Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Prosinec 2013

Co vás čeká příští rok?

30. prosince 2013 v 8:35 | Nikinka |  Novinky
V první řadě, bych chtěla poděkovat všem, kteří letos můj blog navštívili, mým SB, za komentáře, za to, že jste blog také navštěvovali, snad se rádi vraceli...
Tento rok, byl pro mě dost náročný, a i když nebyl místy tak úplně nejlepší, věřím, že přijdou lepší dny. Rok 2013, vypadal ze začátku, jako by ta třináctka vůbec nebyla - věřila jsem tomu, že to bude dobrý rok, i když je to třináctka. Ale brzy jsem pochopila, že zas tak úplně perfektní, to asi nebude! A bylo hůř - poslední čtyři měsíce, bych vymazala! A když to vezmu celkově, rok 2013, mi přinesl víc smutku a slz, než radosti a smíchu. Proto jsem ráda, že za tím vším, budu moci udělat tlustou čáru a budu doufat, že následující rok, bude lepší.
Co se blogu týče, asi to nebude tak slavné a já budu muset opět články omezit, ale povídka bude pokračovat. A co se ostatních článků týče, budu se snažit, aby tu bylo vždy na co dívat.
Doufám, že se tady přiští rok sejdeme, že spolu budeme lépe vycházet - někteří mě dost zklamali, ale smířila jsem se s tím, že každý člověk je jiný. Ale co se blogu týče - někdy je vidět, že spolu nesdílíme názory a já se přiznám, že někdy taky nesouhlasím, ale nevidím důvod, proč bychom se kvůli tomu měli dohadovat! Můj pohled je jiný, Váš taky a celkově každý máme svůj názor, který bychom měli respektovat. Doufám, že můj blog bude fungovat i po příběhu, který právě čtete - když ne, začnu znovu, někde jinde, s jiným tématem a možná to bude pro mne mnohem lepší, zábavnější. Přeci jen, mám tady kamarády, za které jsem ráda, ale jsou tady i tací, kteří mi hodně ublížili.
Blog mi zatím dělá jen radost, tak doufám, že to tak bude i dál, že nebudu nucena, zrušit jej. Ještě jednou, děkuji za to, že můj blog navštěvujete, jsem za to moc ráda.... Doufejme, že rok 2014, se nám všem vydaří podle našich představ. To Vám ze srdce přeji. Tak tedy v příštím roce ahoj!
Vaše Nika

V tomto roce naposled

30. prosince 2013 v 8:30 | Nikinka |  Novinky
V tomto roce, dnes do svého blogu, píši naposled.
Zítra máme Silvestr, čeká nás poslední den v roce 2013.
Do Nového roku 2014, Vám všem přeji mnoho úspěchu, klidu, pohody, zdraví, štěstí, lásky a co nejméně starostí.


Veselé Vánoce a šťastný Nový rok!

23. prosince 2013 v 8:30 | Nikinka |  Novinky
Už nadešel
nádherný vánoční čas
a kouzlo Vánoc
je všude kolem nás...

Tak oslavte tento
svátek spolu,
s radostí a úsměvem
u štědrovečerního stolu!

Báječné Vánoce
plné nádherných
dárečků přeje Nikola

XVII. Kapitola

22. prosince 2013 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Cesty osudu
V následujících kapitolách, děj pomalinku, začnu rozsekávat - příjemné a hezké to pro Vás asi nebude, ale věřte, že já s tím měla taky dost velký problém - takové kapitoly, kde se mele, mele dokola, nesnáším, ale v tomto případě, mi nezbylo nic jiného. Až je mi líto, že to má být jinak a bude…


XVII. Kapitola



Když se druhý den ráno probudila, strašně ji bolela hlava - ten bolehlav dneska, si měla včera pořádně rozmyslet. Představa že za chvilku musí do práce? Bylo jí zle - dneska tam jen tak nedoleze.
Z postele vstala celá rozlámaná, vlasy rozježené na všechny strany - doslova a do písmene jako strašák do zelí. A ta hlava… To zase bude dneska den - kdyby jen tou bolestí hlavy. Měla pocit, že co do sebe dostane, z ní půjde hned ven.
Chtěla posbírat rozházené věci po zemi, ale jak se shýbla, zatočila se ji hlava a udělalo zle… Rychle tedy běžela do koupelny a poté se osprchovala….

Mezi tou dobou Kate, která měla dost starostí sama se sebou, připravovala Mary snídani…
"Už vstala?" otázal se Brian. "Ta bude mít dneska den," dodal.
"To nevím, ale už by měla - ať nepřijde pozdě. Snad jí není po včerejšku moc špatně…"
"Tím bych si byl zcela jist, že jí blbě je a to pořádně! Pila jako duha! Lila to do sebe jako vodu - jako kdyby pila na žal…"
"Asi se jí stýská po Malcolmovi - ten je teď kdoví, kde."
"A taky za to může ten její šéf," dodal Brian. "Byl celou dobu s ní a vůbec ji nebrzdil, tak -"
V ten moment, vešla Mary.
"Jak ti je?" zeptala se Katherine. "Byl by lepší čaj, nebo káva?"
"Ani jedno, ani druhé," odvětila. "Je mi tak blbě, jako nikdy," přiznala. "Už jsem skončila i na záchodě… jakožto, že jsem tam mohla rovnou nocovat, jelikož jsem tam běhala celou noc!" postěžovala si.
"Nemáš tolik pít!" na to Kate.
"A co se dělá na akcích - chlastá! Já nejsem v jináči, takže jsem mohla."
Kate to trošku naštvalo a tak na Mary spustila: "To je sice pravda, drahá sestřičko, ale dnes je pátek, pokud nevíš, takže musíš pracovat! Včera jsi si s tím tvým šéfem začala tykat, tak mu laskavě zavolej, jestliže dnes nemáš na to, abys došla do kanceláře."
"Ano, mami." Odvětila. "Stejně si myslím, že taky nedorazí…"
"Měl by, nebo by příště měl znát míru - ostatně to ty taky."
"Nejsi moje matka, abys mi tady dávala kázání! Jsem už dospělá, jestli sis nevšimla! A pokud jde o to, že jsem se opila - snad se můžu taky trochu bavit, když mě Jack nedovolil jet do Paříže s Malcolmem, který se tam musí mít taky dobře…"
Katherine pochopila, že nemá cenu do sestry rýt - ona má svojí hlavu a když už si ji postaví, nehne s ní nikdo - asi to udělala natruc.
"Dobře, nechám tě v klidu najíst - pokud něco sníš, a až budeš v pohodě, přijď za mnou na terasu - trošku si popovídáme, ano?"
Mary nevěděla, o čem si chce Kate povídat - popravdě dneska na to neměla ani náladu - přemýšlet a vůbec - povídat si. Ale na druhou stranu věděla, že když se takhle tváří, chce ji zase promlouvat do duše… "Jo, dojdu za tebou… Ale nejdřív se dám trochu do gala."
"Fajn, čekám tě," řekla Kate a spokojeně si pohladila bříško.

Když do hodiny a půl, došla na tu terasu jak slíbila, Katherine si četla knížku a chvilku trvalo, než si Mary vůbec všimla…. "Posaď se, prosím," vybídla ji.
Mary tak poslušně učinila. "O čem jsi se mnou chtěla mluvit?" zeptala se. Neměla totiž nejmenší tušení.
"Chtěla jsem si s tebou vážně promluvit, ale teď vím, že to 'vážně', myslím skutečně vážně." Jak vážně mluvila, tak i vypadala.
"O čem?"
"O včerejšku."
"O včerejšku?" zopakovala Mary.
"Ano, o včerejšku."
"A proč, já nemám žádné okno, všechno si pamatuji a nic jsem neprovedla…" bránila se.
"Zatím, Mary, zatím."
"Co myslíš tím 'zatím'?"
Kate teď netušila, jestli je Mary skutečně tak nechápavá, nebo to jen dělá… "Moc dobře jsem viděla, jak se k tobě Jack měl. A tys… tobě to nevadilo!"
"Katherine, proboha!"
"Vzpamatuj se, Mary! Jack, je hajzl, včera mu šlo jen o to, aby tě dostal do postele!"
"Cože?! To je směšné! Kdes na to proboha přišla?!"
"To, jak se k tobě teď chová - je to hra! Nedařilo se mu jednou, vyjde mu to podruhé!"
Tak to bylo na Mary moc. Věděla, vždycky věděla, že to s ní Kate myslí dobře, ale už není dítě - je dospělá a za to, co dělá, si zodpovídá sama! Nenechá si do toho nikým mluvit - dokonce ani svou sestrou ne! Ona se přeci taky Katherine do ničeho neplete, tak proč by to měla dělat Kate jí? "Nestarej se o mně, Kate. Teď by ses měla starat hlavně sama o sebe."
"Malcolm, je hodný chlap. Tohle si od tebe nezaslouží!"
"Co do toho pleteš Malcolma? Ten s tím nemá nic společného!" rozčilovala se Mary. "Nic ti do toho není, Kate!!"
"Mně jde jen o Malcolma! Ty si dělej, co chceš, ale v tom případě, ho netahej za nos! On je tak daleko a ty jsi tady - Jack taky! Copak jsi zapomněla, k čemu málem došlo před dvěmi měsíci? O tom ani neví!"
"Málem! Málem! Neví a ani se to nedozví!"
"Ale on je v Paříží, miluje tě, píše ti o tom, jak se těší, až budete spolu… jak tě má rád! On se beztak nemůže dočkat, až se zase uvidíte…" Jak hluboce se Katherine mýlila, ale to chtělo čas, aby na to přišla…
"Kate, jen jsme si zatancovali - nic víc, v tom není. A ani nebude! Já miluji Malcolma. Sakra, proč ti to vůbec říkám, když ty to moc dobře víš? Já ho miluji a těším se, až budeme zase spolu! Chybí mi, víš. Moc mi chybí."
"Včera to tak nevypadalo, protože jsem viděla, co Jack… A tys byla v pohodě!"
"Změnil se. Je to zase ten šéf, co byl dřím…"
"Nebuď naivní, Mary." Kate si to rozhodně nemyslela. Cítila z toho něco, co v závěru nebylo nic z toho, co si myslela Mary. Kate si přála, aby to Mary konečně došlo. Snaha byla marná…
"Myslím, že teď jsi mě dočista probrala, Kate. Takže jsem vystřízlivěla! Jdu raději do práce, než se tady zase pořádně pohádáme, protože buďme upřímné obě - tys mohla být včera taky trošku milejší."
"Já?!" odfrkla si Kate dotčeně. "Tak a milejší?"
"Jo, ty."
"A na koho jako? Myslíš na něj? Nikdy!"
"Jak chceš," vzdychla Mary.
"Já jsem totiž tady asi jediná, kdo má oči otevřené víš? Měla bys taky, sestřičko," radila Kate.
"Myslím, že si dokážu poradit i bez tebe, Kate," odsekla Mary a dál se o tom se svou sestrou nehodlala bavit.


Moji milí čtenáři, na další kapitolu, se můžete těšit po svátcích - tedy 2.1.2014. Krásné Vánoce a šťastný Nový rok všem!

Vaše Nika

XVI. Kapitola

19. prosince 2013 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Cesty osudu

XVI. Kapitola



Večírek, už se pomalu rozjížděl, když Mary, Jack, Brian, i Kate, také konečně dorazili.
"Jdu nám najít místa," oznámil Jack. "Budeme sedět společně, ne?"
Kate jen vdychla. A Mary na ni protočila oči, potom se obrátila k Jackovi, a s úsměvem řekla: "Jistě."
"Tak fajn." Po těchto slovech, jim zmizel z dohledu a zbytek, šel pomalu za ním.
"Mary, sorry, ale já si nemyslím, že tohle byl ten nejlepší nápad…" přiznala Katherine.
Mary, to musela také uznat - Kate, bude mít asi dnes večer malinko problém vydržet ve společnosti Jacka. Snad tu situaci zachrání Brian…. Ten se taky za chvíli ozval: "Pokud chceš, miláčku, můžeme odejít hned, nebo tady nemusíme být dlouho…"
Tak tohle se Mary nezamlouvalo. Pozvala je a oni teď odejdou? Tak to ne. To se přeci ani nesluší… Co by řekla Jackovi? "Moment, snad mě tu s ním nenecháte samotnou?!"
"Promiň, švagrová, ale měla jsi letět do Paříže."
"Dovol, abych ti připomněla, že můj šéf nechtěl, abych letěla do Paříže… Zakázal mi to."
Ještě lepší, pomyslila si. Teď se tady ještě pohádají? "Prosím vás, zkuste to oba vydržet alespoň dvě, tři hodiny - bylo by to trapné!"
"Dobře, ale jen kvůli tobě," souhlasili oba...

"Tak tady je volno… Sakra, netušil jsem, že přijde tolik lidí… Loni to většina odřekla." Vypadalo to, že je Jack příjemně překvapen.
Mary se modlila, aby k tomu Kate něco neřekla, ale bylo to zbytečné…
"To bude asi tím, že loni, se to s vámi asi moc vydržet nedalo! Měl byste na sobě trochu zapracovat, pak vás i lidi, budou mít raději, Jacku…"
Mary cosi procedila mezi zuby, Kate na to: "Pohoda, to ještě nic není, pokud se tady pán, k tobě nebude chvat slušně, pak ještě uvidí!"
To už se do toho přidal i Brian: "Katherine, prosím!" krotil svou manželku.
"Zajímalo by mě, co mi řeknete, až budete mít trochu vypito, Kate."
"Já pít nebudu, jestli jste si nevšiml… pít nemohu."
Jack se omluvil - to bylo od něj nehezké. "Promiňte," řekl.
Ještě chvilku, bylo dusno, později se to uklidnilo a nakonec se zdálo, že se všichni u jejich stolu dobře baví - Mary mohla být klidná a konečně si oddychnout…

"Zatančíte si se mnou?" zeptal se Jack Mary, když hráli baladu od Elvise Presleyho Love Me Tender.
"Ráda," řekla.
Jack ji tedy pomohl vstát a pak se společně ploužili v pomalém rytmu tance… Jack do toho pobrukoval slova písně Mary do ouška… Love me tender, love me long… (Miluj mě něžně, miluj mě dlouho). Někomu by to mohlo přijít romantické, ale Mary rozhodně ne, jen to brala - přeci jen, Jack už trochu popíjel a alkohol už byl malinko znát.
"Máte ráda Presleyho?"
"Není špatný, zrovna tahle píseň se mi líbí…"
"Ale?"
"…ale jinak mám raději spíše tvrdší hudbu, jestli mi rozumíte?"
"Rozumím, taky se mi líbí, ale není to můj šálek kávy…"
"Rozumím," zopakovala. Pak už oba mlčeli, jen tancovali… A po tanci, si užili zbytek večera.
Nakonec Mary, přespala u Kate… Taky měla trošku vypito a bylo to dost na to, aby Katherine usoudila, že bude lepší, když zůstane u ní…

XV. Kapitola

17. prosince 2013 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Cesty osudu

XV. Kapitola



Po práci, Mary přijala Jackovo pozvání na kávu, při které si docela příjemně popovídali. Potom mu tedy ještě jednou slíbila, že sestře a švagrovi o večírku řekne a rozhodla se, udělat to hned…

"Čau Mary, co ty tady hned po práci?"
"Jdeme na nákupy?" zeptala se ve dveřích s úsměvem.
"Můžeme," souhlasila, "ale nevím, co chceš proboha nakupovat."
"Potřebuji nové společenské večerní šaty."
"Kampak se chystáš? Jo… Promiň, pojď dál a posaď se, udělám ti kafe."
Šla, ale kávu nechtěla, řekla jen: "Díky, kávu nechci, měla jsem."
"S kým?" vyzvídala Katherine.
"Se svým šéfem. Před chvílí," na to Mary.
"Ty s ním kafíčkuješ, když taky Malcolm není?!"
"Jedno kafe, Kate. Jen jedno. Nic víc, v tom nehledej."
Kate stejně nevěřila. "Nechtěj mi napovídat, že je to zas ten starý Jack! Tohle ti nesežeru, drahoušku! Ne potom, co se málem stalo."
"Ty, by ses rozhodně neměla rozčilovat, drahoušku!" Upozornila. "Mysli taky trochu na to malé."
"Posaď se konečně. Znervózňuje mě, když stojíš."
Tak se Mary posadila a znovu se zeptala: "Půjdeš se mnou koupit ty šaty?"
"Ještě jsi mi neřekla, nač je tak rychle sháníš?"
"Na firemní večírek. Dnes večer. Jo a mimochodem… Ty i Brian, jste zváni."
"To nás jako pozval on?"
"Jo, tedy původně jsem chtěla pozvat já Briana - neměla jsem partnera…"
"A teď už ho máš? Snad ne toho, toho -"
"Ano. Já věřím, že se změnil, Kate… Mimo to, má teď nějaké osobní problémy, snažím se ho pochopit."
"Vždy svatá Mary! Svoje problémy, si do práce tahat nemá! Co vy s tím jako máte dělat? Navíc, nezapomínej, co ti málem udělal! Malcolm, by mu za to rozbil hubu, to si piš!"
"Nebo by mě vyhodil, nezapomínej, že by to ještě tenkrát, Jack mohl klidně otočit, Kate."
"Ale prosím tě, nedělej z Malcolma takovou semetriku."
"Ale jo, jo, promiň."
Malcolm, byl vždy dobrák, který by se pro Mary rozdal, pro ni i pro druhé. Byl to takový dobrák, který by snad nikdy nikomu neublížil. Ať už by to bylo jakkoli, ale to Mary ještě netušila, co se stane… S čím se jí Malcolm bude chtít svěřit - jaké "překvapení", chystá…
"Tak půjdete tedy taky, nebo budete sedět doma jako dvě pecky?"
"Když jdeš taky, půjdeme s tebou, i když tohle břicho…" pohladila si ho, "s ním, už začíná být všechno namáhavé a obtížné."
"No jo, už z tebe začíná být pěkný balón, těhulko," odvětila Mary s úsměvem. "Pokud se necítíš…"
"Ne, to je v pohodě - Brian bude jistě rád, že se bude moci vystrojit do společnosti."
"A my si něco taky koupíme."
"Nedáme si před tím třeba byť jen trošku čaje, když nechceš kafe?" nabídla sestře Katherine.
"Tak dobře," souhlasila a šla Kate pomoct.

Když vyrazily na nákupy, každou chvíli jedna jak druhá, sledovala hodinky - musejí to stihnout, musí se obléci, učesat, nalíčit… Takové věci, ženě zaberou spoustu času, jestliže chce vypadat dobře.
Obě si koupily dlouhou večerní róbu. Doplnily k šatům i šperky, boty a kabelky. Doma měly obě dostatek času, připravit se.
Mary, byla krásná, štíhlá, vysoká bruneta… Její sestra ji to tak trošku záviděla, po dětech, takhle dobře nikdy vypadat nebude. Když by ji ohodnotila celkově: velké hnědé oči, malý nosík, smyslné rty, štíhlá, vysoká… Ta její štíhlost - o tom si Kate už může nechat leda zdát. Pro ní byla její sestra teď značka ideální ženská pro chlapa. Ona se navždycky zavře doma u plotny… a ke starostem o děti…
"Sekne ti to," řekla nakonec. "Jen aby po dnešním večeru, neměl Malcolm soka!"
"Toho bych se nebála, já totiž patřím jen jemu. Žádný jiný chlap, mě nezajímá…"
"No, ale chlapi, mají oči a vidí, sestřičko. Takže tomu, že si tě někdo stoprocentně všimne, nezabráníš."
"Vždyť ty jsi taky hezká, dokonalá ženská. Brian, na tobě oči nechá… Jen škoda, že já tu nemám svého Malcolma," posteskla si.
Místo něj, jde na večírek s Jackem…

XIV. Kapitola

15. prosince 2013 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Cesty osudu
Dnešní kapitolu, jsem rozdělila na tři části, aby to na Vás nebylo moc dlouhé. Tohle je první část, další dvě, se budou počítat jako jednotlivá kapitola...


XIV. Kapitola



"Dobré ráno," pozdravila Mary Jacka. Bylo to poprvé od doby, co se v jejích očích nezachoval právě nejlíp.
"Dobré i vám, slečno Bertisonová," odvětil zdvořile. "Jak se připravujete na dnešní večer?" zeptal se po chvíli.
Dnešní večer? Ach ano! Mary by málem zapomněla! "No… popravdě nevím, zda je dobrý nápad jít, šéfe." Večer, se totiž má konat firemní večírek. Mary nemá Malcolma - když není Malcolm, není ani doprovod.
"Proč by nebyl?" zajímalo Jacka.
"No, ono se tam přeci jde ve dvojici ne? Malcolm, je v Paříži, zapomněl jste?"
"Aha. Tak v tom je problém. Podívejte, Mary, několikrát jsem se vám omluvil za to, co se stalo… A rád bych, kdybych vás dnes mohl doprovodit já - čistě profesionálně a čistě přátelsky - mojí manželku nikdy tyhle akce nebavily - takže taky nemám koho bych si vzal jako doprovod."
Jack se v poslední době dost změnil - uvědomil si, jak nevhodně se někdy chová, a začal sekat latinu. Ovšem zapomněl Mary říct, že z části mají vinu na jeho náladě i hádky s jeho manželkou… Ať je jaký je, teď je dost špatný z toho, co se kolem něj děje…
Mary se tedy taky rozhodla pro profesionální a přátelský přístup k Jackovi. S úsměvem řekla: "Pokud je to pro vás tak důležité, půjdu s vámi. I když musím přiznat, že když jste o tom teď mluvil, napadlo mě, s kým bych šla…"
Jack se podivil. "Mohu vědět, s kým?"
"Se svým švagrem… Tedy oficiálně to ještě není můj švagr, ale občas se tak oslovíme - znáte to, když máte s někým tak dlouhý vztah jako právě já s Malcolmem, pak berete jeho rodinu už jako tu vlastní. Takže jsem přemýšlela, že bych pozvala a zároveň poprosila Briana…"
"A není jeho manželka už půl roku těhotná? Já jen že v tom případě, by chtěl být hlavně s vaší sestrou, ne?"
"To ano, ale on se od ní snad na chvilku hne. Tedy máte i pravdu - hlídá každý její krok. Ona totiž sestra to miminko hrozně chtěla… Tudíž má Brian strach, aby byl nablízku, kdyby Katherine něco potřebovala…"
Jack na to přikývl, jako že chápe. Moc dobře totiž věděl, jaké to je, chtít dítě a nemít ho. Jeho manželka taky dlouho nemohla otěhotnět - jejich první dítě, bylo jak se říká "vymodlené".
"Když byly vztahy mezi námi dvěma ještě dobré, vyprávěl jsem vám o své rodině, takže teď jistě víte, že vaší situaci v rodině, chápu," řekl.
Mary přikývla. "Jistě, pane, pamatuji si, co jste mi vyprávěl. Ale nakonec to dobře dopadlo, máte šťastnou rodinu, manželku…"
"Vidíte a hroutí se to jako domeček z karet!"
"Musíte si s manželkou promluvit, přeci jen tak nezahodíte tolik let spokojeného manželství. Ale taky - s odpuštěním - musíte pro to něco udělat i vy sám, Jacku," řekla.
"To je poprvé, co jste mě oslovila jménem, Mary," usmál se. Tentokrát to byl milý úsměv.
"Musíte se změnit." Dodala. "A teď už bychom se oba měli pustit do práce, jinak dnes nic neuděláme."
"S vámi se mi tak hezky povídá, Mary. Klidně bych to vydržel celý den. Mohl bych vás před tím večírkem pozvat na kávu? A víte, co, pozvěte toho švagra i sestru taky, sice je to firemní večírek, ale myslím, že by to problém nebyl…"
Mary už viděla, jak Kate souhlasí s večírkem sestřina šéfa, ale za to, že se zeptá, nic nedá. "Zkusím se zeptat," slíbila.
"Udělala byste mi radost, Mary," usmál se Jack.
"Pusťme se do práce," navrhla.
"Ať se dílo daří," řekl.
"Taktéž," odvětila.
Zdá se, že se Jack změnil. Už to byl zase ten Jack, se kterým tady, na tomto místě, dělala pohovor, už to byl zase ten veselý a sympatický Jack, který ji tehdy přijímal… Jen aby mu to vydrželo.

XIII. Kapitola

12. prosince 2013 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Cesty osudu
Kratší kapitola, ale snad se Vám i přesto bude líbit. Co se těch dopisů týče, zřejmě se v povídce objeví pouze jen tyto, na tohle moc nejsem, takže se pravděpodobně budu muset rozepsat, pokud bych se rozhodla pro více dopisů, anebo je raději z povídky úplně vynechám…



XIII. Kapitola



Mary se těšila na první Malcolmův dopis, ale dlouho žádný nepřicházel. Žádné zprávy o něm týdny neměla - začínala se bát, jestli se něco nestalo… Neměla od něj žádný E-mail, ani žádnou jinou zprávu, dopis… Zkrátka nic. Týdny o něm nevěděla, a to ji trápilo nejvíce - to, že neví, zda je v pořádku.
Aby ty dny, kdy očekávala první zprávy, nějak přečkala, hodně pracovala jak ve své kanceláři, tak doma většinou dlouho do noci… Ve volném čase, se scházela se svou sestrou… Byla ráda za to, že se Kate tak daří, že se má dobře ona, i to její zatím nenarozené miminko. Byla rozhodnutá, že po dobu, co bude Mal v Paříži, sestře pomůže se vším, co bude potřeba.

"Už se ozval?" zeptala se Kate své sestry.
"Ještě ne, ale doufám, že brzy ano," odvětila Mary a napila se kávy, kterou ji Kate udělala.
"Snad ano, taky doufám."
"A jak se máš ty, co to vaše prtě?"
"Mám se dobře a myslím, že to malé taky… Když jsem byla na poslední kontrole, bylo prý vše tak jak má…"
Alespoň v tom se Mary ulevilo. Kate miminko dlouho chtěla, takže byla ráda, že když už se ho konečně dočkala, je vše tak, jak má být.
V poslední době, si víc a víc uvědomovala, že ta Malcolmova cesta, byla možná špatný nápad - na jednu stranu mu to moc přála, ale na druhou se teď cítila hrozně, když o něm nic neví - sedí si tu klidně s Kate, zatímco s Malcolmem se děje kdovíco. "Mám o něj trošku strach," přiznala nakonec sestře. "Už je to měsíc, co se neozval."
"Mary, myslím, že můžeš být klidná," na to Kate, "ono to určitě nějakou dobu trvá, než se sem dostane dopis, pokud se rozhodl, psát ti dopisy…"
"Asi máš pravdu," uznala Mary nakonec a dál už se v tom nevrtala… Rozhodla se, že počká.

Za pár dní na to, přišel Mary první dopis. Byl od Malcolma. Jakou radost měla, když se začetla do prvních řádků:


Má nejdražší,

konečně jsem se dostal k prvním řádkům dopisu pro Tebe. Moc rád bych se omluvil, že jsem nenapsal dříve… Měl jsem spoustu práce, musel jsem se tady trošku zabydlet… Doufám, že se máš dobře a že je u nás doma vše v pořádku. Tady je krásné slunečné počasí - jen škoda, že tady nemůžeš být se mnou, má drahá - Paříž je opravdu krásná!
Moc rád se jí procházím, když mám chvilku času a lituji toho, že se nemůžeme procházet společně. Chybíš mi tady, Mary. Často na Tebe myslím a ptám se, jak se Ti asi daří?
Vím, že teď to nebylo možné, ale až to jednou půjde, slibuji Ti, že si sem zajedeme spolu. Ale zpět k Tobě. Jak se máš, copak celé dny beze mne děláš? Jak se má Kate? Je všechno v pořádku? Přemýšlel jsem, že bych jim poslal alespoň pozdrav, nebo si společně přečtěte mé dopisy, které Ti budu posílat…
Dnes už musím, drahá Mary končit, ale brzy Ti zase napíši…
S láskou Malcolm


I to málo, co napsal, udělalo Mary radost. Byla ráda, že je v pořádku. I když neměl čas se více rozepsat, věřila, že jeho příští dopis, bude sdílnější…
Musela sice také do práce, ale přesto o sobě chtěla dát také vědět alespoň krátkým lístkem.


Má lásko,

také mi scházíš. Mrzí mě stejně jako Tebe a možná ještě víc, že nemohu být s Tebou, ale přesto - jak jsem slíbila - budu čekat na každičký Tvůj dopis.
Mám se dobře a teď, když jsem četla Tvůj dopis, jsem klidnější - vím, že jsi v pořádku, vím, že už se o Tebe nemusím tolik bát... Moc ráda s Tebou do té Paříže někdy poletím…
Kate se daří dobře, miminko je v pořádku, ona šťastná - co víc si přát? Tvůj pozdrav, jí i Brianovi, udělá jistě radost.
Teď se chystám do práce a doufám, že mi to rychleji uteče. Ty si to užij a neměj strach o nás - my to tady zatím zvládáme, vše je v naprostém pořádku.
Brzy Ti zase napíši.
Mary

XII. Kapitola

10. prosince 2013 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Cesty osudu

XII. Kapitola



"Vyhodila jsem ho ze své kanceláře." Oznámila Mary své sestře, když si spolu opět jedno odpoledne vyrazily. Tentokrát na nákupy… "Chápeš to? Já jsem vyhodila šéfa… Vždycky jsem si myslela, že si na něj neodvážím otevřít pusu…"
"Jo tak. Já myslela, žes vyhodila Mala." Ulevilo se Kate.
Ježíši, jak jen ji to mohlo napadnout? "Malcolma ne, toho bych nemohla vyhodit. To on spíše mě, než já jeho, kdyby se dozvěděl, že -"
"Panebože, Mary! Vzpamatuj se! Kam by tě vyháněl? Sama víš, že jsi nic neudělala a ani sis nezačala! To on, on si začal!"
Mary uznala, že s tímto tématem, dá pokoj alespoň pro dnešek sobě, i sestře. "Máš pravdu, necháme toho, ano?"
"Stejně by mě zajímalo, proč bys mu to chtěla říct? Vždyť ty jsi opravdu nic neprovedla."
"Protože mám strach," přiznala Mary. "Co když mu to řekne on? Já nechci, aby nám zničil náš pěkný vztah." Netušila však, co se stane, a že se něco může pokazit za jiných okolností…
Na nic takového dopředu myslet ani nemohla. Nyní totiž byla v situaci, kdy bylo všechno - tedy skoro všechno tak, jak to bývalo i normálně.
Procházely se spolu po obchodech a dál už mluvily jen o veselých věcech. Kate konečně Mary pověděla tu radostnou novinu, když společně seděly a jedly zákusek, popíjely kávu, a příjemně si povídaly.
"Budeš teta, Mary."
"No, ještě že zatím nejsem babička Mary," zasmála se. "Mám to chápat tak, že jsi…"
"Ano, Mary, jsem. Konečně jsem… Jsem těhotná," vypískla radostí.
Mary měla ohromnou radost. Tomu říkala skvělá zpráva! "To mám radost, sestřičko. Opravdu, opravdu moc velkou radost! Gratuluji! To je báječné!"
"Že jo? Já tomu sama ještě nevěřím, nemůžu tomu uvěřit… Mary, to je tak skvělý pocit! Jsem tak šťastná…"
Mary své sestře věřila. Ona by byla také šťastná…

Dny plynuly. Malcolm měl už jen pár dní do odletu - Paříš na něj čekala a on už se viděl v letadle, v samotné Paříži… "Budu ti psát, Mary," řekl. "Napíšu ti o všem, pravidelně. I když dopisy budou chodit se zpožděním."
"A já se budu těšit na každý tvůj dopis…"
Tu noc, se spolu milovali. Chtěli si užít jeden druhého a jejich poslední společné chvíle, protože věděli, že než se spolu zase setkají, bude to pár měsíců trvat…
"Miluji tě," zašeptala Mary a políbila mu rameno.
"Taktéž," políbil ji také.
"Než odjedeš, chtěla bych ti něco říct."
"Copak?"
"Kate mi dnes oznámila, že s Brianem očekávají narození miminka…"
"Tak přeci jen se na ně štěstí usmálo," řekl na to, a dodal: "alespoň teď budu klidnější - sestru máš doma, nechávám tě v dobrých rukou." Usmál se. Po pár minutách oba usnuli…

Ráno se Mary naposledy s Malcolmem nasnídala, vyprovodila jej na letiště.
Když se loučili, moc veselo, jí nebylo. Měla co dělat, aby se nerozplakala - Mal, jí bude scházet…
"Měj se tady krásně, pozdravuj doma - a nezapomeň, budu ti psát. Často. Tak alespoň budeme stále spojení těmi dopisy a za půl roku, se šťastně shledáme. Miluji tě," zněla jeho slova na rozloučenou.
To už se Mary slzám nedokázala bránit… "Já tebe také," zašeptala a políbila jej.

XI. Kapitola

8. prosince 2013 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Cesty osudu

XI. Kapitola



V pondělí ráno, se Mary moc do práce nechtělo. Předchozí noc dokonce nemohla ani spát, a celý nedělní večer za to moc nestál. Už se začínala připravovat na pondělí a moc velkou radost z toho, že zase uvidí Jacka neměla. A kdo by taky měl, kdyby to byl stejný šéf jako ten její? Nejspíš nikdo.
Vstala a zamířila do koupelny. Za chvilku, se přidal Malcolml, který se chtěl také "vykoupat". Bylo to celkem příjemné ráno, než měla jít zase do práce… Sprcha Mary uvolnila a tak trošku povzbudila do dalšího dne. A že jí u toho asistuje Malcolm - s tím neměla žádný problém.
U snídaně, vypadal odpočatě, vesele - přitrouble se usmíval - jako puberťák, který se právě zamiloval. Ne tak Mary. Ta seděla jako hromádka neštěstí…
"Copak? Udělal jsem něco špatně?" zajímalo Malcolma.
"Ne, ty ne, ty jsi úžasný! Děkuji, děkuji, že mě umíš udělat šťastnou i ve chvílích, kdy já pochybuji, že se to někomu podaří…" řekla. Tedy jestli se správně pochopili - jestli myslel koupelnu, sprchu - tam se nestalo nic, co by mělo Mary ubrat na náladě.
"To jsem rád, ale přesto vypadáš smutně. Děje se něco?"
"Dala bych nevím co za to, abych dneska nemusela do práce," přiznala. "Jestli umíš zařídit i tohle potěšení pro mě, prosím, máš možnost."
"Bohužel, tohle neumím, ale rád bych uměl - tvého otravného šéfa, bych klidně odstřelil třeba na Mars."
I když Mary do smíchu moc nebylo, přeci jen se pousmála. "Tak to by bylo perfektní!" odvětila.
Malcolm, šel připravit snídani a kávu… Mary si žádala pořádně silnou a k snídani něco moc dobrého. Co by Mal pro svou milou neudělal? Kdyby to šlo, snesl by jí modré z nebe. "Tak, tady to je - pořádná káva a něco sladkého - to je dobré na nervy, drahoušku."
Mary se pořádně najedla, kdyby tady Malcolm nebyl, určitě by se odbyla jen rychlou snídaní, aby se neřeklo, že nejedla vůbec… "Malcolme, můžu se tě na něco zeptat?" řekla po chvilce.
"Ale jistě," svolil. "S čím ti mohu být nápomocen?"
"Nemluvil jsi náhodou někdy minulý týden s Brianem?" zajímala se.
"Mluvil, proč? Už jsou doma…" oznámil.
"Ano, to vím. Vím, že jsou doma. Neříkal ti nic?"
Malcolm nechápal. Zavrtěl hlavou a odvětil: "Nic takového, jen to, že přiletěli v noci a že už jsou tedy doma… že nás rádi uvidí… a však to znáš…"
Mary tedy nakonec usoudila, že se nic neděje. Na druhou stranu… proč by jinak Kate mluvila o nějakém překvapení, o novince? "Kate říkala, že mají nějakou novinku… Prý to zavolala už i mámě," vyslovila svou myšlenku nahlas. "Ale prý jen zavolala, nechce z toho dělat nějakou estrádu," dodala.
"Mary, já opravdu nevím. Bratr, mi nic zvláštního neříkal," uvažoval nakonec i Malcolm. Co jen to ti dva mají za tajemství, že o něm nemůžou mluvit hned?
"Tak… Já už půjdu," rozloučila se Mary a vstala od stolu. "Umyješ nádobí, miláčku?" poprosila.
"Ty už musíš, broučku? Jo, umyji, nestarej se, nech to na mně," odvětil s naprostým klidem. Cožpak neumí umýt nádobí? Když si s tím poradí ženská, dokáže to i chlap. Ale nepopíral, že by se jim nehodila myčka…
"Jo. Už musím, aby Jack neměl kázání o pozdních příchodech." Dala mu pusu na tvář. "Tak se tu měj krásně, uvidíme se večer," rozloučila se…

Ve své kanceláři, si před prací, chtěla ještě vyřídit jeden hovor. Věděla však, že nemůže. Z části proto, že Jack si to nepřál, a také proto, že je právě ve dveřích své kanceláře a mlčky ji pozoruje…
"Přejete si?" řekla, když se obrátila jeho směrem.
"Nic zvláštního," řekl, "jen jak sis jistě sama všimla, přidal jsem ti tady další práci k té, kterou jsi posledně nestihla! Měla bys víc hejbnout kostrou, Mary…"
Kdybys mě nerušil, byla bych hotová hned! Nahlas to však neřekla. "Omlouvám se, dodělám všechno, co jsem nestihla a všechnu ostatní práci," řekla.
"Tak se mi to líbí - opět z nás můžou být kamarádi," řekl s úsměvem.
S tebou, já nikdy kamarádka nebudu! "Je to všechno?"
"Skoro."
"Copak ještě máte na srdci, pane?"
"Kdy jede ten tvůj do té Paříže?"
"Co vás to zajímá? Vy jste si to snad rozmyslel, pane? O tom pochybuji! A nevím, kolikrát jsem vám už řekla, že si nepřeji, aby jste mi tykal! Já nejsem žádná vaše kamarádka! Jsem vaše asistentka. Pouze asistentka! Jako každý jiný, byste si měl ke svým zaměstnancům držet jen pracovní přístup, ne se se mnou bavit jako s kamarádkou - protože my dva, nikdy kamarádi nebudeme a po tom, co se stalo ve vaší kanceláři, už vůbec ne, rozumíte?!" svým posledním slovům, Mary dala zvláštní důraz, aby to Jack jaksepatří pochopil.
U něj se však zdálo, že to nepochopil vůbec. "Tohle se mi na tobě líbí nejvíc, Mary, víš? Já mám hrozně rád ženské, které jsou trošičku ostřejší. Myslím, že by nám spolu bylo tenkrát fajn, kdybys mě neodmítla."
"Ale dost! Vypadněte! Okamžitě!! Ven!!" Mary toho už měla tak akorát, jestli toho nenechá, jestli se k ní nezačne chovat tak, jako dřív, půjde jinam, najde si jinou práci. On ať si na její místo shání jinou, která by mu tohle snášela.