Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Duben 2013

Co Vás čeká v Květnu?

30. dubna 2013 v 8:35 | Nikinka |  Novinky
Květen, odstartuje třetí rok, od založení tohoto blogu, jsem za to ráda a doufám, že "oslaví" i čtvrtý rok.
Snad se těšíte na povídku, kterou u mě od zítřka najdete. V knětnu, Vás čeká šest kapitol.
Opět budete moci hlasovat pro fotku měsíce. Co se dalších článků týče, ještě jsem nestačila moc blog na květen připravit, ale doufám, že kromě toho, co už jsem připravila, nějaký ten článek ještě přidám... Jelikož už začíná být krásně, takže nevím, jak často tu budu, ale snad tak často, jak jen to půjde - určitě nebudu sama, kdo raději bude chodit na procházky ven a mezi lidi, než aby tak krásné počasí, proseděl doma u počítače.

Fotka měsíce

30. dubna 2013 v 8:30 | Nikinka |  Fotky
V dobnu, to vypadalo, že jsme všichni (včetně mě, já však nehlasuji) pro fotku číslo 3., jelikož právě tato fotka, měla dlouho 100% a 3. hlasy, pak to však ovlivnila fotka čílo dvě, která získala jeden hlas a tuším, že 25%. Přeto je však vítězem měsíce fotka číslo 3. (75% a 3 hlasy).


Snad jsem na nejlepší cestě k začátku, až do konce...

29. dubna 2013 v 21:09 | Nikinka |  Novinky
Když něco chci, nemusím pobízet sama sebe, natož aby to musel dělat někdo za mě.
Sotva jsem dopsala předchozí článek, řekla jsem si: "Tak, teď už jdu na to, co si celou dobu slibuji a když už, tak už!"
Musím se přiznat, že ač jsou začátky povídek pro mě nejhorší - než se sžiji s dějem, s postavami a vůbec - než se celkově dostanu do té fáze, kdy píšu a nevím, kde to utnout, trvá mi to. Ale i když byl i teto začátek těždý, zatím se mi nepíše zas tak špatně - jen mám takový pocit a s tím, co mám k té povídce v hlavě vím, že ono opravdu bude hůř, jak pro mě, tak pro Vás, až budete číst. Sem by se to mělo dostat v říjnu - což je dobře, protože v říjnu, bych asi letos nestačila dokončit - bratranec bude mít třicet, tak pokud by se to nějak slavilo, ten den, který bych nemohla psát, by mi do konce celého celku dost chyběl. Ale zatím to vypadá tak, že nic slavit nebude - to je ještě lepší - poněvadž tak, se vyhnu já té svojí asi spojené oslavě narozenin s ním, jelikož já jsem sice o deset let mladší, ale jsme ve stejný měsíc, a já jen o čtrnáct dní dřív, takže by se to spojilo dohromady - to by byla zase naše rodinná chlast akce a kdoví, třeba by to dopadlo jako loni, ne-li hůř. No co, babi by měla alespoň o čem mluvit. Zvláštní je, že kdybych se tenktát opila, ale já nepila skoro vůbec a ona stejně měla co probírat ještě čtrnáct dní po tom - a podotýkám, že o alkohol a kdo se opil, nešlo...

Dneska jsem si řekla, že do října to musím stihnout, kdyby náhodou byla zase jedna z naších akci. Zatím jsem na dobré cestě pokračovat a dokončit - a taky na té horší, psát a nepřestat, dokud to nedodělám - ono já když jednou začnu, pak mě rozčiluje každá jiná aktivita Smějící se. Jak jsem už napsala, zatím to vypadá dobře, i když se ten děj tak nepěkně zvrtne, než to zase bude krásné. Avšak zatím se tam Michael minimálně pět, až deset, možná do poloviny, neobjeví. Proč? Protože než spojím osud Mary s ním, ještě v tom bude hrát roli její sestra Katherine. Ono to ale nakonec i s Kate dopadne jinak... Už teď ten děj zatím vypadá docela dobře, ale tu pohodu utnu a v té pohodě i nepohodě, bude Michael jako další postava figurovat. On i ošklivý osud čeká na Mary - rozhodně ne takový, jaký si představuje. A s Kate, se taky život nemazlí, když už se štěstí usměje, přijde krutá rána - tady mezi tuhle pasáž povídky, chci dostat Michaela. A pak už tam bude asi až do konce - to nevím, protože ten děj, se mi v hlavě pořád vyvýjí.
No, každopádně musím říci, že se moc těším, až se o to s Vámi podělím.
Předem děkuji za to, jestli to se mnou vydržíte, protože jsem si na sebe nejspíš upletla bič - no, teď už to budu muset doplést do konce! Kéž by to bylo tak snadné - jak mě se takový smutný a zároveň děj s dobrým koncem špatně píše, než se dostanu k tomu dobrému konci.

Zatím tady do toho října (avšak počítám raději i s listopadem) budete mít pokračování předchozí povídky.
Já budu pomalinku psát a uvidím, jak dlouho to bude trvat. Tentokrát píši sama (s mým kamarádem, je to opět trošku složitější - nevím, co mu přelétlo přes nos - jeho pomoc je sice fajn, to jo, i když on tvrdí, že má hlavně mojí školu - no to určítě! Ten mě vůbec nepotřebuje! Ale teď jako když utne! Nevím, co s ním je - neozývá se, nepíše - třeba ho to přejde a i kdyby ne, kolikrát ode mě slyšel, že není jediný na světě - ale to bylo za jiné situace,než v té, nynější - když opět nedá vědět, že ještě existuje - a taky to bylo v afektu zlosti, protože jsem na něj v jednu dobu byla dost naštvaná - mrzelo mě, jak se chová - jako malý kluk, ne jako dospělý. Ale to je jedno, já už si nějak poradím "vypíšu" se z toho a vypovídám mamce - ale to mi až tak nepomáhá - mamka říká totiž, že se mám vykašlat, že není jediný na světě - jenže pro mě jednu dobu byl a asi do konce života bude. Jelikož někdoho takového, dneska hledat a při tom si doslova něčím svítít Smějící se). Do konce roku, bych měla stihnout snad ještě jednu povídku.
Mějte se kásně, nejspíš se tady ukážu až ve středu, či ve čtvrtek - jak to vypadá ze zítřkem? No zatí tak, že tu budu vynervovaně sedět a čekat na mamku a doufat, že kdyby něco, dá mi vědět, co Black. Jelikož když byla se Shaggym, řekla mi, že mi to nechtěla volat, prý abych se z toho nezesypala sama. Jenže čemu pomohla, když mi to řekla doma? Hrozné to pro mě bylo stejně a bylo by v obou případech. Víte ono když celý život žijete tak, že víte, že jste odkázaní na lidi okolo sebe, sami ven nemůžete a moc kamarádu jako taková taky nemám, ten pes, byla moje jediná radost a co mi po něm zbylo? Jen Black a k němu přišla Bety. Moje láska ke zvířatům - neumím slovy popsat, jak je pro mě zvíře doma a jako moje jediná společnost když jsem sama, důležíté. Nejde slovy popsat, jak moc jsem měla Shaggyho ráda, nejde popsat, jako šlo vidět, že i ten Black tenktát věděl, že se něco děje, pořád ho hledal... A u vůbec po tom, co jsme zažili se Shaggym, neumím popsat, jak moc je pro mě důležitá Bety, jelikož já jí prostě miluji! A i když je tak torošku někdy pěkně praštěná a dělá věci, za které byste ji jen těždo mohli pochálit, je to užasný pes, je prostě skvělá a já vím, že mě má ráda - ostatně někdo u nás taky tvrdí, že by bylo zvláštní, kdyby ne - protože jsme spolu nejčastěji a to, co já jí dovolím.... Bože. Například spí v posteli, celý týden se mno, vedle mě. Když si tak lehne přímo vedle Vás, musíte ji skrčit nožky, abych jste se taky vešli, ale je tak krásné, když Vám dá najevo, že Vás má ráda! Ona je takový mazel - pořád by si hrála, nebo se mazlila a když chce, nebojte, že si o to neumí říct, to ona se přitulí, nebo si hraje... Je to užasná psí slečna. Black - u něj to mám stejně, já svoje psy opravdu a bez rozdílů miluji - řekla bych, že Black k nám více tíhne, od té doby, co není bobeček Shaggy a já osobně, jsem k němu taky víc tíhnu, jelikož jsem měla jen jeho a vlastně pořád mám - jiného kokršpaněla už mít asi nebudeme.
Tak doufám, že mu to zítra dobře dopadne, protože jinak nevím, jak bych unesla, že by se dál bobátko moje trápil...

Sobotní grilovačka

29. dubna 2013 v 15:42 | Nikinka |  Novinky
Dnes jsem tady jen na chvilku, než se vrátí taťka z práce - pak tu bude rušno, živo. To nechci riskovat, ráda bych psala povídku a to mi nejlíp jde, když mám chvilku klidu. I když nevím, jestli to tady s tím dějem a s tím, že jsem Michaela do povídky nevpasovala rok, půjde tak, jako vždy. Nějak se na to necítím a stále váhám....
Ovšem, v takovém nehezkém počasí, jaké venku panuje, je nejlepší zalést pod deku s knížkou v ruce, nebo v mém případě také zabírá něco nového psát a nebo pokračovat v tom, co je rozepsáno. Musím začít, dokud je počasí škaredé, protože až bude hezké tak jako v sobotu (ač trochu větrnné, bylo hezké) nebudu psát a i tak to bude později dokončeno, než možná čekáte.
Když jsme si alespoň tady u nás v sobotu užili hezké počasí, zahájili grilovací sezónu a pozvali i tetu s bratránkem, jak bylo fajn! Srandy kopec, co víc si člověk může přát? K tomu ještě moje první letošní Frisko, nevadilo by mi ani klasické pivo, i když raději dám přednost dobrému vínu.
Všechno bylo fajn, tedy až na to, že se bratranec rozešel se svou dlouholetou přítelkyní a teď je z toho celý špatný... Zase na druhou stranu - myslím, že na něj moc dobrý vliv neměla - dočista se změnil. Tak, že kdyby ho někdo z Vás znal, teď byste ho nepoznali. On, takový nikdy nebyl! Ale snad se to zase zlepší... Doufám v to, ale věřit v to, se v jeho případě bojím...

No, dneska bych to takto ukončila, teď se jdu "mučit" ne zrovna veselým dějem a zkoušet, jestli do něj jde napasovat Michael - jednoduché to pro mě po tom roce asi moc nebude, ale zkusím to, když to nepůjde. Nemá cenu, lámat něco, co nejde přes koleno... Ale já mám takovou "motivaci" - napsala jsem si k povídce svou obvyklou řeč. Navíc už jsem přemýšlela nad jmény těch čtyř postav, plus ta pátá - kdo, to asi říkat nemusím - v opačném případě, bych musela přemýšlet nad českými postavami s českými jmény. Nepopírám, že by to nebylo jednodužší. To bych lhala, kdych napsala, že ne, jelikož já nevím, jestli po roce zvládnu napasovat do děje Michaela. Bojím se, že ne.
Ale na druhou stranu, jsem ráda za Vaši upřímnost, ač přiznávám, že mi to nikdo psát ani říkat nemusel, jelikož já to vím. To člověk pozná. Když pozná Vás, tak už ví, s čím budete nejspokojenější.

Zkusím to...

27. dubna 2013 v 15:24 | Nikinka


Dala jsem si čas na rozmýšlenou - ale stále nevím, jestli to k něčemu bylo, protože se mi do toho přád nechce... Já mám teď opravdu v hlavě jiné "starosti".
Ale zkusím to - zkusím do povídky napasovat Michaela, zkusím psát. Nevím, zda to půjde dobře, jelikož jsem si uvědomila, že Michael se v mém psaném textu neobjevi už rok - já teď vážně nevím, jak mi to s ním půjde, jestli se do děje dokáži vžít tak, jako pokaždé, když píši.
Další věc je, že bych ráda psala v přetí osobě - text je tak psán z pohledu všech postav a můžu do toho v tom připadě zahrout všechny postavy najednou - sama takhle v poslední době čtu - většina knih, je psana ve třetí osobně. Ale bohužel mám psaní spojeno se školou a s tou nejlepší češtinářkou, ale však nejpřísnější, jaká mě kdy učila.
Ale dneska vím, že mě toho hodně naučila a díky ní, mě zrovna takové hodiny, baví nejvíce dodneška. Já jsem měla vždycky ráda knížky, později jsem psala, ve škole, jsem si litaraturu a češtinu oblíbila, bavilo mě to, baví a bavit bude.
Dneska vím, že to nemohu využít ve škole, která by na tohle byla zaměřená - bohužel můžu jen dál sedět v hodinách, poslouchat učitelku, a tiše závidět, že si vystudovala obor, který byl už od začátku i mým snem.

Já můžu jen psát, jsem ráda, když to jde a snad tomu tak bude i teď. Uvidíme. Rozhodně po některých zkušenostech raději píšu, než mluvím - někteří se totiž podivují, nad mou mluvou. Nedávno jsem mamce řekla, když povídala kadeřnici, že už má dlouhou ofinu, takže používala čelenku. Mamča dřív ofinu neměla, takže vidět ji s čelonkou zase... Řekla jsem na to, že vypadala poněkud nezvykle. Seděla tam s námi taková starší paní, která na to řekla: "Je inteligentí, řekla vám to tak hezky a spisovně!" Kristepane, já bych neměla mluvit vůbec. Mamka na to, že s ní mluvím vždycky slušně a bez sprostých slov. Tohle do mého slovníku moc nepatří, jen když je člověk v situaci, kdy si musí ulevit, nebo ho něco vytočí. Přesně tak, to mám já. Ale později, jsem se neubránila otázce, proč se všichni diví tomu, jak mluvím. A mamka na to, že prostě mluvím jinak. A já na to ze srandy, že si nemůžu dovolit mluvit jako buran, když chci psát.
Ve skutečnosti je to se mnou ale asi ještě horší - když čtu, najdu každou chybu - ale odpustím si, upozornit na ni. To nedělám. Zas takový přehnaný puntičkář nejsem.

Pro všechny mé SB

26. dubna 2013 v 20:35 | Nikinka |  Novinky
Opět jsem dnes dělala "čistku" na svém blogu - pořádek mezi blogy, které jsem si přidala k oblíbeným.
Vím, že sama nemám čas - byla tady škola, intr, pak je tu můj hendikep, který mě taky často zaměstnává jinak a věřte, že někdy to přijde tak nečekaně, že sama řeknu, že se mi k tomu doktorovi nechce - ale na druhou stranu - tohle je můj život, s tím žiju a s tím musím počítat, taky letos asi skutečně pojedu do lázní - nevím, co bude s blogem, protože nevím, kdy pojedu, tudíž nevím, kolik času budu mít na případnou přípravu blogu po dobu, co bych tady nebyla - ale zatím to vidím tak, že jestli nějaké lázně budou - blog pravděpodobně po tu dobu úplně pozastavím. Kdybych měla noťas, psala bych Vám každý den, pokud by mi zbyl čas, ale nemám a pokud někam skutečně pojedu, vím jistě, že do té doby, notebook mít nebudu.
S povídkou jsem zatím nezačala - a teď ani nevím, jestli začnu - dnes jsem byla venku a uvědomila si, že tak krásné počasí, nechci trávit doma u počítače nad povídkou. A taky - tento týden, se mi ta radost že opět budu psát ať už cokoli - spíše bych Michaela raději skutečně měla vynechat zkazila - mě teď zajímá jen to, aby byl Black v pořádku - léčba bude dlouhá a já jsem vlastně dneska prakticky celý den strávila přivlíkáním peřin, uklízením, a hlavně tím, abychom pejska udržely s mamčou v klidu - chvilku spal, ale jinak musí pořád chodit - dívá se tak bolestně, že teď jsem myšlenkami někde s ním a s tím jeho trápením - v noci toho moc nenaspí, když ho něco zabolí, zakňučí tak, že se leknete a okamžitě se proberete - zkrátka všichni s ním cítíme, ale do pondělka nemůžeme nic dělat - auto je momentálně na prohlídce - garančce. Takže to opravdu není, že by se nám něco pokazilo, jen kontrola. Asi je to tím, že to auto, je fungl nové, nevím...
Tolik asi já a všechno to, co teď řešíme - je mi líto, že kvůli tomu, nemůže Black k lékaři dřív - mám teď plnou hlavu toho, aby to dopadlo nejlépe a bojím se o něj...

A teď k Vám - dělala jsem si s Vašimi blogy pořádek a vypadá to asi takto: není nikdo, koho si možná vymažu, jsou jen ti, kteří zůstávají - a mezi těmi, jsou i tací, nad kterými jsem přivřela oko, jelikož byli neaktivní velmi dlouho, a pak jsou ti, které si bez milosti smažu, protože byli neaktivní dva roky a možná i přes dva roky...
Zůstavá: Wina, Jája, Christina Jackson, Šajík, Ivetka, Hanička, Zuzy, Monča - vy tři stoprocentně, Vás bych nesmazala, protože Vaše blogy jsem viděla ještě dřív, než jsem si je přidala do oblíbených. A konkrétně ty, Moni, ty jsi mi přirostla k srdci asi nejvíce z těch všech, které tady mám; MJPeťulka, Majdinka, Verunka, Mandy - u tebe, platí totéž, tvůj blog je taky z těch, které navštěvuji pravidelně - akorát teď jsem to díky sobě trošku zanedbala, ale snad už se to uklidní a já tak budu moci dohnat, co jsem zameškala; Eddie Jackson, Angelyn - nevím, jestli se k nám vrátí, ale dobře, u mě zůstává, Christine - za tvůj blog, jsem moc ráda a také za to, že jsem měla možnost, poznat tě....
Blogy, které si vymažu: bohužel hnedle ten první v mém seznamu - jelikož nebyl dva roky aktivní a já přestávám doufat, že ještě aktivní bude; Roman Jackson, plastic, Violet - blog, byl nejspíš smazán, jelikož stránka je úplně prázdná.

Přeji Vám krásný víkend, uvidíme se nejspíš až ve středu, ale pokusila bych se ukázat už v pondělí, či v úterý... Mějte se, krásný zbytek večera a ještě jednou - hezký víkend.

Když se..., tak se...

26. dubna 2013 v 14:05 | Nikinka |  Novinky
Nemusím snad doplňovat slovo do teček... Na to snad každý přijde - domyslí si.
V poslední době, to stojí fakt za houby - buď jsem v jednom kole, nebo nestíhám a nebo se nic nedaří....
Náš Black, je nějaký "nemocný" - nemůže na nožky - nejspíš ho bolí kyčle. Mysleli jsme, že jsou to záda, jelikož Blacka už bolela a doktor nám řekl, že se mu to bude vracet... Jenže tentokrát to záda nejsou - dnes jsme přišli na to, že jsou to nožičky - bolí ho nožky - už nechce chdit ani po schodech.
Musíme s ním k lékaři - jenže až do pondělka nemáme auto, jelikož je na prohlídce - nic závažného, jen ho musíme dát na kontrolu aby se vědělo, zda je vše v pořádku a tak, jak má být. Volali jsme tedy veterináři, že máme si myslíme, že jsou to klouby, jelikož na to trpí kokři a hlavně pejsci - nejspíš ho opravdu bolí kyčle, jelikož se tak nadlehčuje.
Má být v klidu, nechodit po schodech a neskákat na gauč ani do postele... Dneska chvilku spal, ale pořád ho to bolí...
Víme jen to, že ho bude muset kompletně vyšetřit, vzít krev... A bude to prý nákladná léčba - po telefonu, nám toho moc říct nemohl, jen to, že se to bude léčit práškama, nebo injekcemi.

Mám o něj strach a když ho tak vidím, je mi ho líto a všechno mě bolí za něj, když slyším, jak bobek pořád skučí...
Po skušenosti se Shaggym, už se bojím i všeho ostatního, co by se mohlo stát. A doufám, že mu pomůže, jelikož teď vážně nevím, jak bych vzala tu nejhorší variantu - bože, ani na to nemyslet! K tomu, se snad nedostaneme - na to Black ani nevypadá... Ale opravdu bych si nedovedla představit, že bych přišla i o něj. Vím, že když zemře člověk, je to horší, je to bolestivější, ale u Shaggyho, jsem to dodneška nerozdýchala, nejsem s tím smířená a kdyby tak musel dopadnout i Black, to už by mě dorazilo úplně...
Je hloupé, říct "myslete na něj". Váš pes to není, Vy to, co s ním prožíváme teď my... než jsme přišli na to, co by s ním mohlo být... prožívat nemusíte, ale já už se modlím teď, aby to dobře dopadlo a věřím, že snad ano - protože jinou variantu, bych slyšet nechtěla - to bych neunesla. Jelikož jsem člověk, který se moc ven nedostane a když, tak jedině s doprovodem, takže ten pes, nebo vlastně i Bety, je moje jediná radost na světě - já jinou společnost nemám, když jsem doma sama - jsme jen spolu, takže jsem si na ně zvykla... Proto jsem Shaggyho tolik obrečela a proto se teď bojím o toho druhého...

Letní fota...

25. dubna 2013 v 19:10 | Nikinka |  Fotky
Naši miláčci loni v létě... Letos, si nafotíme snad nějaké další, na kterých bude naše Bety a Black .



Betulinka



A moje druhé kuřátko - Black

Krásný den

25. dubna 2013 v 13:49 | Nikinka |  Novinky
U nás dnes krásně svítí sluníčko, venku je teploučko, to má člověk hned lepší náladu a chuť do práce.
Snad je i u Vás krásně slunečno? Moc se omlouvám, že jsem se od začátku týdne moc neozvla - v úterý, jsme s mamčou měly návštěvu - přišla moje prateta. Takže mi to nevyšlo, i to uklízení v knihovně, jsem musela nechat na středu... Ale přiznám se, že zrovna v úterý, jsem nezapínala píčítač i tak trošku záměrně... Bylo to tak lepší, i když si říkám, že je to horší, než kdybych ho zapla, protože mě to teď mrzí... Ale když už mě to začne mrzet, vzpomenu si na maminčina slova: "Otevři oči, vzpamatuj se, vykašli se!" Mně to jde jen těžko!
Včera jsem byla po dlouhé době v Ostravě - od ledna jsem byla spíše v Opavě, když už jsem někam jela, nebo musela jet... Byly jsme s mamčou a sestrou u kadeřnice, sestra potom měla opět jízdy... Bylo hezky - nemusela jsem se konečně navlíkat jako cibule, mohla jsem si vzít jen kalhoty a košili bez saka nebo kabátu - tak teploučko bylo.
Dneska jsem sem na chvilku přišla pár věcí dohnat. A taky bych ráda začala pomalinku psát povídku. V bodech, to vypadá asi takto:
- v povídce asi bude Michael. Asi proto, že nevím, jak mi bude pasovat zrovna do děje, který mám v hlavě, jelikož... No, jak jen to napsat. Ne, že by se mi s ním psalo špatně, ale bez něj se mi psalo líp - bylo to snadnější a taky, já ho tam mít nemusím, jelikož v knížkách které čteme, přeci taky není - nikde není psáno, že musíme psát tak a tak, píšeme si z vlastní hlavy, podle sebe - já píši ráda, strašně ráda a zvládám to i bez něj, v některých věcech lépe... Je to jen naše věc, o kom, nebo o čem píšeme - i když jsem asi opravdu o své čtenáře přišla jen proto, že jsem o něm teď už můžu říct dvě povídky nenapsala, pro mě samotnou to bylo opravdu místy lehčí... Teď bych to mohla zkusit - napasovat Michaela do děje - o nic nejde - vydávat bych to nikdy nevydala - protože takto, si píši jen pro sebe a sem... Ale pokud to nepůjde, asi nemá cenu, abych to lámala přes koleno - jelikož jediná povídka, se kterou jsem spokojená - ne úplně, ale ano, byla s postavou Michaela jen Šance pro dvě srdce. Jestli to potom bylo horší proto, že jsem nepočkala, pak musím říct - že takovou pauzu mezi další povídkou, jsem si dala úmyslně a teď dofám, že něco vymyslím. S Michaelem. Částečně bych to ráda zkusila a taky proto, abych udělala radost těm, kteří jsou zviklí na povídky s ním. Jak říkám, je to jen pro mě a pro Vás, dál to šířit nikdy nebudu.
- další věc - začala jsem hlouběji přemýšlet, o čem a proč chci tuto povídku napsat. Asi bych měla sem pro Vás napsat, že zatím to v mé hlavě na začátku příběhu vypadá dobře, i hodně špatně - zase samu sebe potrápím, než se dostanu ke konci - vždycky si nechávám něco i během děje - příběh se postupně vyvíjí i během toho, co ho píši, takže nevím, jak to dopadne a nevím, kolik toho bude. Jelikož moje povídky s Michaelem, měly maximálně čtyřicet kapitol, chtěla bych tu čtyřicítku přesáhnout, ale opravdu netuším, zda se mi to povede.... Teď mám v hlavně jen začátek děje, to jediné, mě teď zajímá. A název - povídka se nejspíš bude jmenovat Cesty osudu.
- a posledním bodem bude - jak už jsem psala jednou - nebudu to lámat přes koleno - když to nepůjde, dám od toho rukce raději pryč, než aby se mi nedařilo celou dobu. Povídku, budu psát pomaleji a hlavně tak, jak to časově půjde. S povídkou budu dohánět i své resty tady na svém blogu, takže i to ovlivní mé pokračování ve psaní. Ale nemusíte mít strach, zatím to vypadá, že to stihnu. Jelikož povídka Čas na lásku: Příběh pokračuje, začíná ve středu 1.5.2013, a končí v pátek 23.8.2013 - kapitol je sice pouhých dvacet, ale potřebuji více času pro tu další povídku, takže proto to potrvá trošku dýl. No a po povídce, Vám dám minimalně dva měsíce pauzu, pokud ještě nebudu mít dokončenou tu další - v opačném případě, bych ji ráda začala vkládat od října.

Pokud to vyjde, začnu dnes, pokračovala bych zítra, O víkendu nepíši, ale mohla bych, jelikož babička opět nedorazí - zase se vymluvila - musí hlídat desetiletého kluka, jelikož teta jde do práce a strejda taky...
Moje prateta, mi vyprávěla, že vnuk sestřenice mého taťky, je v Ostravě v bytě sám, když jeho maminka jde do práce, v pohodě to zvládá a když přijede sem za taťkou, zamkne barák a dojde k babičce.... To je ale šikovný a samostatný kluk. Je tak starý jako náš Kristián... Vysvětlete mi, proč je ten kluk tak šikový a sobě stačný, a náš stejně starý, je taková babiččina a mámina kapsa, která by nemohla vydržet sama? Babi furt chodí hlídat! A vodí ho do školky, to ještě podotýkám, že vstává ve čtyři, aby tam v šest už byla, oblíká ho od hlavy k patě a jak říkám, vodí do školy a ze školy! Panebože, já bych ráda věděla, co z toho kluka vyroste, když je tak nesamostatný?! Vždyť je to přeci kluk! Není to holka! Opravdu mi to hlava nebera, ale kdybych to takhle řekla babi, začala by ho hájit, že ať si uvědomím, že je jiná doba a že my jsme byly holky... A podobné kecy, které znám nazpaměť...

Ahoj

22. dubna 2013 v 11:25 | Nikinka |  Novinky
Víkend, byl celkem krásný - až na sobodu - ta se alespoň u nás nějak nevydařila. Měla přijet babička, ale zase měla všelijaké možné výmluvy, proč nepřijed. Už tady nebyla - když nepočítám maminčinu oslavu narozenin poslední víkend v březnu - od ledna. Začínám mít pocit, že babička sem jezdí, když musí - to jsou narozeniny a svátky....
Opět tedy nepřijela a sporostě to vzkázala po sestře - ani by nezavolala. Ona sestra, tam totiž teď někdy po škole jezdí, jelikož má autoškolu a teď už pár měsíců jezdí. Takže tam byla, prababička zavolala hned babičce a babička přišla i s tetou. Denda si zase musela vyposlechnou všelijaké bludy a kecy od tety a říkala, že se tam cítila děsně.
Babi se v jednom kuse na něco vymlouvá a pokaždé to yypadá asi takto: nepřijede, protože jí bolí záda, protože je nemocná, protože ji bolí v krku, protože teta musí do práce - kdo by hlídal Kristiánka? A podobně pořád, pořád dokolečka, až už to vážně člověka nebaví a štve. Mně osobně, už to připadá velmi trapné, a abych se Vám přiznala, vlastně už jen čekám, na co se vymluví....
Nadruhou stranu - když ještě odbočím - mi sestra říkala, že prý se ani nezeptala, jak se máme s mamkou a jak se daří taťkovi. Prý si teta jen stěžovala, že nemá vůbec chuť k jidlu - no hlavně, že na té oslavě doslova žrala plným pyskem páte přes deváté, až mě napadlo, kam to vůbec strká?? A tak dál a dál a bylo to hůř poslouchatelné a hůř... Babička prý mluvila, jak dobře to jde Kristiánovi ve škole - na to už mám alergii. Dovedu si představit, co si o mně musíte myslet, když to čtete, ale víte, my vlastně nic jiného než Kristián, Kristián, Kristián,... a tete, teta, teta,... neposloucháme, když sem přijede... Takže jak už jsem napsala - jen čekám, na co se vymluví, když volá, nebo vzkáže po sestře, že nepřijede. A víte, co? My už jsme si na to všichni zvykli, že nejezdí, ale mamku to trošku mrzí... Chápu, babi přece nemá jednu dceru ale dvě! Na to jaksi pozapomíná! Mamamce se neozve a nám taky ne. A když, tak je to, jak píši - mluví jen o vnukovi a tetě...

Tak jsem mamce řekla, ať si z toho nic nedělá, že mě to taky mrzí, ale nic s tím nenaděláme, taková prostě neše babi je.... A že si uděláme alespoň pěkný víkend, když ho má po několika měsících celý volný...
V sobotu jely se setrou nakoupit, pak jsme vařily oběd a připravovaly bramborový salát na neděli. Odpoledne jsme už byli i s taťkou...
Včera odpoledne, se společně jeli projed na moterce - tak si to mamča užila. A pak jsme měli společný rodinný večer u televize a mamča nám vyprávěla, kde byli. Pak se s námi dívala na SuperStar - tudíž nás překvapilo, že vypadnul Smejkal. To jsem dost dobře nechápala, jelikož se mi jeho hlas líbí - zpívá hezky. A taky je to vidět už od pohledu, že ten kluk, je v jádru strašně hodný a že má velké srdíčko - takové lidi, mám ráda, takových, je totiž na světě málo.... Jak jsem tak viděla, jak ho to vzalo, sama jsem se neubránila slzám (já brečím málokdy, takže jsem samu sebe okřikla, že se chovám jako ty buberťačky tam Smějící se) - bylo mi ho líto - byla bych raději, kdyby vypadla Tereza, protože včara se mi její zpěv líbil nejmíň... Ale nedá se nic dělát, byl to Jaroslav.

Dneska bych si ráda uklidila knihovničku, ale nemohu, poněvadž těch knih jsou haldy a kolem zapnutého počítače, bych se bála, že se mi tady něco "pokazí, jelikž já je mám vždycky po stole a po zemi... Ale mamka si dneska něco potřebuje vyhledat a vyřídit přes internet, takže uklízet budu nejspíš zítra jak to tak zatím vypadá, protože mamča někam jela a ještě není doma.... Ta knihovna je na delší dobu, takže dneska už asi nemá smysl ty knihy roztahovat po stole a po zemi, udělám si to zítra hezky v klidu beze spěchu a pořádně. Než abych čurovala narychlo, to raději pořádně...

P.S. S blogem to doháním, pustila jsem se do další kapitoly Ženy v černém - uspěšně po šesti měsících... Slíbená povídka, jež začíná příští týden ve středu, pořád platí, ta bude a povídka, kterou jsem ještě nezačala, do té bych se také ráda pustila - jen záleží na Vás, jestli chcete s Michaelem, nebo mi dáte volnou ruku i bez něj?