Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

XXXVIII. Kapitola

18. října 2012 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Když přijde láska
Broučkové mojí, moc se omlouvám, za tak krátkou a nudnou kapitolu, která je podle mého názoru bez děje… Je to vlastně taková spojovací kapitola s tou předchozí… Snad se Vám bude líbit.


Poslední krok ke štěstí

Napjatě se na mě dívala a čekala, co jí chci říct… "Michaeli, nenapínej mě, ať je to cokoliv, ráda si Tě vyposlechnu, můžeš začít, řekni vše, co máš na srdci, co mi chceš říct, poslouchám…"
Tak jsem tedy začal: "Samantho, já vůbec nevím, jak začít, ale je jedno, jak, hlavní je, že Ti to řeknu… Já už k tomu totiž sbírám odvahu nějakou dobu." "Michaeli, neboj se mi to říct. Nic tak strašného, jako to, co nás v poslední době potkalo, to být nemůže," snažila se mě povzbudit. A tak jsem pokračoval: "Když jsem Tě tehdy ten večer po přehlídce uviděl. Byl jsem okouzlen. Ale jelikož jsem věděl, že jsi Danielova přítelkyně, nějak jsem si nepřipouštěl, že by to mohlo dojít tak daleko a že nakonec budeme pár Ty a já…" "Vážně netušil? A co ta Tvoje slova na mou adresu při té naší večeři po mé poslední přehlídce? Neříkej, že sis tenkrát nebyl jistější, když jsi za zadkem neměl Daniela?" rozesmála se. "Ne, nebyl, protože jsem netušil, co si k Tobě můžu dovolit. Nevěděl jsem, co všechno mi dovolíš. To, co jsem řekl, byla pravda. Rád ženě řeknu, že jí to sluší, když je to pravda. Nejsem jeden z těch, kdo by tohle říkal dneska a denně. Každé rozhodně ne! Ne každá v mém životě, byla taková, jako jsi Ty. Zkrátka, když jsem Tě uviděl poprvé, nechápal jsem, jak jsem mohl být tak dlouho sám. Taky jsem k Tobě byl při našem posledním setkání upřímný, pamatuješ?" "Ano, řekl jsi mi, že mi nechceš a nebudeš lhát, když jsem se ptala, co si myslíš o údajné návštěvě Danielovy maminky. Řekl jsi mi, že Daniel má ženy rád. Není to přesné, ale je to tak a já to později taky pochopila…"
"Ano. A právě proto, jsem nechápal, jak někdo takový, jako je on, mohl poplést hlavu někomu, jako jsi Ty. A přiznám se, že jsem se bál toho, co bude, až na to dřív, nebo později přijdeš. Nechtěl jsem, aby ses to dozvěděla, jenže Daniel, to dlouho nevydržel, odjel a Ty ses to takhle musela dozvědět. Nedovedeš si představit, jak moc mi to bylo líto, nezasloužíš si to, jenže Danielovi, to bylo očividně jedno. Mně ne, proto jsem Ti to řekl." "Michaeli, to už je pryč, to je minulost. Ale stejně jsem vděčná za to, žes ke mně tenkrát byl tak upřímný, za to, Ti moc děkuji." "Ano, jenže já se do Tebe během těch měsíců, co jsi byla u mě na Neverlandu šíleně, bezhlavě zamiloval a nemohl jsem s tím vůbec nic dělat. Zakazoval jsem si to, ale nakonec, to prostě nešlo a já prostě musel, musel jsem Ti to nějak říct, proto jsem Tě políbil. A byl jsem překvapen, Tvou reakcí, protože jsem věděl, že máš přítele, kterého…" "Michaeli, já…" "Počkej, nech mě to doříct." "Ano, promiň… Pokračuj." "Věděl jsem, že jsi do něj zamilovaná, tušil jsem, že si ho jednou budeš chtít vzít… Ale věř, že když to tak nakonec nebylo, nepřál jsem si to, přál jsem Ti štěstí."
Dívala se na mě, se slzami v očích a bedlivě mě poslouchala. "Chtěl jsem, abys byla šťastná, proto jsem Ti poslal ty květiny s krátkým vzkazem,i když jsem věděl, že Tě pak nikdy neuvidím. Nakonec to všechno dopadlo jinak, řekli jsme si všechno, začali jsme žít společně, zamilovali se do sebe… Já v tu chvíli vůbec nechápal, jak jsem mohl žít sám, Ty jsi mi změnila život! K lepšímu, až s Tebou jsem poznal, co je to láska. V tu chvíli jsem chtěl navždy žít jen s Tebou, s žádnou jinou! Neumím si, Samantho představit, že bych Tě neměl. Miluji Tě každým dnem víc a víc… Neumím si představit svůj život bez Tebe… Pokud mám být v životě s někým šťastný, pak jedině s Tebou, Sam."
Dívala se mi do očí a plakala. "Michaeli, já mohu být šťastná taky jedině po Tvém boku, já…" "Počkej, zlato, to ještě není všechno, nech mě to doříct, jinak se k tomu samou nervozitou ani nedostanu," odvětil jsem s úsměvem… Byl jsem nervózní. Skrz slzy, se usmála a odpověděla: "Pokračuj, poslouchám."
Šel jsem k ní… "Za tu dobu, kterou jsem spolu strávili o Tobě něco vím. Vím, že máš radši čaj než kafe, hrášek než mrkev a vlastním vařením že se neudržíš při životě." Pousmála se a já jí úsměv oplatil. "Taky vím, že máš narozeniny dvacátého května. Vím všechny tyhle maličkosti…" přeskočil mi hlas "a taky jednu velkou věc, Samantho. Vím, že mě miluješ a já miluji Tebe." "Michaeli…" V očích se jí lesky slzy, kdež se ke mně přitiskla a nechala se obejmout. Dlouho, jsem ji mlčky objímal. Pak jsem vzal její obličej do dlaní. Už jsem se nesnažil zakrývat, co pro mě znamená. Zářilo mi to z očí jasněji než sluneční světlo. "Mělo to být ano?" Pramínek světlých vlasů, se zachytil na mých chvějících se prstech.
"Ano." "Pak se připrav na životní dobrodružství," usmál jsem se. "Protože Tě nikdy neopustím." "Slibuješ?" "To je jasná věc." Pro jistotu, jsme to však ještě zapečetili polibkem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 amonikam amonikam | 18. října 2012 v 12:16 | Reagovat

Aaaa jak se ti dva milují až jim to jejich štěstí závidím :-) ale zároveň samozřejmě přeji :-)

PS: Nikolko, teď jsem vyzvedla Anetku ze školky . Ještě udělám pár věcí co potřebuji a odpoledne dorazím. Chtěla bych napsat nějakou tu kapitolko. Teď jsem zrovna u toho jak si Paula hraje na detektiva :-D Takže pořád samé drama :D
Tož ty už si dneska chtěla napupovat nějaké vánoční dárky? ty jsi pylná jako včelka :-D ALe já touto dobou už také začínám blbnout, no spíše děti, ale ty mě tak nakazí, že co nevidět budu muset Ježíška probudit, protože má toho hodně co k nám musí doníst. Věřím, že Anetka na svůj dlouhý seznam nezapomene :-D

2 Nikola Nikola | Web | 18. října 2012 v 12:25 | Reagovat

[1]: Jéé, jak já jsem ráda psala Ježíškovi, jen ji nech, ať má seznam, Ježíšek něco z toho určitě donese. Anetka je určitě moc hodná holčička a hodné holčičky, si zaslouží :-).
Já jsem si dokonce do dopisů pro Ježíška někdy lepila obrázky panenek a hraček... Milovala jsem ty časy... Teď už jen jdu a už to není tak úplně ono, ale ta krásná a pohodová atmosféra, ta zůstává a Vánoce s mou rodinou, jsou krásné, jako byly a jsou.
Ano, už pomaličku ano, já jsem při penězích na konci měsíce, takže v prosinci, už by bylo pozdě... Tak to nakoupím z penízků za říjen, a zbytek za listopad. Na každého mám něco a z toho jim nakoupím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama