Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Červenec 2012

Návštěvnost 108

31. července 2012 v 17:15 | Nikinka |  Návštěvnost blogu
Pondělí: 66
Úterý: 99
Středa: 87
Čtvrtek: 62
Pátek: 54
Sobota: 56
Neděle: 64
Celkem: 488

Moc Vám děkuji!!Líbající
P.S. Omlouvám se, že poslední dobou nečtu Vaše povídky. Mám toho za poslední měsíc nějak moc - jezdím na rehabilitace, vyřizuji si lázně, i když mamča říkala, že žádost, která je už doma mnou podepsaná, asi nepodáme, což mě hrozně mrzí. Mně je totiž úplně jedno, kdy pojedu, hlavně že pojedu... Ale to už je jedno... Alespoň budu mít čas, přečíst si Vaše blogy, povídky... Každopádně, kdybych náhodou přeci jen nakonec jela, (což bych velice ráda) myslím, že v blogu v září kromě povídek nic nebude, protože k září, jsem se ještě nedostala a nejspíš ani nedostanu, protože pořád píšu, sice poslední kapitoly, ale přece jen stále píšu. Až to dodělám, (přiznám se, že už se toho nemůžu dočkat), pustím se do vaších povídek a taky se pořádně začtu do svých nových knih, zatím to musím kloubit se psaním a někdy to nestíhám. (Jako vždy však jedu a za tři dny, mám celou knížku přečtenou, strašně se těším na Malou ručku a triologiiZář. Ač velice nerada, zjistila jsem, že poslední díl Zkáza, vyjde až v srpnu příštího roku! Tož to si ze mě dělají prču! To já budu mít nejmíň třicetkrát přečtenou Zář a Zásvětí!)Chtěla jsem se k Vám zajít podívat o víkendu, jenomže jsem neměla zrovna nejlepší víkend, často se mi stává, že jsem rozhozená z jediné zprávy, co se dozvím a pak na to nejsem schopná přestat myslet, tentokrát mě to dohnalo až k slzám, takže jsem neměla náladu na nic. Jen doufám, že mě to někdy opustí a pro mě to nebude tak citlivé téma... O čemž silně pochybuji!! Přesto v to doufám.

Fotka měsíce

31. července 2012 v 8:35 | Nikinka |  Fotky
Máme tady konec měsíce. Opět jste celý červenec, mohli hlasovat pro fotku měsíce. Pro tento měsíc, jste vyprali fotku číslo 4. (50% a 2. hlasy).


Co Vás čeká v Srpnu?

31. července 2012 v 8:35 | Nikinka |  Novinky
Srpen asi nebude co se týká článků na blogu moc aktivní. Zatím je toho malinko a pochybuji, že toho bude víc, ale snad se sem alespoň jednou za týden dostanu...
V srpnu, na Vás čeká deset kapitol povídky. Je nutno řící, že mezi dílkama, bude menší pauza. A to od 14.8.2012 - 23.8.2012. Nebojte, v čas Vám to ještě připomenu, napsala jsem Vám to ke kapitole... Pauza, bude proto, že kapitola bude věnovaná a já v době, kdy jsem ji psala, ještě neměla napsáno přání, takže jsem to musela posunout.
Dále jako vždycky videoklipy, fotka měsíce a návštěvnost, plus ještě nějaké články, které přidám během měsíce, ale těch asi moc nebude.

VII. Kapitola

31. července 2012 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Když přijde láska

Královna krásy


Půl roku byl klid. Za ten půlrok, bylo mou jedinou povinností, chodit po přehlídkách a předvádět modely celé dlouhé a i velice únavné večery… Mezi mnou a Danielem, se to lepšilo, přestěhovala jsem se k němu… Zkrátka, bylo nám fajn, nic ani jednomu z nás nechybělo…

S Davidem jsem mluvila, vypadalo to, že to celé vzal sportovně, dokonce tak dobře, až mi jednu dobu přišlo, že je mu to úplně jedno. Jasně, taky, že bylo, ale jen do určité doby, to jsem tenkrát ani já netušila, co všechno, se ještě může stát. Naivně jsem si myslela, že už budu jen šťastná a spokojená…
Ale to opravdu až do toho osudného dne, do té doby, by mě také nenapadlo ani to, že přehlídka, která se konala, bude moje poslední…
"Sam, musím Ti něco říct…" Daniel už po ložnici pobíhal sem a tam od božího rána a při tom si zuřivě balil věci do kufru. "Danieli, Danieli, zpomal. Co se děje, kam spěcháš, Michael má nějaké turné a tys na to poprvé v životě zapomněl? A teď tu chodíš sem a tam… Co se děje?"
Pak jsem si však uvědomila, že se nic nekoná. O tom by mi Michael řekl. Za ten půlrok se z nás stali přátelé… Daniel mě bral na každou akci, kde spolu s Mikem byli!! "Danieli, slyšíš mě? Co se děje." "Michael v tom není, Sam… Máma, máma, potřebuje mě…" Danielova máma, má vážné problémy se srdcem, začínala jsem se o ní bát… "Co je s maminkou?" "Právě jsem mluvil s tátou. Máma na tom prý není moc dobře, je v nemocnici… Zavolal jsem Michaelovi, řekl mu, že dneska nedorazím. Musím za mámou… Pojedeš se mnou?"
Ale ne… To je smůla, co teď? Maminku Daniela, bych jistě ráda viděla, to ano, ale nemůžu. Dneska mám přehlídku!! Nemůžu nepřijít, na to už je pozdě… "Ach, zlato, to mě moc mrzí, vážně… Snad to nebude tak zlé, snad se brzy uzdraví…" "To doufám… Tak co, jedeš se mnou? Jestli ano, tak honem, nebo to nestihneme. Musíš si rychle sbalit věci, za půl hodiny už musíme jít." "Ráda bych jela navštívit Tvou maminku, ale nemůžu." "Jak to, myslel jsem, že bys jela se mnou…" "Ráda bych, vážně, ale dneska je ta přehlídka." "Bože, já na to úplně zapomněl. No nic, nevadí, pojedu sám. Pokud to samozřejmě nebude vadit Tobě?"
To je otázka, je to přece jeho matka. "Ale, kdes na to přišel? Jasně, že ne, jen jeď, maminka Tě teď potřebuje." "Fajn, tak dobře… Jo, málem bych zapomněl…" "Co ještě?" "Sam, promiň, že jsem Ti to neřekl už dřív, když jsem mluvil o Michaelovi… Poprosil ho o…" "Danieli! O co?" "Jestli by si Tě nevzal k sobě, než se vrátím…" "A proč by to dělal? Můžu přece zůstat tady…" "Ne, tady ne, nesmíš tu zůstat sama, co kdyby David…" "Ach tak… A kvůli němu, mám otravovat Michaela?"
Zarazil se. "Počkej, nerozumíte si?" "Ale ano, ano, ale…" "No, tak v čem je problém? Michael je fajn chlap, je to můj dobrý kamarád a navíc, má velký dům, kde je sám… Společnost mu dělá jen služebnictvo a ochranka! Potřebuje si přece taky s někým povídat… S někým, mu bude rozhodně veseleji, než samotnému…"
No… Nestačím se divit. Chápete to? On mě normálně posílá za Michaelem!! Pak jsem si uvědomila, že Michael, není David. Věří mu a Michael ho nezklame.Ti dva, už jsou jak vidím domluvení!! "Dneska večer se zase přijde podívat na Vaší přehlídku. Michael je galantní, takže potom Tě někam s největší pravděpodobností pozve, a společně se domluvíte, kdy se poprvé přijedeš podívat, na ten jeho palác."
Je galantní, někam mě pozve… Hm… Galantní, to on je, o tom není pochyb, toho už jsem si stačila všimnout sama… "A co si mám na rande s Králem popu obléknout," rozesmála jsem se na celou ložnici, "jak vidím, domluvili jste se, teď už zbývám jen já…" "Ano. Prosím, udělej to pro mě, pro nás a po tu dobu, co budu pryč, zůstaň u něj… Bojím se, co by se stalo, kdybys byla tady, jemu věřím, postará se o Tebe a dokonce se i těší… Byl by rád, kdybys ho navštívila a já budu klidnější, když budu vědět, že nejsi tady…"
Co jsem mu na tohle měla říct? Oni se domluvili, ale mě přijde divné, být u cizího člověka… Ano, vím, že je tam sám, ale já přeci můžu zůstat tady, může mě chodit navštěvovat sem… "Tak co, půjdeš na těch pár dní odtud do bezpečí?" "O jakém bezpečí to mluvíš? Tady je to bezpečné dost." "Ale u Michaela, máš ochranku pro všechny případy. Nebo se snad bojíš, že tě ukousne?" mrknul na mě. "Toho bych se já nebál." "Cos tím jako chtěl říct?" "Ale nic, vůbec nic." Rozloučil se se mnou a zmizel ve dveřích…
Do večera, jsem se doma sama nudila. To víte, když má někdo tak velký dům, v jakém teď žiji já, sám se tu ztrácí. Jestli se my dva někdy vezmeme, docela by se mi v budoucnu líbilo, kdybychom ten dům zaplnili dětmi. Bylo by tady rozhodně veseleji. Možná, že kdybych věděla, jak to všechno nakonec dopadne, nic bych si tak krásně růžově dopředu neplánovala…


"Ahoj, holky, připravené?" "Ahoj, Sam. No, my ano, co Ty? Kde ses tak dlouho zdržela?" "Doma. Mám pro Vás pár novinek, až to tady odchodíme, půjdeme si někam sednou, co Vy na to?" "Jo, to by bylo fajn," zajásala Lindsay. V tom mi to došlo! "No… Vlastně… Holky, já nemůžu." "Jak to?" "Daniel mi domluvil rande s Michaelem…. Ne, teď opravdu vážně - jeho maminka onemocněla, dneska za ní nečekaně odjel. Prý na pár dní… Domluvil se s Mikem, že než přijede, budu bydlet u něj a dělat mu společnost v jeho samotě, chce, abych tam byla, protože se bojí, co by udělal David…" Holky se na mě překvapeně dívaly.
"Sam, vážně tam jede jen za mámou? Co když si třeba našel nějakou "kamarádku"? Být Tebou, ještě bych si to ověřila," vložila se do diskuse Lindsay… "Lindsay, proboha… To snad ne!" "No… Nechci strašit, ale já tak dopadla fakt blbě. Můj bývalý taky jel původně někam s kamarády, nakonec z toho byl půlrok a já zjistila, že má ženskou. A věř, nebyla to příjemná novinka."
Taky si myslíte, že tak dopadnu? Daniel kromě mě má někoho dalšího? No to by mohl zkusit! V tom případě, může zapomenout, že já budu čekat!! "To vím, říkala jsi nám to… Ale Daniel? Ten by mi to snad neudělal?" "Nevěř všemu, co Ti poví, jsou to jen slova."
Tak toho už jsem měla vážně dost. Nechci to poslouchat. Že to nevyšlo jí, neznamená, že já dopadnu stejně… "Holky, jdeme, lidi čekají, je nejvyšší čas… Daniela necháme na potom, ano, Lindsay?" "Já to tak nemyslela, Sam…" "Já vím, že ne," usmála jsem se… Hudba se rozezněla, všechny modelky seřazeny v jedné řadě, byly připraveny, předvést se…
"Dámy a pánové, všechny Vás tady dnes srdečně vítám. Přeji příjemnou zábavu, začínáme!" Byla jsem mnohem klidnější, než na předchozí přehlídce a tak jsem si tu příjemnou atmosféru užívala… "Zástupu krásek na molu vévodí modelka ve fialové róbě s výraznou mašlí."
Diváci tleskali a já byla v tu chvíli tak šťastná, užívala jsem si to, ale myslím, že kdybych věděla, že tu dneska stojím naposled, snažila bych se, užít si to víc. Tehdy jsem však ještě nic netušila… "A máme tady další krásku, dámy a pánové… Klasický model v každé dámské skříni: malé černé." Objevila se modelka, oděná v černých krásných šatech…
Africké motivy na šatech s bohatou žlutou sukní přitahovaly pozornost každého diváka.
"Vysoko vyčesané vlasy, extravagantní náušnice a červenočerné šaty s netradičním výstřihem vábí každé mužské oči" Modelku vystřídala další krasavice v růžovém… "Sytě růžovou róbu zdobí květovaný "had", který se vine modelce i kolem krku." Modelka se prošla a po ni přicházely další, a další… " A máme tady další velmi krásný model. Elegantní šedobílý model s černými doplňky se hodí téměř ke všem formálním příležitostem…"
Přehlídka se nám nakonec vydařila a já se snad poprvé za dobu svého působení na molech, cítila jako královna. Královna krásy...


♪♥AC/DC - LIVE AT DONINGTON♥♪

30. července 2012 v 20:41 | Nikinka |  Videoklipy
Parádní živé vystoupení, doporučuji, podívat se na něj až do úpného konce! Tento koncert, mám doma a vydržela bych se na něj dívat i několikrát dnně. Jako na všechny ostatní, které se u nás najdou.
Víte, pproč mám ráda právě AC/DC? Byla jsem na skupině prakticky odchovaná. Taťka tyhle rockery, pouštěl mně a sestře často a tak nás tím nakazil až do dneška. Není písnička, která by nebyla pecka. Každá je dokonalá a má šmrnc .


