Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

XXIX. Kapitola

27. září 2012 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Když přijde láska

Společná dovolená


Ráno jsme naštěstí nezaspali a včas přijeli na letiště. Sice jsme museli ještě chvilku počkat, ale pořád lepší přijít dřív než pozdě! No nemám pravdu?
Let trval dlouho, ale to, co uvidíme až přistaneme, stojí za to, pěkně si to užijeme a domů se vrátíme plní zážitků… Seděla jsem v letadle, dívala jsem se z okna a nemohla jsem uvěřit tomu, že jsme tak vysoko, že je svět najednou tak malý. Michael, mlčky seděl vedle mě… Po chvilce se zeptal: "Všechno v pořádku, Samantho?" Přikývla jsem se slovy: "Akorát mám trošku strach." Usmál se a odvětil: "To nic není, jestli Tě to uklidní, já mám také strach." "Vážně? Vždyť Ty lítáš často, za tu dobu už musíš být zvyklý." "To je pravda, ale i přesto. Neboj, let sice ještě potrvá, ale zvládneme to oba, uvidíš." "Když to říkáš Ty, je to asi pravda, protože v letadle poprvé nesedíš."
Trochu, mě Michaelova slova uklidnila, přesto jsem však měla pořád strach, ale myslím, že za to moře, teplo a pohodu ve dvou, těch pár hodin v letadle stojí… Už tady je mi dobře a což teprve, až budeme na místě, to budeme ještě spokojenější… "Miláčku, nemáš hlad? Mohli bychom něco sníst, co říkáš?" zeptal se mě Michael… "Dobře, něco si dáme…"
Když se rozváželo různé jídlo a pití od nealkoholických nápojů, až po samotný alkohol, každý si brával, co jeho hrdlo ráčí. Šampaňské se podávalo s jahodami… Nevěděli jsme, co si z toho širokého výběru, máme vzít. I když, za tu dobu, co jsem u Michaela, bych měla být zvyklá, že si vždycky vybíráme z plného stolu jídla. Jane, se vždy snaží… Proto jsem raději zvolila taktiku - něco si prostě vzít a nerozmýšlet se. K pití nám samozřejmě nabídli kdeco. Michael navrhl to šampaňské se slovy: "Když dovolená, tak se vším." Nalil mi skleničku a dál jsme si povídali. "Stejně jsem zvědavá, co všechno na nás čeká… Ubytování je zařízeno?" zeptala jsem se neklidně, v tom zmatku, jsme klidně mohli zapomenout na to hlavní. Kde bychom potom spali? "Jistěže, mám všechno pod kontrolou, všechno je zařízeno. Máme to se vším. Chtěl jsem, abychom si to užili…" "Takže my, budeme celou dobu jen lenošit?" "Přesně tak," usmál se, "nebude dělat nic, jen si užívat sluníčka a budeme se válet v písku. Ty se hezky opálíš, ale hlavně si odpočineš, to jsem chtěl… Užijeme si to oba." "To si jistě odpočineme, jen doufám, že nám vyjde hezké počasí… A taky doufám, že… Že jsme na nic nezapomněli. Nezapomněli, že ne?" "No… Nevím, jak Ty, ale já se balil pečlivě, takže bychom měli mít všechno…"

Povzdechla jsem si: "Snad ano… Jen si nemysli, já jsem se taky balila důkladně! Akorát... V tom zmatku, jsem klidně mohla zapomenout na pas!" ("Ztratila pas!" "Madam dojela.") Rychle jsem se podívala do kabelky, naštěstí ho mám s sebou! "Balila jsem se opravdu pečlivě, mám všechno," dodala jsem spokojeně. "Vždyť já vím," usmál se. a chytil mě za ruku. "Neboj, opravdu máme všechno, nic nám chybět nebude. A i kdyby nám něco v kufru chybělo, svět se nezboří… Až budeme na místě, mohli bychom se jít podívat na pláž a projít se. Co Ty na to? Samozřejmě si nejdřív vybalíme, to je jasná věc…" "A víš, že to není tak špatný nápad, seznámíme se tak trošku s místem, kde strávíme nějakou dobu…"
Po tom vysedávání v letadle, však ani jeden z nás netušil, jestli nějaká procházka bude. Třeba nakonec budeme tak unavení, že si vybalíme věci, a potom půjdeme rovnou spát…
Cesta nám nakonec rychle utekla a my byli konečně na místě… Přivítalo nás šumění moře a hřejivé sluníčko, teplo, takové teplo, u nás zrovna nemáme. Nakonec jsme byli nadšení ještě víc, než jsme čekali a já se těšila, moc těšila, na ty klidné a spokojené dny, které jsou před námi.
"Michaeli, to je nádhera!" "Ano, to bude nádherně strávené léto, a nádherná společná dovolená! Ani jsem nečekal, že mě to tak chytne, až tady budeme. Už se nemůžu dočkat, až se projdeme po té pláži!"
Byla jsem nadšená, naprosto spokojená… A nakonec i moc ráda, že jsme tady. Máme jeden druhého, takže následující dny tady, nám nebude chybět vůbec nic. A já jsem ráda, že tohle všechno tady, budu sdílet společně se svým milovaným Michaelem…
Michael mě ještě chvilku nechal, kochat se tou krásou. I na něm bylo vidět, že se mu tady líbí. Po chvilce se ozval: "Tak pojď, půjdeme se ubytovat a taky podívat, kde vlastně budeme. Jsem zvědavý, jak budeš spokojená." "Dobře, půjdeme. A neboj, určitě se mi bude líbit i ubytování." A tak jsme ruku v ruce šli…
Náš pokoj byl nádherný a velice útulný. Z okna, byl krásný pohled na písečnou pláž a moře…
"To je nádhera, tak útulné, moc pěkné… Každé ráno, nás budou probouzet první sluneční paprsky" "Ano, je tu opravdu útulno. Myslím, že nám tady nebude nic chybět…" Přikývla jsem na souhlas se slovy: "Děkuji Ti, Michaeli. Moc Ti děkuji. Opravdu příjemně jsi mě překvapil! Čeká nás krásná dovolená…" "To jsem moc rád, zlato," řekl a políbil mě na čelo. "Přiznávám, že i já, jsem mile překvapen! Budeme mít krásné a nezapomenutelné zážitky." "To rozhodně ano," usmála jsem se. "Budeš mít o čem vyprávět rodině… Nebyla jsi včera se svou sestrou?" "Ano, byla. Nadšeně jsem jí o naší dovolené vyprávěla… Taky jsem se ji zeptala na tátu. Prý na tom teď moc dobře není. Bohužel pije a je to čím dál tím horší," řekla jsem s povzdechem." "Ach, to mě moc mrzí… A co jinak? Jinak to bylo fajn?" "Ano, chodily jsme po obchodech. Natalie, vymetla všechny značkové!" Odvětila jsem s úsměvem.
Úsměv mi oplatil a zeptal se: "A co Ty? Ty sis nic hezkého nekoupila?" "Jistěže ano zabalila jsem si to do kufru. Taky i něco do společnosti, kdybychom někam šli…"
"Ach tak, Ty už jsi myslela i na něco do společnosti. To je dobře, já taky. Můžeme si třeba někam zajít i dneska, pokud to stihneme," navrhl. "Dobře, tak půjdeme na večeři dneska." "No… ono už je na ni stejně čas, tak můžeme jít hned. Jestli tedy chceš?" "Dobře, ale nejdřív si urovnáme věci do skříní…"
Večeře sice nebyla jako doma, kdy většinou chodíme do restaurace, ale i tak měla skvělou atmosféru. Jedli jsme společně s ostatními lidmi, kteří jsou zde také na dovolené a stejně jako my, i oni si nadšeně povídali o tom, jak je tady krásně… No jen, aby nám to krásné počasí vydrželo.
Našli jsme si volný stůl a posadili se… Měli tady švédské stoly, takže si každý mohl vybrat, na co má chuť. Dali jsme si něco lehčího, k tomu vínko a povídali si…
Michael mi slíbil, že po celou dobu dovolené, budeme dodržovat jistá pravidla - nebudeme zvedat pracovní telefony, ani nebudeme o práci mluvit. Nebudeme se bavit o rodinných problémech… A hlavně - nebudeme mluvit o Danielovi - to znamená, že nebudeme mluvit o mojí minulosti. Budeme počínaje dneškem, žít jenom přítomností a tím, co může být v budoucnu. Zkrátka, jen si užijeme naší společnou dovolenou, bez starostí a problémů. Souhlasila jsem s tím a byla za to moc ráda… "Teď máme čas sami pro sebe, takže si to prostě užijeme", řekla jsem.
"Nezatancujeme si?" zeptal se. Souhlasila jsem a tak vstal, chytil mě za ruku, druhou ovinul kolem pasu a přivinul si mě k sobě. "Jsi skvělá, Samantho, miluji Tě," řekl a políbil mě na mé horké, kypré rty…
Když už jsme byli oba unavení, šli jsme do našeho pokoje spát, abychom nabrali síly na další den…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 27. září 2012 v 10:35 | Reagovat

a Samantho klid, bez pasu by tě do letadla stejně nepustili.. -) jako taky jsem měla starch stejně jako Sam.. i když Michael neseděl vedle mě.. ale oni si to užijí, báječnou, pohádkovou dovolenou.. a lenosšit s Mikem.. tomu říkám ráj.... :-D

2 Monika Monika | Web | 27. září 2012 v 12:08 | Reagovat

aaaa taspolečná dovolená :-D Nechcete mě vzít sebou?:D jak já jim závidím, ale zároveň přeju :-)Takže si to naši holoubci užijte a kdo ví, třeba se vás vrátí víc :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama