávno - už na internetu, mě upoutala její anotace. Ani komentáře a recenze, chválou nešetřily - kniha má plný počet hvězdiček - abych se přiznala, sama jsem si ji vyhlídla ještě před vydáním. Mamka byla také nadšená, takže si ji kupujeme a přečteme!
Tuším, že titul byl prodán do 35 zemí - jesli se ženy přesvědčily o jeho kvalitě, pak muži, jej musí nanávidět. No... Uvidíme, co manžel Cecilie, proved tak hrozného, že si jeho doznání má přečíst až po smrti.
Titul Manželovo tajemství, má podtext Nědy je lepší nevědět... Někdy je možná opravdu lepší nevědět, co druzí skrývají.

V tomto týdnu naposled

29. října 2014 v 13:47 | Nikinka
Moji milí čtenáři,

přidávám předposlední článek v tomto měsíci. Zítra jsem neplánovaně pryč - do konce týdne, sem už nejspíš nestihnu nahlédnout a když, tak už budu připravovat něco na listopad, kde jsou zatím jen dva články.
Dnes vás čeká ještě jeden - novinka z Edice světový bestseller - Manželovo tajemství. Mimochodem, už jsem začala číst další knihu, která by se tu měla objevit za čtrnáct dní. Tentokrát jsem dost uvažovala nad tím, co z té pětice knih, číst dřív, ale pak jsem si vzpoměla na článek Pestrá podzimní nabídka a zvítězila zvědavost... Těšte se na Dřív než půjdu spát, protože ta kniha je výborná!



Ta se nikdy neomrzí!

27. října 2014 v 11:05 | Nikinka
Miláčkové moji, po pauze, mám pro vás další knihu, ale bohužel jsem ji ještě nestačila připravit. S dovolením, bych ji tedy ponechala na některý z listopadových dní. Hned začnu číst další, avšak nevím, kterou dřív - mám tu celkem šest svazků, které jsem ještě nečerla.

Nevím, jak u vás, ale u nás je dneska hrozně ošklivo - mlha, tma, zima - strašná! Tak pro zlepšení nálady, sem přidávám jednu ze svých oblíbených písní...



Náročný pátek

22. října 2014 v 16:26 | Nikinka |  Novinky
S každou knihou, kterou přečtu a přidám sem, doufám, že si najde někoho, koho zaujme. Proto se předem omlouvám, že je teď s tou další taková odmlka - bude, ale nejspíš až příští týden. Moc často jsem se k ní teď nedostala a když, tak jen k pár stránkám.


Chtěla jsem si to vynahradit v pátek a přes víkend, jenže mi do toho nečekaně vlezl nákup jídla, knížek - chtěla jsem sestře koupit ještě ty Dějiny, o kterých jsem psala posledně - a taky do toho všeho, vlezla kadeřnice.
Pátek byl šílený! Ráno na nákup a do Bredy pro knížky - Dějiny pro sestru mám. K nim jsem si musela koupit, abych splnila akci nad 499,- za 499,- ještě další - tentokrát naštěstí dvě - Samotářku z Mill River - společenský román s nádechem detektivky - usuzuji podle anotace - uvidíme a Vyprávěčku - četla jsem recenzi v Neoluxor magazínu - a to by bylo, abych si ji nekoupila, protože mě podle toho, co jsem četla, čeká asi náročné, ale zajímavé a pěkné čtení. Prý to bude brilantní čtení - o tom nepochybuji - na knihy, s nálepkou Edice Světový bestseller, už mám čuch! A špatnou, bych já taky nekoupila.
Taky jsme chodly po obchodech, takže už máv pro sestru dárek na Vánoce. K tomu ještě něco a je to - už zbývá jen mamča a taťka příští měsíc. A ještě dárek sestře k narozeninám.
Stavily jsme se i na poštu pro pohlednice - ono je to později moc přebrané a není většinou z čeho vybírat.
Odpoledne jsme jen odvezly tašky domů a jely jsme se ostříhat, potom ještě honem do lékarny a k babičce, popřát jí k narozeninám.

V sobotu tu byla druhá babička, odpoledne přijela i teta s bratrancem - hrozně dlouho jsem toho bobka mého neviděla - už je to velký kluk, ale pro mě to bude pořád moje malé zlatíčko. Teta přivezla vzorečky parfémů, takže si jistě dovedete představit, jaká směsice vůjí, to později byla - ale ke všem známým a velice kvalitním značkám jsem si přičichla a vyzkoušela na ruku - vyhrál Dior! Bude pod stromečkem.

Pro všechny mé SB

19. října 2014 v 17:34 | Nikinka
Moji milí,

nedávno jsem se podívala na blogy všech svých oblíbených odkazů, a zjistila jsem, že někteří, nejsou roky aktivní, takže asi nemá smysl doufat, že se ke svým blogům vrátí...


Christina Jackson
Wina (!)
Šajík (!) - tento odkaz, bych si asi měla přepsat. Autorka tohoto blogu, má jiný.
Ivetka (!)
Hanylen (?) - tak před dvěmi, třemi týdny, jsem zjistila, že Hanička si můj odkaz smazala. Nevím, z jakého důvodu a mrzí mě, že mi to neřekla. Haničko, promiň. Vím, že nejsem moc aktivní, že se ozvu málo, ale není to záměrně, mám problém, věnovat se pravidelně i vlastnímu blogu - v tom případě i možná svým čtenářům.
Monča
MJ Peťulka (!)
Majdinka
Verunka
Mandy (?) - Anička si rovněž smazala můj odkaz, o tom už vím, ale záleží jen na Aničce, jestli chce, abych si tady nechala její.
Eddi Jackson (!)
Angelyn (!)
Christine
Misha


Použíté symboly: ! - tyto blogy, jsou neaktivní, ? - je na vás, jestli chcete, abych si nechala vaše odkazy. Anička je teď mimo blog a Hanička se může rozmyslet.
Připadá mi to lepší takto, než si někoho z vás smazat bez jediného slova. Už jsem své oblíbené mazala několikrát - mrzí mě, že z těch úplně prvních, mám jen první čtyři odkazy, ale zbytek už své blogy nevede.
Moc mě mrzí ten poslední smazaný odkaz od Zuzy, ale nemohla jsem si ji tu nechat po tom, jak reagovala na můj vzkaz chlapovi, který mi tu napsal vulgární komentář - strpím vše, ale vulgární komentáře ne, takže jsem mu napsala pěkně zostra - mělo to být varování pro něj, i pro ostatní, kteří si myslí, že je na jejich připomínky tohoto tipu, někdo zvědavý.
Mrzelo mě, co ten komentář způsobil, ale důvod, proč jsem si smazala Zuzy, byl jasný - ten komentář psal důchodce, kterému je přes šedesát - Zuzy si myslela, možná stále myslí, že si myslím, že to psala ona. To mě teda překvapilo, a musela jsem se tomu smát, ovšem svým posledním komentářem, tomu nasadila korunu, a ukázala mi, že tak, jako umí se svými čtenáři jednat hezky, tak umí i pěkně ošklivě - v podobě toho komentáře, (který mě tu straší, pořád to vidím před očima a když bloudím staršími komentáři a narazím na nějaký z těch prvních od Zuzy, chce se mi brečet. Ptám se pořád dokola, proč? Proč to hodila na sebe? Proč napsala, co napsala? A jak je možné, že člověk, který dokáže napsat tak hezký komentář ke článku O mně, dokázal najednou tak obrátit a napsat, to co napsal ten člověk - Zuzy naposled? JÁ TO NECHÁPU!) vystrčit drápky, a možná, aniž by záměrně chtěla, ukázat i druhou, tu horší stránku sebe samé. A proto, bych jí ráda napsala, kdybych mohla toto: zklamala jsi mě a po tom, co jsi mi naposled napsala, už bych ti nikdy nevěřila ty milé řeči. Po tom, co jsi napsala, jsem tě tady už nechtěla mít, proto jsem si tvůj odkaz smazala. A nyní, prosím jen o jedno, i přestože jsi to od těch posledních nehezkých slov neudělala, už NIKDY mi sem nepiš.
Vrátím se ale k původnímu tématu: ostatní zůstávají, Hanička s Aničkou, ať se rozmyslí.



Ten incident se Zuzy, mě mrzí a pořád trápí - jsem zklamaná. Vůbec nevím, o čem budu psát svůj poslední článek v roce, když se tohle stalo hned na začátku, a mě to pořád hrozně mrzí - tak, jako mě zklamal úplně cizí člověk, mě nezklamal ještě nikdy nikdo. Nechci, aby si někdo myslel, že jsem po tom, co se přihodilo se Zuzy, na ni, nebo na vás ostatní zanevřela - vás se to netýká, nad tím, co způsobl poslední komentář od Zuzy, by se měla zamyslet jen a jen ona, protože její slova na mou adresu, nebyla správná, jelikož jsem se v ten moment podívala na odkaz webu a viděla jsem profil toho muže. Já totiž nikdy nedělám předčasné závěry. A taky, dřív, než jednám, přemýšlím. Takže jsem se podívala a viděla. Nebylo to hezké, ale nevrátím to. NECHCI, už nikdy, jen mě zklamala, to je celé. Naštvat se? K čemu by to bylo? Zůstala jsem jen zklamaná nad tím, jak se někteří lidé, dokáží k druhým chovat. Přitom k tomu nebyl důvod. Bez toho tyátru, co jsem tomu chlapovi vzkázala - nač Zuzanka reagovala, jak reagovala - bez toho, bech se klidně obešla. Můj vzkaz, měl patřit jen tomu chlapovi, a všem, kteří tady píší takové komentáře. Zuzy se do toho míchat neměla, když se jí to vůbec netýkalo. Ve vzkazu totiž stálo DOTYČNÉMU, nikoli DOTYČNÉ vzkazuji... - v tom je rozdíl - nejsem si totiž potom jistá, jestli moji čtenáři, moje články opravdu čtou, nebo je jen letíte očima? Pak to totiž může dopadnout jako s tím chlapem, což přetočila Zuzy na sebe - může dojít k velmi nepříjemnému nedorozumění, a už to bylo. To bych nerada, vás mám totiž ráda.



Má slova, nechci používa proti někomu - není mým záměrem, někomu ublížit, je to pouze to, čemu se chci propříště raději vyhnout. Je to tu sice od té doby těžké - necítím se tu vždy po tom všem dobře, ale přála bych si, abych se takhle nezklamala i v ostatních - to se Zuzy bolelo a stačilo. Byla bych moc ráda, kdybychom, přestože před několika měsíci zpět, to byla právě Zuzy, která je nenávratně pryč, i přestože mám v tom seznamu oblíbených, tolik neaktivních odkazů, přesto všechno, bych byla moc ráda, kdybychom spolu my ostatní vycházely dobře. Neberte má slova zle, děkuji. Mám vás moc ráda

Vaše Nika


A teď proč jsem se k tomuto nesmyslu vrátila. Procházela jsem svým blogem, potřebovala jsem si ověřit, jestli se mi neopakuje článek, který jsem chtěla připravit na jeden z těchto dní - opakuje, nevadí, vymyslím něco jiného... náhodou jsem přitom narazila na komenář toho důchodce, u jehož přečtení a otevřeného profilu toho muže, tenkrát seděla i mamka - náhodou, úplnou náhodou - chystaly jsme se potom totiž plést z pedigu... Zjistila jsem, že blog toho jednašedesátiletého pána, je zrušen - takže asi obtěžoval více lidí, a teď už ho to přestalo bavit...
Jenže... co mi to pomůže, když mě to stejně pořád bolí - viděla jsem i tu reakci Zuzy, a všechno to najednou bylo tak živé! Já přece nejsem úplně blbá - podívala jsem se na IP, na web toho pána a viděla jsem - viděly jsme! Já, i moje mamka, že to je chlap.
Nemůžu se ale zbavit toho, jestli byla ta ošklivá slova, která napsala Zuzy nutná?
Za sebe, i za ostatní, kterým se přihodilo něco podobného doufám, že od takových návštěvníků, kteří takto vulgárně píší, bude klid.

Návštěvnost 169 - 172

16. října 2014 v 14:33 | Nikinka |  Návštěvnost blogu
Děkuji všem, kteří tento blog navštěvují - moc si toho vážím. Bez čtenářů, bych neměla pro koho psát. Děkuji!


Pondělí: 4
Úterý: 4
Středa: 3
Čtvrtek: 5
Pátek: 2
Sobota: 4
Neděle: 5
Celkem: 27


Pondělí: 7
Úterý: 5
Středa: 5
Čtvrtek: 11
Pátek: 8
Sobota: 7
Neděle: 6
Celkem: 49


Pondělí: 10
Úterý: 6
Středa: 14
Čtvrtek: 7
Pátek: 6
Sobota: 8
Neděle: 7
Celkem: 58


Pondělí: 7
Úterý: 9
Středa: 7
Čtvrtek: 7
Pátek: 5
Sobota: 2
Neděle: 5
Celkem: 42

První zvoneček

13. října 2014 v 14:50 | Nikinka |  Novinky

První letošní zvoneček, je prací mé sestry - šikovně to zvládla s minimální pomocí hned napoprvé! Na mně bylo jen odměřit délku osnov, vymotat nějakou krásně dlouhou opletku - čím míň se nadstavuje, tím líp, ale když to jinak nejde, nedá se nic dělat. Vše jme postupně namočily do vody, aby byl materiál měkký, ohebný a nelámal se (tak 2 - 3 minuty, jinak zčerná!). Namáčejte pravidelně, nezapomínejte výplet utahovat - pevně, aby kopíroval formu zvonečku, ale ne příliš, aby se opět nezlomil. Pokud je třeba, srovnejte osnovní pruty. Po dokončení, zvoneček vyjměte z formy, a můžete začít se zavírkou - předtím si konce prutů opět namočte, ale nestříhejte! - budete je potřebovat k zavírce - například copánkové.
Ze začátku to šlo těžko okolo šroubečku, kterým připevníte čtyři pedigové osnovní pruty ke zvonečku vodorovně a svisle do kříže - "To je mazec," komentovala to sestra. Ale když uděláte okolo šroubečku pár řad, z nejhoršího jste venku. Sestra to potom zvládala, a dokonce se jí to líbilo! To moc mě těší - budu mít šikovnou pomocnici, při pletení zvonečků na girlandu, i na stromeček (možná na něj bude stačit 20 - 30).
Příště sestru naučím copánkovou zavírku. Sice pro mě nebyla moc jednoduchá na udržení v rukou, ale nakonec jsem se ji naučila, takže věřím, že to zvládne i sestra.

Pletení zvonerčků není těžké - možná se mi to lehce říká, ale opravdu to není nic těžkého. Na internetu, jsou rady, jak takový zvoneček zhotovit krok za krokem, i se zavírkou a s obrázky. Samozřejmě i to, co budete potřebovat.
Bez obrázků, bych vám mohla v případě zájmu popsat postup snad i já.

Nejlepší způsob, jak trávit volný čas

10. října 2014 v 13:54 | Nikinka
Touhle dobou, jsme ve škole začínali plést zvonečky - pravda, nejvíc se jich naplete později, ale teď je to dobré na to, abyste zase chytili ten správný grif a rychlos - zkrátka nacvičit, a pak plést jeden za druhým.
Tak mi mamka koupila pedig - už dochází - dva zvonečky - jeden už mám, šest centimetrů - takový maličký jsem nepletla, ale loni to šlo dobře. Letos koupila ještě dva - čtyři a půl centimetru - taky normální velikost - menší sice, ale dělají se... Avšak k němu malinkatý úplně mini tři centimetry vysoký - že prý si upleteme na girlandu, že to zvládneme.
No to chci vidět - čím menší, tím titěrnější práce - bude to rostomile maličké, ale pěkně choulistivé - materiál se může zlomit i normálně, natož u tak malinkého zvonku. Každopádně je fajn, že se pletou jen jednou ročně, protože po tom, co jsem za dva dny ve škole, upletla sedm o něco větších, k tomu mám odpor, i po takové době!

Místo čtení, vaření a uklízení - je ze mě teď hospodyňka, takže skoro denně se sestrou vaříme, budu ve volném čase plés. K tomu si pustím pěknou, oblíbenou hudbu... Věřte, že není nic lepšího - odreagujete se, odpočinete si, mě osobně to dokonce baví, i když mě představa, že toho bude víc děsí.

To nemá chybu

8. října 2014 v 12:57 Videoklipy

Jojo Moyesová - Poslední dopis od tvé lásky

4. října 2014 v 18:02 | Nikinka |  Z mé knihovny
S dnešní knihou s názvem Poslední dopis od tvé lásky, se vracím k autorce, kterou už jsem s její prvotinou uvedla.
Pamatujete si ještě na knihu Než jsem tě poznala? Na veklice pěkně, citlivě a dojemně napsaný příběh o Williamu, který po vážné autonehodě, skončil ochrnutý na vozíčku? Na příběh, na jehož konci nezůstane ani jedno oko suché? Na příběh, který mě osobně dostal tak, že i přestože to znám, pro slzy jsem na konci ani neviděla, a který je v mé paměti ještě tak živý!
Poslední dopis id tvé lásky, je autorčina druhá kniha, která má s tou první jedno společné: je napsaná citlivě, a její obsah, má rovněž hlubší, vážnější význam... Není to sice takové, jako Než jsem tě poznala - tématicky mi totiž tato kniha byla bližší, ale to nemění nic na tom, že Poslední dopis od tvé lásky, se liší od těch románů, které se dnes píší.


Píše se rok 1960. Jennifer Stirlingová se po vážné autonehodě probouzí v nemocnici v Londýně a na nic si nevzpomíná. Nepoznává svého manžela, nepoznává své kamarády, nepamatuje si ani to, jaká byla před nehodou ona sama. Když je po nějaké době z nemocnice propuštěna, najde doma schovaný tajný dopis a začíná si pomalu vzpomínat na velkou lásku, kvůli které byla kdysi ochotná riskovat úplně všechno.
O bezmála půlstoletí později na dopis, ve kterém neznámý muž žádá svojí milenku, aby kvůli němu opustila manžela, náhodou narazí při pátrání v archivu mladá novinářka Ellie Haworthová. Milostný list jí okamžitě zaujme, neboť i ona má momentálně poměr se ženatým mužem. Pouští se do pátrání po dámě, které je dopis adresován, jeho pisateli a především pak příběhu velké lásky, jenž se za dopisem skrývá...

Mimořádně silný a citlivě napsaný příběh vášně, nevěry a ztráty, získal prestižní britské ocenění Romantic Novel of The Year Award 2011.


Jojo Moyesová (nar. 1969) vystudovala na Universiti of London žurnalistiku a novinařině se věnovala po deset let - pracovala pro britský deník The Independent a pobývala též v Hong Kongu jako dopisovatelka listu Sunday Morning Post. V roce 2002 jí vyšel první román Sheltering Rain a od té doby se živí jako spisovatelka na volné noze.
Je autorkou deseti románů její parketou jsou především romantické příběhy, které se však vyhýbají tradičním žánrovým klišé a schématům z telenovel a za nimiž se skrývá vážnější podtext. Její knihy jsou vydávány v 35 zemích po celém světě a každý její nový román se pravidelně umisťuje na předních místech evropských i amerických žebříčků bestsellerů.
Jojo Moyesová je také jednou z mála autorek, která získala dvakrát prestižní britské ocenění Romantic Novel of The Year Award (první v roce 2004 za Foreing Fruit), jež už od roku 1960 udělí Romantic Novelists' Association.

Spisovatelka žije s manželem, novinářem Charlesm Arthurem, a jejich třemi dětmi na farmě v hrabství Esses. Je velkou milovnicí koní a také vášnivou jezdkyní.


4. října 1960

Moje nejdražší, jediná lásko,

moje slova byla myšlena vážně. Docházím k závěru, že jediná možnost do budoucna pro nás je, aby se jeden z nás odhodlal k odvážnému rozhodnutí.
Nemám takovou sílu jako Ty. Když jsme se poznali, zdálo se mi, že jsi křehký tvor, kterého musím chránit. Teď vidím, že to tak vůbec není. To Ty jsi silnější: dokážeš žít s možností takové lásky a čelit tomu, že nám nikdy nebude dopřána.
Prosím, neodsuzuj mě za mou slabost. Dokážu to vydržet jen, když budu někde, kde Tě nikdy nespatřím, kde mě nebude strašit možnost, že Tě uvidím s ním. Potřebuju být někde, kde na Tebe z čiré nezbytnosti nebudu moci minutu za minutou, hodinu za hodinou neustále myslet. To tady nejde.
Vezmu tu práci. V pátek ve čtvrt na osm večer budu čekat na nástupišti číslo 4 v Paddingtonu a nic by mě nepotěšilo víc, než podaří-li se Ti najít odvahu a jet se mnou.
Jestli nepřijdeš, budu vědět, že ať k sobě cítíme cokoli, nestačí to. Nebudu Ti to vyčítat, miláčku. Vím, že uplynulé týdny pro Tebe byly nesnesitelně náročné, a moc dobře si tu tíhu uvědomuji. Nesnesu pomyšlení, že Ti snad způsobím zármutek.
Budu čekat na nástupišti od tři čtvrtě na sedm. Věz, že máš ve svých rukou mé srdce i všechny mé naděje.
S láskou,
B.