Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Květen 2014

Blog a jeho čtvrtý rok

29. května 2014 v 8:30 | Nikinka
Ač je to k nevíře, dnes jsou tomu již čtyři roky, co jsem založila tento blog. Čtvrtý rok, co tenhle blog existuje - neuvěřitelné, ale je to tak a já jsem za to moc ráda, ač se za poslední měsíce v minulém roce a za poslední v tom letošním divím, že jsem s tím tady nepraštila - někteří lidi, mě tady dost zklamali. Umím se nad věcmi povznést - zvláště v tomto přpadě - v přpadě virtuálním, ač tohle opravdu zabolelo.
Za čtyři roky, jsem ze svého blogu vytvořila, co jsem chtěla - blog, který bude vypovídat o tom, kdo jej založil - o mně. Vše, co tu je, je vše, co mě baví a byla bych moc ráda, kdyby to takto zůstalo a ostatní to respektovali. Dalo by se však říct, že až v posledních měsících loni, jsem poznala, že ne všichni jsou takoví, jací jsem si myslela - mám vás všechny moc ráda a názor k vám se nezměnil, ovšem k jedné osobně ano, i přesto, že dřív u mě našla zastání vždycky. To jsem však asi neviděla, jak je to ve skutečnosti, nebo vidět nechtěla. Mohla jsem si tak totiž ušetřit všechny ty bolestné komentáře. Ovšem to už není podstatné, vím, jaká jsem a důležité je, že jsem se nezměnila. Já jem pořád stejná, stejně jako je pořád stejný záměr blogu.
Tahle stránka vznikla hlavně proto, abych mohla někde psát o všem, co mě zajímá - o hudbě a o všem ostatním, co tady je. To, že se tady teď Michael neobjevuje, to je pravda a uznávám to. A také vím, že nejsem aktivní jako dřív, ale krom jiných svých povinností, mám někdy pocit, že tady už vlastně není pro koho psát. (Teď to platí pro mé SB.)
Napíši to zcela upřímně - kdybych denně neviděla, že se četl ten a ten článek, a blog navštívilo tolik a tolik lidí, dávno bych ho smazala, protože mám pocit, že sem píšu zbytečně. Do toho blogu, jsem vložila kus sebe, protože to všechno, mám prostě ráda, tím žiju. A hlavně jsem chtěla mít něco, kde můžu psát a kde budu mít pro koho psát. Ale teď už není pro koho a jednu dobu, ani nebylo možno, protože mi to přes notebook nešlo - jak jsem později s úlevou zjistila, prohlížečem to nebylo, tak jsem vesele pokračovala.
Více smajlíků ke stažení
Přesto už to tady není ono. Mám pocit, že za poslední dva roky (možná je to dýl) odešlo víc lidí a mrzí mě, že o těch, kteří mi tolik přirostli k srdci, už nevím. Takže mě napadá, pro koho vlastně píšu? Už zbývá jen Janička a Míša - od těch tu mám pravidelné komentáře, když to čas dovolí.
Blog, byl založen v květnu a díky tomu, že vznikl, jsem to svoje občasné psaní změnila na pravidelné. Od ledna 2011, píši pravidelně s přestávkami mezi jednotlivými příběhy, a začalo mě to víc bavit - vždycky jsem ráda četla a psala, ale teď píšu pro někoho - někdo si to čte, nebo alespoň do určité doby četl - vy - a já za to moc děkuji. Teď už píši jen pro zábavu, odreaguji se tím a baví mě to - ale bez Michaela se to zde nečetlo, proto do blogu nepíši. A nevím, zda ještě budu.
Můj blog jako celek o všem, co v něm je, mi stále dělá radost jako na začátku - i když na něj nemám tolik času a někdy ani není co napsat. Ale snažím se dál a doufám, že to k něčemu ještě je.
Moc děkuji všem, kteří tento blog navštěvují - jak těm stálým, tak těm, kteří se sem podívají náhodou. Děkuji, protože bez vás, by z mého blogu nebylo to, co z něj je. Děkuji, že jste!
Doufám, že tento blog, bude existovat i příští rok (přiznávám se, že někdy tomu už přestávám věřit), protože i když někdy nestíhám, tak to zatím vždycky nějak zvládám, a udržuji to tady, jak se dá. Protože přesto všechno, co se v mém osobním životě občas stane - pak třeba nemám tolik času, toho, že tato stránka existuje nelituji, protože je to moje stránka - ta o mně řekne víc, než bych se já sama byla ochotna rozpovídat.
Děkuji moc za všechno. Mám vás ráda.


Speciální díky patří Jančce, která mi tu občas zanechá pěkný komentář, a jejíž e-maily, mě vždy potěší a zvednou náladu.
Taky tobě, Míšo, rovněž za tvé komentáře, které mě vždy potěší. Jsem moc ráda, že tě tu mám. Děkuji za pěkné e-maily. Díky, že jsem tě mohla poznat, ač jen virtuálně, protože lidí jako ty, je hrozně málo. Vážím si tě.

Tohle díky, je speciálně pro vás, holky, protože jste jediné, které tomuto blogu, zůstaly za poslední rok věrné. Děkuji.

Vaše Nika

Konečně!

28. května 2014 v 15:18 | Nikinka |  Novinky
Minulý týden, jsem zase s mamkou vyrazila po obchodech - jak jsem již psala, koupila jsem si knihu. Neybylo to, jako by vypukla třetí světová - já nejsem troškař - ale jedna přece! Pořád lepší jedna, než žádná.
Možná teď máte přehled o tom, že vychází mezinárodně úspěšná fantasy série Nástroje smrti. I já jsem ráda zkusila něco jiného - v kině, jsem Město z kostí neviděla, tak jsem si loni v září koupila knihu. Od té doby, jsem přečetla dvě, teď čtu třetí. Je to stále napínavější a lepší - dokonce i film jsem viděla. Koupila jsem si ho. I na to, se dalo koukat - nebo spíše na představitele Jace, jo. Dělám si legraci, zajímal mě samozřejmě děj! Avšak, celkově, to bylo taky fajn - obsazení hlavních rolí, je fajn. Druhá kniha, se snad natočí taky - musí - děj, bude totiž podle mého mnohem lepší, víc akční.
Knižně, zatím vyšlo prvních pět. Já jsem u třetí knihy a šesté kapitoly. První tři, už začnu připravovat do rubriky, ale se zveřejněním, počkám do doby, než vyjde šestá a poslední kniha série.
Kdyby to šlo, koupila bych si rovnou tři. Musela jsem se však spokojit s jednou, a tak jsem sestře objednala Proměnu od Kafky, jelikož na prodejně, knihu neměli. Dnes volali, že kniha dorazila na prodejnu - takže má ode mě sestra menší dárek, odměnu za to, jak se potila u maturity a něco dokoupím - něco, co by si přála.
S Kafkou, jsem měla pár měsíců zpět jednu příhodu. Ptala jsem se, jestli nemají nějakou jeho knihu... Prodavačka, se mě zeptala, jak se jméno autora píše! Chápu, nikdo není neomylný, může se stát cokoliv - ale tady mě to zarazilo, protože mám za to, že by to měla vědět.
Minulý týden, se mě taková moc příjemná milá blondýnka, neptala - ta hned věděla a objednala. Mám tu paní moc ráda, vždy, mi doporučí pěknou knížku, když zrovna třba nejdu pro něco konkrétního... mamka jednou říkala, že prý se mnou jedná, jako bych byla ona - jako s nějakým znalcem. To nejsem, jen čtu, hodně, to je celé.
Je hrozně milá. Ochotná, takových by mohlo být víc. Jsem členem už pět let a jsem za to moc ráda, jelikož jako VIP, mohu nakupovat se slevou. V sobotu, jedu pro Proměnu a sama se těším, že si ji přečtu, i když bych taky ráda ukecala mamku, abch si mohla koupit další Nástroje smrti Město padlých andělů.

Návštěvnost 149 - 152

28. května 2014 v 13:03 | Nikinka |  Návštěvnost blogu
Dnešní čtveřice návštěvnosti blogu, je poslední v tomto čtvrtém roce - ještě ovlivní konečný výsledek dva dny, avšak zbytek se bude počítat do dalšího roku.
Připravila jsem sice článek na den, kdy blog "slaví", avšak i dnes, bych ráda poděkovala všem, kteří blog po celý rok navštívili - nebo přesněji, po celých deset měsíců, protože statistiky opět jdou až od srpna loňského roku. Vím, že jsem hodně zvolnila a jsem si vědoma i toho, že to tu po posledním příběhu, udržuji jen taktak, ale nebojte, na něco dalšího se chystám - pomaličku sice, ale přece. Tentokrát s tím mám nějak problém - nejsem políbená! Múza mě nechce políbit, také jsem dlouho váhala nad názvem - ten by byl, i začátek jo, ovšem nerada bych se zadrhla někde uprostřed, takže jsem se rozhodla, že to nechám na léto - měl by být klid - klid pro mě, klid pro psaní, bez delších přestávek. Ale, přiznám se, váhám nad tím, zda to dát sem - důvod? Ten sem nebudu rozepisovat, snad se k tomu dostanu v případném článku, na tohle téma.
S blogem tak, jak je, bych ráda pokračovala, ač tomu sama nevěřím, že se dočká pátého výročí. Nějak v poslední době totiž cítím, že mezi vás už nepatřím, a není to proto, že by se můj blog ubíral jiným směrem. Moc mě mrzí, že když jsem psala, že kdyby byl nějaký problém s obsahem - něco třeba chybělo, či něčeho bylo málo, ozvěte se - a nikdo nic. Avšak když mi sem napsala Marta, najednou s ní souhlasíte asi všichni. Proto - abychom měli do případného dalšího roku čisto, prosím, VŠECHNY připomínky k blogu, pište hned, a pokud možno, tak přímo mně, ne na základě komentáře od někoho jiného - tohle totiž neberu - protože když jsem se ptala sama, tak nikdo nic, najednou je tu komentář od Marty... a podívejme se. Nebylo to zrovna nejupřímější - když se ptám, nebo si sama něčeho všimnu, napište to hned. Děkuji, a teď už k návštěvnosti...


Pondělí: 9
Úterý: 11
Středa: 14
Čtvrtek: 8
Pátek: 10
Sobota: 11
Neděle: 10
Celkem: 73


Pondělí: 9
Úterý: 4
Středa: 10
Čtvrtek: 11
Pátek: 9
Sobota: 8
Neděle: 9
Celkem: 60


Pondělí: 6
Úterý: 6
Středa: 6
Čtvrtek: 8
Pátek: 9
Sobota: 11
Neděle: 8
Celkem: 54


Pondělí: 6
Úterý: 10
Středa: 9
Čtvrtek: 5
Pátek: 5
Sobota: 9
Neděle: 10
Celkem: 54


Za přízeň, všem moc děkuji. Doufám, že tu spolu budeme celý příští rok - pátý rok od založení tohoto blogu. Že články, které se tu snad ještě objeví, udělají radost všem a že se na mém blogu, nebudou oběvovat ty, jako byl Hrozně se mi ulevilo, protože mě nebaví řešit něco pořád dokola, nejraději bych si to vyříkala "mezi čtyřma očima", avšak to nebude nutné, protože článek, měl vysvětlit pouze to, proč jsem si smazala jistý odkaz, ne vyvolat další, bouřlivou a velmi pro mě nepříjemnou diskusi - já nejsem zlý, ani pomstychtivý člověk, takže jsem to tímto uzavřela a tím to taky mělo skončit.

Lori Nelson Spielmanová - Seznam tajných přání

25. května 2014 v 15:57 | Nikinka |  Z mé knihovny
V poslední době, se mi nějak daří, přidat jednu knihu v týdnu - za tento měsíc je to už čtvrtá. Nebojte se, v nejbližší době poslední - to bych musela další přečíst opět do týdne.


BRETT BOHLINGEROVÁ si až do svých 34 let žila jako princezna. Ze dne na den pak ale přichází o všechno, když zjišťuje, že milovaná maminka, majitelka obří kosmetické firmy, ji vynechala ze své závěti. Přesněji - nevynechala, ale její díl dědictví jí připadne pouze v případě, že dokáže do roka splnit všechna svá dětská přání, jejichž seznam si jako malá sepsala a na která už dávno zapomněla. Na rozdíl od maminky, jež onen zmuchlaný papír kdysi vytáhla z koše a přes dvacet let ho opatrovala.
Jenomže proč by se měla Brett najednou stát učitelkou a ve volném čase dělat sólového komika, když se tak tvrdě připravovala na to, že jednou převezme rodinné impérium? A k čemu by jí sakra byl v centru Chicaga kůň?
Brett se cítí podvedená a ponížená (vždyť byla pžece maminčiným miláčkem!), navíc přichází o práci, jistý příjem, i dlouholetého přítele. S vidinou dědictví, které by jí zajistilo pohodlí po zbytek života, tedy začíná plnit jeden bod seznamu za druhým. Brzy si ale s překvapením uvědomuje, že ji ten starý ušmudlaný list papíru úplně ovládá. A že jí to vlastně můbec nevadí...
Půvabný románový debut americké autorky o cestě za štěstím, odvaze a snech, jichž by se člověk neměl nikdy vzdát. Ať už ho to bude stát cokoliv.


LORI NELSON SPIELMANOVÁ pracovala jako výchovná poradkyně, řečová patoložka a v současné době je domácí učitelkou. O běhání a rybaření tvrdí, že to jsou její koníčky, psaní je však prý vášní. Žije s manželem a kočkou v Michciganu.
Seznam tajných přání, který vyšel v červenci letošního roku, je její knižní prvotinou. Práva na jeho vydání se prodala do dvou desítek zemí a produkční společnost 20th Century Fox plánuje podle románu natočit film.

"Jak si to, sakra, maminka vůbec představovala?"


1. Mít dítě, možná dvě
2. Dát pusu Nicku Nicolovi
3. Dostat se k roztleskávačkam Gratuluju. Bylo to tak důležité?
4. Učit se na samá áčka Dokonalost je přeceňována.
5. Zalyžovat si v Alpách To byla úžasná legrace!
6. Pořídit si psa
7. Odpovídat správně, když mě sestra Rose vyvolá a já se zrovna bavím s Carrie
8. Jet do Paříže Ach, to bylo nezapomenutelné!
9. Nadosmrti se kamarádit s Carrie Newsomeovou!!!
10. Studovat na Severozápadní Jsem na svou Divokou kočku moc pyšná!
11. Být super přátelská a milá Správně!
12. Pomáhat chudým lidem
13. Pořídit si bezva dům
14. Koupit si koně
15. Běhat ulicemi s býky Ať tě to ani nenapadne!
16. Naučit se francouzky Trés bien!
17. Zamilovat se
18. Ve volném čase vystupovat jako sólový komik
19. Mít hezký vztah s tátou
20. Stát se fantastickou učitelkou!


Původní anotaci, bych ponechala. Musím říci, že ze začátku, se to trošku táhlo - ne že by to bylo nudné, ale trošku táhlé. Četla jsem dál, nakonec musím uznat, že se kniha četla dobře - bylo to pohodové, vtipné čtení. Vzhledem k tomu, že mám v poslední době pocit, že se vydávají samé erotické knižní tituly, tohle, byla příjemná změna. Nakonec jsem spokojená.
Pokud tuto knihu seženete - mám totiž dojem, že je k dostání pouze v klubu, pak se vám určitě bude líbit.

Krásný víkend všem!

24. května 2014 v 11:39 | Nikinka |  Novinky
Zdravím,

omlouvám se, že jsem nenapsala dřív - chystala jsem se k tomu včera, ale s odpuštěním - včera jsem byla fakt zdechlá!
Po dvou dnech - po dvou pěkně teplých dnech, jsem už včera byla pěkně vyšťavená. Tak jsem se alespoň přemohla, a napsala sestře černého kocoura od Poea, sice svými slovy, ale co nejpřeněji. Tak jsem vypracovala i Jámu a kyvadlo, chystám se na další... snad ještě stihnu překládat text z angličtiny. Má toho moc, tak se jí snažím pomoct, byť jen takto.
V ponděli ji čekají ústní zkoušky. Má poslední dva dny - včera jsme se do toho chvilku zdržely u kadeřnice, ve čtvrtek, jsem musela přežít s mamkou nákup potravin a koupila jsem si knihu, abych splnila podmínky členství.
Teda, řeknu vám, že kdybych věděla předem, co se stane, nikam bych nejela. Ještě ráno, když jsem šla k autu, byly moje berle v pohodě, jak jsme nakupovaly, už jsem šla po hliníku! - musela jsem to přehlídnout. Já bez toho být nemůžu - neudělalla bych ani krok, takže jsme musely jet koupit nové gumy a nakupování jsem musela zvládnout s košem - je to horší, než berle - tady dostanou zabrat ramena, ale ten koš, ten byl horší než berle.
No, kdybych byla zdravá, tohle by mě vůbec nemuselo "trápit" - zase na druhou stranu, můj život se moc neliší od vašeho, takže jsem vyrovnaná a spokojená - šťastná.
Nákup jsem sice zvládla, ale i tak jsem ráda, že v Bredě, jsem mohla jít ještě sama. Dneska mě trošku mrzí, že jsem pěkné počasí strávila ve městě oba dny, ale pokud se to přežene a nepřijde dešť, nebo bouřka, čeká nás to i dnes - chceme i grilovat, tak uvidíme.
No nic, jelikož každou chvilku přijede babička, tak se dnes loučím, ale nakouknu zase příští týden. Mějte se krásně.

Vaše Nika

Vždy, když tohle vidím...

20. května 2014 v 14:53 | Nikinka
... a slyším, vzpomenu si jen tak - prostě mě to ani v tu chvíli nenapadlo... na kamarádova slova, k tomuto Hříšnému tanci - k tomu připojil: "Ten Michael je ale kanec!" Kanec, říkám si... Proboha, jak na to tak z místa přišel? Kdybych ho neznala, myslela bych si, že je snad... to teda rozhodně není, ale já bych to neřekla, natož, abych to slyšela od něj. Bože, ty jeho hlášky, mě jednou budou mít na svědomí, ale zase na druhou stranu, nenudím se - smích je fajn, a když už se směju, pak jsem to JÁ, ovšem jen někteří, mě umí opravdu rozesmát.


Ahoj

20. května 2014 v 13:56 | Nikinka |  Novinky
Ahoj holky,

dnes sice jen krátce, ale přece. Doufám, že se máte dobře, a že jste stejně dobře, anebo ještě lépe, vkročily do nového týdne. Já osobně jsem se sem dostala sice až dnes, avšak pokud to vyjde, chystám ještě jeden článek - přečetla jsem další knihu, tak se o ni podělím s vámi, pak od nich budete mít zase chvilku pokoj.
Tento týden, se nám krásně zlepšilo počasí - dobře pro Bety, protože se doma nudí a Black, samozřejmě taky - tak si říkám, že bych mohla vzít berle, a jít s nimi na zahradu - Bety už to má naučené, ví, že na mě musí počkat, ale zvládneme to.
Tento týden, je celý nějak náročný, i proto sem dnes píši, nevím totiž, kde se mi to podaří. Sestra, má totiž svatý týden - písemné maturitní zkoužky, má už hotové, avšak čekají ji ústní - na ty se teď do noci učí. Jsem na ni hrozně pyšná už teď, jelikož písemná část, dopadla přesně, jak jsem čekala - udělala mi radost hlavně češtinou, jelikož k té mám hodně blízko. Věřím, že dobře dopadné i ústní část, pak to pořádně oslavíme.
Snažím se tedy, nerušit, a pokud možno, vypadnu, aby měla klid. V pátek sice jedeme pryč, ale snad ne na celý den, na čtvrtek, máme vlastně taky něco - pravděpodobně nákup, to pojedu s mamkou asi jen já. V sobotu, by měla po dlouhé době, přijet babička, tak uvidíme...
Jak to tak vypadá, dřív, než o víkendu, tu nebudu, avšak mám tu do konce týdne články, krom tohoto ještě jeden. A snad stihnu i Seznam tajných přání - tu knihu, o které jsem psala.
Mějte se krásně...
Vaše Nika

Amanda Stevensová - Prorok

18. května 2014 v 17:23 | Nikinka |  Z mé knihovny
Zdravím všechny knižní nadšence. Dnes pro vás mám další knihu, kterou přispívá do rubriky.


"Mrtví, touží nejvíc ze všeho
po tom, aby opět mohli být
součástí našeho světa."

Tam venku je stále Zlo.
Hledá Hřbitovní královnu...

Restaurátorka starých hřbitovů Amelia Greyová vídá od svých devíti let duchy. Aby se před nimi chránila, musí dodržovat pravidla, která jí v dětství vštěpoval otec. Jenže teď je všechny porušila, a otevřela tak dveře do neznáma. Dveře, za nimiž číhá Zlo...
Když duch mrtvého policisty žádá mladou dívku, aby mu pomohla najít jeho vraha, Amelia ani zdaleka netuší, co všechno najde v milovaném rodném Charlestonu, kam ji zavede její pátrání. Jak si jen mohla nevšimnou, že v tomto napohled líbezném městě na americkém Jihu doposud bují a kvete čarodějnictví, kořenářství a magie?
Aby toho nebylo málo, Amelia se znovu setkává s Johnem Devlinem, mužem, kterého měla milovat jen platonicky a zdálky. Ocitá se tak před volbou, jež jí s definitivní planostní změní život jednou provždy - bude se řídit otcovými pravidly, aby udržela sebe i Johna v bezpečí, anebo podlehne touze svého srdce?



Amanda Stevensová vyrostla v podhůří Oharské planiny, v kraji plném legend a duchařských pověstí. Dětská fascinace tajemnem postupně přerostla v celoživotní spisovatelskou posedlost, o čemž svědčí na padesát jejích titulů s prvky nadpřirozena. Mezi nejoceňovanější patří temné thrillery The Dollmaker nebo The Whispering Room, opravdovým bestsellerem se však stala až její série o "hřbitovní královně" Amelii Greyové, jejíž první dva díly pod názvy Okřídlená duše (The Restorer, 2011) a Království (The Kingdom, 2012) vydal Knižní klub v předchozích dvou letech. Momentálně autorka pracuje na čtvrtém dílu, který nazvala The Visitor.


NIKDY SI MRTVÝCH NEVŠÍMEJ.
NEDÍVEJ SE NA NĚ, NEMLUV NA NĚ,
NEPŘIPUSŤ, ABY VYCÍTILI TVŮJ STRACH.
NIKDY SE NEDRUŽ S TĚMI, KOHO DUCHOVÉ
PRONÁSLEJÍ.
A NIKDY, NIKDY NEPOKOUŠEJ OSUD!

Jak jsem tam stála a skrze houstnoucí soumrak zírala na zavražděného policajta, cítila jsem, že zabředám do čehosi temného a záhadného. Do nadpřirozené skládačky, která nemá řešení, jež by bylo z tohoto světa.
Pomaloučku jsem kráčela podvečerní zahradou a vdechovala vůni andělských trumpet, která vzduch prosycovala náznakem hrozby. Na nejnižším stupni schodiště na verandu jsem se zastavila a vzhlédla k němu.
Vypadal prakticky stejně jako poprvé: měl těžko popsatelný vzhled pokoutního soukromého detektiva, který potřebuje beze zbytku splynou s kriminálním podhoubím Charlestonu. Jako vždycky ukrýval oči pod tmavými brýlemi, já jsem však i skrze ta tónovaná skla vnímala, jakou má jeho mrtvý pohled sílu. Běhal mi z toho mráz po zádech.
"Amelia Greyová!" Když vyslovil moje jméno, měla jsem pocit, jako by mi po zádech přejela ledová jehlička.
"Proč jste přišel?" zeptala jsem se.
"Však víte. Nastal čas."


Okřídlená duše a Království, volně pokračuje dalším titulem s názvem Prorok. Od prosince, jsem sice přečetla celkem osm knih, a to podotýkám, že kdybych nečetla pomaleji, bylo by jich daleko víc - v tomhle jsem nenapravitelná, ale alespoň můžu mít další a další čtenářské zkušenosti a zážitky. Po tom, co jsem dočetla Království, jsem musela sáhnout po Prorokovi, ač vím, že se asi ukoušu zvědavostí - kdo už četl, jistě nejsem sama, která netrpělivě vyhlíží pokračování o Hřbitovní královně Amelii Greyové, na kterou i tentokrát čekal nelehký a nebezpečný úkol.
Po náhvatu z Asher Falls, do rodného Charlestonu, žádá duch mrtvého policisty Amelii, aby mu pomohla najít jeho vraha. Možností je několik. Netuší však, kam až se dostane. Že ve městě stále bují a kvete kořenářství, čarodějnictví a magie.
Krom toho nebylo málo, Amelia, se opět setkává s Johnem Devlinem, mužem, kterého neměla nikdy milovat, ale milovala a stále miluje... i s jeho duchy.
Až díky pátrání po vrahovi policisty, který se tak může dostat dál, Amelia zjistí, jak to ve skutečnosti bylo se Shani a Mariamou - Devlinovou dcerkou a manželkou. Mariama, zemřít nechtěla. Chtěla, aby zemřelo děvčátko - Shani. Na ni také ukazují důkazy, že by mohla zabít toho policistu. To však není tak docela možné. V době, kdy zemřel, byla Mariama už po smrti. Ač to tak ze záčátku vypadalo, ona vhrahem nebyla. Spekulovalo se totiž o tom - poněvadž byl policista zabit zezadu - střelen, že ho mohla zabít a pak sama spáchat sebevraždu, anebo po své smrti, jako duch, k tomu někoho přimět...
Ve skutečnosti, je však vrahem policisty ten, na koho by Amelia nespíš nepomyslela...

Něco pozitivního, prosím!

16. května 2014 v 14:28 | Nikinka |  Novinky
Ahoj holky,

jak se máte? Doufám, že lépe, než já - já se mám dobře, avšak jen v rámci možností.
Od pondělí, nás tady totiž trápí škaredé počasí - hrozně fouká, prší, je zima... do toho všeho v ten samý den, naše fenka, začala mít plodné dny - omlouvám se, že to sem takto píši, ale jistě si dovedete představit, jak to tu vypadá - Black Bety, nenechá ani chvilku vydechnout. Pořád za ní chodí, kňučí, hnízdí, vyje... Vzhledem k tomu, že už je to tak od začátku týdne, nám to všem leze už na nervy. Jsme všichni podráždění - tedy nejvíc já, mamka a sestra, protože v tom jsme celý den, taťka, ten je toho ušetřen, alespoň do večera.
Už jsem fakt zralá na to, abych se snad zbláznila, potřebuji zachránit - potřebuji něco pozitivního, tak doufám, že si v komentářích přečtu, co pěkného tu bylo, po dobu mé nepřítomnosti? Usmívající se
Já momentálně nemám nic, čím bych pozitivně doplnila blog - jak jsem psala, naše situace s pejsky, nám už leze na mozek všem. Chtěla jsem od začátku minulého týdne psát, jenže tím, že má Bety své dny, se mi to trošku zkomplikovalo - musím to odložit. Rozhodně to není tak, jak tu psala Marta - moje nechuť ke psaní. Tím já nikdy netrpěla. Píšu ráda, první, co je, když zapnu notebook, kliknu sem. Já bych psala, až bych brečela, i když není inspirace - není múza, zkoušela bych to, jenže teď nemůžu.
Nemyslete si, že mi není jasné, že jen na mých kecech, článcích o knížkách, obrázcích, či videích, to zde neuživím, takže jsem byla dost zklamaná, když jsem zjistila, že si minimálně na měsíc ani řádek příběhu nenapíšu. Ale hned jak to půjde, pustím se do toho.
Dneska jsem tu, abych něco přidala, i kdyby to měl být jen jeden článek. Každopádně, blog je do konce týdne připraven a do konce měsíce také - už to tu jen něčím stačí doplnit. Na červen jsem zatím připravila jen článek na 25.6. - tento den, je pro mě stejně důležitý, jako 29.5. - vznik blogu. Takové články, připravuji dobředu, je totiž pěkné, vzpomenot si na Mika - věnovat mu článek, či vědět, že blog, který jsem založila s láskou k jednomu člověku - ač to tak v poslední době asi nevypadá, pořád to je pravda - tady se nic nemění - bude "slavit" čtvrtý rok. Doufám, že i pátý, šestý,... byla bych za to moc ráda - i za to, kdyby můj blog, dělal radost jeho návštěvníkům, ne jen mně, a za to, kdyby si tady každý našel ke čtení to své, to, co ho baví. Protože, jak už jsem několikrát napsala - blog jsem sice založila já, ale především pro vás - pro čtenáře, bez vás, to nemá cenu... protože já jsem sice blog vytvořila tak, jak je dnes - a trvalo to hrozně dlouho, avšak myslím si, že vy jste mi taky trošku pomohli, protože vy, mi svými komentáři, dodáváte chuť, dál psát. Za to jsem moc ráda, jen prosím, mějte se mnou trošku trpělivosti, v poslední době, mi trvá, než se k něčemu rozhoupu.

Peter Gabriel v Ostravě

13. května 2014 v 16:53 | Nikinka |  Novinky
Rádio Orion, už několik týdnů pouští skladby Petera Gabriela, a rozdává lísty, na jeho vyprodaný dnešní koncert v Ostravě.
Vždy, když slyším nějakou jeho píseň, broukám si, zpívám - zkrátka ožiju. Mám i pár srdcovek, ač všechny jeho písně, jsou jedním slovem krásné. Moc mě tedy mrzí, že na tom dnešním koncertu nebudu, že si neužiji tu atmosféru, kterou znám ze sledování těch vystoupení doma, že přijdu o tu jedinečnou příležitost, vidět Petera a živě si jej poslechnout tady v Ostravě, což je jen kousíček d domova.
Avšak, takové akce, pro lidi jako já, když bych musela sedět na vozíku, - a to bych ještě mohla být ráda - nejsou. A vůbec, moc bych z toho asi neměla, když bych nemohla mezi ten dav. Takže můžu jen tiše závidět. Bude to určitě skvělý zážitek, na který jen tak ti, kteří u toho budou, nezapomenou.


Další dobrá zpráva, o které už jistě všichni příznivci (včetně mě) vědí, je, že dnes vychází album Michaela.
Moc jsem se těšila, ač mě to v konečné fázi, celé trošku mrzí. Zatímco před čtyřmi lety, vyšlo album, na kterém je deset stop - pro mě dobrých a chytlavých, to letošní, má podle mých informací jen osm skladeb a jednu bonusovou. To by nevadilo, ale jeho cena je... no... poněkud přehnaná. Posuďte sami: před čtyřmi lety, si koupím album, zaplatím za něj 349KČ, je na něm sice jen deset skladeb, ale dobře - z konečnéh výsledku, mám radost a splní moje očekávaní. Za čtyři roky, sotva je mi známo, že by něco mohlo být, se těším, a nakonec jsem trošku v šoku. Skladem je pouze osm, plus jeden bonus, cena alba je 379KČ, avšak seznam stop... všechny už jsem slyšela na You Tube.
Proto - ač bych ráda, těšila jsem se... zvažuji, zda má vůbec cenu, album kupovat? Popravdě řečeno, jsem zklamaná, že po takové době, je toho tak málo - to mě totiž nutí k tomu, abych si myslela, že na Michaelovi, chtějí jen vydělat, a to se mi nelíbí. Takže možnost, že si album koupím nezavrhuji, avšak myslím si, že za tu cenu, můžu mít jiné, na kterém, bude písní víc, a v tom případě, se to i více vyplatí.


A když už jsme u těch alb, mám ještě jednu čerstvou novinku: mamka, mi dnes říkala, že kapela AC/DC, bude celé léto, pracovat na novém albu! Mělo by to vypadat tak, že vyberou něco, ze svých dřívějších písní, a přidají i nové.
Z toho, mám upřímnou radost a moc se těším, protože AC/DC zbožňuji a těší mě, že se dočkám dalšího alba. Těším se - tohle, mi rozhodně nebude chybět ve sbírce.


Aktuálnější pro vás bude diskuse, jak se vám líbí novinka Michaela, pokud jste měli možnost už také slyšet?