Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Prosinec 2012

Co Vás čeká příští rok?

30. prosince 2012 v 8:30 | Nikinka |  Novinky
V první řadě, bych chtěla poděkovat všem, kteří letos můj blog navštívili, mým SB, za komentáře, za to, že jste blog také navštěvovali, snad se rádi vraceli.... Tento rok, byl pro mě dost náročný, a i když nebyl místy tak úplně nejlepšé, věřím, že přijdou lepší dny. Mám velké plány, spoustu přání, ale jen jedno největší, které doufám, že se mi splní... Uvidíme. Uvědomuji si, že něco, mohlo dopadnout jinak, ale zase neztrácím tak úplně naději, že se to nezlepší, nebo že to nenapravím. Moje největší přání totiž je, jít na další školu, dokud ještě můžu - vím, že nikdy nebudu mít vzdělání, jaké bych chtěla a věřte mi to, nebo ne, mrzí mě to a nikdy, nikdy mrzet nepřestane. Nadruhou stranu, jsem ráda, že alespoň moje sestra, mohla na školu, na kterou chtěla - já tu možnost nemám a co hůř, můj vyběr škol, je omezený. Tím se dostávám k tomu, že bych ještě jednou, chtěla něco vysvětlit. Můj odchod ze školy, nebyl důvodem, že by se mi tam nelíbilo, nebo že by mě nebavil obor - to rozhodně ne, i když ideální obor to taky není, ale pořád pletu i doma a pořád mě to baví... Odešla jsem úplně z jiného důvodu, který ne každý chápal. Dokonce, když jsem šla po prázdninách do školy, a chtěla jsem to řešit, mi jen řekli, že si toho všimli, ale nechali to tak... Byla jsem pořád, pořád sama, celý týden, od odpoledne, do večera, jediné místo, kde mi bylo dobře, bylo ve škole, mezi spolužáky, po kterých (jen po nich) se mi hrozně moc stýská. Ale nelituji toho, protože si nedovedu představit, jak by to dopadlo, kdybych tam byla! Víte, ono je smutné, když chodíte do školy pro hendikepované, ale když je nějaká procházka do přírody, kino, nebo cokoli jiného... Víte, co s Vámi udělají? Buď Vás nechají celý den na internátu, jen proto, že jste na vozíčku, nebo zavolají rodičům, ať si pro Vás přijedou, což je smutné, protože já a spolu se mnou ještě spolužák se splužačkou, jsme tak přišli o veškeré aktivity mimo školu! A to Vám moc nepřidá, ba naopak, všechno Vás tam začne s prominutím srát a to doslova, všechno Vám leze na nervy, protože jste pořád zavření v jedné budově... Jelikož jste na vozíku, nechtěji Vás pustit ven a nikdo zdravý, tam se mnou, nebo s těmi ostatními nešel... Moje spolubydlící, měla praxi do půl jedné odpoledne, od jedné, do půl sedmé večer, šla ven a jelikož já nemohla, neumíte si představit, jak jsem se potom mezi čtyřmi stěnami a potom dokonce u televize, prtože už to bylo pořád dokola každý den, nudila... A tak jsem četla, četla a četla... Tolik knih za školní rok, kolik loni, jsem za školní rok nikdy nepřečetla! MP3, jsem měla plnou písniček, takže jsem se bavila i tím... Jenže, když jsem tak seděla s těmi sluchátky, často jsem přemýšlela, nad vším a často jsem tak i brečela. Protože jsem si uvědomila, že nevidím rodinu, že jsem tam, kde jsme byla a že nemůžu z toho depresivního prostředí ven mezi lidi. A moje spolubydlící? Ta chodila do toho pokoje jen přespávat. Ven nechodila jen ve středy, protože to za mnou jezdila moje babička a vždy jí něco přivezla, takže na to čekala... Když jsem já však měla něco najít na internetu, o konopině, nebo mandlovce, či amerikáně, nebo cokoli jiného, co by se týkalo oboru, nebo byť jen ředitelská volna a suplování, šla se mnou a to i když jí třeba bylo špatně!! A vždy k tomu řekla: "Přece tu nebudu sama." A že já byla sama denně, to ji nevadilo. Jenže, já mezi těmi čtyřmi zdmi... Byla to někdy hrůza a psychicky mě to ubíjelo, tak dlouho, až to dopadlo tak, jak to dopadlo... Z vychovtelky ale nakonec, až já jsem byla totálně v háji, vylezlo, že to moje spolubydlící, mě takhle ubíjela. Když to teda viděla, nechápu, proč mě nedaly ty vychovatelky k někomu jinému?? Doma jsem něco říct chtěla, ale nikoho to nezajímalo, všichni to řešili, až když bylo pozdě a mně nepomohl ani psycholog.
Teď už je mi dobře, i když na mě někdy doléhne smutek kvůli tomu, že já neodešla kvůli svým spolužákům. Jo, jasně, měli jsme tam jednu, která byla taková někdy dost urýpaná, ale i tu jsem svým způsobem měla ráda. Měla jsem Nikokolku, Matýska, Lukyho a vždy veselého Honzu, Péťu, Terezku, Martina, Monču, byla jsem mezi nimi i já. Za tu dobu, co jsem tam byla, odešel Marek, Petr, a Radimek - ano, byl to náš Radimek, on byl vždy usměvavý, hodný, bylo to takové snuníčko. Bez těch tří, jsme zůstali jen my. Užili jsme si spoustu legrace, neuvěřitelné, k čemu všemu, jsme přirovnávali pletení copánků na mistách, ošatkách a kočárcích s podnosy. Jak jsme všechno všude strkali, ale při tom vůbec nemysleli na koše !Rozpačitý a to nejen při praxi a ve středy, ale i ve čtvrty, protože to už jsme byli strašně happy, že už bude pátek. Takže od středy, do pátku, s námi bylo k "nevydržení" i učitelka, se stačila přiučit Smějící se a já se jednou nestačila divit, jak se vyzná Monča. No ta perlila, červenala jsem se za ni! No, asi nikdo z nás se nezdál... Jak říkám, při tom zastrkávaní osnov při pletení copánků, jsme mysleli jinak. A nejlepší hláška, byla vždycky, od mého nejmilovanějšího spolužáka: "Já nemám žádné zkušenosi, to jen tak vypadá." No jo, z těch řečí, to jsme tak vypadali všichni, tedy, skoro všichni. Ale Monča, ta by strčila do kapsy všechny, jak začla i bez těch zkušeností... To je tou dnešní dobou, nejspíš, ale vždycky to byla legrace, nikdy nezapomenu, z čeho všeho, jsme si uměli udělat srandu. Se svými spolužáky, jsem se prostě nasmála a bylo mi dobře, veselo celý den, dokud jsem se nevrátila na intr, a všechno to na mě zase nespadlo... Mí spolužáci, byli prostě skvělí, když na to teď vzpomínám, mám slzy v očích. Neodešla jsem kvůli nim, moc mi všichni chybí Plačící.
Ale těď už se to trochu lepší, já ničeho nelituji, jen vím, že o školu mi nešlo, spíše o to, jak se chovali s těmi výlety do kina a tak, ale hlavně o to, že jsem byla tak sama, pořád sama... Nikam jsem nemohla, to mi psychicky moc nepomáhalo, spíš mě to ubíjelo, že jsme musela pořád být tam, kde jsem byla... Neumíte si představit, jak jsem se těšila do školy, že na chvilku odtamtud vypadnu...
Takže doufám, že v září nastoupím do školy a i když se to asi podepíše na blogu, věřte, že je mi to jedno, chci mít školu, chci se ještě učit a chodit do školy...
Co se blogu týče, asi to nebude tak slavné a já budu muset opět články omezit, ale povídka bude, ta už je připravená... A co se ostatních článků týče, budu se snažit, aby tu bylo vždy na co koukat.
Doufám, že se tady přiští rok sejdeme, že neodejdu a nenechám MJ rodinku... Doufám, že nastoupím na nějakou školu, doufám, že pokud ano, budu mít čas i na psaní, i když mi to zase půjde pomalaji, než doteď, ale škola, byla pro mě vždycky přednější, než cokoli jiného a tak to bude i na dále, na tom, abych měla nějakou školu, mi záleží, i když dneska vyuční list nic není. Je mi líto, že to musím říct, už jen kvůli svým spolužáků, se kterými si píši, které mám ráda, ale jsem ráda, že jsem odešla ze školy, kde jsem byla, protože když se můj problém řešil u psycholožky, řekla, že na školu, kam jsem chodila, si rodiče stěžují... Nevím, čím to, možná tím přístupem učitelů k těm tělesně postiženým dětem... Protože v tomhle směru, se na to totálně vykašlali!
Děkuji za všechno. DÍKY, ŽE JSTE VY! MÁM VÁS RÁDA! Blog mi zatím dělá jen radost, tak doufám, že to tak bude i dál, že nebudu nucena, zrušit jej. Ještě jednou, děkuji za to, že můj blog navštěvujete, jsem za to moc ráda....
Příští rok, bychom tedy začli s novou povídkou. A doufejme, že rok 2013, se nám všem vydaří podle našich představ. To Vám ze srdce přeji.

V tomto roce naposled

30. prosince 2012 v 8:30 | Nikinka
V tomto roce, dnes do svého blogu, píši naposled.
Zítra máme Silvestr, čeká nás poslední den v roce 2012
Do Nového roku 2013, Vám všem přeji mnoho úspěchu, klidu, pohody, zdraví, štěstí, lásky a co nejméně starostí.


Fotka měsíce

30. prosince 2012 v 8:30 | Nikinka |  Fotky
Fotku měsíce prosinec, dnes zveřejňuji o den dříve, takže, co se blogu týče, v tomto měsíci a roce, končí. V prosinci, získala největší počet hlasů fotka číslo 1. (83.3% a 5. hlasů).


Štědrý den

29. prosince 2012 v 8:30 | Nikinka |  Téma týdne
Vánoce, má asi každý rád, je to čas splněných přání, jsou to ty nejkrásnější svátky v roce. Na Štědrý den, se však asi ze všech nejvíce těší děti. Celý den, jsou plné očekávaní, co pod stromečkem večer najdou, copak jim asi Ježíšek přinese a jesli alespoň jednu věc, kterou si přejí....
Přesně takto, to probíhalo u nás, když jsem byla malá. Napsala jsem Ježíškovi dopis, a doufala, že tam alespoň bude jedna hračka z toho dopisu. Nikdy jsem nechtěla mít všechno, ale ta první věc, na prvním řádku, tam vždy byla. Rodiče se vždy snažili, aby tam bylo to, co si přeji ze všeho nejvíc. Ale na druhou stranu - já jsem už od dětství, vedena k tomu, že Vánoce nejsou o dárcích, ale o tom, že se sejde celá rodina pohromadě, že jsme u toho stromečku všichni spolu. A zůstalo mi to dodnes. Užívám si tu atmosféru, ten okamžik, protože pak přijde večer a je povšem. Užívám si ten čas s rodinou, jedině to, mi ke spokojeným a šťastným svátkům stačí. Vánoce nejsou o tom, že si dáme drahé dary, jak to někdo možná dělává, ale o tom, že se sejdeme všichni společně, a pokud jde o dárky, dáme si dárek - pozornost. Co se mě týče, já se vždy snažím udělat radost těm, které mám ráda - své sestře a celému zbytku své rodiny. Mohla bych se zpřetrhat, ale vždy se raději vyhnu tomu předvánočnímu shonu v obchodech a proto se snažím nakoupit všechny dárky pro rodiče a sestru včas.

Z dětství si pamatuji, že jsem se nemohla dočkat večera, chodili jsme každé svátky na Štědrý den k pratetě, aby nám to rychleji uteklo. Večeře, ta většinou byla už ve čtyři, ale ještě předtím, se smažilo a připrvoval se stůl - to všechno stihla mamka, potom naskládat dárky pod stromeček... Zatímco mamča se honila u plotny a snášela dárekčky, taťka mě a sestru, vzal do koupelny a vykoupal nás, - "aby mohl Ježíšek v klidu všechny dárečky pod stromeček dát a aby ho při tom nikdo neviděl..." poté jsme se svátečně všichni oblékli a šli ke stolu. Většinou nás taťka napínal. Jak? Buď si ještě trošku přidal, anebo si zapálil cigaretu. Já a sestra, jsme byly tak nedočkávé, že jsme na to vždycky řekly: "Taťi!" Později to bylo: "To nám dělá schválně!" Ale vždy jsme to samozřejmě myslely v žertu. Vyhlížely jsme zlaté prasátko a když zazvonil zvoneček, šly jsme se podívat pod stromeček.
Dneska, kdy mi pomalu ale jistě táhne na dvacet, jsem ráda, že se vyhnu tomu návalu v obchodech, že si pokud možno, dárky pro rodinu, nakoupím včas a tu dobu před Štědrým dnem, strávím v klidu. Letos se mi to celkem dařilo, a tak jsem si ty poslední dny užila.
Štědrý den ráno, nebyl letos jako obvykle, vždy jsem se snažila, abych vstala z postele co nejdříve, protože si pak ten den více užiji, až přijde večer, brzy bude povšem. Ne tak letos! Letos jsem vstávala poněkud později, než jsem zvyklá, protože z neděle na pondělí, jsem šla do postele o půl druhé ráno! Takže jsem s nevelkým nadšením zjistila, že ten den, vlastně utekl strašně rychle! Ani jsem se nenadála, a už byla v televizi Šíleně smutná princezna!
Jako každý rok, odpoledne přišla babička, dala nám do ruky peníze, popřála šťastné a veselé, připila si s námi a jelikož každý rok, slaví svátky se svou sestrou u tety se strejdou, s bratránkem, sestřenicí, s jejich babičkou a dědečkem, za pár minut šla. Tak jsme se potom zase koukali na pohádky, pojídali cukroví... Letos jsme vynechali akorát vánoční punč. Jak se blížil večer, měli jsme všichni čím dál, tím větší hlad, a to i přesto, že jsme něco tu a tam pojídali. Žádné maso, samozřejmě, to se u nás dodržuje! Mamka, byla ještě den předtím na noční v pekárně a musela tam zůstat do půl sedmé do rána, domů, přijela v sedm ráno, takže sice s námi normálně fungovala, ale když v televizi byla ta Šíleně smutná princezna, poslali jsme ji, ať se ještě na chvilku prospí. Než jsme se všichni vystřídali v koupelně, mamka se vyspala a všechno chystala.... Po večeři, jsme společně šli ke stromečku, pod kterým byla spousta krásných dárečků. "Mami, neříkala jsi, že letošní Vánoce, budou skromné?" ptám se. "Říkala," odpoví, "ale asi jsme letos byli hodní!" No to asi jo! Tak krásné Vánoce, můžu zažít jen se svou rodinou! Vždy, když to všechno vidím a prožívám, říkám si, že jednou udělám tak krásné Vánoce i svým dětem. Přesně tak krásné, jaké jsem je měla já, když jsem byla malá, a jaké je mám dodnes. Dostala jsem spoustu nádherných dárečků, ale největší radost, mám z toho, že jsem potěšila svou rodinu tím, co dostali ode mne.... Takže jsme vlasně nakonec vždycky spokojení úplně všichni. Svou rodinu, mám moc ráda, a když jí můžu něčím udělat radost, pak mám radost i já sama... Děkuji za ty krásné dárky a těším se na naše další společně strávené a spokojené Vánoce.

Celine Dion - Blue Christmas

23. prosince 2012 v 8:30 | Nikinka |  Videoklipy

Celine Dion These Are Special Times (Full Album)

23. prosince 2012 v 8:30 | Nikinka |  Videoklipy
Předchizí video, mělo Vánoční atmosféru, píseň byla od úžasné zpěvačky Celine Dion, kterou doprovázely krásvé Vánoční motivy a Michael. Celine Dion, jsem vybrala záměrně, jestli si ještě vzpomínáte, Vánoční video s Michaelem a písní od Celine Dion, jsem pro Vás měla připravené i loni. Celine Dion, mám moc ráda, obzvláš jedno její album, které dýchá Vánocemi - These Are Special Times - právě tohle album, si teď můžete poslechnout a já tak zachvám Vánoční téma. Je moc krásné, jako malá holka, jsem jej často poslouchala, teď ho také často poslouchám - většinou u něj dokonce usínám, protože se poslouchá velice příjemě... Užijte si to taky.

01. O Holy Night, 02. Don't Save It All For Christmas Day, 03. Blue Christmas, 04. Another Year Has Gone By, 05. The Magic Of Christmas Day (God Bless Us Everyone), 06. Ave Maria, 07. Adeste Fideles (O Come All Ye Faithful), 08. The Christmas Song (Chestnuts Roasting On An Open Fire), 09. The Prayer (Duet With Andrea Bocelli),10. Brahm's Lullaby, 11. Christmas Eve, 12. These Are Special Times, 13. Happy Xmas (War Is Over), 14. I'm Your Angel (Duet With R. Kelly), 15. Feliz Navidad, 16. Les Cloches Du Hamfau


Čtvrtá neděle adventní

23. prosince 2012 v 8:30 | Nikinka |  Novinky
Tak, a je to tady. Dnes máme poslední adventní neděli - letos to vyšlo dobře - máme 23.12, zítra, je Štědrý den, takže děti, se už jistě nemohou dočkat toho Ježíška - nedivím se, taky jsem se moc těšila na to, že budeme spolu všichni, celá rodina u stromečku, rozbalovat dárečky, ale ještě předtím, půjdeme na procházku zimní krajinou a k tetě na návštěvu - aby nám to čekání nepřipadalo tak dlouhé... No a večer? Vykoupat - to s námi vždycky chodil taťka, aby mamka mohla v klidu dát dárky pod stromeček, pak před něj dala křesla a taťka, nás mezitím vykoupal, potom přišla mamča, a my si hráli s taťkou, že jsme v autobuse a jeden po druhé vystoupí a mamka nás osuší a pěkně obleče, (jéé, to byly vždycky manévry!) Ale bylo to fajn a já na to s úsměvem a ráda vzpomínám. Potom jsme jedli a připili jsme si, já se sestrou pila colu - pamatuji si, že jsme se vždycky ptaly: "Mami, můžeme pít colu?" Po večeři, jsme se sestrou vyhlížely zlaté prasátko... Pak zazvonil zvoneček - Přišel Ježíšek - hurá ke stomrčku, to bylo jen samé: "Jéééé!" A následně kopa potrhaných balících papírů, radost a spokojenost... A potom naše každoroční: "Děkujeme, Ježíšku!"
A dneska? Dneska je mi devatenáct, ale když nastane Vánoční čas, zase jsem to zvědavé dítě, které se Vánoc nůž§že dočkat. Opět se divím, když vidím ty dárečky a mám radost z toho, když jsme u něj všichni, raduji se i z radosti své sestry a rodičů, nad dárkem, který ode mne dostanou... A jelikož nevím, co dostanu, vždycky jsem strašně nedočkavá, stejně jako když jsem byla malá... Třeba letos, to vím jen o jednom dárku, protože jsme si ho se sestrou koupily navzájem, ale o těch dalších, co pro sebe máme, ani jedna nevíme. A stejně tak o těch ostatních. Nikdy to nebyl můj styl, šmejdit a hledat, to jsem nedělala a nedělám... Ale letos, to jsem zase chvilku byla tím dítětem, když jsem viděla, že mamča zabaluje krabici, ve které je prý dárek od ní pro mě. "Co tam je?" ptám se. "Uvidíš, to už vydržíš," odpoví mi mamka a dodá: "třeba jsem tam narvala ten nakrčník, co se ti tak líbil." A já na to: "Tak to jsem zvědavá!" Na Vánoce, jsem prostě zase to dítě, které se na ně moc těší! Ale ve svém věku, mi nezáleží na těch dárcích, ale na tom, abych udělala rodist dárkem pro ty, které mám ráda a hlavně na to, abychom byli všichni spolu....
Dnes už jsme se sestrou dospělé, takže si ten čas před tím, vychutnáváme, užíváme a když jíme, už to není jen honem, honem, snažíme se nepospíchat, aby ta atmosféra, to napětí a to očekávaní, vydrželo co nejdéle. Už samozřejmě nemáme ani ten autobus, ale než se oblečeme, to je vždycky na dlouho a než se všichni vystřídáme v koupelně taky, ale jinak, jsou Vánoce v mé rodině, pořád tak krásné - rodiče to v nás pěstovali a zůstalo nám to. Vánoce s mou rodinou, byly, jsou a budou pro mě vždycky krásné. Ať už jsem malá, nebo dospělá....
Přeji Vám krásnou poslední adventní neděli, užijte si těch posledních pár hodit před tím Štědrým dnem... A ještě jednou, zítřek si moc a moc užijte pěkně v klidu a v pohodě s těmi, které máte rádi! Mějte ten Váš Štědrý den šťastný a veselý! Mám Vás moc ráda.


Veselé Vánoce a šťastný Nový rok

23. prosince 2012 v 8:30 | Nikinka
Už nadešel
nádherný vánoční čas
a kouzlo Vánoc
je všude kolem nás...

Tak oslavte tento
svátek spolu,
s radostí a úsměvem
u štědrovečerního stolu!

Báječné Vánoce
plné nádherných
dárečků přeje Nikola

AC/DC - Ride On

21. prosince 2012 v 21:00 | Nikinka |  Novinky
Konec světa nenastal, takže můžeme pomalu, ale jistě, vstoupit klidně do Nového roku. Ride On, od AC/DC, je moc krásná písnička, pomalá... Je to hymna. A pokud se nepletu, takto, by se to dalo přeložit jako jdu dál. No, my taky jdeme dál, když žádný konec nenastal...


Dnes naposled

21. prosince 2012 v 10:34 | Nikinka |  Novinky
Za celý rok, se na svém blogu oběvuji v poslední době velmi málo, většinu článků, přednastavuji dopředu, a tak jsem tady dnes a vlastně i v tomto roce naposled.
Prosinec, i s tímto dnešním článkem, tvoří celkově dvacet článků, což je méně, než loni a předloni, jsem si toho vědoma, ale nestíhám a nemám tolik času, jako jsem měla. Dnes jsem tu vlastně proto, abych dohlala své resty - takže, nebojte se, Bonův životopis už mám, jen má přes devět stránek, takže ho do konce roku asi nepřepíšu, protože nevím, jak to stihnu. Povídka, už je na celý leden, připravená, únor dodělávám a zbytek až do poslední kapitoly, mám uložený v rozepsaných článcích, takže od prvního ledna, tady povídka stoprocentně bude. No a já se mezi tou dobou, než Vy budete číst, a než já snad zase nějakou povídku napíšu, pustím do další kapitoly Ženy v černém, knížka mi taky stojí a některé kapitoly, včetně anotace, už čekají taky uloženy v rozepsaných člancích....
Do konce roku, jsem ještě nějaké články připravila, většina bude den před Štědrým dnem a pak až třicátého prosince, v tento den, jsem uzavřela celý letošní rok, celý blog.
A jelikož já jsem svůj hlavní úkol splnila, teď se moc těším, že si přes svátky místo psaní, budu číst pěkně v klidu, v pohodě, u kávu a pojídat u toho cukroví a koukat se s rodinou na pohádky, popíjet punč, veselit se a užívat si ty svátky klidu a míru pěkně pohromadě....
Vy si svátky taky užijte společně s rodinou v klidu a v pohodě. Pokud se Vám letošní rok, nevydařil podle Vašich představ, přeji Vám, ať je ten Nový rok vydařený, klidný, pohodový a ať v něm máte co nejméně starostí. Hlavně hodně zdraví a šťestí v tom Novém roce, Vám přeji. Mám Vás všechny moc ráda!
Vaše Nika