Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

XXVIII. Kapitola

25. září 2012 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Když přijde láska
Dost bylo těžkých dní. Co byste děvčata řekly společné dovolené? Písečná pláž, moře, romantika… Tak takhle, se mi snad povedou napsat následující kapitoly… Doufám, že se Vám budou líbit.
A abych to v další kapitole moc neprotahovala, tuto rozdělím, to znamená, že s vyprávěním se dostane jak na Michaela, tak na Samanthu… Já jen, abyste v tom neměly zmatek…


Štěstí se chodí naproti

Uběhlo neskutečně dlouhých čtrnáct dní, než se Daniel rozhodl odjed domů. Pravda, stálo nás to hodně úsilí a zvlášť po té nevydařené večeři… Ale to už nebylo proto, že se mu odtud nechce, že je tu rád, to už bylo naschvál. Chtěl tu být, aby mě mohl provokovat, vytáčet a víc naštvat! Aby si mohl hlídat Samanthu, která má oči jen pro mě a on to nemůže snést doteď.
Chtěl jsem Sam vynahradit ty dny, které pro nás nebyly jednoduché, chtěl jsem ji vynahradit ty dny, kdy jsme nemohli být sami v klidu v našem Neverladndu, kdy jsem se jí nemohl plně věnovat, protože jsem měl moc práce… Takže jsem to napravil a vzal si dovolenou. Kterou jsem hodlal plně a co nejlépe využít a strávit s mou milovanou Samanthou. Po jejím boku, bych mohl být klidně celé své volno tady, ale proč se nepodívat někam dál, když máme příležitost?

A tak jsem zařídil celou dovolenou. Za chvilku, spolu budeme chodit po písečné pláži, jíst tamní pochoutky, užívat si moře a sluníčka… Trávit spolu teplé, romantické večery pod širým nebem s překrásným pohledem na měsíc a hvězdy… A nakonec noci, plné něhy, touhy, vášně… Noci, které budu trávit se Samanthou. Krásná sluneční rána, do těch, se budeme společně probouzet… Když jsem si to takhle maloval před očima, nemohl jsem se dočkat toho, až to uvidím a zažiji reálně…
Když jsem spolu se Samanthou jedno ráno ležel v posteli a nechtělo se nám vstávat, chtěla vědět něco víc o té naší plánované cestě k moři. "Kam to bude?" "K moři," odpověděl jsem jednoduše. "To já vím, že ne do Antarktidy," rozesmála se, "tam by nám byla pěkná zima." Po chvilce ticha, se znovu zeptala: "Tak kam?" "Do teplíčka." (známá hláška, z filmu Účastníci zájezu: "A kam si jako myslíš, že jedou? Do Antarktidy, ne? Ti jedou pěkně do teplíčka, teplajzníci jedni.") "No tak dobře, jak chceš. Když mi to nechceš říct, nemusíš. Já si počkám. Kdo si počká, ten se dočká," odvětila smířlivě.
Usmál jsem se. "Neboj, brzy se dočkáš." "A za jak dlouho odjíždíme?" zajímalo ji. "Za čtrnáct dní… Musíme si ještě zařídit pár věcí. Pak už se jen sbalíme a poletíme." Na rtech, vykouzlila krásný úsměv a já jsem v tu chvíli myslel, že se rozplynu. Ona je tak krásná a ještě krásněji se umí usmívat. Její úsměv, mě vždycky zahřeje a zvedne mi náladu. "Akorát, Miku… Myslíš, že je to dobrý nápad, když má teď moje rodina problémy. Neměli bychom tady raději zůstat a pomoct jim? Víš, aby si nemysleli něco špatného…."
Povzdechl jsem si. Ano, má pravdu, její máma a hlavně táta, bude potřebovat podržet. Ale zase na druhou stranu, třeba paní Kingstonová nechce, aby se její dcera trápila, když už si sama zažila spoustu svého vlastního neštěstí. Třeba by si přála, aby na chvilku odjela daleko a přišla na jiné myšlenky. "Samantho, právě proto. Právě proto, bychom měli na chvilku pryč odtud. Přijdeš na jiné myšlenky, odpočineš si. Poslední dobou, mi připadá, že je toho na Tebe moc. Tvoje maminka, by byla jistě raději, kdybys tu nebyla…." "Michaeli, nemluv tak, prosím! Ano, máma by to tak chtěla, ale já nevím, nechci ji v tom nechat. Chci pomoct tátovi. To mi zakázat nemůže!" "No… Ještě máš čas, rozmyslet si to. Do ničeho Tě nutit nebudu. Pokud nebudeš chtít, nikam se nepoletí. Všechno zruším a zůstaneme tady…. Pomůžeme Tvojí rodině a bude doufat, že to k něčemu bude!" Povzdechla si: "Ale, Michaeli… Zlato, já to tak nemyslela, promiň, jestli… Jestli to vyznělo, že nechci na dovolenou vůbec. To rozhodně ne, já bych ráda, vážně. S Tebou, bych ráda kamkoli."
Usmál jsem se, přivinul jsem si ji k sobě, políbil do vlasů, a odvětil: "Vždyť já vím, vůbec by mě nenapadlo, myslet si, že se mnou nechceš na dovolenou. A myslel jsem, že by to mohlo být fajn - chápeš - něco jiného - Neverland je náš domov a doma je každém nejlíp, ale také jiné prostředí, jiní lidé, to by nemuselo být špatné. Užili bychom si to… A plní zážitků, bychom se vraceli zpátky… A nevíc - myslím si, že si oba potřebujeme trochu odpočinout. A taky potřebujeme trochu soukromí a trochu času jen pro sebe, a pár společných dnů, kdy budeme jen spolu."
Na vteřinu se zamyslela a pak s úsměvem řekla: "Tak dobře, máš pravdu, Michaeli. Dobře, strávíme tedy dovolenou u moře. Užijeme si to, odpočinem si. Budeme mít soukromí, jak říkáš. No tak, Michaeli, usměj a nebuď smutný, usměj se na mě tím svým úsměvem, který mám tolik ráda," řekla "Tímhle?" zeptal jsem se a zazubil se na ni… "Ano, přesně tímhle."
Měl jsem obrovskou radost, že nakonec souhlasila. Nemohl jsem se dočkat té naší společné dovolené, toho, že budeme spolu jen my dva… Že Samantha, bude to, co tam uvidím, sdílet se mnou. Bude u všeho. A já budu šťastný, moc šťastný, že bude se mnou…

Michael Jackson"Ani nevíš, jak velkou radost mám z toho, že nakonec poletíme společně. Uvidíš, že to nakonec bude skvělá dovolená, na kterou budeme vzpomínat ještě dlouho potom…" "Michaeli, Ty si potřebuješ také odpočinout od toho všeho, co jsi kvůli mně musel prožít, že ano? Já, moc se omlouvám, vím, že návštěva Daniela, pro Tebe moc příjemná nebyla. Ani pro mě ne, to mi můžeš věřit." "Ano, od všeho, od všech problémů a starostí, dokonce i od práce, jsem teď moc unavený, domů chodím pozdě v noci a Tebe zanedbávám. Slibuji Ti, že Ti to všechno vynahradím…" "Michaeli, jaké pak zanedbávání? Nemusíš mi nic vynahrazovat, mně stačí Tvoje přítomnost, to, že se mnou jsi… Nepotřebuji nic víc." "Ale já Ti to chci vynahradit, Sam. Moc bych si přál, abychom byli spolu tak dlouho, jak jen budeme chtít. Nemusíme se vracet hned po týdnu…" Přikývla: "Dobře, jak si přeješ… Nemáš hlad, nepůjdeme si dát snídani?" "Dobře, převlékneme se, dám si rychlou sprchu, a půjdeme se nasnídat. Máme toho ještě hodně, musíme se na tu cestu vybavit…"
Tak jsme tedy vstali, já se šel osprchovat, oblék se, počal na Samanthu a společně s ní, šel do jídelny na snídani… U oběda mi Samantha oznámila, že si veškeré věci, půjde koupit dnes odpoledne. Já si taky ještě potřebuji koupit pár věci, ale nechtěl jsem, abychom šli spolu. Chtěl jsem, aby šla s Natalii, dlouho se neviděly, tak ať si popovídají a nakupují společně. Mně to vadit nebude. Natalie, je fajn, je to její sestra, má právo, být i s ní… A já jí v tom nebráním. Určitě si mají o čem povídat, tak ať si zajdou na kávu a proberou, co je u každé z nich nového…


Odpoledne se svou sestrou Natalii, jsem si užila, ale přesto jsem snad každou minutu myslela na Michaela… Přemluvila mě, abychom si šly koupit něco nového na sebe s komentářem: "Musíš se přece Mikovi trochu líbit. Co takhle, koupit si něco pěkného? Ale doma nic neukazuj, všechno si nech až na tu dovolenou… Už ho vidím, jak nadšený bude, až večer padneš do postele v nové noční košilce se špagetkovými ramínky…" "Natalie, žádné košilky nebudou. Koupila jsem si, ale ne takovou, jakou tady popisuješ…" "Kecáš, beztak sis koupila přesně takovou! Vždyť už musíš vědět, co má rád…" "Vím, jistěže vím, Natalie…" Když bylo všechno nakoupeno, přes oblečení, až po opalovací krém, Natalie chtěla, abychom si zašly na kávu. Věděla jsem, že tak uvidím Michaela nejspíš až večer, ale tak dlouho jsme se neviděly, že jsem prostě nemohla odmítnout. Michael se jistě zlobit nebude…
V kavárně jsme se konečně na chvilku posadily, obědvaly si a povídaly. "Natalie, jestliže odjíždím s Mikem pryč, a nevím, na jak dlouho, prosím, chci vědět, co je u nás nového…" Povzdechla si. "Sammy, ne, neřeknu Ti to, protože tak riskuji, že si to rozmyslíš a to bych nerada, už kvůli Michaelovi. Ten chlap, by pro Tebe udělal všecko, on Tě miluje a tu dovolenou zařídil jistě proto, aby Ti udělal radost, tak mu to nekaž."
Zamračila jsem se na ni: "Natalie, Ty mě moc dobře znáš! Víš, že neodjedu, dokud si nebudu jistá, že tady, je všechno v pořádku… Zkrátka, že se tady na pár dní beze mě obejdete! Takže, co je nového??" Znovu si povzdechla, a odvětila: "No dobře, jak chceš, nechtěla jsem, ale… U nás doma je vše při starém. Nezměnilo se vůbec nic, od té doby, co tátu propustili z práce a on začal pít… Je to spíše horší a horší, ale Sammy, teď mě dobře poslouchej - kdyby máma věděla, že za čtrnáct dní letíte s Michaelem na dovolenou, rozhodně by si nepřála, abys tady zůstala… Užila sis svých starostí dost. Od té nehody, jsi moc štěstí neměla, tak se teď sakra na nikoho neohlížej, neber na nic a na nikoho ohled a leťte někam hodně daleko! Já se o to všechno tady postarám, o tátu, o mámu, zvládneme to i bez Tebe, neboj."
Moc mě neuklidnila, ale taky jsem věděla, že ať řeknu cokoli, ona si bude stát za svým, tak jsem s povzdechem raději mlčela. Slova, by mi byla houby platná… "Takže nechci nic slyšet, prostě si to užij a se zážitky, se vrať zpět," usmála se. "Teď mi raději řekni Ty, co je nového u Vás? Doufám, že jsou to samá pozitiva, protože u nás, to jde spíše z kopce…" "Obávám se, sestřičko, že ani já nebudu mít jen samé dobré zprávy," odvětila jsem popravdě. "Stalo se něco, co nevím a měla bych?" zeptala se polekaně. "Ani se neptej, Natalie." "Copak?" "Měli jsme s Michaelem doma čtrnáct dní návštěvu a že uhádneš, kdo nás navštívil?" "No, vzhledem k tomu, že až na tu nehodu, je vše v pohodě, tak ne, netuším… Kdo Vás tady navštívil?" "Daniel, nakvartýroval se tam a dělal nám jen potíže…" "Cože?" podívala se na mě překvapeně "Sam, Ty mu dovolíš, aby se Ti ještě pletl do života? Co tu chtěl?" "Ale Natalie, když jsem si Daniela měla brát a nakonec se to nestalo, já šla za Michaelem, ještě jsem si ani nebyla jistá, jestli mě opravdu miluje, lásku, mi vyznal později… Takže jsem ani nemohla tušit, jestli budeme spolu, jen jsem prostě věděla jedno - že když si vezmu Daniela, dřív, nebo později, toho budu litovat. Protože on věřil, že se to změní, dokonce mi to i řekl, ale jestli jsem tomu věřila i já, tak to opravdu málo. Pak jsem věděla, že tomu nevěřím vůbec! Nemohla jsem si ho vzít! A víš, kam jsem šla přímo od oltáře? Za Michaelem… Mé srdce, mě zavedlo přímo za ním. A víš co, s ním, jsem mnohem šťastnější." "To je tak romantické! Našla sis svého prince!" povzdechla si … "A nesnaž se mi tvrdit, žes do něj nebyla zamilovaná, protože jsem viděla ty slzy, když Ti poslal ty květiny. Dokonce jsi řekla, že se nemůžeš vdávat kvůli němu! Možná sis to tenkrát neuvědomila, ale řekla jsi to." "To jsem vážně řekla?" zeptala jsem se překvapeně…
"Ano, řekla. A teď říkáš, že jsi šla rovnou za ním. Tak jak je to tedy teď mezi vámi dvěma? No, pochlub se." "Tenkrát jsem si uvědomila, že jsem to udělala proto, že ho mám moc rád, že mi na něm záleží, že chci být s ním, že ho miluji…" Usmála se a řekla: "No konečně Ti to došlo! Štěstí se přece chodí naproti." "Já vím, máš pravdu a neboj se, oba jsme poslechli, co nám říká naše srdce a vyplatilo se to - jsem šťastná, Natalie, moc šťastná. Miluji Michaela tak, jak nikdy nikoho na tomhle světě a vždycky budu, ať se stane cokoliv. Teď nás čeká dovolená u moře..." Povídaly jsme si potom ještě hodinu, než jsme se rozloučily… "No nic, Sammy, nezlob se, ale já už musím jít. Ráda jsem Tě viděla. Až se vrátíš od moře, zavolej, sejdeme se a zase si popovídáme, ano?" "Dobře, zavolám, neboj. Bude se mi moc stýskat, opatruj se," řekla jsem a objala ji. "Budu, neboj, Ty na sebe taky dávej pozor… Ahoj," rozloučila se a odešla. Tak jsem tedy zaplatila a šla také domů…


Samantha přišla až večer, bál jsem se, jestli se jí něco nestalo, ale když jsem slyšel, jak strká klíč do zámku, a pak se objevila ve dveřích naší ložnice, ulevilo se mi… "Samantho, miláčku, Ty už jsi tady? To je dobře, už se mi po Tobě stýskalo, zlato! Pojď ke mně," řekl jsem a podal jí ruku… Jen, co se ke mně přitulila, začal jsem jí vyprávět: "Miláčku, než se uložíš do říše sladkých snů, měla by ses sbalit," řekl jsem a políbil jí na čelo… "Sbalit? Ale vždyť jsi mi ráno říkal, že odlétáme až za čtrnáct dní," odvětila překvapeně… "Dneska jsem vše potřebné zařídil a odlétáme už zítra brzy ráno, takže si musíme nařídit budíka, abychom nezaspali a let nezmeškali. Já vím, že jsem říkal, že za čtrnáct dní, ale šlo to i dřív… Takže zítra, už zítra…
Byla dost překvapená, to ano, ale nic nenamítala, sbalila si svůj kufr a já jí s tím ochotně pomohl. Když jsme byli hotoví, šli jsme zpět do postele a spali tak dlouho, dokud nás neprobudil budík…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 25. září 2012 v 14:35 | Reagovat

Konečně sami! Danile se vypakoval z Neverlandu a naše hrdličky plánují romantickou dovču.. a tak to má být. Sam chápu, že jí děla starost situace doma, ale i tak jsem si jistá, že Michael jí všechny cmury rozežene, ale teda, já plánvat dovču za 14 dní a pak je z toho druhý den.. :D Michael už se nemůže dočkat, stejně jako já dalšího dílku.. ;-)

2 Nikola Nikola | Web | 25. září 2012 v 15:28 | Reagovat

[1]: A já se pokusím ještě jeden dilek, malinko doladit - nechtěla jsem, ale nakonec Vám ještě trošku dopřeju :-). Budu se snažit, dám si záležet :D. Když se to nepovede, raději do té kapitoly už rýt nebudu :D. A jdu to doladit raději hned, ať se tu neuvařím jako včera - mamča zahajcovala a já myslela, že budu otvírat všechna okna - takové vedro tu bylo :D.

3 janikoz janikoz | 26. září 2012 v 11:26 | Reagovat

No tak to je hezký, že se už Daniel snad nevrátí nikdy :-D no a Sam bude mít konečně čas být s Mikem těch pár možná 14 nebo i víc dnů a Sam to rozhodně pomůže ;-) No těším se na tu společnou dovolenou už bylo na čase si pořádně odpočinout ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama