Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Srpen 2014

Vzpomínka

29. srpna 2014 v 13:41 | Nikinka
Michael by měl dnes narozeniny. Snažila jsem se vybrat nějaké pěkné video - snad budete spokojeni i s hudbním doprovodem - mně se líbí. Snad se bude líbit i vám - užijte si to.


Michael Jackson - Love Never Felt so Good

26. srpna 2014 v 16:06 | Nikinka |  Videoklipy
Celkem se mi líbila (na to, že zpívá i Justin, kterého nemám ráda), avšak od doby, co tuhle píseň, hrají na Evpropě 2 třikrát, čtyřikrát denně, se mi tak trochu už omrzela...
Klip jsem viděla nedávno, a abych byla upřímná, nevím, jak to okomentovat, aby to nevyznělo divně. Jsem jedním slovem zklamaná! Nelíbí se mi. Mám za to, že když už je Michael pět let po smrti, je divné, poslouchat "novou" hudbu - připadá mi to s odpuštěním morbidní, jako hlas ze záhrobí! V tom klipu, Michael figuruje jen v obrázcích - nevím, proč někdo točí klip, když v něm Michael už není! Jaký to má smysl? Čeho tím chtějí dosáhnout? K čemu to je? Podle mého jen k jednomu - k tomu, aby se na tom vydělalo!


Sebastian Fitzek - Sběratel očí

24. srpna 2014 v 17:09 | Nikinka |  Z mé knihovny
Hraje nejstarší hru na světě: na schovávanou.
Hraje ji s tvými dětmi.
Dá ti 45 hodin, abys je našel.
Ale tvoje hledání bude trvat věčnost.


Je to zatím nejdiskutovanější trhák, jaký
Sebastian Fitzek napsal.
Der Spiegel


"Hrůza, horor, děs. Při četbě tohoto thrilleru se budete
cítit jako v narkotickém opojení, při němž se vám tep
zrychlí na maximum."
Freundin


Musím říct, že jsem na tuhle knihu byla zvědavá. Žánrem je mi blízká, a tak jsem byla ráda, že za ni mohu zaplatit cenu VIP členů klubu.
Ač ze začátku, působila planě, nemastně, jak se říká (děj se totiž střídá - jednou je psán v první osobě, jednou ve třetí a taky v tom, kdo vypráví), ale brzy jsem se zorientovala. Jelikož jsou jednotloivé kapitoly kratičké, četlo se to dobře, velmi rychle. Nevím, jak na koho, bude působit děj, až si knihu třeba taky přečte, ale na mě, to nepůsobilo tak hrůzně během čtení, jako spíše na konci - ještě teď jsem překvapená.

V Berlíně někdo opakovaně vraždí malé děti. Pachatel nejdřív usmrtí matku, poté odvleče dítě do úkrytu, kde jej následně nechá umřít. Předtím mu odstraní levé koko.
Pachatel, který si vysloužil přezdívku Sběratel očí, unese dvojčata Leu a Tobiase, vyšetřovatelům dá časové ultimátum, do kterého mohou děti najít. Jestli se to nepodaří, v úkrytu se děti udusí, protože po vypršení dojde vzduch. Policie podezírá Alexandra Zorbacha, bývalého policejního vyjednavače, kterého pro profesionální pochybení propustili. Nyní se živí jako novinář. Aby se vyhnul případnému stíhání, pustí se do pátrání na vlastní pěst.
Narazí přitom na slepou fizioterapeutku Alinu, která má jísté mediální schpnosti. Tvrdí, že měla Sběratele očí ve své ordinaci. Oba se snaží rozumět Aleniným vidinám minulosti, která se stávají důležitým vodítkem...


Sebastian FITZEK se narodil roku 1971 v Berlíně. Na žebříček bestselleru se vyhoupl hned svým prvním psychothillerem Die Therapie (Terapie) a byl nominován na Cenu Friedricha Glausera za nejlepší debut. Kritiky i čtenáře nadchl stejnou měrou. Následujícími thrillery upevnil svou pověst nové hvězdy německého psychothrilleru. Jeho knihy byly přeloženy do 25 jazyků a jako jednomu z mála německých autorů vycházejí také v USA a Velké Británii, pravlsti detektivek a thrillerů.

Více o autorovi na



V knize je i užitečná poznámka: Stránky i kapitoly v knize, jsou pozpátku. Čtěte tak, jak jste zvyklí. Proč tomu tak je, pochopíte po přečtení.

Návštěvnost 161 - 164

19. srpna 2014 v 13:35 | Nikinka |  Návštěvnost blogu
Udržovat a starat se o tento blog, je pro mě v poslední době... napsala bych... až nadlický výkon. Vím, že se nemůžu zavděčit všem, také vím, že je to těžké, vím i to, že ač jsem s tím, jak blog vedu spokojená, někdy mě to už přestává bavit, i když je to víc o tom, že nemám tolik času jako dřív, než o tom, že by mě to nebavilo. Rovněž vím, že ne všichni, jsou teď s mým blogem spokojeni, a mrzí mě, že když jsem se ptala, co přesně je v nepořádku, nikdo k tomu nic neměl.
Ač někdy jak se říká "melu z posledního", návštěvnost, je důkazem toho, že blog své čtenáře má, ač netuším, zda spokojené, či naopak. Proto se i já snažím dál a nezklamat ty, kteří to tady mají rádi tak, jak to je! Komentáře mě potěší, avšak nejsou potřeba k tomu, abych věděla, že zde někdo byl - denně vidím krásná čísla návštěvnosti, za která moc děkuji. Děkuji všem, za jejich návštěvy, i za to, že se sem někteří snad rádi vracejí.


Pondělí: 9
Úterý: 8
Středa: 10
Čtvrtek: 6
Pátek: 11
Sobota: 8
Neděle: 10
Celkem: 62


Pondělí: 12
Úterý: 4
Středa: 5
Čtvrtek: 11
Pátek: 10
Sobota: 6
Neděle: 4
Celkem: 52


Pondělí: 7
Úterý: 9
Středa: 5
Čtvrtek: 2
Pátek: 8
Sobota: 2
Neděle: 5
Celkem: 38



Pondělí: 3
Úterý: 8
Středa: 4
Čtvrtek: 3
Pátek: 10
Sobota: 7
Neděle: 6
Celkem: 41

J. R. R. Tolkien - Hobit Aneb cesta tam a zase zpátky

17. srpna 2014 v 13:17 | Nikinka |  Z mé knihovny
Pochybuji, že je mezi námi někdo, kdo nezná Tolkiena. Kdo nečetl, nebo dokonce neviděl triologii Pán prstenů.
Pokud jde o mě, mě osobně Pán prstenů nadchnul, jak v knižní podobě, tak ve filmové - mám pocit, že je to snad první film, který se nejvíce podobá knižní předloze. Prostě skvělý film!
Vzhledem k tomu, že mám pocit, že se v poslední době na můj vkus až moc rozmohly erotické knihy (nechápu, co na tomto žánru jejich autoři a čtenáři vidí - je to jedno velké NIC o NIČEM), jsem moc ráda, že já čtu to, co čtu - nejčastěji detektivky, sem tam román - nikoli erotický! Ale hlavně fantasy - což Hobit je.
Jelikož je momentálně Hobit, coby film rozdělaný, nebylo by nejspíš dobré, prazrazvat, co bude v další a poslední části, ale vzhledem k tomu, že knihu už asi většina četla, děj přece stručně popíšu.
Knihu mohu jen doporučit- těm, kdo Hobita viděli a nečetli knihu, se Hobit Aneb cesta tam a zase zpátky, bude jistě líbit. Vzhledem k tomu, že v knize je celý příběh, doporučuji, přečíst ji před filmem - dozvíte se, jak příběh Bilba Pytlíka dopadne, krom toho v knihách je toho samozřejmě víc.
Vydání knihy, které mám, je krásně ilustrované. Ilistrace skvěle doplňují děj! Je to krásné a příjemné čtení, plné dobrodružství.


Příběh, který tato kniha vypráví, je předehra k Pánu prstenů. Vypráví o malém nenápadném hobitovi Bilbovi Pytlíkovi, jehož život změní čaroděj Gandalf. Společně s druženou trpaslíků, jej posílá na cestu plnou dobrodružství - po kterém Bilbo netouží.
Poprvé se tak setkává s obry, elfy a skřety, o kterých zatím jen slyšel. Také s Glumem (Smíglem) a nalezne Prsten.
Na této cestě hobit získá bohatství - spousta zlata a drahokamů - tohle všechno, střeží nebezpečný drak Šmak, kterého se Bilbovi podaří přelstí. Uniká tak drakovi i nepřátelům, zažehná válku a zachrání svůj lid.

Snad se mi to padařilo napsat tak, že jsem nic nevynechala, ale ani neprozradila víc, než je nutné.


Miláčci, jelikož jsem strašně rychlý čtenář, mám pro blog přečtenou knihu Sběratel očí - thriller, který připravím, jak nejdřív to půkde. A rozečtenou další knihu...
A na závěr - nevím, kde se ukážu - následujících čtrnáct dní, mají rodiče dovolenou, takže budeme především spolu, ale pokusím se alespoň jeden den, najít chvilku času a něco připravit.

Rozhovor se spisovatelem Johanem Theorinem

14. srpna 2014 v 16:01 | Nikinka |  Články z časopisů
Tento rozhovor, jsem si schovávala pěknou dobu (ani nevím proč). Ale ač je starý, při příležitosti výdání poslední knihy, si ho dnes můžete přečíst, než připravím nový.

Výlet NA SEVER


OK! MAGAZINE VÁM PŘINÁŠÍ ROZHOVOR S JEDNÍM Z NEJPOPULÁRNĚJŠÍCH AUTORŮ SOUČASNÉ DOBY. JOHAN THEORIN (49) JE VELMI ÚSPĚŠNÝ PO CELÉ EVROPĚ, NĚKTERÁ JEHO DÍLA BYLA PŘELOŽENA DO DVACETI RŮZNÝCH JAZYKŮ.

V současné době si na pultech českých knihkupectvích můžete přečíst jeho zatím poslední dílo Skrýš. Už na podzim se ale čtenáři dočkají jeho další knižní novinky. V rozhovoru, který pro vás máme, se dozvíte více nejen o jeho tvorbě, ale i o tom, jaký je to pocit, když se filmaři rozhodnou přenést knihu na filmové plátno.

Otázka na začátek rozhovoru je jasná, co je u vás nového?
Dokončuji poslední knihu (nese pracovní název Rörgast) z kvarteta Ölandské série" (v Čechách vyšly Mlhy Ölandu, Smršť, Zkamenělá krev, a na podzim 2013 je naplánován zmíňovaný závěrečný díl volné tetralogie - pozn. red.) Odehrává se v Djupviku neboli ve Stenviku, jak mu v románech říkám, když tam zavítají letní hosté. Starý Gerlof těmto lidem z pevniny přílež nedůvěřuje a má k tomu své důvody. Celkem to budou tedy čtyři knihy, mé "quattro staggioni" nebo čtyři roční doby. Chci zachytit Öland ve všech ročních obdobích. V létě je plný turistů, zato v zimě je většina ostrova liduprázdná. I když některá jména a názvy míst si vymýšlím, snažím se zachytit zvláštní ölandskou krajinu včetně mýty opředené planiny a jihu.

Během letních prázdnin vždycky vzrůstal zájem o vyprávění. V kuchyni seděli prarodiče a jejich známí a vyprávěli příběhy. Měl jste to také tak?
Bylo mezi tím hodně smyšlenek, ale občas došlo na příběh, který mě hluboce zasáhl; někdy jsem pak nemohl ani usnout. Mám rád napětí a duchařské historky, nějaké jsem chtěl stvořit sám.

Kořeny máte v Djupviku na severu ostrova. Odsud pochází vaše matka i dědeček, který byl v románech inspirací pro postavu Gerlofa. Proč se tato místa objevují ve vašich románech?
Do Djupviku jsme vždycky jezdili na letní prázdniny a trávili jsme tam celé léto. Proto mám tu krajinu v sobě už od narození.

V rodném Švédsku jste prodal milion výtisků svých knih. Ty byly navíc přeloženy do dvaceti jazyků. Je to úspěch, který zavazuje?
Henning Mankell vytyčil cestu a vzbudil zájem. Ten dost možná souvisí s tím, že sever Evropy navštívil jen málokdo. Pro čtenáře je to něco exotického, temný a studený Sever je přitahuje. Chtěl bych dál psát napínavou literaturu. Chci vyprávět o záhadách, které jsou trochu mrazivé. Asi to má souvislost s tím, že mi z paměti nikdy nevymizely historky, které jsem slýchal v dětství. Fascinují mě.


Díky úspěchu vašich ölandských románů se samozřejmě zvýšil zájem i o ostrov. Vnímáte to také tak?
Lidé mi říkají, že se poté, co si přečetli mé knihy, sebrali a jeli se na Öland podívat. Vypadá to, že tady přibylo turistů, a tak jen doufám, že se jejich pobyty rozloží rovnoměrněji do celého roku. Téměř všichni lidé, s nimiž jsem mluvil, mají na Öland nějaké vlastní vzpomínky. Nejčastěji je to léto strávené na ostrově, zmíňují buď Bödu nebo Dlouhého Jana. Öland je ale hezký i po zbytek roku. Doufám, že lidé si to časem uvědomí.

Když se vám filmaři ozvali, že chtějí zfilmovat Mlhy Ölandu, kladl jste si nějaké požadavky?
Našvalo by mě, kdyby netočili na Ölandu. To byla snad jediná podmínka, kterou jsem měl. Kdyby se rozhodli, že budou točit třeba na Gotlandu, asi bych se jim pokusil filmování nějak překazit. Oni ale o tom, že by natáčeli někde jinde než na Ölandu, nikdy neuvažovali, takže jsem toho byl ušetřen.

Nemáte obavy z toho, jak bude film po dokončení vypadat?
Samozřejmě může dopadnout všelijak, ale obavy nemám. Štáb je moc šikovný. Byl jsem u natáčení jedné scény a dělalo to na mě velmi dobrý dojem. Já jsem napsal knihu a oni ji teď zpracují podle svého. Nebude to totéž, co román, ale s tím se prostě musím smířit.

Potěšilo vás, když vám řekli, že by podle vaší knihy rádi natočili film?
Ano. Je to zvláštní: teď vidím, jak to, co nosím v hlavě, dostává vizuální podobu. Týká se to hlavně prostředí, protože o těch mám naprosto jasnou představu. Je to trochu zvláštní pocit.

To, že se ve filmu osobně objevíte, byl váš nápad?
Ano. Chtěl jsem být jako Hitchcock a míhnout se v pozadí. Byl jsem u toho, když točili v Borgholmské nemocnici. Potřebovali, aby v pozadí záběru ležel pacient, který právě dostává infuzi, tak jsem se toho ujal. Pokud jste se hlásili do komparzu a nedostalo se na vás, o nic jste nepřišli. Natáčení trvalo dlouho, bylo to samé čekání. Ale přesto - pod vedením režiséra Alfredsona jsem debutoval ve filmu. Uvidíme, jestli se v něm skutečně objevím, Možná to nakonec vystřihnou!

Ovlivňoval jste nějak průběh natáčení?
Držel jsem se stranou, nechal jsem to na režiséru Alfredsonovi. Je to tak lepší. Dokonce jsem si ani nepřečetl scénář. Bývám sice rád, když můžu mít věci pod kontrolou a když jsou takové, jaké je chci mít, ale nejsem filmař, a tak se mi zdá lepší, když na filmu pracuje někdo, kdo to umí.



Zdroj: OK!

Oblíbená píseň

12. srpna 2014 v 14:10 | Nikinka |  Téma týdne
To je těžké. Hudbu miluji, hudbou žiju, ale vybrat oblíbenou píseň (myslím jen jednu oblíbenou píseň) neumím.
Těch písní je víc, stejně jako interpretů. Mám ráda například AC/DC, Radiohead, nebo Kasabian. Mám toho plný přehrávač, a poslouchám to hrozně ráda - mohla bych pořád dokola.
Vždy, když potřebuji, tak mi to zvedne náladu, nebo jen doplní činnost, kterou zrovna dělám. Ač tedy nejčastěji poslouchám hudbu jen tak v klidu a jen se svými myšlenkami, tak taky třeba i teď, když sedím u počítače a píši články, nebo i když třeba píši další kapitoly příběhů - je to nejlepší, mohu se soustředit a neruší mě ruch okolo mě. Na navíc, když je to ta správná, pak to jde úplně samo!

Jak jsem napsala, jen jedna není, jsou to spíše všechny těch jmenovaných kapel. Ale samozřejmě bych dokázala jmenovat i další, ale tyhle, tyhle jsou ty moje nejoblíbenější. Ovšem vybrat jen jednu píseň opravdu neumím.

Novinka z edice světový bestseller - Tajemství letního odpoledne

11. srpna 2014 v 15:09 | Nikinka

KATE MORTONOVÁ

ZE SERVÍRKY ÚSPĚŠNOU SPISOVATELKOU


Byly doby, kdy australská spisovatelka Kate Mortonová střídala zaměstnání jako na běžícím pásu. Byla servírkou na svatbách, i prodavačkou mořských plodů a ryb. Zatímco si její kamarádky pořizovaly auta a jezdily na dovolenou, ona si pracně vydělané peníze ukládala pod polštář a snila o své budoucnosti. Chtěla být herečkou. Během hereckého kurzu v Londýně si však uvědomila, že její vrozená stydlivist a uzavřenost by její kariéře u divadla byla jen na obtíž. Přesto se od svého snu pracovat v uměleckém odvětví příliš nevzdálila. Začala se realizovat coby vyprávěčka příběhů. Okouzlila ji síla slov a zamilovala se do psaní. Svůj první román napsala už ve dvaceti třech letech.
Velké úspěchy sklidila hned se svou prvotinou s názvem Dům u jezera (Ikar 2009). Během několika dní po vydání se kniha umístila na prvních příčkách v žebříčcích popularity v její rodné Austrálii, ale i v Alglii a Americe. Ještě větší čtenářský ohlas zaznamenala Zapomenutá zahrada (Ikar 2011), která získala ocenění Nejlepší kniha roku 2009 a probudila zájem dokonce i u slavného režiséra Clinta Eastwooda. Fanoušci Kate Mortonové tak netrpělivě čekají na ohlášení začátku natáčení.
Postupně se její knihy vydaly ve 38 zemích světa, byly přeloženy do 32 jazaků a prodalo se jich více jak neuvěřitelných sedm a půl milionů výtisků!


V DĚTSTVÍ SE LAUREL STALA SVĚDKEM BOMBARDOVÁNÍ LONDÝNA. DOKÁŽE ZAPOMENOUT?

NETRPĚLIVĚ OČEKÁVANÁ NOVINKA OD CELOSVĚTOVĚ ZNÁMÉ AUTORKY JE TU!

TAJEMSTVÍ LETNÍHO ODPOLEDNE


Šestnáctiletá Laurel sní během parného letního dne v koruně stromu o chlapci jmén Billy, o Londýně a o své zářivé budoucnosti. Ocitá se sama, zbytek rodiny totiž vyráží na piknik. Než však odpoledne skončí, stane se dívka svědkyní otřesného zločinu, jenž časem obrátí její život naruby. O třicet let později je Laurel oblíbenou herečkou, kterou však stále pronásledují stíny minulosti a tíživé vzpomínky. Vrací se proto zpátky na rodinnou farmu a začíná skládat střípky utajené historie - příběhu Dorothy, Vivien a Jimmyho, tří bytostí ze zcela odlišných světů, které za války svedla v Londýně dohromady náhoda a jejichž životy se krutě a osudově propletly. Strhující příběh o záhadách a tajemstvích, o divadle krádežích, vraždě a věrné lásce, odehrávající se střídavě ve třicátých a šedesátých letech minulého století vás zkrátka chytne a nepustí.

"Kdybych nebyla za pasaní placená, asi bych kvůli němu byla odvedená na psychiatrii. Jsem jim posedlá!"


Kate je zábevná a na svůj účet ráda žertuje. Je si jistá, že se s knihou v ruce musela snad i narodit. Její láska ke čtení je až na hranici únosnosti. Na nočním stolku má běžně rozečtených i dvacet knih a z domu bez minimálně jedné neodchází. Čte za chůze, ve vaně, ve frontě v obchodě, a dokonce i za volantem! V soukromí touží po horském domku s malou zahrádkou, kde by se svým manželem jazzovým muzikantem Davinem chovala drůbež a s polečně s jejich dvěma malými syny chodila na procházky s pejskem. Rodina je pro ni všechno.

Knihy Kate Mortonové vydává Euromedia Group k. s. - Ikar. Žádejte ve svém knihkupectví, v Knižním klubu a na www.bux.cz


Už se těším, až si knihu koupím, protože kolem ni zatím vždy jen procházím. Věřím, že bude stát za to.

Nestíhám...

8. srpna 2014 v 15:02 | Nikinka |  Novinky
Opět - jak jinak? V poslední době, nemám moc času - nestíhám číst blogy a šidím i ten svůj. Momentálně se pokouším vždy, když tu jsem, připravit nějaký ten článek dopředu, protože opravdu nemám moc času a někdy, přiznám se, ani náladu.
Teď je víc práce doma, takže s čím můžu, s tím pomůžu, na blog mi čas nezbývá. Ale nebojte, blog úplně prázdný není - já nemám ráda dlouhé pauzy, mezi jednotlivými články - pravda, někdy do toho člověku něco vleze, ale já se snažím, připravovat co nejvíc dopředu.
Dnes konečně dočtu Hobita, ale pravděpodobně ho sem dávat nebudu - snad jen, pokud budete chtít. Pokud ano, článek připravím na příští týden, nebo Hobitem zachráním mezery v tom příštím týdnu. O další články je sice těžce - nemyslí mi to, už melu z posledního, - ale i tak postaráno.
Tak si užijte víkend - omlouvám se za strohý článek - šidím to tu, ale pokusím se něco vymyslet.

SKVĚLÁ!

6. srpna 2014 v 15:48 | Nikinka |  ACϟDC
Už jsem sem dlouho nedala nic od AC/DC. Dnes to napravím - snad se vám bude video líbit.