Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

XVII. Kapitola

7. února 2013 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Čas na lásku

Vojta


Chvilku jsem přemýšlel nad tím, co jsme spolu probírali. Musel jsem si to srovnat v hlavě. Možná má Sylva pravdu. Možná bych se měl konečně smířit s tím, že už se nevrátí, že se vrátit nechce. Ale to jde těžko. Já ji mám pořád rád, pořád ji miluji…
Po chvilce, jsem na chvilku pracoval, abych přišel na jiné myšlenky. To, co jsme si tady řekli, mi vrtalo hlavou. Sylva se nevrátí, nechce se vrátit. Už nikdy. Mezi námi, je definitivní konec. Je to smutné, ale je to tak, a já s tím nejspíš nic neudělám…
"Do háje!" praštil jsem pěstí do stolu. "Všechno je úplně totálně v háji, svou jedinou lásku, jsem ztratil, manželku jsem ztratil, děti taky… Všechno je v pytli!!"
Abych se uklidnil, zašel jsem na chat. Už zase, jako minulý týden, kdy jsem tam našel tu ženu, se kterou jsem si chvilku psal… A upřímně? Doufal jsem, že ji tam najdu znova. Je to žena, která mi porozumí, protože má buďto stejný, nebo podobný problém jako já… Ovšem teď je otázkou, jestli ta žena, bude mít zájem o to, abych si já vylil svoje srdce a všechno, co mě trápí, jí prostě napsal a svěřil se. Jistě má svých starostí dost, ty moje, ji stoprocentně zajímat nebudou.
Zoufale jsem tam seděl a pořád přemýšlel. Sylva měla vlastně pravdu i s tím, když vyprávěla o nás dvou, když jsme ještě byli na stření, vždyť i ona byla mou velkou láskou… Kéž bychom ještě byli mladí, na tohle, bychom se totiž snad připravili a podruhé, bychom stejnou chybu neudělali. Ale to všechno by se mohlo stát, jen kdybychom jsme se mohli vrátit v čase…
Seděl jsem tam jako zoufalec, který netuší, co bude dál. Co bude dál, jsem opravdu netušil, a tak mě vůbec nenapadlo, že za pár měsíců, bude zase líp, můj život se změní a já budu opět šťastný…
Sednul jsem si k té seznamce a hledal tu ženu, se kterou jsem si povídal minule… Opět byla online, tak jsem jí napsal. Jak jinak…

Vojta: Dobrý večer, jak se daří?
Stela: Dobrý večer i vám. Myslíte od minulého týdne? Jestli ano, tak je to lepší. I když by bylo lépe, kdyby manžel byl s námi, však víte, jak to myslím…
Vojta: Ano, chápu vás. Nebojte, třeba se vše v dobré obrátí.
Stela: Vy tomu věříte? Já už nevěřím ničemu, co mi ten ničema napovídá…
Vojta: Čemu "ničemu", jestli to mohou vědět?
Stela: Věřte, že bych se moc ráda někomu svěřila, protože už mě nebaví, řešit to s rodinou, která si myslí to samé, co vy - že se vše v dobré obrátí. Ale nechci vás tím zatěžovat. Sám máte svých starostí dost, tedy pokud si dobře pamatuji…
Vojta: Jestli se chcete svěřit, a nebojíte se, svěřit se zrovna mně, tak to udělejte. Já vás rád vyslechnu.
Stela: To je od vás milé, Vojto…
Vojta: Takže klidně povídejte, jestli chcete.
Stela: Dobrá… Když se narodila Nelinka, manžel mi se vším pomáhal, stejně tak, jako to dělával u Natálky, jenže taky musel pracovat, což jsem plně chápala a tak… Do toho všeho, začal pít, domů se vracel opitý, táhlo to z něj… Až nakonec přicházel plně nalitý! Zkrátka namol… Asi si dovedete představit, jaké je potom soužití s někým takovým. Vím, že mohl tak udělat naprosto cokoli, ale já se stejně nevíce bála o děti, byl agresivní, sprostý a nebezpečný. I když si sem tam ještě dá a to rád, je to lepší, protože… Když už jsem mohla s malou chodit ven, jednoho krásného dne, jsem se se svou matkou a dětmi, vydala do firmy, kde pracuje, abychom ho navštívily…
Vojta: Teda, to asi nebude nic příjemného, jak tak na to koukám, ale jestli vás to uklidní, na tohle téma, bychom se mohli bavit celého hodiny… Pokračujte…
Stela: Pokud si dobře pamatuji z minula, věřím tomu. Tak tedy… Navštívili jsme ho, jenže když jsem mluvila s jeho sekretářkou, řekla, že je tam nejspíš s někým, že tam někoho má… Vím, že správně, bych tam neměla chodit, když má jednání, jenže on žádné neměl…
Vojta: Takže jste tam nešla?
Stela: Šla. I když jsem byla v nesprávný čas, na nesprávném místě. On tam totiž můj drahý manžílek, měl ženskou…
Vojta: Ach… Je mi to jasné… Jeho milenka, o které jste předpokládám nevěděla a ani vědět neměla, nemám pravdu?
Stela: Přesně tak. Nevěděla a vědět neměla. Akorát… Zajímalo by mě, jak dlouho, by to Tomáš (manžel) tutlal??
Vojta: Co jste udělala, když jste to zjistila? Víte, já si totiž vůbec neumím představit, co bych ve vašem případě, dělal já…
Stela: S pláčem jsem utekla. Nechápala jsem, jak mi tohle mohl udělat. Máme spolu přece dvě děti, myslela jsem, že jsme šťastní…
Vojta: Muselo to pro vás být hrozné. Musíte to mít hrozně těžké i teď…
Stela: Snažím se s tím vyrovnat, nějak to vyřešit. Se vším, mi pomáhá máma, takže nejsem sama… Mám rodinu a dvě děti, které nadevšecko na světě miluji. Oni nemohou za to, že je jejich otec takový pitomec. Promiňte, že tak přímo, ale musela jsem…
Vojta: To je v pořádku, neomlouvejte se, chápu vás.
Stela: A jak se máte vy? Změnilo se něco k lepšímu, nebo je to stejné, či dokonce horší? Tak daleko snad ještě nezajdeme…
Vojta: Ale zajdeme, Stelo, zajdeme.
Stela: To mě moc mrzí. Co se tedy stalo… Samozřejmě, pokud se chcete svěřit?
Vojta: Dnes u mě Sylva (manželka) byla. A nedopadlo to moc dobře. Tedy… Nedopadlo to vůbec dobře… Přišla se vlastně jen domluvit, jak si to představuje dál a jestli já budu souhlasit…
Stela: No, a?
Vojta: Nechce se rozvést, chce, abychom byli svoji, kvůli dětem, na což jsem přistoupil. Rozumějte, aby neměla zbytečné problémy s tím, že děti mají jiné příjmení, než matka… Předpokládám, že by se zase nechala oslovovat svým příjmením za svobodna… A že prý děti můžu vídat každý týden, to je vlastně vše, takže nic dalšího, co bych očekával, neřešila…
Stela: Už mi k tomu nic nemusíte sdělovat, tohle mi stačí k tomu, abych pochopila, že vám teď asi moc veselo není… Moc mě to mrzí za Vás, Vojto. Ráda bych vám nějak pomohla…
Vojta: Dobře, tak tedy změníme téma, tím mi pomůžete a tím možná pomůžu i já vám. A poznáme se tak my dva, nepoznáme tak naše vzájemné problémy…

A tak jsme si tedy začali povídat o normálních, běžných záležitostech, o dětech, co nás baví a podobně… A já tak zjistil, že Stela je skvělá, milá a veselá žena… Vůbec jsem tak nechápal, jak někoho takového, jako je ona, může někdo opustit…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama