Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Říjen 2013

Co Vás čeká v Listopadu?

31. října 2013 v 8:35 | Nikinka |  Novinky
Listopad jsem ještě nestihla připravit úplně, ale pár článků přeci jen ano, ten zbytek asi bude záležet na tom, jak často se sem podívám.
V listopadu Vás čeká poslední úvaha z knihy Tanec jako sen a také začneme s povídkou. Kdy přesně, se včas dozvíte - článek už je měsíce dopředu připraven. Takže nezbývá než doufat, že Vás bude děj bavit. Můžete se těšit na Michaela, ale na POSLEDNÍHO Michaela. Protože i tahle studnice, má své dno - a než čerpat z něčeho, kde bych se opakovala, raději to zkusím naposled.
Také snad stihnu připravit nějaké obrázky pro hlasování, ale zatím jsem se k tomu nedostala, takže slíbit určitě, to nemůžu.

K článku opět přidám i obrázek pro fotku měsíce. Je to číslo 4. (60% a 3 hlasy).

mj

Ten v zrcadle

31. října 2013 v 8:30 | Nikinka |  Michael Jackson Tanec jako sen - Básně a úvahy
Chtěl jsem změnit svět, tak jsem jednoho rána vstal a podíval se do zrcadla. Ten, jež se díval zpět, pravil: "Nezbývá moc času. Země je zcela zničená bolestí. Děti hladoví. Národy zůstávají rozděleny nedůvěrou a nenávistí. Vzduch a voda jsou všude tak zničené, že jim téměř není pomoci. Udělej něco!"
Ten v zrcadle se cítil velice rozzlobený a zoufalý. Všechno vypadalo jako zmatek, tragédie a pohroma. Usoudil jsem, že musí mít pravidu. Cítil jsem se z toho také tak hrozně jako on. Planeta byla využita a odhozena. Představa života na Zemi jen o jednu generaci později ve mně vyvolala pocit paniky.

Nebylo obtížné nalézt dobré lidi, kteří chtěli problémy Země vyřešit. Když jsem naslouchal jejich návrhům, myslel jsem si: "Mají tolik dobré vůle, tolik účasti." Večer, než jsem si šel lehnout, se na mne ten v zrcadle vážně podíval. "Teď se někam dostaneme," prohlásil. "Pokud každý udělá svůj díl."
Každý však svůj díl neudělal. Někteří ano, ale zastavili příliv? Jsou bolest, hlad, nenávist a znečistění blízko řešení? Přání samo nepomůže - to jsem věděl. Když jsem se ráno probudil, ten v zrcadle vypadal zmateně. "Možná je to beznadějné," zašeptal. Potom se mu v očích objevil lstivý výraz a pokrčil rameny. "Ale ty a já přežijeme. Alespoň nám se vede dobře."

Cítil jsem se divně, když to řekl. Bylo na tom něco velmi špatného. Vyvolalo to ve mně podezření, které nikdy předtím nebylo tak jasné. Co když ten v zrcadle nejsem já? On myslí jinak. Vidí problémy k řešení "tam venku". Možná budou vyřešeny, možná ne. Jemu se bude dařit. Ale já se tak necítím - tyto problémy nejsou "tam venku". Cítím je uvitř v sobě. Dítě, které pláče v Etiopii, mořský racek bojující zoufale v ropné skvrně, horská gorila, kterou nemilosrdně pronásledují mladičký voják třesoucí se hrůzou, když slyší přelétat letadla: neprobíhají tyto události ve mně, když je vidím a slyším o nich?

Když jsem se podíval do zrcadla příště, ten, jenž se díval zpět, začínal mizet. Byl to koneckonců jen obraz. Ukazoval mi samotářskou osobu uzavřenou v úhledném balíčku kůže a kostí. "Myslel jsem si kdysi, že jsi byl mnou?" začal jsem se ptát. Nejsem tak osamělý a bláznivý. Bolest života se mne dotýká, ale radost života je mnohem silnější. A ta sama bude léčit. Život je léčitel života a to nejlepší, co mohu udělat pro Zemi, je být jejím milujícím dítětem.
Ten v zrcadle se svíjel a kroutil. Nemyslel tolik na lásku. Vidět "problémy" bylo mnohem snazší, protože láska vyžaduje úplnou čestnost vůči sobě. Ach!

"Ale, příteli," zašeptal jsem mu, "myslíš si, že něco může vyřešit problémy bez lásky?" Ten v zrcadle si nebyl jist. Protože byl tak dlouho sám, nevěřil druhým a ti nevěřili jemu, měl sklon oddělit se od životní skutečnosti. "Je láska skutečnější než bolest?" zeptal se.
"Nemohu tvrdit, že je. Ale mohla by být. Pojďme to zjistit," pravil jsem. Zazubil jsem se do zrcadla. "Nebuďme už osamělí. Chceš být mým partnerem? Slyším, že začíná tanec. Pojď." Ten v zrcadle se plaše usmál. Uvědomil si, že bychom mohli být nejlepší přátelé. Mohli bychom být vůči sobě každým dnem mírumilovnější, láskyplnější, čestnější.

Změnilo by to svět? Myslím si, že ano, protože Matka Země chce, abychom byli šťastni a milovali ji, když se staráme o to, co potřebuje. Potřebuje na své straně nebojácné lidi, kteří jsou její částí jako batolata, dost odvážná, aby chodila, protože matka má roztažené paže na jejich záchranu. Když ten v zrcadle bude plný lásky ke mně i k sobě, nezůstane prostor pro strach. Když se bojíme a panikaříme, přestali jsme milovat náš život a tuto Zemi. Ztratili jsme spojení. A jak může někdo běžet na pomoc Zemi, když s ní necítí? Možná nám Zem říká, co chce, a tím, že jí nenasloucháme, propadáme svému vlastnímu strachu a panice.

Jednu věc však vím: Necítím se nikdy sám, když jsem dítětem Země. Nemusím lpět na vlastním přežití, uvědomím-li si, že veškerý život je ve mně. Děti a jejích bolest; děti a jejich radost. Oceán vlnící se pod sluncem; oceán naříkající pod černou ropou. Zvířata pronásledovaná ve strachu; zvířata plná čiré radosti z toho, že žijí.
Tento význam "světa ve mně" chci vždy cítit. Ten v zrcadle má někdy pochybnosti. Proto jsem k němu laskavý. Každé ráno se dotknu zrcadla a zašeptám: "Ach, příteli, slyším tanec. Chceš být mým partnerem? Pojď."

Nebe je tady

28. října 2013 v 8:30 | Nikinka |  Michael Jackson Tanec jako sen - Básně a úvahy
Tebe a mne nikdo nerozdělil
Říkám vám
Je to jen magický
Optický klam

Jen jeden je celek
Jen jediné myšlení
A my jsme jak vlnky
V oceánu vědění

Přistupte tančeme
Tanec tvoření
Oslavme společně
Radosti života

Ptáci včely
I vesmír skvělý
Řeky a vody
Mraky a doly
Všechno jsou vzory
Jediné síly
Jíž kosmos šílí

Tenhle můj vesmír
Je plný radosti
Nesmíš se bát

Poznat sám sebe
Jsi mnohem víc
Než ve svých představách

Jsi Slunce
Jsi Měsíc
Jsi louka v květu
Jsi vládce světů
Pulzuješ tančíš
Rozvíříš prach
Daleko ve hvězdách

A tebe a mne
Nikdo nerozdělil
Říkám vám
Je to jen magický
Optický klam

Oslavme společně
Radosti života
Přistupte tančeme
Tanec tvoření

Vracíme se k sobě
Tvoříme
Zas a zas
Cykly přicházejí a zas mizí
Užíváme slastí
Času který nikdy nekončí

Nikdy se nestalo
Abych nebyl
Abys nebyl
Nikdy se nestane
Že přestanem být

Nekoneční Bez hranic
V moři vědomí
Jsme vlnky
V moři rozkoší

Tebe a mne nikdo nerozdělil
Říkám vám
Je to jen magický
Optický klam

Nebe je tady
Právě teď nastal
Okamžik věčnosti
Nenech se podvádět
Chtěj štěstí zpět

Jednou ses ztratil
Teď jsi doma zas
Celý vesmír přejde
Za den každý z nás
Odsud až potud
Nekoneční Bez hranic
Oceán vědomí
Jsme jako vlnky
V moři rozkoší

Přistupte tančeme
Tanec tvoření
Oslavme společně
Radosti života

Vždyť
Tebe a mne nikdo nerozdělil
Říkám vám je to jen magický
Optický klam

Nebe je tady
Ve chvíli věčnosti
Nenech se podvádět
Chtěj štěstí zpět

Pro všechny, kteří navštěvují tento blog

25. října 2013 v 17:15 | Nikinka |  Novinky
Tento článek, by měl asi nejvíce zajímat ty, které mám v oblíbených, ale také ty, kteří sem chodí....
Normálně bych asi dneska vůbec nedorazila - měli jsme návštěvu, musela jsem aktualizovat aktualizace pro počítač a myslela jsem, že dneska už to můžu rovnou zabalit, ale když to ještě jde, tak pro Vás mám další změnu - já vím, v poslední době, je jich asi nějak moc, ale přeci jen.
Vypadá to, že dnešním dnem, se tu objevím tak jednou, dvakrát týdně, ale počítejte i jednou za čtrnáct dní. Já jsem totiž dala všechny svoje peníze, co jsem dostala k narozeninám dohromady (sice mi babi říkala, že mi ještě dá po důchodu - ale to ona jen tak řekla, aby řeč nestála, protože prateta, mi dala víc, než ona, tak se cítila trapně) a taťka mi dneska přiveze můj tolik chtěný a dlouho očekávaný dárek - nebyly na to penízky, ale teď, když jsem peníze nesbírala a ještě ke všemu tolik, jsem si sama řekla, že to investuju do něčeho pořádného. Takže mi taťka přiveze noťas.
Bude pracovní - což jsem čekala a tajně chtěla - protože bych na něm chtěla převážně psát, plus nějaké ty pochůzky po internetu - to zvládne - běžné věci ano, není na hry, což nevadí - to mě totiž nikdy nebavilo a navíc, na to už jsem trochu stará!! Také jsem chtěla něco, co by mohla využívat i sestra - ona má totiž malinký a v něm moc věcí mít nemůže a dělat velké práce do školy - to asi taky ne, takže ten můj asi taky využije.
V tom případě, to pro Vás znamená, že tady budu méně, pokud ho bude využívat i sestra a také proto, že si ho sama budu šetřit, nechci do něj tahat moc svinstva jako jsou stažené obrázky, hudba a podobné věci... a taky ho nechci moc zatěžovat celkově to by mi taky mohl pěkně rychle odejít a nebo dopadnout, jako ten náš starý počítač a to fakt nechci - je hrozně pomalý - tomu se chci u nového počítače vyhnout.
Vím, že bych to sem nemusela psát - blog stejně skončí a já začnu s jiným, nebo nebudu mít žádný, ale do té doby, je to lepší - budete vědět, že to nedělám schválně, nebo že se mi sem nechce, ale proto, že bych také ráda pomohla sestře, když už, tak už!
Kdyby byla nějaká další stránka, nebo blog, už máme s mamkou vymyšleno o čem - chtěla bych se v něm věnovat košíkářství, psaní a knihám. Obecně prostě mojí milované literatuře. Co se týče názvu blogu, tak už bych nechtěla být tak hloupá a mít konkrétní téma - to znamená, že blog bych chtěla pojmenovat jinak, nebo prostě klidně pod svým jménem - hlavně tak, aby se to nebilo s obsahem - například teď je to blog o Michaelu Jacsonovi, ale jsou v něm i jiné věci, což bych tentokrát nechtěla - nehledám určité téma, ale spíš něco, v čem by bylo všechno, co mám ráda.
Některé věci jsem si při každém psaní příběhů schovávala pro případ, že bych je třeba nějak využila, ale mám pocit, že dva mi chybí, pokud by bylo vše v pořádku, skončím tady dřív s tím, že by následující příběh byl někde jinde...
Asi si říkáte, proč chci končit, proč jsem si to nerozmyslela.... Končím, ať už dřív, nebo za pár měsíců - to bych počkala do konce příběhu.... Jednou jsem dokonce slyšela, že je to snad kvůli tomu, že mě přestal bavit Michal... Ne, kvůli tomu, to není, kvůli Michelovi ne - mám k tomu jiný důvod... Ale zatím je vše tak, jak je, pochybuji, že bych si stihla něco vytvořit ještě dnes, takže zatím to nechávám tak.
Nevím, kdy se zase ukážu, vzhledem k tomu, že zítra máme oslavu narozenin, (na kterou se mi mimochodem nechce), a v pondělí je svátek, ale můžete se těšit na další knihu - To nejlepší z nás od úžasného Nicholase Sparkse. Jsem do toho úplně zažraná - je to úžasná kniha - on je úžasný! Skvělý autor, má skvělé knihy a on teda rozhodně dobrý je!

P.S. Na závěr bych se ráda vrátila k tomu dárku - v tom novém notebooku, nebudu mít Skype, takže teď už jediná cesta, jak se se mnou spojit je E-mail. Protože Facebook moc nepoužívám - to je podle mého názoru jen požírač času a metla lidstva! Bez ohledu na to, s kolika přáteli, jsem se díky něj mohla spojit třeba i po několika letech, co jsme se viděli naposled. Můj nejlepší kamarád je tam tak, což mě jenom dráždí - protože je to asi jediný člověk, který nepoužívá pitome zkratky jako je: jj, njn a podobné! Takže kvůli němu tam jsem - je to jediná cesta, jak si s ním povídat, protože bydlí daleko... Ale uznávám, že mi to vrátilo moje staré dobré kamarády, se kterými můžu sdílet to, s čím žiji, protože většina z nich, je na tom stejně.

Kdysi jsme tam byli

25. října 2013 v 8:30 | Nikinka |  Michael Jackson Tanec jako sen - Básně a úvahy
Ještě před začátkem ještě před terorem
Ještě před úzkostí před ječivým morem
Tisíc tužeb nikdy nevyřčených
Tisíc slz krutě protlačených

Ale já si řekl budu svobodný
Nenechám se spoutat do konce svých dní
Vidím pouta co mě vážou k bolesti
Soudy nařčení a mozek plný neštěstí

Boláky a jizvy zmizí než bys řek
Za nimi se dere nový život navenek
Osamělé dítě nepouští své hračky
Našlo svůj mír nechce už žít plačky

Nesmrtelnost vládne kde nepanuje čas
Beze strachu v lásce žije každý z nás
Dítě dospělo a svoje kouzlo tká
Minulost za zády
Minulost jež byla tolik tragická

Je teď připraveno udílet
Milovat a obzvlášť svět
Otevřít své srdce nic si nenechat
Následuj ho a neboj se brát

Osvobodit se

22. října 2013 v 8:30 | Nikinka |  Michael Jackson Tanec jako sen - Básně a úvahy
Všechna ta hysterie všechno to pozdvižení
Čas prostor i síla nic nového není
Čemu jsme dali jméno to jsme vytvořili
To co jsme nenáviděli i to proč jsme žili

Kde to asi končí a kde to začíná
Těžko se dá ohnout byť jen vteřina
Kde jsou sliby chyby co jsme nesplnili
A kde milostné dopisy které jsme nohodili

Amanda Stevensová - Okřídlená duše

21. října 2013 v 20:15 | Nikinka |  Z mé knihovny
Je to teprve nedávno, co jsem přečetla a přidala knihu, ale dnes, pro Vás mám další. Kniha se jmenuje Okřídlená duše, je to první díl triologie, román, ovšem ne ledajaký - jak jsem tak četla, říkala jsem si, že by se Vám mohla líbit, pokud se Vám líbila Žena v černém. Okřídlená duše, je totiž taky tak trošku duchařina a napínavé čtení. Napadlo mě dokonce, že tento román, by se mohl líbit i mé babičce, která čte detektivky, tohle sice není detektivka, ale vraždy, se tam vyšetřují... Takže je to opravdu zajímavé a napínavé, sice se to na začátku trošku táhne, ale jinak kniha opravdu stojí za to a já ji mohu jen doporučit.



Amelia Grayová od dětství vídá duchy.
Aby se před nimi chránila, dodržuje určitá pravidla. Jedno z nich nyní bere za své - detektiv John Devlin, jemuž Amelie pomáhá při vyšetřování série krutých vražd, ji abnormálně přitahuje, ačkoliv ho doprovázejí dva duchové. Mrtvola na hřbitově, který má Amelia restaurovat, je jen prvním článkem v řetězci matoucích stop. Vodítka obsažená v náhrobní symbolice, jež Amelii zanechává vrah, ji sice dovedou blíž k pravdě, ale také k zjištění děsivé úlohy, kterou má v celém případu sehrát ona sama.
Žal a zoufalství dokáže k člověku připoutat melancholickou duši, ale i bytost naplněnou děsivou nenávistí… a ta může sahat až za hrob.


Amanda Stevensová vyrostla v podhůří Oharské planiny, v kraji plném legend a duchařských pověstí. Dětská fascinace tajemnem postupně přerostla v celoživotní spisovatelskou posedlost, o čemž svědčí na padesát jejích titulů s prvky nadpřirozena.
Mezi nejoceňovanější patří temné thrillery The Dollmaker nebo The Whispering Room, opravdovým bestsellerem se však stala až její volní trilogie o "hřbitovní královně" Amelii Grayové, jejíž první díl pod názvem Okřídlená duše.


NIKDY SI MRTVÝCH NEVŠÍMEJ.
NEDÍVEJ SE NA NĚ, NEMLUV NA NĚ, NEPŘIPUSŤ, ABY VYCÍTILI TVŮJ STRACH.
NIKDY SE NEDRUŽ S TĚMI, KOHO DUCHOVÉ PRONÁSLEDUJÍ.
A NIKDY, NIKDY NEPOKOUŠEJ OSUD!

A pak jsem to uviděla. Těsně za proudem bledého měsíčního světla se vznášela mlžívá, snová postava.
Devlinův duch. Dítě.
Zpočátku jsem se domnívala, že mám vidiny. Modlila jsem se, aby ho moje předrážděná fantazie upředla z mého nejbytostnějšího strachu.
Ale ta dívenka tam byla.
Přes tmu jsem cítila ledový oheň jejích očí.
Houpačka i věrné zvonky teď byly potichu. Kromě vyděšeného tlukotu vlastního srdce jsem neslyšela vůbec žádnů zvuk.
Přinutila jsem se zůstat u okna, jako bych nedbale vyhlížela do zahrady. Avšak v okamžiku, kdy můj pohled zabloudil od přízračného dítěte jinam, vycítila jsem jeho hněv.
Skrze mlžnou auru vyhlížela její pleť průhledně a z hlavy jí splývaly rozcuchané havraní kudrny. Na sobě měla světlemodré šaty a za pasem snítku jasmínu. Když zvedla ruku a ukázala na okno, kde jsem roztřeseně stála, na prstě se jí třpytil droboučký prstýnek.
O tom, co má v úmyslu, se nedalo pochybovat.
Věděla, že tam jsem.
Věděla, že ji vidím.
A dávala mi najevo, že to ví.


Okřídlená duše, začíná, když Amelia jako devítileté děvčátko poprvé spatří ducha. Ta pravidla, kterými se má řídit, jsou napsaná na zadní straně knihy a dočtete se jich i v knize. Pravidlo, kterým by se měla řídit nejvíce, je: Nikdy se nedruž s těmi, koho duchové pronásledují - protože právě toto pravidlo, je varování pro to, aby se nestýkala s detektivem Devlinem. Avšak od té doby, co se ti dva setkali poprvé, se vídali stále častěji a častěji a vyšetřovali společně ty vraždy a společně taky došli k samotnému konci.
Devlina doprovázejí duchové, které Amelia vidí, on však, jakoby o jejich přítomnosti nevěděl, jako by je necítil, ví o nich jen Amelia. Ti dochové, kteří Johna doprovázejí, jsou jeho manželka a dívenka - čtyřletá dcera. Devlin je od jejich smrti úplně jiný jako by z něj jejich přítomnost vysávala energii. Tatínek Amelie vždy říkal, že duchové jsou jako upíři, živí se našim teplem a my nesmíme dopustit, aby se k nám přiblížili a nikdy nesmíme k sobě pustit ty, které duchové pronásledují - Devlin Amelii však přitahuje a ani ona jemu, časem není lhostejná, ti duchové ale stále jsou tam, kde je on...
Ta první mrtvá na hřbitově, není jediná, postupně se tam vyšetřuje další a další brutální vražda. Ta vodítka Amelii zanechává vrah, a k mému překvapení (protože tam bylo hodně lidí, kteří by tohle všechno mohli napáchat) jsem se nakonec vážně divila tomu, kdo to byl - ač jsem to tak trochu tušila. Vraha to všechno totiž nutil dělat někdo, kdo už je dávno mrtny, a aby se od něj mohl konečně odpoutat, potřebuje k němu dostat Amelii...

Ahoj

21. října 2013 v 18:01 | Nikinka |  Novinky
Ahoj holky,

nejdřív se Vám moc omlouvám, že jsem se pár dní neozvala - neměla jsem čas. A abych pravdu řekla, stačí mi, když se sem podívám tak jednou, maximálně dvakrát za týden - můj blog je totiž předem připraven, a ty Vaše, se vždycky snažím nějak dohnat.
Dnes navážu na článek, který jsem zveřejnila od doby, kdy jsem tu byla naposled - přidala jsem pár knih, které by se mohly líbit a v pátek, jsem si sama nějaké koupila - ovšem tentokrát to bylo jinak, než obvykle, ač jsem to tak trochu čekala, výsledek mě nakonec málem položil!
Každé tři měsíce, nám chodí domů katelog z Knižního klubu. Vždy ho celý prolistuji a hledám, co by tak asi odpovídalo mojí představě - jsou tam pokaždé i knihy pro VIP členy, což já už jsem - aby taky ne, když jsem tam více než často! Snažím se každý měsíc...
Tentokrát tam krom zajímavých titulů a mých vysněných knížek, byla i kuchařka Mary Berry. Měla akční cenu do konce měsíce za 369Kč namísto 599KČ, ovšem jedině v případě, že si koupíte další tituly v hodnotě nad 499Kč. Tak si říkám: "No dobře, vezmu si několik knížek, vlezu se do té ceny a budu mít kuchařku za tři sta a pár kaček, to mě nezabije..." Jenže...
Už dlouho plánuji, že udělám sestře radost, praštím se přes kapsu, a koupím jí Alfonse Muchu - sbírku plakátů Lendla. Tak si představte - jdu do toho knihkupectví, vezmu mamce kuchařku a automaticky jdu pro Muchu - je to sice drahá kniha, ale mně to nevadí - je to přeci dárek pro mou sestu! - co bych jí nekoupila! Kdyby to šlo, koupila bych jí všechno, co by chtěla! Když šťastná a spokojená najdu tu obrovitánskou, pěkně těžkou, krásnou knihu, jdu k pokladně, ale až tam mi dojde, že tu kuchařku budu mít za 369, když si tedy koupím knihy nad 499Kč.
"Nevadí ti to? Nebudou ti ty peníze chybět?" ptám se mamky.
"Ne, nebude..."
Tak teda jdem a vybíráme, co koupíme. Takže jsem si udělala radost, a konečně jsem koupila Sparkse a jeho novinku To nejlepší z nás a Město z kostí. Jdeme k pokladně a ač to čekám, trošku mě překvapila cena, nebo spíše to, mamka nenechala některou z knih v obchodě. Jelikož za toho Muchu, jsem platila 999Kč, ale na tituly mimu Knižní klub, dostanu pětiprocentní slevu, takže jsem zaplatila 949Kč - já vím, že si asi říkáte, že jsem blázen, ale je to dárek a ne jen tak pro někoho - je to pro sestu a já vím, že jí tím udělám radost - jen na sebe s mamkou mrknem, až si ji pod stromečkem najde! To si pište! Ona si ji totiž moc přeje a já jsem přání jen splnila.
Zaplatila jsem tu kuchařku, kterou jsem tedy měla za těch 369 a k tomu ty dvě další knihy. A zvlášť jsem musela zaplatit Muchu, jelikož vydavatel není Knižní klub, ale měla jsem na něj tu slevu, alespoň pětiprocentní... Ale když to sečtu, neptejte se, kolik jsem platila - jistě Vám dojde, že málo to nebude - a já musím říct, že tolik, jsem neutratila ještě nikdy, jen tak maximálně patnáct stovek, ale to bylo ještě přes. Já s tím počítala, ale myslela jsem, že mamka tam toho Muchu nechá.... Tak jsem si to tedy všechno zaplatila - a výsledek? Mám dárek pro sestru a jsem za to ráda.
Taky jsme byly nakupovat a řeknu Vám, vypadalo to tam, jako kdyby měla vypuknout třetí světová! Lidí, jak by řekl můj kamarád "jako sraček", všichni se předháněli, málem by všechny ostatní ušlapali, jen aby se dostali tam, kam chtěli.
Když jsme stály frontu na maso, byla to dlouhá řada a jedna důchodkyně, by opět pošlapala všechny, jen aby viděla, co vidět chtěla a pořád vyřvávala: "Já nevidím na ten salám! Já nevidím na ten salám! Nedalo by se trošku předběhnout?!" No to je ale...! Frona jako prase, všichni čekáme a madam by chtěla předbíhat? říkala jsem si v duchu. O tom, že jsem díky ní, málem přišla k úrazu, ani nemluvím, šla mi přes berle hlava nehlava, kdyby tam nebyl náš koš, asi bych to neustála.
Jsem ráda, že to máme za sebou - nakonec... na Vánoce to nebude o nic lepší, že jo? Ale něco takového, co bylo v tom obchodě v pátek, jsem už dlouho nezažila. Opravdu ne... Mám radost, že zase celý měsíc, nepůjdeme na velký nákup!
O víkendu jsem četla, takže jestli to stihnu, ještě dnes tady nejdete Okřídlenou duši. Mějte se krásně, ahoj.

Vaše Nika

Umíš naslouchat?

19. října 2013 v 8:30 | Nikinka |  Michael Jackson Tanec jako sen - Básně a úvahy
Kdo jsem já?
A kdo jsi ty?
Odkud přicházíme?
A kam směřujeme?
Co to všechno značí?
Otázka se na otázku tlačí

Nesmrtelnost je má slast
Štěstí je moje vlast
I když štěstí ztrácím
Ke štěstí se vracím
Tohle bys měl znát
Je to ostuda
Umíš naslouchat?

Toto je mé tělo
Nabité energií
Řeka času plyne
Vody a věky míjí
Objevím se a zmizím
Hraju na pikanou
Že nestačíš mrknout

Jsem hned částice
Hned vlna
Jsem kulový blesk
Jsem změna
Přebírám velení
Jsem princ
Jsem kmán
Jsem čin sám
Je to fakt
Jsem hvězdokupa
Jsem vakuum
Jsem v módě
Po Mléčné dráze padám

Jsem myslitel myšleného myšlení
Jsem hledač hledaného hledání
Jsem kapka rosty slunce světlo bouře
Jsem div světa pole a tvar kouře
Jsem poušť oceán i obloha
Já jsem první já té země
V tobě i ve mně

Čisté vědomí bez hranic
Pravda existence požehnání nic
V nepřeberných formách přicházím a mizím
Hraju na pikanou
Že nestačíš mrknout
Nesmrtelnost je má slast

Vody a věky míjí
Sám v sobě zakořeněn
Zůstávám a jsem
Sám sobě stále podoben
Štěstí je moje slas
Ve štěstí setrvávám

Jestli chceš tančit
Připoj se hned
Jestli se ztratíš
Už si nevspomeneš
Jak se to hraje
Na loži Nekonečna

Přestaň se bát
Něco si přát
Jen si hrej
Nemysli neváhej
Měj rovnou páteř
A tvoř a tvoř

Nesmrtelnost je má slast
Štěstí je moje vlast
Když štěstí ztrácím
Ke štěstí se vracím
Tohle bys měl znát
Je to ostuda
Umíš naslouchat?

Kouzelné dítě

16. října 2013 v 8:30 | Nikinka |  Michael Jackson Tanec jako sen - Básně a úvahy
Kouzelné dítě cosi ostře zabolelo
Záblesk vzpomínky mu prořezával tělo
Měla barvu tvar i jemné odstíny
Stále se mu ukrývala za stíny
Za větram a za bouří a za vánky
Za rubášem s vlajícími volánky
Skrývala se před zvědavci za závěsem
Jako síla promíchaná s děsem
Jají hudba její rytmus byly hravé
Tančil aby našel štěstí pravé
Nevadilo mu horko ani chlad
Na hřebenech hor měl svůj královský hrad

Přišli cizinci a plní pohrdání
Chtěli zničit to mávivé zdání
Zdálo se jim být jen zručnou hrou
Chtěli ho až do kořenů vytrhnout
Zadusit a zaškrtit ten nevinný zázrak
Bez milosti tvrdě povalit ho naznak
Chtěli krutě umlčet to hřmění
Které ale není k poražení

Ač měli tisíc kopí nemohli mu brát
Ten Boží dar lásky který nelze zfalšovat
Nepoznali jeho sílu ani jeho cíl
Až nakonec jim zbyly jenom pomluvy

Jenže záhada se ani potom neztratila
Do dítěte vešla jako mocná síla
Až se odvážilo do hlubin své duše
A v extázi prahlo po předtuše
Našlo roli pro své nekonečné já:
Spásu pro ostatní lidi nalézt
Ač si nasadilo těsnou masku mlčení
Často zachvělo se pod nárazy vidění
Osudem mu bylo hledat nové děje
A zbavovat lidstvo beznaděje
Jen kdyby mohlo přibrat jiné dítě
A jak příliv proměnit svět bez oběti

Kouzelné dítě bylo hotovo se poddat
Zasít semeno a ostrým pluhem orat
Lehce bez pláče a bez námahy
Za pomocí nadpozemské vláhy
S dokonalostí a moudrým mlčením
Pod vědoucím Božím řízením
Zpívat společně jako jeden lidský rod
Za osudem utíkat jak o závod

Jste kouzelné děti - neptejte se jak
Za osudem právě teď je třeba utíkat