Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Březen 2013

Veselé Velikonoce

31. března 2013 v 8:35 | Nikinka |  Novinky

Krásné prožití svátků jara

a hodně radosti
z prvních jarních paprsků
a probouzející se přírody.
Vám všem přeje Nika




Fotka měsíce

31. března 2013 v 8:35 | Nikinka |  Fotky
Další měsíc v roce, je za námi. V březnu, měla největší počet hlasů fotka číslo 4. (50% a 2 hlasy).


Co Vás čeká v Dubnu?

31. března 2013 v 8:35 | Nikinka |  Novinky
Abych se přiznala, na duben, mám zatím připravenou fotku měsíce. Je mi to líto, protože obyčejně tady mám v zásobě alespoň prvních pět článků...
Povídka nám skončila, doufám, že se Vám alespoň trošku líbila? Za všechny Vaše milé komentáře ještě jednou moc děkuji.
S tím pokračováním, si to ještě můžete rozmyslet, protože to můžu nechat klidně tak, jak to je - pro případ, že chcete pokračovat, jsem si další děj k té povídce už napsala, ale ještě ho stále přepisuji, takže pokud budete chtít číst dál, včas se dozvíte, kdy začnu - zatím si to pro Vás přepisuji. Proto se budu snažit, něco přidat, jak nejčastěji to půjde, protože když tady jsem, snažím se přepisovat, aby mi to moc dlouho netrvalo - každopádně nebojte, do června nejpozději, to tady bude, ale pokusím se o dřívější datum....
Mezitím se budu snažit, aby blog polovičně nespal Usmívající se.


Dnes slaví 58. narozeniny člen skupiny AC/DC - kytarista Angus Young

31. března 2013 v 8:30 | Nikinka |  ACϟDC
Dnes, slaví další člen kapely narozeniny - dnes má narozeniny můj miláček - tentokrát je to Angus - bratr Malcolma, který dnes slaví své padesáté osmé narozeniny. Asi bych i jemu pořála jen to nejlepší, hodně úspěchů nejen v osobním životě, hodně štěstíčka a zdravíčka....

Angus na jevišti, předvádí parádní kousky, je prostě skvělý. Ale mimoto, umí taky skvěle pobavit...


Pár fotek...








Tribute to Michael Jackson (Anywhere by Evanescence)

30. března 2013 v 8:30 | Nikinka |  Videoklipy
Kuřátka moje, užijte si video, uvidíme se snad příští týden a doufám, že to bude dříve, než v pátek. Dneska sice s největší pravděpodobností z oslav dorazím dřív, ale to jen proto, že musíme hlídat ty naše chlupaté mazlíčky - už teď je mi jasné, že hlídat, budu opět já, takže na Harryho jsem doma... Tahle akce, pro mě nebude končit tak, že až v jednu ráno, se teprve dostanu do postele - ale jen mezi námi - kdyby mě babi netáhla domů, ještě bych vydržela klidně do tří, kdyby to šlo....
Jelikož máme tentokrát problém s těmi našími pejsky, uvidím Harryho, budu se opět kochat Radcliffem a užiju si svůj oblíbený film. Ovšem, jesli se to tak parádně rozjede, bude mě celkem mrzet, že musím domů, hlídat psy... Každopádně, pokud to bude stát za to, budu ještě dlouho vzpomínat - no uznejte, babi, vzpomíná dodneška, ale bohužel jen na závěr Smějící se. A to toho je tolik, na co může vzpomínat, že jen ten závěr? Překvapený Tož to musel být zážitekSmějící se. Já už se tomu jen směju...


Tento měsíc již podruhé

29. března 2013 v 15:11 | Nikinka |  Novinky
Jak je o mně už známo, jsem milovníkem knih - za poslední rok, si je konečně můžu bez problému financovat sama, a tak knihkupectvní navštěvuji pravidelně každý měsíc - za tento, jsem tam však byla už dvakrát.
Tentokrát jsem si koupila tři tituly, bohužel jsou to zase romány, jelikož v ceně, v jaké jsem schopná ještě použít ten poslední slevový kupón, mají většinou v nabídce jen romány. Jelikož nejsem nějak žhavá do romantických příběhů, vybírala jsem si pečlivě, já na tohle vážně nejsem! Většinou při čtení takových knih, předem tušíte, jak to dopadne, a právě to je to, co tolik nesnáším - já raději uvaýžuji, než abych předem věděla, jak to dopadne.
Ale tentokrát jsem si dvě koupila s tím, že bych je ráda měla doma, jelikož mě zaujaly a druhou - to jsem si četla přímo na místě, o čem asi bude a mohla by být hezká a zajímavá - a nechte jí tam, když jsem za ni zaplatila jen 49Kč, za ty zbylé dvě, už více, ale přesto celkově jsem platila jen 507Kč, což je fajn. Celkově jsem za těch pět knih i s těmi dvěmi knihami předtím, zaplatila 775Kč, což pro mě taky není žádná tragédie, to je normální - pro mě alespoň ano, mě ta cena potom nebolí, mě ty knížky vždycky potěší, cenu neřeším, řešila bych jen v případě, že by mi to někdo platil, ale když jsou ty peníze moje, tak není problém, mamka s tím každý měsíc počítá a já si na účtě taky nechám - se zbytkem vždycky pomůžu mamce, ale to jsem Vám myslím už říkala. Sestra má na škole vysoké školné, takže vlastně pomáhám - ale jak říkám, mamka by mi nikdy nezakázala, si na ty knihy nechat, když něco ještě zbyde, jde to do dalšího měsíce....

Opět si můžete o knížkách v kostce přečíst a třeba se inspirovat.

Terapie láskou

Matthew Quick



Anotace

Pat Peoples se vrací z léčebny pro duševně choré a svět kolem mu nedává příliš smysl. Oblíbený fotbalový tým hraje na stadionu, který před několika měsíci ještě nestál, přátelé mají manželky a děti, ačkoli nedávno byli ještě svobodní. Nikdo mu nechce vysvětlit, jak je to možné, ani s ním mluvit o jeho ženě Nikki, s níž se jistě brzy zase shledá, i když právě teď žijí odloučeně. Pat ale věří ve šťastné konce. Stačí na sobě pracovat, nenechat se odradit, být laskavý k lidem, a život vás odmění. Tak je to ve všech dobrých filmech. Co si o tom myslí váš terapeut, mrzoutský táta nebo divná kamarádka, nehraje roli. Protože je jen otázkou času, kdy odluka skončí, on se s Nikki opět shledá a budou žít šťastně až do smrti. Nebo ne? (Další kniha z edice Světový bestseller. Podle anotace, vypadá zajímavě, u pár slov o autorovi, se o knize píše taky moc hezky.... Až mě zarazila ta kritika ostatních, kteří to četli.... Od knihy, asi někteří čekali víc. Nebo je to jen jejich dojem.... Já už jsem nějakou tu knihu přečetla, bylo jich dost, takže pevně věřím, že mně, se knížka líbit bude....)


Mezi láskou a smrtí

Meg Cabotová



Anotace

Sedmnáctiletá Pierce se málem utopila v bazénu na zahradě domu svých rodičů a vyvázla jen zázrakem. Událost byla posledním hřebíčkem do rakve rozkládajícího se manželství jejích rodičů a Pierce se s maminkou přestěhovala do ostrovního městečka jejího mládí, kde žije i babička a strýček s pochybnou pověstí. Po počátečních obtížích nachází ve škole nové přátele a setkává se i s tajuplným, ponurým, lehce agresivním, ale právě proto nesmírně atraktivním Johnem Haydenem, který se objevuje vždy, když to Pierce čeká nejméně, ovšem zaručeně přesně ve chvíli, kdy potřebuje jeho pomoc. Pierce o něm docela jistě ví jen jediné - je temný, půvabný a neodolatelný, ale není to žádný anděl. Kdyby mu propadla, byla by navždy odsouzena k existenci v místech, která ji děsí a kam se v žádném případě nechce vrátit... Dá přednost bezpečnému každodennímu životu, nebo omamující lásce v náručí smrti?
První díl nové strhující "podsvětní" řady. (Tohle, bude myslím triologie a věřím, že čtení to bude zajímavé...)

Julie

Anne Fortierová



Anotace

Mladá Američanka Julie Jacobsová zdědí po své tetě podivný dopis, který ji posílá do italské Sienny. Zde se Julie dovídá, že je přímým potomkem Julietty a Romea, kteří v Sienně skutečně ve 14. století žili a jejichž tragický příběh inspiroval nesmrtelné Shakespearovo drama. Rozhádané rody, které kdysi stály za zmařenou láskou, v Sienně pořád žijí a kletba, jež na ně byla seslána, je stále sužuje. Julie se snaží dobrat pravdy o tom, co se před šesti stoletími stalo, a tuší, že i kdyby našla svého Romea (a jeden takový by tu byl), hrozí jí stále stejný osud - tedy tragická smrt. (Tohle bude nejspíš podobné jako Romeo a Julie... Jak jsem tak listovala, je tam i William Shakespeare. Je to na konci v poznamce překladatelky: V knize jsou použity vyňatky z překladu Erika Adolfa Saudka (William Shakespeare Romeo a Julie) Pamatuji si dokonce, že jsme ho podrobně brali ve škole - pro mě to samozřejmě bylo zajímavé, nevím, jak pro ostatní, ale mě to zajímá, takže poslouchám a pamatuji si...)

Děkuji

29. března 2013 v 13:28 | Nikinka |  Novinky
Ráda bych ještě jednou poděkovala všem svým čtenářům mých povídek a těm, kteří četli tu poslední - díky moc! Díky za komentáře, díky, že jste došli až k poslední kapitole...
Povídka nám v úterý skončila, ale dá se v ní pokračovat, jak už jsem psala, pokračování už jsem dokončila, teď už ho jen přepsat. Mám hotové zatím první čtyři, dnes se ve zbytku času, dostanu snad alespoň k té páté. Mohu snad dopředu prozradit, že celkově je kapitol dvacet, což v tom případě napovídá, že celá ta poslední povídka, je zatím i s tím jejím pokračováním nejdelší...
Rozdělila jsem ji na dvě části proto, že ta druhá se teprve rýsovala, když jsem dokončila tuto a taky proto, že jsem nechtěla děj zbytečně hned protahovat, mohlo by to na Vás být dlouhlé a časem dokonce nudné. Já sama nerada čtu obsáhlé knihy, co se kapitol týká, takže jsem to rozdělila, abyste si od čtení trochu odpočinuli, než budeme možná pokračovat - to totiž záleží na Vás.
Četla jsem si ten poslední komentář k ději a děkuji za něj, mám radost, že se obejdete i bez Michaela, to je fajn, protože ač jsem si myslela, že to bez něj nepůjde, šlo to a místy to tak bylo i snadnější. A v závěru jsem si vlastně to psaní i užila, ävšak podle mých představ to nedopadlo. I přesto mě psát povídku i bez Michaela bavilo a jsem za to ráda, protože někdy to bylo opravdu lepší...
Na druhou stranu, příběh, byl v mojí hlavě dlouho, než jsem vůbec začala psát, takže byl promyšlený, přesto však podle mých představ opravdu není. S Michael, mě nic nenapadlo a i kdyby, myslím, že bych se u toho sama nudila, protože bych se nejspíš opakovala a to jsem nechtěla. Ono psát pořád dokola o jednom a tom samém, potom není zábava vůbec pro nikoho, takže jsem to zkusila jinak. A snad se mi to alespoň trošku povedlo?
Než budu úplně na konci článku, ráda bych ještě nepsala, že mě tak trošku překvapily výsledlky v anketě u poslední kapitoly. Netušila jsem, že si ještě někdo bude pamatovat děj povídky Šance pro dvě srdce, právě pro tuhle, totiž někdo hlasoval. Já osobně, si ho ještě živě pamatuji a musím taky přiznat, že pokud to někdo četl tak pozorně, že pro povídku Šance pro dvě srdce, hlasoval, věděl asi to, co vím já - ta povíkda, se psala sama, bavilo mě to a bylo to od začátku pro mě jako pro jejího autora snadné. Ten děj, se mi líbil v hlavě, postupně jsem ho během psaní rozvíjela a bavilo mě to. A s celkovým výsledkem, jsem spokojená, tahle se mi psala nejlíp z té celkové pětice povídek. A těm ostatním a těm před ní, se to nepovedlo. Poprvé jsem se s tím Michaelem v ději trápila, druhá, ta se taky psala děsně, ale líp, než první, ta třetí, ta mě pohltila, ta se mi psala strašně dobře, ale pak to šlo zase hůř a málokteré kapitoly, se mi psaly dobře. I v poslední povídce, jsem někdy měla krizi, ale bylo fajn, psát jinak...

Tu další část jsem rozdělila z toho důvodu, který jsem psala výše, nechtěla jsem nudit sebe, ani Vás, bylo by to dlouhé a zbytečně protahované najednou....
Opravdu takové zbytečné protahování a zbytečně moc kapitol nemusím, proto jsem to pro případ, že budete chtít číst to pokračování, vyřešila takto. Snad se tady první kapitola do června objeví, doufám, že už v květnu, ale slíbit to nemohu, protože nevím, jak rychlá budu, jelikož netuším, jak často se k té povídce dostanu. Mezitím taky čtu, ale nebojte, myslím na Vás se vším, co jsem slíbila, že u mě najdete v budoucnu.
Právě teď čtu tu knihu zloději labutí, a když jsem zjistila, co mě čeká, jsem ráda, že jsem svůj děj neprotahovala. Kniha je zajímavá, o malíři, je napsaná strašně hezky, je čtivá, ale její kapitoly, jsou kratší, proto celkový počet tvoří 105 kapitol, což je poměrně dost a já doufám, že to autorka nebyde v tom případě zbytečně protahova - třeba bude zajímavá i přesto, že je kapitol tolik, protože zatím je poutavá a moc hezká.... Uvidíme. Moc kapitol, ale vzhledem k tomu, jak jsou jednotlivé dlouhé, to tomu odpovídá i tak doufám, že to časem nebude nudné...

Konečně pátek

29. března 2013 v 12:40 | Nikinka |  Novinky
Ahoj,

nejdřív, se moc omlouvám, že se ozývám až dnes, i přesto, že jsem psala, o dřívější mojí návštěvě - dřív mi sem nakouknout nevyšlo, jelikož to prostě nešlo. Byty má své dny, to už jsem Vám myslím psala minulý týden v pátek... Ale aby toho nebylo málo, ten dasátý den, od začátku toho ciklu, začínají dny plodné, takže to začalo v neděli. Black, je tedy na zabidí, furt za Bety chodí, ta už neví, jak by se ho zbavila....
Třeba si lehne a spinká, Black k ní přijde, furt ji líže všude! Bože! A nebo... Nebo po ní skáče! Ale ne tak, jak má, naštěstí, i když kdoví, kdybych nedávala pozor, co by se tu dělo! Místo toho, jí skáče po hlavě a po boku! Šulin jeden!
Pořád hnízdí, v noci se nedá spát, pokud se proberete, často s ním i dvě hodiny nazaberete - to je přesně můj případ. Taže jsem podrážděná a Black, už mi s tím svým hnízděním, leze na nervy. Úplně nejhorší na tom je, že když leží Bety na sedačce, nebo na posteli, skočí na ní a rajtuje - málem by ji zalehnul! A ještě horší je, že celé to trvá potom pět dní a jedna paní, která nám prodala Shagggyho - i Black je původně od ní - jako šťěně, jsme si jej koupili - ta nám říkala, že musíme dávat pozor i ke konci těch plodných dnů, protože i téhdy, by se mohlo stát to, co nikdo z nás nechce. Bety už je na to stará, při porodu, by mohla umřít a to bych zase nepřežila já, nechci, aby mi pes, kterého miluji jako jsem zbožňovala Shaggyho, umřel, jen proto, že prostě Black by si dal říct! U Bety je totiž očividné, že na něj kašle, dokonce už vrčí...
Sami teď podle toho, co píši vidíte, že bych se ukázat nemohla. Mamka totiž v úterý potřebovala na sono prsů, tak jsem hlídala, spolu sami, by být nemohli..... V pondělí to bylo horší, jelikož, jsem měla nějaké vyřizování. Přešli jsme k jiné bance a tak jsem musela nahlásit jiné číslo účtu, jenže jelikož jsem už plnoletá, žadatel jsem v tom případě já, takže jsem musela jít podapsat papír - tudíž hlídala babi. Prý to bylo v pohodě - no ano, v to pondělí ještě ano. Abych pravdu řekla, já když něco potřebuji, taky si jednoho vezmu s sebou a to i když třeba jen na chvilku.
V rychlosti, jsme s mamčou zajely koupit další knížky, abych ještě využila ten druhý kopón, takže mám k těm posledním, co jsem kupovala, ještě další tři. Už to nemám kam dávat, hlavně, že si pořád kupuju nové a nové, že? A udělala jsem radost sobě i sestře - koupila jsem nám magnetickou záložku s obrázkem pana Muchy (až je najdu, určitě je sem dám, jsou krásné - Mucha, maloval krásně, jeho obrazy, se mi moc líbí... Na Vánoce, jsem dostala od sestry i hrníček s jeho obrázkem, já zase sestře koupila s obrázkem Klimta... Nejsem žádný umělec, neumím malovat tak, jako maluje sestra, nestuduju uměleckou školu, ale s těmi malíři, jsem tak trochu v "obraze", protože sestra má spoustu knížek, takže se podívám a čtu i já, ale nejvíce se mi líbí právě ty od Klimta a Muchy.) Musela jsem si udělat místo v knihovně, takže teď mám řadu knih v každé poličce podle žánrů a parfémy jsem musela dát jinam - těch mám taky jako nasetých, takže to byl problém trošičku, ale i ten, jsem vyřešila. Ke knihám, které jsem si koupila, se dostanu tak za pět dní, jelikož tu knihu Zloději labudí, mám zatím rozečtenou, jelikož když teď hlídám, nemůžu si dovolit číst, mohlo by mi něco uniknout a to bych nerada. Ona by to nakonec totiž nejhůř odnesla Bety... A kdyby se jí něco stalo, dalšího psa, bych nechtěla obrečet tak, jako Shaggyho, ten mi do dneška chybí a vím, že u Bety, to jednou nebude jiné, mám k ní stejně silnou citovou vazbu, snad jen o malinko menší, ale to jen proto, že je prostě jiná, než Shaggy, ale ne úplně, je stejně milá, stejně přítulná a často mi dělá společnost - jsme spolu pořád - proto ji mám tak ráda, strašně jsem si zvykla a vím, že až tu jednou nebude, pro mě to bude strašné - moje vazba k ní, je silná, neumím říct nikomu, jak moc ji mám ráda a možná, že ani ona sama to neví, protože nevím, jestli vnímá a chápe tak, jak jí někdo něco řekne. Já o ní často říkám tohle: "Ty jsi ta nejmilejší, nejkrásnější a nejhodnější! Mám tě moc ráda!" (Co ráda, já ji miluju!)A ona se ke mně často tulí, jako by chápala doslovně, co jsem jí řekla.
Dneska toho využívám a něco sem dám, než zase vypadnu, jelikož se tady neukážu do pátku minimálně. Takže Vám ještě pár článků přidám.
Zítra je ta maminčina oslava, takže už se těším na to, že se zase sejde rodina pohromadě, a snad to bude tak fajn, jako to bylo v listopadu. Ježíši, to se povedlo! Myslím, že na to bude ještě dloho vzpomínat a doufám, že se v říjnu v té samé osadě, zase uvidíme! Jestli to s bratránkem spojíme, je zatím ve hvězdách, ale jestli bude slavit bratranec, oslava je jistá i bez toho, že se jako oslavenec připojím i já, takže se těším už teď.
Zatím se mějte krásně, ozvu se během týdne, nebo jak to vyjde, to zatím totiž netuším...