Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Červen 2014

Návštěvnost 153 - 156

26. června 2014 v 13:04 | Nikinka |  Návštěvnost blogu
První čtveřice návštěvnosti po poslední, která uzavřela rok. Jsem moc ráda za to, že tenhle blog navštěvujete, za vaše komentáře, i když moc aktivní nejsem - rozhodně ne tak, jako dřív. Přesto se blog navštěvuje - tomu jsem ráda a moc děkuji.


Pondělí: 4
Úterý: 6
Středa: 14
Čtvrtek: 6
Pátek: 10
Sobota: 5
Neděle: 11
Celkem: 56


Pondělí: 8
Úterý: 4
Středa: 12
Čtvrtek: 10
Pátek: 17
Sobota: 8
Neděle: 8
Celkem: 67


Pondělí: 5
Úterý: 7
Středa: 6
Čtvrtek: 6
Pátek: 4
Sobota: 15
Neděle: 11
Celkem: 54


Pondělí: 6
Úterý: 5
Středa: 5
Čtvrtek: 6
Pátek: 3
Sobota: 8
Neděle: 8
Celkem: 41


Tak... takto, bych asi uzavřela červen. S dalším měsícem, jsem moc nepočítala, takže poslední článek, který měl být zveřejněn ještě v tomto měsíci, si nejspíš nechám na červenec.

Vzpomínka

25. června 2014 v 17:55 | Nikinka
S touto písničkou, mám sice spojenou veselou vzpomínku, ale je to krásná píseň, od skvělé kapely... Dnes, toho využijeme a věnujeme vpomínku Michaelovi. Už tady sice není, ale v srdcích fanoušků - tam je stále.


Havran

22. června 2014 v 14:21 | Nikinka
Celý týden, jsem čekala, že se minulou sobotu, budu koukat na Havrana podle Edgara Allana Poea. Těším se na to, hrozně moc! A nakonec?
Nakonec, jsem neviděla nic a mamča jen kousek, protože ne všichcni, se chtěli dívat. Mám to štěstí, že jsem mohla číst báseň Havran rovnou šestnáctkrát! Nejvíc se mi však líbil překlad Jaroslava Vrchlického - ten totiž nejlepe vystihoval popis básně, který napsal sám Poe, protože, jestliže jsem to správně pochopila, pak autor o té básni píše ve své Filosofii básnické skladby, tu v knize rovněž najdete.


To jsem tak totiž jednou, byla doma celý den sama - nějak od šesté ráno, do sedmi, možná o kapku déle, večera... - rodiče jeli i se sestrou do Brna, na výstavu motocyklů, kde bych byla s vozíkem ztracená a z něj, bych stejně nic neviděla - a časem jsem měla dlouhou chvíli - nádobí umyté, v televizi nic a na práci taky nic důležitého, co by mě zaměstnalo na delší dobu. Tak jsem otevřela knihu Havran a začetla se do všech překladů a ta filisofie - ta, mě teda bavila! Škoda, že ta kniha, nebyla moje, a že se autor dá těžko sehnat - nemluvě o tom, že některé prodavačky, se ptají, jak se autorovo jméno píše - neuvěřitelné!


Filmovou verzi Havrana, jsem neviděla, ale muselo to být jistě dobré. Poe, inspiruje, Poe, je prostě SKVĚLÝ! Zkrátka pro mě je to Pan Autor.


Mrzí mě, že se dnes o filmu nemohu rozepsat - ráda bych to viděla, jelikož soubor povídek, který doma mám, mě nadchnul, potěšil. Pro mě je to skvost v mé knihovně.
Když už jsem u knih, chystám další titul do blogu - tentokrát jsem vybrala oddechvku, něco nenáročného, kratičkého, ale snad potěší.

Deep Purple - Child in Time

20. června 2014 v 12:45 | Nikinka
Dokonalá píseň, skvělé kapely.



Zdravím

17. června 2014 v 13:33 | Nikinka |  Novinky
Ahoj,

doufám, že si užíváte pěkného počasí, ač je třeba i u vás, tak nesnesitelné horko, jako bylo u nás. Horké počasí už není - ochladilo se, ne moc, ale přece. Takže se teď snažím, dohánět, co se dá. Za pěkného počasí, jsem byla většinu času venku, po večerech, jsem toho potom už moc nestíhala... Tak teď doháním resty. Snad se máte dobře.
Asi jste si všimli, že v poslední době nejsem moc aktivní. Stihnu připravit jeden, maximálně dva články do týdne. Pravda - jsem teď všude, jen u počítače ne - využívala jsem sluníčka, grilujeme, čtu knížky na čerstvém vzduchu... zkrátka odpočívám.
Zrovna čtu Obraz Doriana Greye - velmi pěkně a čtivě psané! Určitě jste to také četli, nebo vám jistě něco to dílo říká, či samotný autor Oscar Wilde, že ano?
V těchto dnech, jsme se chystaly s mamkou na nákup, já si musím opět splnit podmínku členství, takže si zajedu do Opavy, koupit si něco na čtení... - ale jelikož musíme dát auto na kontrolu - běžná kontrola po určitých kilometrech, jestli jsem mamču správně pochopila, takže pojedeme možná až v pátek.
Mamka, bude mít teď po dlouhé době dovolenou, takže si chceme udělat hezké volno pěkně pohromadě. Nevím, kdy se ukážu, ale pokusím se co nejdřív.
Mějte se krásně...

Vaše Nika

P.S. Doufám, holky, že jste četly můj článek z minulého týdne. Vzhedem k tomu, že psala jen Jana, doufám, že se to dostalo i k vám. Nepočítám, že by se mě některá z vás ptala, ale kdyby, tak jsem raději napsala předem, že pro tento blog neplánuji asi už nic delšího psát. Prosím, nemyslete si, že jsem se tak rozhodla ze dne na den - přemýšlela jsem dlouho a asi by to nemělo cenu. Psaní pro blog, mi bude chybět, protože krom toho, že jsem to dělala ráda, mi to usnadnilo starost o další články, aby blog nebyl prázdný, ale zároveň nechci mít pocit, že někoho nutím číst, nebo, že někomu něco vnucuji.

Letní pohoda s knihou

14. června 2014 v 15:35 | Nikinka
Není nic lepšího, než číst knihy - tak trávím chvíle, kdy chci prostě vypnout a nepřemýšlet nad věcmi, které mě třeba trápí, ale odreagovat se.
Za celý rok - ač o tom letošním to říci nemůžu - nepřečtu tolik knih, jako právě v létě. I když, jak jsem napsala, tentokrát to neplatí - Vánoce, byly plné knih, takže jsem se od prosince, až do dnešního dne, nezastavila - pořád čtu, čtu a čtu, kdykoliv si najdu chvilku.
Mám tu pro vás pár titulů, které by se mohly hodit, mohly by potěšit. Než začnu, myslím, že můžu doporučit Volání kukačky - mamka právě čte. Je nadšená - a věřím, že až přečtu, tak i Sběratele očí, nebo Poslední dopis od tvé lásky. Teď už k tomu výběru knih...


Pro ty, kteří mají rádi detektivky, tu mám třeba Až mě uloží do země, nebo Zátiší - kniha vychází v edici Světový bestseller a podle všeho, bude mít pokračování - to je již v předprodeji. Pokud si knihu v tomto měsíci koupím, pak určitě bude v rubrice a pokračování, budu hlídat, aby mi další kniha neutekla. Smějící se


"Poutavá detektivka upomíná na 'zlatý věk' příběhů Agathy Christie."

Wall Street Journal


Peter Robinson
AŽ MĚ ULOŽÍ DO ZEMĚ

Chris Lowndes má za sebou úspěšnou kariéru skladatele filmové hudby. Po pětatřiceti letech strávaných v Hollywoodu - a v době, kde se stále ještě vzpamatovává ze smrti své milované manželky - se rozhodne pro návrat do rodné Anglie. Koupí si starý dům na odlehlém místě, jenž ho od samého začátku okouzlil, zároveň ho však znepokojuje.
Nejistota zesílí, když se Chris dozví, že se v domě před mnoha lety odehrála vražda. Bývalého majitele, místního lékaře Ernesta Arthura Foxe, údajně otrávila jeho krásná manželka Grace. Byla odsouzena a oběšena. Chris se pustí do pátrání po dalších informacích a je stále přesvědčenější, že Grace byla nevinná. Pátrání ho vede po temných, klikatých cestách hluboko do minulosti, do spleti tajemství až příliš blízkých současnosti...

Louise Pennyová
ZÁTIŠÍ

Vražda a útulný kanadský venkov, kde se lidé doma ani nezamykají, to nejde příliš dohromady. Tím spíš, že se obětí stala vážená stará dáma a k násilné smrti došlo v lese, navíc překvapivým způsobem.
Armand Gamache, vrchní inspektor quebecké Sureté, který je k případu přivolán, však moc dobře ví, že i ta nejidyličtější místa na zemi mívají svá nebezpečná tajemství. "Na vraždě je zvláštní, že bývá spáchaná často desítky let předtím, než k ní skutečně dojde," říká gurmán Gamache a čtenáře čeká vskutku vybraná literární hostina. V pravém i přeneseném slova smyslu.
"Hvězdný debut" - tak označili v Kirkus Reviews tuto detektivku, úvodní z dnes již devítidílné série vycházející ve 20 zemích, mnohonásobně oceněné (Agatha Award, Edgar Award, Barry Award, Anthony Award) a pravidelně zařazované mezi top tituly roku (New York Times, Publishers Weekly, People Magazine, Amazon).
A časopis Booklist dodává: "Knižní klenot…"


Pro ty, kteří rádi čtou fantasy, zde mám další knihu série Nástroje smrti - Město ztracených duší. Tuto sérii, mohu jedině doporučit, dobře se čte, je napínavá a nechybí ani vtip. Vyjde ještě šesta kniha a v edičním plánu, je po této, připravená další série autorky.

LOVCŮM STÍNŮ HROZÍ POHLCENÍ TEMNOTOU...



Cassandra Clareová

NÁSTROJE SMRTI 5 - MĚSTO ZTRACENÝCH DUŠÍ

Démonka Lilith byla zničena a Jace unikl z jejího zajetí. Ale když jej lovci stínů přijdou zachránit, najdou jen krev a rosbité sklo. A zmizel nejen chlapec, kterého Clary miluje, ale i ten, kterého nenávidí, Sebastián, syn jejího otce Valentýna: syn, který je odhodlaný uspět tam, kde jeho otec selhal, a srazit lovce stínů na kolena. Clary se vydává úplně sama do srdce temnoty a hraje nebezpečnou hru, v níž sází nejen svůj život, ale také Jaceovu duši. Je ochotná pro Jace udělat cokoliv, ale může mu vůbec ještě důvěřovat? Nebo je skutečně ztracen? Jaká cena je příliš vysoká, dokonce i pro lásku?


Společenské romány, máte-li raději romantické knížky. Je tu Prorok, kterého už znáte. A jinak - mě moc nezaujala, zkusím se ještě podívat v knihkupectví, ale třeba vás osloví Nekonečná láska. Filmovou adaptaci, jste možná víděli v kinech...

Dechberoucí příběh lásky a posedlosti!


Scott Spencer

Nekonečná láska

Nekonečná láska vyšla poprvé před třemi desítkami let a ze svého autora udělala "současného amerického mistra milostných příběhů". Román, kterého se prodaly více než dva miliony výtisků a byl přeložen do více než dvaceti jazyků, líčí strhující příběh vášně a posedlosti dvou mladých lidí, které jejich vztah zavedl dál, než sami dokážou pochopit. Ačkoli podle něj vznikly dva filmy, kniha, která je mnohem působivější, v českém jazyce vychází poprvé. (No já nevím Smějící se, jestli si pod tím mám představit něco podobného, jako je Padesát odstínů, pak tu knihu, nechám klidně ležet za pultem. Smějící se)


A konečně... Nakladatelství Odeon, které vydalo Kafkův Zámek! Na tuto knihu, jsem dlouho čekala, takže jsem ráda, že si ji konečně koupím a přečtu.

"Nejtajemnější a nejkrásnější ze všech Kafkových děl."

(H. Hesse)

Franz Kafka

Zámek

Zámek, nedokončený román Franze Kafky z roku 1922, znovu a znovu oslovuje, znovu vybízí k interpretaci a ukazuje možnosti chápání literárního díla. Hrdina K., který se vydává za zeměměřiče, přichází do vesnice a marně se pokouší kontaktovat úředníky ze zámku. Prožívá milostný vztah s výčepní Frídou. Bezvýsledně usiluje o uznání své profese a existence. Naše edice představuje první překlad do češtiny podle kritického německého vydání. Kniha vychází padesát let od posledního překladu a devadesát let od úmrtí autora.


Tak, není toho moc, ale snad si nějakou vyberete. Usmívající se


Nevím, jestli to má cenu

10. června 2014 v 12:24 | Nikinka
O dalším psaní, uvažuji už nějakou dobu. Koncem dubna, to byl rok, co jsem psala naposled, takže by to možná šlo, něco zase začít a do září, by se to snad stihlo...
Ovšem, tentokrát dost váhám nad tím, zda ten příběh, mám vložit sem, nebo jestli by to mělo ještě cenu. Píšu, jak píšu, psaní mě baví, ale vážně netuším, jestli je dobrý nápad, psát zase do blogu.
Našla jsem se v něčem jiném, než většina mých SB, a zjistila jsem, že to jde i tak, že to funguje. Jenže tady, to mám v poslední době, pěkně těžké. Pro vás, se psaní s Michaelem v příbězích, stalo snad pravidlem - jinak si to vysvětlit neumím. Pro mě ale ne, pro mě, to pravidlo nebylo, není a nebude. Mám na to svůj názor, který jsem na svém blogu, už psala.
Brát to jako doplněk, to ještě jde, ale dělat to pokaždé, to už je pro mě to stejné.
Asi si o mně musíte myslet, že jsem kritik, který jen kritizuje, vzhledem k tomu, co občas napíšu někomu z vás - to však není kritika, protože mi to nepřisluší, když jsem sama amatér a ještě, když mi to jde proti srsti. To je pouze můj názor. Pro mě je to normální, naprosto přirozená věc, se kterou počítám i já, když sama píšu a navadí mi to - naopak, počátám s tím a jsem ráda, za každý názor.
Ale zpět k tématu. Mám možnost, přihlásit se do soutěže, takže bych něco chtěla zkusit napsat, když to nepůjde, pokusím se zase časem, ale kdyby se mi dařilo, stačí jen doufat, že se v té soutěži, trefím do žánru, který je předem dán, ale jaký, to se dozvím až na podzim. Kdyby žánr nevyšel, zkusila bych to příští rok a psala bych dál pro blog - opravdu nad tím váhám, protože to stejně nikdo nebude číst - není to asi tak, jak si představuje většina mých SB - někdo tam chybí, to asi vadí. A proto možná zkusím tu soutěž. Psát totiž do blogu s pocitem, že si to nikdo nepřečte, je hrozné. Psaní příběhů, mě baví, ale myslím, že se psaním sem, jsem nadobro skončila.


Ještě o něco, bych vás chtěla poprosit, holky. Vím, že je občas těžké, si hned z místa, srovnat v hlavě vše, co bychch chtěla napsat - taky jsem si všimla, že ne vše, co napíšu, ostatní pochopí tak, jak jsem to napsala a obrátí se to proti mně - tím chci říct - vypadá to jinak. To, že jsem se v předchozím článku z minulého týdne, zmínila o Zuzy, není myšleno ve zlém - jen, prosím, zkuste pochopit, jak to celé vidím já, neberte to, prosím tak, že chci někomu ublížit - to rozhodně ne... to vážně nechci.
Už mě to neuvěřitelně vysává - to, jak se všechno obrácí proti mně, ať už to myslím tak, či tak. Proto jsem se rozhodla, že se k tomu nebudu už nikdy vracet. Prosím, zkuste se zamyslet, než mi napíšete komentář, já vážně nechci nikomu ublížit, nebo proti někomu jít - já tohle nemám v povaze. Sama totiž vím, jaké to je, když někomu někdo ublíží - myslím duševně - to se mi stalo několikrát za celou dobu, co jsem na světě. A vždy od lidí, od kterých bych to nečekala. Jsem asi moc důvěřivá a často jsem na to doplatila. Nikdy, bych nikomu, žádným způsobem neublížila, protože je to pro mě jedním slovem hnus!

Líbí se vám?

8. června 2014 v 11:28 | Nikinka
Já osobně nedám na Radiohead dopustit! Je to skvělá kapela, jejíž hudba je ještě lepší! Tohle album, mám ráda, ale to ostatně každé.


Ahoj

4. června 2014 v 15:34 | Nikinka |  Novinky
Moji milí čtenáři,

píši později, než jsem měla v plánu, ale přece.
Měli jsme s rodinou jiné plány, takže mi to po sobotě - byla jsem tady připravit pár článků dopředu - nevyšlo.
Rodiče chtěli grilovat, takže jsme letos už začali - není nic lepšího, než sedět za pěkného počasí venku, grilovat, u toho si povídat a pak se dobře najíst Usmívající se. V neděli, jsme si to zopakovali, i když bez mamky - musela jít do práce. V pondělí, nám to kvůli počasí už nevyšlo...
Ale i tak, to byl celkem fajn víkend a dobrý start do nového týdne. Pustily jsme si film, četly knížky - jsem zvědavá, kdy si konečně, přečtu Kafku, na kterého jsem musela počat! Ne že bych Proměnu neznala - už vím, o čem povídka je, ale i tak, jsem moc ráda, že knížku mám. Dočkala jsem se i čtvrté knihy série Nástroje smrti, za což jsem vděčná, protože třetí dneska nejspíš dočtu.
Všechny tyto knihy, se objeví v rubrice, ale jak jsem již psala, počakala bych do vydání poslední - do listopadu. Avšak pokud chcete, není problém, prvních pět zveřejnit.

Nepřišla jsem sem psát stroze o tom, co jsem dělala v uplynulých dnech - byla by to nuda - není o čem psát...
Nějakým zázrakem - ano, je to zázrak, protože jsem tomu sama nevěřila, nedoufala v to, po tom všem, co bylo, ale blog "oslavil" čtvrtý rok od založení.
Asi teď čekáte, že napíši, jak to vydím dál. Určitě, bych byla ráda, kdybych mohla dál pokračovat - kdybych mohla dál psát a udělat tak radost - všem! Bylo by pěkné, kdyby si tady každý našel to své. Ráda bych to dotáhla k pátému výročí, i když je to asi trošku předčasné v to doufat.
Moc ráda, bych přispívala do všech rubrik, i když už se tu asi neobjeví žádná nová rubrika pro příběh - o tom, už jsem něco připravila - prosím (hlavně SB), neberte si to osobně, je to jen můj názor - platí jen pro můj blog.
S největší radostí, budu dál psát. Chystám se na to v létě, pokud mi do toho něco nevleze. Taky rozhodně plánuji dál sem psát o knihách, které přečtu, když se to chytlo - moc za to děkuji, mám z toho upřímnou radost, protože...
Už jsem to psala Janičce, jako odpověď na její komentář. Mít tenkrát rozum, který mám teď, tak by buď blog vůbec nebyl, anebo byl, avšak s jiným tématem. A není to proto, že bych snad měla něco proti Michaelovi, jen... Hudba, to je hrozně fajn, je to příjemné - zvlášť, když posloucháte to, co vás baví, je fajn, vidět naživo ty, které milujete - vidět tak AC/DC, to by bylo to nejlepší, co bych mohla vidět, zažít! Jenže - můžu si o tom nechat jen zdát. Takové věci nejsou pro lidi s tělesný postižením, třeba jako je to moje. Ale i tak si myslím, že patřím mezi lidi, kteří si taky dokáží zlepšit náladu, nebo udělat si radost, i když ne způsoby, jako zdraví lidi - zajdou tam, tam, tam. To jeden víken chlast akce Smějící se, to druhý něco jiného - přiznávám - o to jsem ošizena, ale i tak, jsem spokojená. Ale tím se k tomu dostávám - jiní chodí po akcích, já většinu času, ležím v knížkách. Vždycky mě bavila literatura - čtení, psaní, prostě všeobecně. Takže, můj blog, by byl o literatuře - je to to, co mě baví, čemu rozumím, chci rozumět. To, čemu bych věnovala celý svůj blog, kdyby mě to tenkrát napadlo dřív.
Takže to proto tady jsou knihy - v tomto směru, bude vždy o čem psát, i když už třeba jen o tom, co přečtu, nikoli o tom, co bych napsala.
Abych pravdu řekla - mám sice co přidat, ale počkala bych na poslední knihu. Teď mě čeká Město padlých andělů a koupím si i Město ztracených duší. Je to fantasy, ale takové, které mě po všech ostatních takových příběhů, mile překvapilo, které se dobře čte, které mě s každou stránkou překvapuje a je stále napínavé.
Takže si sice po Padesáti odstínech počkáte, ale já zase něco přečtu. Nebojte - už žádnou erotiku, nikdy! Nechápu, co na tom lidi vidí, není tam nic. Nic zajímavého, nic napínavého. Každou knihu, kterou přečtu, doslova hltám, tuhle? Tuhle tedy rozhodně ne! Mám za to, že jsou lepší knihy, které titul Světový bestseller nemají, přitom by si ho zasloužily víc!
Taky mi přišel katalog z klubu - ani tentokrát toho sice není moc, přesto je tam něco, co bych si stoprocentně kopila - například Kafkův Zámek.

Pokud nás čeká další společný rok, budu se snažit být tak aktivní, jak jen mi to čas dovolí. Pokud však spolu (teď opět k SB), máme dál dobře vycházet, musíme se o to snažit všechny, ne jen já. Takže doufám, že se v komentářích, neobjeví nikdo, kdo by napsal něco vulgárního, jako to tu už jednou bylo, a že mi věříte natolik dobře, holky, že mě snad - ač jen touto cestou - znáte tak dobře, že si snad nebudete myslet, že si myslím, že to psal někdo z vás! Nemyslím si to. A vážně mě mrzí, pokud si to krom Zuzy, ještě někdo myslel - to mě totiž dost zklamalo. A ještě něco - pokud bude nějaký problém s tím, jak vedu blog, prosila bych, napište mi to hned, ne až na základě nějakého komentáře - podobného tomu, jaký napsala Marta. Děkuji.
Mějte se krásně...

Vaše Nika

E L James - Fifty Shades Freed - Padesát odstínů svobody

1. června 2014 v 14:30 | Nikinka |  Z mé knihovny
Odhalte všech padesát odstínů
Christianovy duše...


Ve chvíli, kdy se Anastasia Steeleová poprvé setkala s mladým úspěšným podnikatelem Christianem Greyem, netušila, jak moc se jí změní život...
Ana se musí naučit sdílet s Christianem jeho styl života, který jí nikdy nebyl vlastní, aníž by ztratila sama sebe, svou vlastní integritu a nezávislost; Christian musí na oplátku překonat svou posedlost kontrolou a vypořádat se se svými vnitřními démony.
Nyní, když jsou konečně spolu, prožívají lásku, vášeň, vzájemnou blízkost a otvírá se před nimi svět nekonečných možností. Zdá se, že mají všechno. Pak ale zasáhne osud a před Anou vyvstávají její nejhorší noční můry...



Další přečtená kniha, kterou přispívám do rubriky Z mé knihovny. Ač ji mám přečtenou už od prosince, tentokrát přidávám poslední knihu triologie Padesát odstínů. Jelikož je poslední (díky Bohu!), pokusím se to shrnout vše dohromady, takže pěkně od začátku.
Padesát odstínů šedi - kniha, kterou to všechno začalo. Kniha, kterou jsem si koupila ze zvědavosti - nikoli proto, že bych si libovala v tomto žánru, nebo že bych snad sama tohle preferovala! Ani jedno, ani druhé, - ale říkala jsem si, co je to za zázrak, když je to bestseller?
Seznámila jsem se s úplně obyčejnou mladou studentkou, které skřížil cestu mladý, pohledný, bohatý a úspěšný podnikatel Christian Grey, jež jí změnil život i hodnoty. I přes všechna tajemství, která Christian skrývá, jím začíná být posedlá, on rovněž není imunní - touží po ni, ovšem za vlatních podmínek. Před mladou Anastasií, se tak otvírá svět, který dosud nepoznala...
První knihu, jsem přečetla, ač musím přiznat, že když teď srovnám všechny tři, pak přiznávám, že z mého pohledu, to není žádný zázrak. Erotické knihy, to není nic pro mě. Avšak logicky jsem četla další díl, abych se postupně dostala až ke konci, a dozvěděla se tak, jak příběh bude pokračovat.
Padesát odstínů temnoty - pokračování, které už pro mě dějem, nebylo tak "zajímavé". Nevím, možná mám ten pocit jen já, ale myslím si, že první kniha, měla rozhodně víc děje, než erotických scén. Tady mi to připadalo co stránka, to sex. Krom toho, autorka tady hlavní hrdinku popisovala jako tu, která se musí věčně vrtat v Christianově minulosti, neustále se na něco vyptávat... a žárlit, ač nemá proč...
Poté, co Anastasia Christiana opustí, následně se k němu zase vrací, protože si uvědomí, že ho má ráda, přesto všechno, jenže pak právě začne to, co už jsem popsala.
Když jsem knihu přečetla, říkala jsem si: "Bože, o čem, bude ta třetí? To už snad bude samá nuda - autorka, to pokazí úplně!"
S obavami jsem se pustila do čtení závěrečné knihy. Zajímalo mě, jak děj s takovou, bude pokračovat dál a jaký bude jeho konec.
Padesát odstínů svobody - nebyla špatná kniha, avšak její obsah, mě trošku zklamal - čekala jsem víc. Místy jsem se u čtení už nudila - opět spousta sexu a když už to bylo poněkolikáté za den, říkala jsem si, Bože, už zase?! Bylo tam pár nudných a méně zajímavých kapitol, které podle mého názoru, moc děje neměly, nebo jim děj chyběl úplně. Naštěstí se to moc neprotahovalo - tyto, ani podobné kapitoly. No a jak si myslíte, že tato Lovestory dopadla? Narodil se chlapec, na svět, mělo přijít další miminko - holčička.
Mělo to krásný konec, jako z pohádky. Ale to je podle mě to jediné pěkné, co v této knize je. Celkově totiž tato triologie, podle mého, není tak dobrá, jak se o ní psalo. Ale dobře, uznávám, že na mě dojem třeba neudělala, na jiné, možná ano.
Zkrátka je to věc vkusu - toho, co má kdo rád. Já se přiznám, že tohle, byla moje první a poslední kniha tohoto žánru.
Jak jsem již psala, někomu se tato literatura líbi, jinému ne - každopádně neodcuzuji to. Každý má jiný názor. Já raději zůstanu věrná těm svým oblíbeným žánrům. Zatím mě můj vkus nikdy nezklamal, zatím jsem si vždy vybrala správě.
V tomto případě, to byla jen zvědavost, ke které se nebudu vracet ani v této, či jiné formě toho žánru.