Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

XXXIII. Kapitola

17. března 2013 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Čas na lásku

Vojta



Nevím, jestli mi pomohlo, se Stele svěřit. Pořád mi připadalo, že je hloupost, abych se rozvedl. Viděl jsem v tom totiž něco, co by se mi nelíbilo a co, kdyby se to potvrdilo? Co, když chce Sylva odjed z Prahy kdoví, kam a já už svoje děti neuvidím? To mi to mohla raději rovnou říct? A ne takovou oklikou na mě jít!
Když jsem se nad tím zamyslel, uvědomil jsem si, že má možná Stela pravdu… Ale po tom všem, co se mezi mnou a manželkou stalo, jsem teď Sylvě nevěřil, i když jsme přátelé. Chodím do práce, kdyby se odstěhovala, neměl bych na děti už tolik času… To jsem nehodlal dopustit.
Myslel jsem na nejhorší, ale Stela tady byla vždycky, aby mě uklidnila a povzbudila. Byl jsem jí za to moc vděčný, ale ne vždycky, mi to pomohlo… Pak najednou jednoho krásného dne zazvonil telefon… Kdybych věděl, co se dozvím a s kým budu mluvit, raději bych to nebral…
Ale netušil jsem to a tak to sluchátko vzal. Na druhém konci, se ozval Sylvin hlas. Myslel jsem, že chce pohlídat děti, i když dnes byl den, ve který jsem si je měl vyzvednou, nebo ona je přivést jako vždy…Ale tentokrát o děti nešlo. Šlo o náš rozvod… Zprvu jsem nevěděl, co jí na to mám odpovědět, měla připravené veškeré papíry, už stačilo, abych to podepsal.
"Můžu se s tím za tebou dneska stavit?"
"Jasně, dobře…"
"Vojto, já vím, že jsi proti tomu, ale prosím, nedělej to ještě těžší… Ráda bych, kdybys je podepsal, rozvedeme se a ty budeš mít jednou provždy klid."
Tušil jsem, že jednou to přijde, i když jsme se původně domluvili, že rozvádět se nebudeme. Kvůli dětem ne. Toho dne, jsem se bál jako čert kříže a ten den, dnes přišel. Sylva vše vyřídila, teď už zbývám jen já… Rozvedeme se a ona tak definitivně zmizí z mého života…
"Dobře, já ti ty papíry podepíšu," souhlasil jsem…

Stele, jsem nic neřekl, jen to, že Sylva dnes přijde… Na nic víc, jsem se nezmohl, ještě to potřebuji sám nějak zkousnout.
"Přiveze Kubíčka s Terezkou? Dnes tady přece mají být. To je fajn, už jsem vymyslela, co budeme celý víkend dělat," řekla vesele. Cítil jsem z toho, že má děti ráda…
"Ne, Stelo, Sylva dnes děti asi nepřiveze…"
"Aha."
Chtěla ještě něco říct, ale já ji to nedovolil. Nejspíš to pochopila a tak odešla do kuchyně a pokračovala ve vaření…
Sylva přišla, jak jsme se domluvili. Zrovna mi někdo volal, takže otevřela Stela…
"Dobrý den, Sylvo, pojďte dál…"
"Dobrý den… Je doma Vojta?"
"Ovšem, jen… Telefonuje, posaďte se a počkejte na něj, hned přijde. Udělám vám kávu, a půjdu mu říct, že jste tady."
"Dobře, děkuji," řekla a sundala si kabát. "Kávu nechci, já jsem přišla jen na skok, hned zase půjdu… Musím do práce, víte?"
"Aha… Chápu. Tak se teda chvilku posaďte, já pro něj dojdu…"
Podepsal jsem Sylvě ty papíry a tak udělal tlustou čáru, za naším manželstvím. Doufal jsem, že alespoň zůstaneme přátelé. Slíbila mi, že děti budu dál vídat, na tom se prý nic nemění…

Netrvalo dlouho a byli jsme rozvedení. V tom, chodit neumím, tak ani netuším, jestli to byl klasický postup, nebo to nějak chtěla urychlit Sylva…
Děti zůstaly v péči matky. Jak jinak, takhle je to nejlepší, zůstanou s maminkou, já je budu navštěvovat a brát si je k sobě, jak často to půjde…
I když jsem byl trochu zklamaný z toho, jak to nakonec všechno dopadlo věděl jsem, že je tady Stela, která mi byla velkou oporou a já jí za to byl vděčný. Ukázala se, jako opravdový přítel, který mi podá ruku, když budu potřebovat a který mi pomůže, když budu potřebovat…
Bylo mi v její přítomnosti dobře, ale věděl jsem, že tohle, brzy skončí, že se budu snad brzy stěhovat a z nás budou jen přátelé…
Jednou večer, jsme společně popíjeli víno, na stole hoře svíčka a když jsem se díval na Stelu, její světlo, se odráželo v jejích očích. Když jsem se však podíval, uhnula pohledem, jako by se ona předtím dívala na mě a nechtěla, abych věděl, že mě pozoruje.
"Jak se tak na tebe dívám, vypadáš zamyšleně," řekl jsem potom.
"Přemýšlela jsem…"
"Mohu vědět, nad čím?"
"Přemýšlím, jestli nebude lepší, když se s Tomášem také rozvedu…On už se stejně nevrátí, ani kdybych chtěla…"
"A chceš? Chceš, aby se vrátil?"
"Ne, nechci."
"Miluješ ho?"
"Co je to za otázku?"
"Jednoduchá otázka a jednoduchá odpověď. Ano, či ne?"
"Je to muž, se kterým mám dvě děti, takže nějaké pouto, tam ještě je… Ale, už ho nemiluji. Jediné, co mě k němu ještě váže, jsou naše děti..."
Ano, to jsem plně chápal. Vlastně… Vždyť to jsem teď na tom úplně stejně. K Sylvě, už mě vážou jen naše děti. Jinak jsme už každý jinde…
"A ty?" zeptala se po chvilce.
"Co já?"
"Dokázal bys zase někoho milovat? Otevřít své srdce a pustit tam někoho?"
"Co je to za otázku?" zeptal jsem se, když jsem se k ní posadil.
"Jednoduchá otázka a jednoduchá odpověď. Ano, či ne?" zopakovala to, co já řekl před chvilkou.
"Já nevím, nevím, Stelo…"
Tušil jsem, kam tím míří, ale nechtěl jsem to dál komentovat. Raději jsem se z toho vykroutil slovy: "Už je pozdě, měli bychom jít spát." Pak jsem ji tam nechal bez dalšího slova samotnou a odešel do svého pokoje…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 janikoz janikoz | 18. března 2013 v 17:52 | Reagovat

Ahojky Nikolko, tak jak se dneska máš? jsi doma nebo ve škole? protože dneska u nás chumelilo a nevím jeslti u vás nechumelilo ještě víc :-D a no a v kterým ročníku jsi? a po závěrkách budeš chodit dál někde na školu? Dneska jsem byla jenom doma měla jsem jet do kosmetiky ale nakonec jsem tam nejela :-( ale tak nevadí domluvili jsme se na pondělí ale ve čtvrtek chci jet do keramiky má být velikonoční tvoření tak snad už bude líp ;-)

2 Nikola Nikola | Web | 18. března 2013 v 18:12 | Reagovat

[1]: Ahoj Jani, mám se skvěle. I u nás padal sníh, a jak se tak dívám z okana, vypadá to, že se chytá... Vzhledem k tomu, že u nás dneska zezky nebylo, bych řekla, že jsem sníh čekala.
No, to mě moc mrzí, ale neboj, dočkáš se toho čtvrtka :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama