Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Září 2013

Co Vás čeká v Říjnu?

30. září 2013 v 8:30 | Nikinka |  Novinky
V říjnu, bude vše tak, jak bylo už před několika měsíci připraveno - bohužel teď neprocházím zrovna lehkým odbobím, ale musím věřit, že se z toho nějak dostanu, zatím to vždycky nějak šlo... Jenže jsem ztratila chuť, cokoliv teď měnit. Já vlastně nemám chuť na nic... Nic mě nebaví, na nic se nesoustředím... nikdy by mě nenapadlo, že jak umím být silná, tak stejně se mnou umějí věci zamávat!
Ale nebojte, blog to neodnese - ten byl na říjen připraven měsíce dopředu - naštěstí! Čeká Vás pokračování knihy Tanec jako sen, jež mám teď doma dvojnásob - teta hledala a hledala, našla a samozřejmě poslala. Takže mám doma jak svou, tak tu její - první vydání z roku 1993 - kupodivu můj ročník! Jejda!! Já jsem stará, už pamatuju a ta kniha taky pamatuje - ale nechám si ji, jelikož je to památka na babičku, stejně jako kniha Moonwalk.
Vás čeká jedenáct přispěvků do rubriky, taky budete moci po celý měsíc hlasovat pro fotku měsíce. Objeví se tady i další články, ale nemám připraveno všechno, také bude záležet, jak aktivní budu já.
Chtěla jsem začít psát nějaký další příběh - do konce roku, bych ho snad stihla, a i kdyby ne, nevadí, protože ten, co bude následovat, je připraven už od května, a bude až do dubna - neměnila jsem to, zatím. Takže bych měla čas se psaním toho dalšího, jenže se bojím, že by se v tom textu odrazilo to, čím si teď procházím - veškerá moje nálada a ač by mě to nikdy nenapadlo, smutek. Ale zároveň doufám, že mi to nějak pomůže, přijít na jiné myšlenky, myslet na něco jiného... Uvidíme.

K tomuto článku, bych opět ráda přidala obrázek, který od Vás v září získal největší počet hlasů. Byl to čtvrtý (66.7% 2 hlasy).

mj

Nepolapitelný stín

28. září 2013 v 8:30 | Nikinka |  Michael Jackson Tanec jako sen - Básně a úvahy
I když jsem cestoval do dáli
Dveře do mé duše dokořán zůstaly
Ve smrtelném strachu a agonii
Neslyšel jsem tvojí litanii
V paměti jíž konce nevidíš
Vláčel jsem svůj mučednický kříž

Byla to cesta k zešílení
Úzkost a žal bez utišení
Tápal jsem a hnal se všemi směry
Otřásal jsem se pod údery
Hledal jsem ten ukradený grál
Abych ve tvém srdci znovu kraloval
Pátral jsem v lidské hlubině
Hledal jsem oázu v pustině

Bylo to v opilém poblouznění
V mlze v které pranic vidět není
Často jsem se marně snažil osvobodit
Stín jdoucí v mých padách ze zad schodit
A uprostřed hlučícího davu
Snažil jsem se nevnímat tu vřavu
Otáčel jsem hlavu nenadále
Všecko marné stín šel za mnou stále

Pak jsem ztratil všechna lidská pouta
Nedbal na křik deroucí se z kouta
Přes propasti těžkopádných vzdechů
Které předstírají lítost bez oddechu
Viděl jsem že svět se přece točí
Spatřil jsem tvé rozzářené oči
Ten stín byla moje vlastní duše

Ahojky

27. září 2013 v 17:45 | Nikinka |  Novinky
Ahoj holky,

doufám, že se máte dobře. Já ano - v rámci možností ano. Ač teda vím a vidím na sobě, že úplně v té náladě jakou mám obvykle nejsem a nejspíš ještě dlouho nebudu. Bylo toho na mě v poslední době moc a další věci se přidávají, takže se z toho hrabu a snažím se s tím vyrovnávat - zatím se mi to teda moc nedaří...
Jestli se okamžitě nezačnu soustředit na něco jiného (když čtení moc nepomáhá a už vůbec ne téma, co teď čtu - válka, smrt, strach a trápení - přesto jsem ráda, že můžu pokračovat, protože brzy vyjde poslední kniha a já si teď musím šetřit tu druhou - kdyby, tak by mi to trvalo jen čtyři dny a čtyři sta osm stránek by bylo fuč) když už to moc nepomáhá, pak snad pomůže jedině psaní - vypíšu se z toho a snad se mi uleví... ale to bych teď neryskovala, já mám v hlavě jen samé nehezké a depresivní věci a bojím se - poprvé v životě - co teď bude.
Do toho všeho jsem se včera dozvěděla, že naše babi, už jede příští týden v pátek domů - takže ten klid, který tady byl - to ticho - všechno to končí... Ještěže je vymalováno, protože koupelna už se bude dělat za dohledu naší babičky a to vůbec milé nejspíš nebude.
Budou se mě zas všichni ptát, jestli budu slavit svoje narozky - na což už mám alergii asi tři měsíce. Nebudu, zaprvé jsem to ani neplánovala, zadruhé na to nemám náladu a zatřetí jsou teď důležitější věci, než slavit narozeniny. Navíc mamka řekla tetě, že si tu svou dvacítku, představuju stejně jinak - s kamarády - se svými spolužáky, alespoň ze třemi, když ten zbytek nemůže. Ale uznejte sami - mělo se to slavit původně ve třech - moje prateta, bratranec a já, jenže bratránek nechce (má recht, stejně to leze do peněz a hovno z toho - s porminutím. Všichi se ožerou - jak říkám, nic z toho) ale zase sleze se rodina a ta naše - o zábavu je postaráno, to jo, ale... ale já si to představuju jinak - jenže když by to bylo ve třech, tak i se zbytkem rodiny (to je samozřejmé) ale v naší Šupině, jsou tam úzké prostory, uzočké dveře na wc s vysokým schodem a malým prostorem, což je problém, protože můj spolužák je na vozíčku - bobek můj zlatý, pro něj by to bylo těžší. A pak ještě jeden spolužák a moje skvělá spolužačka. A úplně nejlepší by bylo, kdyby přijel "Pan Dokonalý", ale to by mě asi kleplo, takže to raději ne. Smějící se Ale alespoň by to víc žilo a bylo by to přesně tak, jak bych si přála, kdybych to měla slavit ve velkém - nadvakrát by to nešlo. Muselo by se slavit dohromady, což by bylo pro spolužáka na vozíčku náročné.
Takže se bude muset říct, že se nic nekoná a teta bude slavit sama. Mamka mi slíbila menší oslavu v sobotu (tu příští) s babičkou, dědečkem, tetou a babi. S obědem slavnostním - možná bude svíčková, nebo něco jiného, ale chce to pojmot slavnostně. Dobré vínečko..... zákuseček - medovník, kávička, chlebíčky a já nevím, co ještě.... Ale na nějaké extra velké oslavy, fakt nemám ani pomyšlení. A ideální oslavu, si představuju v kruhu přátel. Takhle mi postačí jen mamča, taťka a moje sestra - víc nechci, víc nepotřebuju.
Navíc mám teď takovou náladu, že nějaká oslava, je mi ukradená, sice je to už lepší, ale jen co si vzpomenu, jsem tam, kde jsem byla před týdnem - to bylo hrozné. Jediné, co si teď přeji je, aby tenhle rok konečně zkončil, protože stál za velké kulové - řekla bych to i jinak, ale raději ne - a přinesl mi vís smutku a slz, než radosti a smíchu. Přitom to vypadalo, že třináctka, bude šťastné číslo, ale brzy jsem zjistila, že letos, to rozhodně tak nebude.
Mějte se krásně, užijte si víkend. Já se zase ukážu, ale nejspíš až v pátek - zítra přijede babi a přes týden ještě vůbec nevím, co bude. Všechno, co u Vás zameškám, doženu, ale nepočítám, že by toho bylo moc. Co se mého blogu týče, články do konce měsíce, jsou připravené a říjen je také připraven. Ahoj.
Vaše Nika

Ryan White

25. září 2013 v 8:30 | Nikinka |  Michael Jackson Tanec jako sen - Básně a úvahy
Ryan White - symbol spravedlnosti
Dítě nevinnosti posel lásky
Kde jsi kde jsi složil kosti?

Ryane White schází mi tvé slunné dny
Schází mi ty nekonečně bezstarostné hry

Chybíš mi Ryane White
Chybí mi tvůj vševědoucí smích
Chybí mi tvá sláva planoucí jak vích

Ryan White - symbol kontradikce
Dítě ironie nebo dítě fikce?

Myslím na tvůj zápas na tvé snažení
Na tvůj život závod plný soužení

Dámy tančí v svitu měsíce
Šampus teče po blýskavých palubách
Vidím modřiny a hnis - strašná směsice
Vidím tvoje tělo na márách

Ryan White - symbol bolesti a agonie
Symbol strachu co v člověku vyje
Ve společnosti plné hysterie
Kde vlk z vlka bezostyšně tyje
Zatímco zbožnost tuhle bídu kryje

Chybíš mi Ryane White
Ukázals mi jak se postavit a bít
Jak se v řevu blesků neztratit
Jak se černých mraků nemusíme bát
Jak naději v srdcích znovu vykřesat

V tvé úskosti viděli jsme nová jitra
Ve tvém snění klíč k našemu zítra

Návštěvnost 115 - 117

24. září 2013 v 15:31 | Nikinka |  Návštěvnost blogu
Pár týdnů, jsem sledovala, jak to bude pokračovat s návštěvností tohoto blogu - ač se to nemění, čísla pro mě stále nejsou důležitá. Hlavní je, že je stále pro koho tento blog psát, i když už není z tak velké části o Michelovi - je spíše o mně a krom Michaela i o jiných věcech, které mám ráda.
Všem, kteří navštěvují tento blog, moc děkuji a doufám, že se sem rádi vracíte.

Pondělí: 12
Úterý: 13
Středa: 5
Čtvrtek: 8
Pátek: 9
Sobota: 5
Neděle: 25
Celkem: 77

Pondělí: 9
Úterý: 11
Středa: 4
Čtvrtek: 6
Pátek: 9
Sobota: 8
Neděle: 5
Celkem: 52

Pondělí: 20
Úterý: 7
Středa: 9
Čtvtek: 7
Pátek: 8
Sobota: 8
Neděle: 9
Celkem: 68

Ještě jednou, všem moc děkuji. V dalších týdnech se pokusím být aktivnější - teď se pravda blogu moc nevěnuji, ve svém soukromí teď řeším věci, které bych nerada tahala sem, takže se omlouvám, ale blog jde pro mě teď stranou...

Bůh

22. září 2013 v 8:30 | Nikinka |  Michael Jackson Tanec jako sen - Básně a úvahy
Je divné, že Bohu (ať je rodu mužského či ženského) nevadí, že vystupuje ve všech náboženstvích světa, a lidé ještě lpí na představě, že jejich cesta je jediná správná. Ať člověk o Bohu řekne cokoliv, vždycky se najde někdo, kdo s ním nebude souhlasit. I když člověk řekne, že každá láska k bohu je správná.
Pro mne není nejdůležitější věcí podoba, kterou na sebe Bůh bere. Nejdůležitější je podstata. Mé písně a tanec jsou pro Něj obrysy vyzývající Ho, aby do nich vstoupil a naplnil je. Já nabízím tvar, On do něho dává rozkoš.

Díval jsem se na noční oblohu a spatřil hvězdy tak důvěrně blízko, že mi připadalo, jako by je tam pro mne zavěsila moje babička. "Jak jsou bohaté, jak přepychové," myslel jsem si. V tom okamžiku jsem viděl Boha při Jeho tvoření. Stejně snadno jsem Ho mohl vidět v kráse duhy, ladnosti jelena poskakujícího údolím, opravdovosti otcova polibku. Ale pro mne nemá nejsladší styk s Bohem žádný tvar. Zavřu oči, dívám se dovnitř a vstoupím do hlubokého měkkého mlčení. Nekonečnost Božího tvoření mne obejme. Jedno jsme.

♪♥DOKONALÁ♪♥

21. září 2013 v 19:09 | Nikinka |  Videoklipy
Přeji všem krásný sobotní večer, a celý zbytek víkendu.
Jelikož budu v pondělí pryč, uvidíme se tady během týdne - kdy přesně, to zatím netuším, nejspíš až ve středu, možná později...
Prodnešek přispívám do svého blogu klipem a písní, která se mi moc líbí (trošku mi zlepší náladu, v tom mém jinak celotýdenním slzavém udolí - no, nedá se nic dělat, musím věřit, že zase někdy bude líp).

OneRepublic - Counting Stars





A jestli máte chuť, můžete si poslechnout i celé album.

OneRepublic - Native




Nevinnost

19. září 2013 v 8:30 | Nikinka |  Michael Jackson Tanec jako sen - Básně a úvahy
Je snadné považovat omylem nevinného za prostoduchého nebo naivního. Všichni chceme vypadat jako znalci světa, Všichni chceme vypadat, že se vyznáme v tlačenici. Nevinnost je "z módy".
Přesto je v nevinnosti hluboká pravda. Děťátko se podívá matce do očí a vidí v nich jenom lásku. Když nevinnost zvolna odchází, nahradí ji komplikovanější pocity. Myslíme si, že je nutné přelstít ostatní, a kujeme pikle, abychom získali, co chceme. Začínáme vydávat spoustu energie na svou ochranu. Pak se život změní v boj. Lidé nemají jinou možnost než se vyznat v tlačenici. Jak jinak mohou přežít?

Když jdete přímo k jádru věci, zjistíte, že přežití znamená vidět věci takové, jaké skutečně jsou, a reagovat na ně. To znamená být otevřený. A právě to je nevinnost. Je prostá a důvěřivá jako dítě, ne soudcovská a zaslepeně se držící úzce vymezeného stanoviska. Když člověk myslí a reaguje stále stejně, jeho tvořivost se omezí. Ztrácí svěžest a kouzlo okamžiku. Nauč se být opět nevinný a svěžest nikdy nevybledne.

Tessa Grattonová - Magie krve

18. září 2013 v 17:40 | Nikinka |  Z mé knihovny
Po dlouhé době, přispívám do rubriky další knihou, která se jmenuje Magie krve.
V nejbližší možné době, přidám další - hned jak to půjde - nejspíš si konečně přečtu knihu Taťána a Alexandr.


Ze středoškolačky Silly se stala po smrti rodičů samotářka a místní podivín. Nick je naopak oblíbený a sebevědomý chlapec, který si však kvůli své minulosti drží od lidí odstup. Oba cítí, že je váže zvláštní pouto - a brzy se ukáže, že mají společnou schopnost provozovat kouzla, která se provádějí pomocí krve. Nick, Silla a její starší bratr Reese experimentují s magií, ale brzy zjišťují, že v ospalém prérijním městečku na ně číhá někdo, kdo v magii krve hledá moc a nesmrtelnost a jehož osud se proplétá historií jejich rodin už dlouhé desítky let...


Tessa Grattonová se narodila v japonské Okinawě, kde její otec sloužil v americkém námořnictvu. Během dětství a dospívání se rodina často stěhovala, Tessa postupně žila v Japonsku, Kalifornii, Kansasu a Anglii. V roce 2003 získala na Kansaské univerzitě titul z genderových studií. Magisterské studium však nedokončila a dnes žije se svou partnerkou, kočkami a zmutovaným psem v Kansasu. Ke světu, který vytvořila v Magii krve, se vrátila v právě v románu Strážkyně krve. Tessu můžete navštívit na stránkách www.tessagratton.com.


Magie krve, byla moje první přečtená kniha, kterou přeložila stejná překladatelka, která překládá sérii Škola noci. Ač je to fantasy příběh z úplně jiného soudku, než jsou příběhy Zoey a jejich kamarádů, byla jsem příjemně překvapená a kniha se mi líbila.
Hemžilo se to tam samými kouzly a krví - k mému překvapení, bylo vyvrcholení a závěr dost nečekaný - jsem napjatá, jak to dopadne a to vyvrcholení - překvapení, ač jsem to trošku tušila.
Silla a její bratr, přišli o rodiče strašným způsobem - byli zavražděni, jak jinak, než pomocí čar a kouzel. Ovšem překvapující bylo, kým. K tomu se dostanu...
Otec byl učitel, ale původně lékař - ten otec, se dokonce původně vůbec nejmenoval Robert, jak si jeho děti myslely. Ale všechno bylo nakonec jinak.
Silla se otce zastávala, bratr tomu všemu nechtěl věřit. Otec a matka, uměli ovládat magii a jejich děti také. U Nicka se to Silla později dozvídá také - nemůže uvěřit, že jí lhal, ale on vlastně nevěděl, jak to říct - jeho matka, totiž také ovládá magii. Tak potom tento rituál, trojice provádí společně. Pomocí deníku, se dozvědí, že jejich otec, se jmnuje Philip a je lékař, který vraždí, aby se stal nesmrtelným. A o Josephine, která manipuluje s lidmi a prahne po té knize. Nakonec se Nickovi a Sille podaří se zlé čerodějnice zbavit - ta však ještě stihne zabít jejího bratra...
Avšak mně se nechce věřit, že by byl skutečně mrtvý, ale konec knihy, mi toho moc neřekl, tak sama nevím.

Ahoj

18. září 2013 v 17:07 | Nikinka |  Novinky
Než začnu psát, dodala bych, že tento článek je především pro ty, kteří mají tento blog v oblíbených.
Přiznávám, že článek se mi nepíše vůbec dobře, ale jsou tady jisté změny, které bych nejspíš z jistých důvodů měla napsat.
Vím, že jsem psala, že v blogu budou změny, co se vkládání článků týká - ale to se však teď úplně ruší - vše zůstává jak je připraveno již už od května - to znamená článek před povídkou, povídka samotná - její vkládání se nemění, bude s dvoudenní pauzou mezi jednotlivými kapitolami, začne v den, který jsem určila předem a zkončí v dubnu příštího roku. Přesná data se dozvíte. Stejně tak to platí i pro Tanec jako sen - tady taky nic měnit nebudu.
Teď se asi ptáte proč, když už je to poněkolikáté, co něco měním a já se odpověď pokusím co nejvíce zestručnit - není třeba se tady o tom nějak rozepisovat a taky Vám tím nechci zatěžovat hlavu - tohle se týká totiž především mě. Jednoduše řečono, by se dalo říct, že teď na to nemám ani trochu náladu a blog je to poslední, co by mě teď zajímalo, takže vše nechám tak, jak je už měsíce dané. Ale také bych to mohla rozvinout, což příjemné nebude, ale... Budu si muset najít nového ortopeda - důvod není žádná prkotina, důvod je celkem vážný - pán doktor, byl nejspíš vážně nemocný, už bohužel není mezi námi.Plačící Naposledy jsem ho viděla loni, včera to pro mě byl šok a oči jsem měla plné slz - řekla nám to sestřička, kterou jsme potkaly v Ikei. V noci jsem skoro vůbec nespala, dnes se na nic nesoustředím, potřebuji to trochu rozdýchat... I když to půjde těžce, protože jsem ho měla ráda - byl to skvělý lékař a člověk.
I proto teď - i když to už platí od soboty - nebudu komentovat povídku, kterou zrovna čtu - komentář si nechám nakonec, protože teď nemám náladu, se s někým dohadovat kvůli blbostem - jako je, co kdo píše (hlavně teda asi já) k jednotlivým kapitolám jako komentář a jak kdo oslovuje Michaela. Uvědomte si, prosím, že jsou důležitější věci na světě, zásadnější, než aby se řešilo tohle - ty komentáře a oslovení Michela.
Já mám pocit, že celý rok stojí za velké kulové a doufám, že ten příští, bude lepší.