Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

XXX. Kapitola

10. března 2013 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Čas na lásku

Stela



Dny neúprosně plynuly a já se začínala bát toho, ve který Vojta odejde… Ale pak jsem si vzpomněla na to, co mi řekl a… Nejde to. Odejde a už se nikdy neuvidíme, co se stalo, se už opakovat nebude, měla bych si konečně uvědomit, že to všechno, je jen dočasné… Sama jsem mu to přeci nabídla. Jen nevím, jak si budu zvykat na samotu, až tady zase nebude, budu tady jen s dětmi, se kterými si zatím moc nepopovídám…
Vím, že mě moje rodina navštěvuje, a z jedné návštěvy, jsem byla dokonce i překvapená, ale pokaždé mi všichni říkají, že bych si měla někoho najít. Co když jsem našla, ale bohužel ten dotyčný za pár dní, týdnů, nebo měsíců zmizí a tak zmizí i z mého života? Jenže… Tím jsem si nebyla tak jistá. Dokáže zmizet, dokážu na to všechno zapomenout? Nejraději bych byla, kdyby zůstal… Zatím jsem byla ráda, že ještě neodešel, děti ho mají rády a mně pomohl, když bylo nejhůř a ani o tom neví… Ráda jsem chodila společně s ním a dětmi na procházku, protože vidět je takhle spolu, bylo krásné, ale zůstat to tak nemůže…
Jedno odpoledne, po naší obvyklé kávě, musel jít s dětmi na procházku sám, protože mně, aniž bych o tom dopředu věděla, se zařídil jiný program. Přijede Nina a přiveze s sebou i Evu, kterou jsem už pěkně dlouho neviděla. Vlastně od té doby, co jsme spolu byly tehdy na zábavě… Potom odjela do zahraničí a zůstala tam.
"O čem si budete povídat, když jste se neviděly tak dlouho?" zajímal se Vojta.
"Nevím a myslím, že ani nebude o čem, protože Nina, Evě stoprocentně všechno řekla… Přes Tomáše, až po to moje stěhování, stoprocentně nevynechala ani nemanželské dítě…"
"Snad to vaše setkání po tak dlouhé době, dopadne a já tě tu potom nenajdu smutnou," usmál se.
V to jsem sama doufala, nechtěla jsem o tom totiž mluvit a ani si tím kazit náladu, chtěla jsem si užít ty poslední dny, možná měsíce, které tu Vojta bude v klidu… Ale zatím to tak rozhodně nevypadá… Pomohla jsem mu obléknout děti a kousek je vyprovodila…
"Nezapomeň se včas vrátit, připravím večeři. Nejsem sice dobrý kuchař, to sám víš, ale něco svedu," usmála jsem se. Moje kuchařské umění, totiž opravdu za moc nestálo! Slíbil, že na večeři dorazí, ale já doufala, že do večeře, bude Nina s Evou pryč.

Když přišly, znervózněla jsem. O čem se vlastně budeme bavit? Ale nedala jsem na sobě nic znát, pozvala je dál a mezitím, co si odložily kabáty a pohodlně se usadily v obýváku, jsem chystala kávu a nějaké pamlsky….
"Tak co je nového, Stelo? Nina mi říkala, že prý máš dvě děti…"
"Ano, mám. Dvě holky dva a půl a půl roku… Natálie a Nela."
"To na ně táta musí být pyšný," poznamenala. Nevěděla jsem, jestli záměrně, anebo jestli netuší, že Tom s námi už nežije…
"Odešel od nás těsně po porodu," odvětila jsem.
"To mě moc mrzí, nevěděla jsem o tom. Jak to, že jsi mi nic neřekla, Nino? Dávala bych si větší pozor na pusu!" pokárala sestru a obrátila se k ní… "Nechtěla jsem ti o tom říct, protože jsem netušila, jestli můžu," opáčila…
Než by se mi tu začaly hádat, včas jsem je zarazila: "Nehádejte se prosím, kdo, co nevěděl a kdo komu měl co říct, to už je přeci stejně jedno. Tomáš - manžel, Evo, je prostě pryč a tečka!"
Nehodlala jsem to dál rozebírat, přeci jen, co by s tím Eva dělala a tak jsem chtěla raději to dítě vynechat, ale ne tak Nina, která to řekla za mě: "Načapala ho s jeho kolegyní, se kterou teď čeká dítě… Jsem zvědavá, jak tohle skončí… Upřímně? Doufám, že pokud má ta ženská alespoň trochu rozum, pochopí, že Tomáš stojí za h… ehm… tedy za velké kulové a pošle ho někam. Protože nic jiného, si nezaslouží…"
"No," vmísila jsem se do toho, "já zase doufám, že se to nestane, to dítě přeci nemůže za to, že má tátu vola! Takže doufám, že tentokrát se zachová jak má."
"No Stelo? Jak tohle můžeš říct?!" pohoršovaly se obě.
"Protože já už se zařídila také jinak," odvětila jsem a pomyslila při tom na Vojtu, i když jsem věděla, jak to dopadne a že to nemá žádnou budoucnost…
Cítila jsem však, že jsem po dlouhé době s někým zase konečně šťastná a nechtěla jsem, aby se to takhle pokazilo. Věděla jsem, že udělám dobře, když už budeme jen spolu, otázkou však bylo, jestli on si to postupem času srovná v hlavě také tak… A přestane s tím stěhováním. Jenže kdoví, jestli mu to dojde, kdoví, o čem přemýšlí… Možná by tady zůstal, možná ne. Každopádně, jak se rozhodne, záleží jen na něm a já ho do ničeho nutit nebudu…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama