Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

XXV. Kapitola

26. února 2013 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Čas na lásku

Stela



To zase byl včera den! Co jsem si myslela? Mohlo mě to napadnout… Jak jsem to mohla dopustit? Zase. Bože, já jsem ale vážně pěkná kráva!
U snídaně, jsem skoro ani nemluvila, musela jsem pořád myslet, na ten včerejšek. Nevěděla jsem, co mám dělat, nevěděla jsem, co si o tom mám myslet… Ale byla jsem zklamaná… Myslela jsem si, že jsem konečně potkala toho pravého a on? On se vypaří z Prahy a ten včerejšek?
Doufám, že se teď nějakou dobu neuvidíme, byla bych velice nerada, kdyby se tato situace opakovala. Měl mi rovnou říct, že budeme jen kamarádi! Ne na mě dělat oči!
"Stelo, můžeš mi říct, co ti dneska je?" zajímalo Ninu.
"Nic."
"Nic? Tak proč nemluvíš, proč jsi tak zamlklá? Stalo se něco mezi tebou a Vojtou? Včera jste spolu malovali ten tvůj byt, máma mi to řekla… Tak to jste si jistě popovídali, krásně vymalovali a možná nejen to," mrkla na mě.
"Nerada tě zklamu, sestřičko, ale jen to!"
"Promiň, já jen… já si myslela, že spolu…"
"Ne… Vojta to včera pěkně zkazil…"
"Ono se schylovalo k něčemu, k čemu dosud nedošlo?" usmála se.
"Nesměj se tak blbě, tohle směšné není… Měl by mi dát rovnou najevo, že mezi námi, nic nebudu! Ne na mě dělat oči, koukat po mě jako na svatý obrázek a nakonec…"
"Je mi to jasné… Takže se mohlo stát, ale nestalo… Třeba je v tom něco jiného, promluv si s ním…"
"Já jsem taky vdaná a dovolila jsem mu, aby si ke mně našel bližší cestu, on mě k sobě ale nepustí… řekl mi, že nemůže…"
"Třeba se ti přijde omluvit a příště, to dopadne jinak, pochop ho taky trochu."
"Jenže, co když já ho miluji?"
"Ach tak… A jsi si jistá, že i on tebe?"
"Po včerejšku ne!"
"Tak to bys měla zjistit, na čem jsi a až potom jednat…."
"Já vím, ale…"
Nevěděla jsem, co říct, protože jsem sama byla dost zmatená, co se včera stalo. Nebyla jsem si ani jistá tím, co bude dál a jestli se Vojta ještě vůbec ozve… Pokud to neudělá, udělám to já, protože chci vědět, na čem tedy vlastně jsem. Jsme kamarádi, nebo by z toho časem mohlo být něco víc, ale on prostě potřebuje jen čas? Netuším…
"Promluvím si s ním.." řekla jsem a ona s úsměvem souhlasně přikývla…
Když odešla, rozhodla jsem se, že si promluvíme hned - napsala jsem mu.

Vojta: Stelo, ty jsi tady? Nečekal jsem tě… Ahoj…
Stela: Ano, jsem tady.
Vojta: Zlobíš se na mě ještě kvůli tomu včerejšku?
Stela: Ráda bych věděla, na čem jsem… Jestli se zlobím nebo ne, to je teď jedno…
Vojta: Vím, že to asi nedopadlo podle tvých představ, věř, že ani podle mých ne…
Stela: Vážně? Nevypadalo to tak! Promiň, už se o tom nechci dál bavit, zapomeň na to.
Vojta: Tak to tedy rozhodně ne. Já ti to chci vysvětlit. Stelo, já… Já nechtěl přestat, prostě jsem najednou dostal strach…
Stela: Strach? A z čeho?
Vojta: Že to mezi námi dopadne jako mezi mnou a Sylvou.
Stela: Ale já bych se takhle nikdy nezachovala, Vojto!
Vojta: Já vím, že ne, jsem prostě vůl, promiň mi to, prosím, jestli můžeš… Mě to opravdu moc mrzí…
Stela: Nezlobím se. Zapomeň na to a netrap se tím… Poprvé, po dlouhé době, jsem šťastná… Včera jsme spolu malovali můj dům a bylo to fajn, až na ten závěr… Ale dobře, chápu tě, já přeci taky neměla ideálního manžela… Pokazil, co mohl a já se s tím jen těžko vyrovnala. Ten včerejšek, mě taky mrzí…
Vojta: No právě… Vím, že sis taky zažila svoje. Já bych ti prostě jen nerad ublížil… Včera jsem to totálně zkazil, promiň mi to, prosím. Ještě jednou se moc omlouvám, vážně mě to moc mrzí…

Včerejšek, se nepovedl, ale dá se to přeci napravit… Jsme přátelé, přeci se na sebe nevykašleme, jen pro jeden nevydařený den. A i kdyby v tom byla láska z jeho strany, kterou si zakazuje, v lásce neplatí žádná pravidla. Snažit se své city skrývat? K čemu to všechno Nakonec rozhodne srdce a nám nezbývá nic jiného, než jej poslechnout…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 amonikam amonikam | 26. února 2013 v 17:28 | Reagovat

Nikolko odepsala jsem ti u mě, a teď jsu žehlit :-) pá kapitolku přečtu posléze :-)

2 Nikola Nikola | Web | 26. února 2013 v 17:43 | Reagovat

[1]: Broučku, já tam u tebe byla, tak jsem si všimla, taky jsem ti odpověděla u tebe. :-)

3 amonikam amonikam | 26. února 2013 v 20:16 | Reagovat

jsem na skypu, ale ty už jsi pryč. Nevadí, tak kdyžtak v to pondělí, a jinak si kdyžtak napíšeme :-)

4 Kesi Kesi | 27. února 2013 v 17:21 | Reagovat

Moc hezké :)
Zajímavé, těším se na další dílky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama