Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Duben 2014

Návštěvnost 145 - 148

30. dubna 2014 v 16:13 | Nikinka |  Návštěvnost blogu
Po čtyřech týdnech, dnes opět Vám všem, kteří teto blog navštěvujete, moc děkuji. Blog bude za pár týdnů slavit čtvrtý rok od jeho založení - dělí mě od toho už jen čtyři týdny a dva dny. Za celých devět měsíců, kdy opět fungují statistiky návštěvnosti, tento blog nějaké to číslo za den má - a musím říct, že jsem velmi spokojená, protože i přestože já aktivní nejsem, blog je na tom i tak, co se návštěvnosti týká dobře - dřív to bylo sice lepší, ale čísla přeci nejsou důležitá! Důležité je pro mě to, že se sem někdo podívá a snad se rád vrací. Já jsem moc ráda za každou návštěvu a komentář - respektuji i to, že někdo nemá Michaela v lásce, nebo ho nemusí vůbec - takové lidi to asi odradí už když vidí vzhled blogu - ale nebojte se, nepatřím mezi fanatiky, jsem normální fanoušek, a myslím, že o tom vypovídá i to, že tady není jen Michael - toho pravda, uznávám zanedbávám, nemám tady inspiraci a jen videa? Obrázky? To je málo.... I proto jsem se svých SB ptala, jestli má cenu tenhle blog dál psát - já bych totiž stejně jako Janička nic neměnila, ale někteří zjevně ano. Ale rovněž jsem do toho článku napsala i to, že kdybych denně neviděla, že zde někdo byl, blog by nebyl - baví mě sem psát - ale beru to jen jako koníček, že bych tu denně vysedávala, to rozhodně ne. Proto děkuji, že sem dál chodíte a děkuji i za Vaši přízeň v posledních týdnech, protože návštěvnost je toho důkazem.

Pondělí: 7
Úterý: 6
Středa: 5
Čtvrtek: 9
Pátek: 4
Sobota: 5
Neděle: 5
Celkem: 41

Pondělí: 7
Úterý: 5
Středa: 4
Čtvrtek: 5
Pátek: 5
Sobota: 5
Neděle: 3
Celkem: 34

Pondělí: 5
Úterý: 14
Středa: 14
Čtvrtek: 9
Pátek: 10
Sobota: 4
Neděle: 3
Celkem: 59

Pondělí: 10
Úterý: 10
Středa: 7
Čtvrtek: 6
Pátek: 5
Sobota: 12
Neděle: 15
Celkem: 65

Tak, moji milí, takto bych ukončila tento měsíc. Mám sice v záloze, co jsem slíbila, ale ponechala bych si to do dalšího měsíce a s tím rovněž dohnala vše ostatní - mám pro Vás do zásoby pár knih, včetně nové, čerstvě dočtené a další - dva dny rozečtené - jem u třinásté kapitoly, takže na začátku týdne, by tu mohlo být Království a poté hned Prorok - velice napínavé od první strany, nejspíš si fakt dovedu vybrat! Ač moje mamka tvrdí, že je to těžké čtení a že by musela mít klid, aby pochopila, oč tam jde.
Myslím, že společnými silami zvládneme celý příští měsíc - protože už jen to, že jste, že se sem podíváte, případně hodíte komentář, mi dodává chuť psát a snad i chuť psát něco delšího opět pro teto blog - avšak PŘEDEVŠÍM PRO VÁS, protože bez VÁS BY BLOG NEBYL. Děkuji za návštěvnost, děkuji za vaši přízeň.
Vaše Nika

Michael Jackson & Lisa Marie Presley - It's Not Goodbye

29. dubna 2014 v 16:53 | Nikinka |  Videoklipy
Už je to dlouho, co jsem přidala video - jenže vybrat z toho, co mám v rozepsaných, či co se dá snadno najít na internetu, je celkem náročné - videoklipy se klidně můžeme zasypat Usmívající se - a stejně to bude málo - tedy pro mě rozhodně.


Pro všechny mé SB

26. dubna 2014 v 14:39 | Nikinka |  Novinky
V seznamu svých oblíbených stránek, jsem "pořádek" dělat nechtěla - všichni víme (i podle toho, když se každý na svůj seznam podíváme), že někteří už do těch svých psát přestali, že se snad v posledních letech u některých zájem blogovat, či dokonce zájem o Michaela vytratil, nebo si prostě chtějí dát pauzu - což je omluvitelné a pochopitelné.
Já nikoho mazat nechci - jen Vám všem dám možnost, rozhodnot se, zda v tom mém seznamu chcete být. Takže asi takto: je tu seznam lidí, které bych si ráda nechala mezi oblíbenými, mezi nimi, jsou i ti, kteří nejsou aktivní - ale nesmažu je - věřím, že se k blogu vrátí, ač asi věřím zbytečně. Ale je tu jeden odkaz, který si asi smažu - ovšem i tady dám možnost, rozhodnot se, zda chce zůstat.

Blogu, které zůstávají: Christina Jackson, Wina, Jája, Šajík, Ivetka, Hanilen, Monča, MJPeťulka, Majdinka, Verunka, Mandy, Eddi Jackson, Angelyn, Christine, Misha
Možná smažu: Zuzy


Tak, takto by vypadal seznam. K některým, mám hodně blízko - například Monča - ta, mi přišla fajn od prvního dne, co jsme si napsaly, beru ji jako svou starší sestru, které se můžu svěřit, když potřebuji. Zkrátka a dobře - mám ji ráda a moc si ji vážím. Hanička - Hanička je prostě skvělá ženská! Tebe zase beru jako svou mamku - protože mám rovněž pocit, že bych se ti mohla svěřit - protože tak to přesně je s mou mamkou. Míša - od doby, co se tu poprvé ukázala, co jsme si prvně napsaly, ji beru jako skvělou kamarádku, ač jen přes dopisování.

Jinak mě moc mrzí, že je Zuzy tam, kde je - nic proti tobě nemám a nikdy mít nebudu, protože si tě taky vážím, rovněž si pro mě jako mamka, tentokrát bych to věkově brala doslova. Ale moc mě mrzelo a stále mrzí, že si myslíš, že tě podezírám za ten komentář, to jsi nepsala ty a já to vím, že ne - ani na minutu by mě to nenapadlo! Ale mám pocit, že už tady v tom mém seznamu, možná nebudeš chtít být, když se nenavštěvujeme - nebo spíše - já ano, ač nekomentuji, protože nesmím.
K tomu bych ráda napsala snad jen to, že jestli jsi to takto řešila jen proto, co jsem ti napsala k poslední kapitole, nebo k té první jednorázové povídce... - pak to rozhodně nemuselo být - stačilo jen říct, abych ti podobné komentáře nepsala a omlouvám se, jestli jsem se tě tím, co jsem ti tenkrát napsala dotkla - to jsem nechtěla, jen jsem ti upřímně napsala, jak to na mě působilo. To je celé o nic víc nešlo.
Takže máš možnost napsat, zda chceš zůstat. A samozřejmě i ostatní.

Děkuji

25. dubna 2014 v 14:32 | Nikinka |  Novinky
Ahoj všichni,

po svátcích se hlásím až dnes, dřív to nešlo. Chtěla jsem napsat v úterý, jenže byla bouřka, nechtěla jsem riskovat, že vypnou proud.
Letošní svátky, byly ty nejlepší, jaké jsem kdy zažila - nikdo na nás nepřišl a až na černou honku v neděli (na čtyři a půl hodiny, nám večer vypnuli proud) to bylo skvělé - povídali jsme si s rodiči... ač nás mrželo, že si nemůžeme pustit Hobita, ten musel počkat na pondělí. Musím napsat, že jsem mile překvapena - byla to mnohem lepší podívaná, než Hobit předchozí, bylo to moc hezké...
V sobotu jsem byla s mamkou na menší nákub - v pátek jsme jaksi zapomněly na pár drobností - tak to dopadá, když člověk nakupuje v rychlosti, jelikož odpoledne musí ještě do práce. Ale stavily jsme do do Bredy, podívat se na hadříky - donutila jsem mamku, aby si koupila něco hezkého, ale jak znám mamku, kdnyby mě nebylo, nekoupila by si nic! Potom byla ráda, že si díky mě něco koupila.
Já si ctěla v H&M koupit košili - miluji totiž košile, ale měli tak mizerný výběr, že jsem to raději vzdala a šla si raději koupit něco ke čtení. Sestře jsem koupila další Slavné galerie, pro sebe i mamce a sestře Sběratele očí - thriller a pak ještě Proroka - knihu, která navazuje na Okřídlenou duši (najdete v rubrice Z mé knihovny) a Království (právě čtu - nebo spíše dočítám, jelikož jsem začla před dvěmi dny a dnes jsem skoro na konci). Tato série o restauratorce, které se říká Hřbitovní královna, bude nejspíš pokračovat minimálně i čtvrtou knihou, o níž se autorka zmínila na svých stránkách, a o které už ví i můj nejlepší zdroj. Koupila jsem si i film Město z kostí - hned v neděli jsem se dívala a musím říct, že jsem spokojená, četla jsem knihu, z jejíž série, mám přečtenou už i druhou (obě a všechny ostatní budou v rubrice) ve srovnání s knihou, mě film potěšil - bylo to hezké. Kniha se povedla a film také.
Doufám, že se brzy zase ozvu, do té doby se mějte krásně.
Vaše Nika

P.S. Ještě bych moc ráda poděkovala Janičce, proto ten název článku. Děkuji za tvůj názor k předchozímu článku. Trošku mě mrzí, že k tomu něco nanapsalo více lidí, ale tobě moc děkuji. Ty a Míša, jste blogu věrné. Aly ty máš výhodu, že ho znáš od začátku, takže si toho moc vážím. Vážím si toho, že ho čteš, i když se tu toho změnilo celkem dost, protože tohle o některých ostatních říct nemůžu - a tudíž mě to mrzí. Blog bez čtenářů za moc nestojí - veškerá snaha a veškerý čas - bez čtenářů je tohle všechno naprosto zbytečné!

Má to vůbec ještě cenu?

21. dubna 2014 v 15:59 | Nikinka |  Novinky
S dnešním článkem se obracím na své čtenáře ( především na své SB) s prosbou.
Jak jsem již několikrát napsala, vím, že v poslední době tento blog není moc aktivní, a přiznávám také i to, že co skončil příběh Cesty osudu, jen velmi těžce to zde udržuji - záleží na času, na inspiraci - tu v poslední době nemám. Od začátku dubna, se tu toho pravda moc neobjevilo, ale na druhou stranu, mám pocit, že ať dělám, co dělám - ať už přidám cokoliv, je to špatně a zbytečné.
Neříkám, že jsem časově vytížená - to rozhodně ne. V době, kdy jsem chodila do školy, toho bylo mnohem víc - nestíhala jsem, hodně jsem se učila, na internet moc času nebylo... Dnes, mám toho času víc, i když je to někdy i teď trošku hektické, přesto mám nějakou tu chvilku pro sebe a své zájmy - když to jde, píši sem, avšak i tak si myslím, že bych svůj volný čas mohla trávit i jinak, než psaním článků bez odezvy.
Tím nechci říct, že mi sem každý, kdo přide, musí psát komentáře - to rozhodně ne! Avšak tím, že nevidím žádný už nějakou dobu, si myslím, že Vás to nezajímá - pokud tedy tomu tak skutečně je, prosím, napište mi to. Myslím, že je lepší upřímě napsat, pokud se Vám článek nelíbí, než abych psala do blogu zbytečně. Nebojte se, napsat mi to. Já se rozhodně neurazím.
Někdy si říkám - pro koho do blogu píši, a zda to má vůbec cenu? Tahle to totiž vypadá, že můj blog podle některých mých SB, není podle toho, jak si představují, a teď mi to jak se říká, "dávají sežrat". Proto, prosím, buďte upřímní a napište mi, co Vám vadí, co je špatně... případně jinou připomínku. Děkuji...
Vaše Nika

Veselé Velikonoce

20. dubna 2014 v 14:09 | Nikinka
Když jarní květy září
a slunce náhle plá,
tak příroda svou náruč
každému otvírá.
Krásné Velikonoce
a radost z každého
prožitého jarního dne
přeje...
Nikola


Nestíhám

18. dubna 2014 v 16:50 | Nikinka |  Novinky
Ahoj holky,

nezlobte se, prosím, že Vás tak šidím, ale dřív než dnes, to nešlo.
Co jsem slíbila, to plním, ale chvilku potrvá, než zveřejním - nějak to všechno nestíhám. Tenhle týden je takový nějaký nabitější - buď jsem doma, nebo pryč.
Ve středu jsem byla se sestrou a mamkou v Ostravě u kadeřnice - jsem moc ráda, že zas nějak vypadám a můžu v klidu do ulic, ale tak si říkám, že až mě uvidí prateta, už ji slyším, co řekne - že vypadám jak synek - nebojím se, že ano, protože rozhodně ne. jen jí to tak připadá - a navíc je jediná, kdo to řekl. A až mě uvidí babička, té se zase nebude líbit, že mám vyholenou polovinu hlavy - ne celou, ale není nadšená. Zato já jo, co jsem chtěla, to mám.
Včera jsem se chtěla pustit do Velikonočního úklidu, ten jsem však nechala na dnešek. Byla tu totiž naše babi a cosi po mně chtěla - vytisknout recept na Vatikánský chléb, či co to - ovšem, já jsem se nějak ještě nenaučila se skenem - prý je tam jen nějaké tlačítko sken - říkal taťka, ale já jsem ráda, že dovedu tisknout. Jenže, abych tiskla, musím zapnout počítač, v noťasu nemám program pro tiskárnu - babi, mě zprdla na dvě doby - až jsem se musela ovládat, abych něco neodsekla, protože takový kraval kvůli jednomu pitomému papíru?
Ségra si s tím naštěstí poradila - což se o mně říct nedalo - neměla jsem čas, tak jsem babi řekla, že jí to vytisknu do soboty, jenže ona už tu byla včera...
Dneska byl už naštěstí klid, divím se, že bylo tolik kraválu kvůli jednomu papíru, ale co nadělám? - prostě naše babi - kdo nezná, ten těžko pochopí. Já alespoň umím uznat, že jsem na některé věci antitalent - skener nepoužívám, takže nevím, jak ho ovládat bez počítače - já si něco leda vyjedu ze souboru, toť vše.
Slíbila jsem do pátku - nepočkala. Ono o nic nejde, jen o to, že už velký počítač nepoužívám, takže už nejede tak často - na psaní už mi stačí notebook - od toho byl pořízen.
Jenže to je další věc, zenedbávám blog - to nevadí, když si udělám hoďku, dvě čas, vždy stihu něco napsat dopředu, ale nějaký příběh, to mi nějak nejde - už by byl název, ale děj nechávám dozrát, nechci se seknout a stát dlouho. Ovšem do blogu zatím nic nového neplánuji. Možná si to ještě rozmyslím, pokud něco budu psát, ale nevím... nemůžu slíbit určitě.
Každopádně, je to rok, co jsem psala naposled, takže myslím, že jsem připravená na něco dalšího, ovšem dopředu nevidím - můžu jet do lázní - to bych potom stála minimálně měsíc a blog samozřejmě taky. Ale já si myslím, že bych to stihla.
Nejdřív doženu, co jsem slíbila a přidám další - minulý týden jsem se po tom, co jsem přišla od lékaře, nudila, takže jsem začala číst knihu, tu bych mohla dočíst do úterka. A spolu s Mickem Jaggerem a prvním dílem série, ji přidat do rubriky.
Nevím, kdy se sem zase podívám, vypadá to, že až v úterý. Tak se mějte a užijte si Velikonoce.
Vaše Nika

Knihomolství

15. dubna 2014 v 15:28 | Nikinka |  Téma týdne
Po dlouhé době opět mohu napsat článek na téma týdne. Knihomolství... Ano, přiznávám se, že i já mezi knihomoly patřím.
Knížku si ráda přečtu - knihy se mi líbí, miluji je. Upřímě? Za knihy hodně utrácím, je to jediná věc, za kterou jsem schpná dát tisíce. No, to si potom jistě dovedete představit, jak takový náku vypadá. Tak dvě, tři, někdy i čtyři knížky - to už tu tisícovku překročím a jsem spokojená, ovšem na dlouho to nemám.
Vždycky jsem ráda četla, ale od druhého měsíce - od února roku 2009, jsem členem Knižního klubu a z toho možná už čtvrtý rok VIP, takže mohu využívat VIP slev a vlastně i kdybych nebyla VIP, tak bych tam nakupovala, knihy jsou totiž levnější, paní prodavačky hrozně příjemné a velmi ochotné - radost tam nakupovat! Když to jde, jezdím si každý měsíc koupit alespoň jednu.
Jsem tam už stálým zákazníkem, na kterého už z dálky volají, ale jak jsem napsala, jsem velice spokojená, knihy jsou fajn a když mám možnost, koupit je levněji než v běžných knihkupectvích, je to pro mě výhodné.

U čtení si vždy odpočinu, či najdu inspiraci pro psaní - ne kopírování, jen inspiraci (rozhodně mě to neovlivňuje, jak jsem tady už četla), ač sama vím a přiznávám, že mám mnohem více zkušeností s knihami - tolik jsem toho přečetla, že už vím, co mě skutečně baví a čemu se raději vyhnu, než se psaním - to mě sice baví, ale pořád se mám co učit.
Takže pořád je pro mě lepší čtení, než psaní - tam se ještě učím a momentálně na to není tolik času, kdežto na dvě, tři stránky v knize, nebo celé kapitoly, se čas najde skoro každý večer.

Mick Jagger a Michael Jackson - zjevně se moc nemuseli!

11. dubna 2014 v 13:03
Kniha Mick, vznikla při příležitosti padesátého výročí od vzniku kapely Rolling Stones, na základě rozhovorů s přáteli, rodinou a jinými legendami v hudebním průmyslu. Sem tam se v ni Michael také objevil, ale byla to jen zmínka - pak však - o několik stránek dál, jsem se dočetla, že Michael, chtěl s Mikem nazpívat duet.
Mám celkem dvě pasáže, ale aby to dávalo smysl, trošku je rozvinu. Jedno je však jisté, ani jedna z hvězd, toho druhého nemusela.


Když teď s Jerry čekali dítě, tvrdil Mick novinářům, že s ní chce mít ještě dvě. A svatba? To asi ne. "Mám z toho klaustrofobii," řekl a dodal, že podle něj je tahle instituce "formalistickej, smluvní švindl". V sokromí nicméně připustil, že by byl ochotný se s Hallovou oženit, pokud by uzavřeli předmanželskou smlouvu. Jenže narozdíl od Biancy neměla Jerry - aspoň prozatím - chuť svoje práva na společné jmění manželů odepsat.
Mick si ve skutečnosti pohrával s myšlenkou na ukončení jiného manželství - s nakladatelstvím Atlantic Records Ahmata Erteguna - a uzavření sňatku s nabubřelým čachrářem WalteremYetnikoffem. Ten coby předseda společnosti Columbia Records (kterou později koupilo Sony) prosadil kariéru Bruce Springsteena, ale také - což bylo ze všeho nejdůležitější - památné album Michaela Jacksona z roku 1982 s názvem Thriller.
Poslední čtyři alba Rolling Stones byly sice celosvětové monstrózní hity, ale Thrilleru se ani náhodou nepřiblížily. Se semi megaúspěšnými singly, sedmatřiceti týdny na špici žebříčků a čtyřiceti miliony prodaných kopií se jednalo o zdaleka nejvydělečnější album všech dob.
Mick Jacksonovu práci respektoval. Stejně tak ale věděl, že v rukou špatné nahrávací společnosti by se s takovým kolosálním úspěchem nikdy nesetkal. Při jednáních s Yetnikoffem se Mick těšil jedinečnému, silnému postavení. Jako interpretovi se mu nikdo nevyrovnal; i dvacet let po svém setkéní s Keithem na vlakovém nástupišti pořád dokázal v srdcích roztřesených teenagerů - i jejich o generaci starších rodičů - vzbuzovat strach, lásku, vztek, odpor a vášeň. Víc než kdo jiný přispěl k tomu, že se šokování proměnilo v něco, co je šik.


Jakmile se však v newyorské nemocnici Lonex Hill dne 2. března 1984 narodila Elizabeth Scarlett Jaggerová, práce se přesunula na druho kolej. Jerry hrdě prohlásila, že miminko váží 3,7 kilogramů "má tu nejroztomilejší pusinku, přesně jako tatínek".
Zpátky v jejich novém pětipatrovém domě na West Eighty-first Street - kde na mramorové podlaze modrými písmeny skvěl nápis MICK a celou jednu stěnu pokrývala britská vlajka - dal ovšem Mick jasně najevo, že se ani v nejmenším nehodlá odteď věnovat plínkám. Dokonce Jerry ani nedovolil, aby dítě brala k nim do postele na půlnoční krmení. Z pachu mateřského mléka se Mickovi, jak tvrdil, dělalo špatně.
Když se o tyhle pikantnosti v polovině dubna podělil s Michaelem Jacksonem v jeho apartmá v hotelu Helmsley Palace, zpěváka v rukavičkách to zjevně šokovalo. Přesto s Mickem dál zoufale chtěl spolupracovat. Jackson nahrál dva duety s Jaggerovým současníkem Paulem McCartneym - "Say Say Say" a "The Girl Is Mine" - a měl dojem, že Mick by dodal na důvěryhodnosti jeho nevé sklatbě, kterou nazval "State of Shock".
Mick se nejdřív tvářil neochotně. "Máš přece svou rodinu," řekl Jacksonovi. "Nepotřebuješ mě." Michael však vtrval, a když jejich duet "State of Shock" 5. června vyšel, okamžitě vystřelil na první příčku. Jaggerovi to dodalo tolik potřebnou sebedůvěru, protože už začínal pochybovat, zda se mu podaří vybudovat si kariéru nezávisle na Stounech. Co se spolupráce samotné týkalo, ani jedna z hvězd neudělala na tu druhou zrovna velký dojem. Jackson Jaggera obviňoval, že zpívá falešně ("Jak se kdy mohl stát hvězdou?") a Mick nad Michelovým talentem mávl rukou a označil ho za "hodně povrchní - asi jako pěna na pivu".

Z knihy Mick Jagger

Tak na tohle jsem čučela s otevřenou pusou. Nemůžu soudit, kdo byl takový, nebo makový - Mick Michaela znal. Ale trošku mě mrzí, co řek Michael k Mikovi o tom, "jak se Mick mohl stát hvězdou", protože natotéž, by se mohl zeptat Mick jeho. Zase na druhou stranu je u nich znát, že se pánové moc nemuseli.
Trošku jsem z toho vycítila závist, ale Mick je přeci Mick a Michael je Michel. Oba se věnují (Michael věnoval) něčemu jinému a jejich tvorba je jiná.
Mně osobně nepřijde, že by Mick zpíval falešně, ale to je věc názoru. Stejně jako je věc vkusu to, že někdo dává přednost Michelovi, a někdo je zase fanouškem Rolling Stones.

Zdravím

7. dubna 2014 v 13:55 | Nikinka |  Novinky
Moji milí čtenáři,

opět se hlásím - sice jen na chvilku, ale přeci. Od začátku dubna jsem přidala jen jen dva články, dneska to jdu napravit. Sice nemám moc času, ale jinak se mám moc dobře - den se začíná prodlužovat, dneska máme venku pěkně, člověk toho může využít - v nejbližších dnech, bych byla ráda, kdybychom s rodinou už třeba i zkusili něco ugrilovat a posedět venku...
Chci se omluvit, že jsem té svojí aktivitě tady ještě moc nedala, ale nějak nebyl čas - do všeho se musím v poslední době nutit, protože nestíhám.
Taky se omlouvám Janičce - promiň, že se neozvu, většinou se podívám pozdě večer, slibuji, že napíšu, až to půjde. Jsem moc ráda, když napíšeš a za maily. Vždy mě potěší. Ono se mi to s tím vyřizováním, jak jsem psala trošku protáhlo - jdu až ve čtvrtek, tak snad mi paí doktorka poradí a dobře to dopadne, hned jak budu něco vědět, pošlu ti maila.
Ostatním slibuji, že něco připravím dopředu, aby tu něco bylo. Dočítám knihu, ve které jsem našla něco zajímavého, ale pak si s tím čtením dám pauzu - od konce roku, čtu jednu, pak hned další, mám nějaké v záloze, ale přece to nejde, zavalit to tady knihami.
Zatím se mějte hezky...
Vaše Nika