VI. Kapitola

29. července 2012 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Když přijde láska

Vrať se

Zůstala jsem u rodičů přes noc. Nechtělo se mi "domů", nechtěla jsem se tam setkat s Danielem, ještě ne! Ne, dokud si neudělám pořádek v tom, co jsem včera s maminkou probírala. Kdyby mě máma slyšela, jistě by se mě zeptala, jaký pořádek si chci udělat, že už není co řešit a na co čekám
A má pravdu. Na co čekám? Vždyť je přece úplně jedno, jak to Davidovi řeknu, hlavně, že to vůbec vyřeším. Maminka měla pravdu - měla bych začít od začátku s Danielem samozřejmě, na Davida definitivně zapomenout a začít znovu. Daniel, by si to jistě taky moc přál, ale jen já se nejsem schopná rozhoupat…
Ale dnes ráno, jsem vůbec nepočítala s tím, že by přišel, takže jsem nad tím, co komu povím nepřemýšlela. Užívala jsem si jen to, že jsem po dlouhé době spala v pokoji, který mi patřil, dokud jsem se nepřestěhovala k Davidovi, potom se sem zase pěkně dlouho tajně, vracela a máma si v tu dobu myslela, že se to přežene. Pravý důvod, se však nedozvěděla až do včerejška.
Proč zase přespávám tady, věděla jen Natalie s Lindsay. Slíbily, že mámě nic nepoví. Nakonec by to nejspíš stejně prasklo, bylo proto lepší, dozvědět se pravdu od mne. No… Sice místy to vypadalo tak, že mě odsoudí i vlastní matka a nebude se mnou také mluvit, ale nakonec prý něco vymyslíme… Než se tak stane, je třeba, posilnit se na to.
Zamířila jsem do kuchyně, nachystala si snídani a udělala čaj, na kávu nějak nemám chuť. Užívala jsem si klid, který v domě byl, bylo tu ticho, nikde ani živáčka, nejspíš ještě spali…
Dlouho jsem sama nezůstala, společnost mi přišla dělat Natalie. "Nazdar, ségra, ježíš, Ty vypadáš," rozesmála jsem se, "cos prosím Tě dělala…" "Myslíš, že Ty jsi po ránu dokonalá a navíc, nekoukej na mě, vím, že nemám make-up a bez něj vypadám fakt brutálně." "No to je fakt. Člověk, který ho na sobě má tak často jako my, je bez něj k nepoznání a to je potom opravdu zážitek - vypadáme totiž jako nemocné," rozchechtala jsem se znovu. "Ha, ha, ha, to je ohromná legrace!" "No tak, hned se nečertí, vždyť si dělám jen legraci." "Já vím," usmála se také.

Posadila se ke mně, nohy položila na vedlejší židli chystala se něco říct, ale já ji zarazila: "Víš, jak tohle nesnáším!" "Co, že si dávám nohy na židli?" "Jo," kývla jsem, "přesně to myslím, dej je dolů…" Neochotně tak učinila a podrážděně odvětila: "Nestarej se o to, kam dávám nohy a raději mi řekni, jak to včera dopadlo s mámou?"
Při vzpomínce na včerejší večer, jsem byla zase smutná. "Přišla jsem, abych mámě řekla pravdu. Že už nejsem s Davidem, že mě bije a že chodím s Danem." "A Daniel? Jak to dopadlo po té hádce? Byla vášnivá noc? Povídej, přeháněj, chci všechny detaily, muselo to stát vážně za to!!"
Musela jsem si nad tím pousmát. "Ano, Natalie, včerejšek stál vážně za to…" "Nekecej, vážně? Země se zatřásla!" "Fakt vtipné! Musím Tě zklamat, země se netřásla ani náhodou." "Aha, škoda…" Myslela jsem, že po ní něco hodím! Ona se očividně bavila!! "Takže možnost B - lítaly facky??!" "Raději bych jednu schytala… Než tohle."
Zalapala po dechu. "Nestraš, nenapínej mě, co se stalo, když ne nic z toho, co jsem předpokládala?" "On se totiž Daniel ještě ani nevrátil, sestřičko…" "Nekecej! To byl jako celou noc pryč? S kým, u koho?" "Nevím, vážně nevím…" "Nevolala jsi mu?" "Několikrát." "No, a?" "A nic, nebral to, neodpovídal na zprávy, tak jsem mu nechala vzkaz." "Potom zavolal?" "Ne…"
Vtom se Natalie zatvářila podezřele, divně, jako by přede mnou něco tajila. "Co je?" zeptala jsem se… Nejdřív to z ní lezlo jak z chlupaté deky, ale nakonec ze sebe vykoktala: "To je divné… Vážně divné… Mě včera totiž volal." "C-co že Ti?" "Volal mi. Včera okolo půl jedenácté… Ty jsi přišla včera, ale ráno, hned ráno, tak jak jsem Ti to mohla říct, když jsem o tom ještě nevěděla." "Dobře, dobře, však já Ti taky nic nevyčítám… Jen mě zaráží, že, že.."
Prudce jsem se zvedla ze židle. "To jsem neměla říkat, prosím, zase se posaď…" "Ne! Neposadím se! Jak mi to mohl udělat?? Víš, jak moc jsem se o něj bála? A on místo, aby zavolal mně, zavolá Tobě?!" "Sam, já vím, promiň mi to." "Dobře… Tak mi řekni, co Ti říkal, je v pořádku, kde celou noc byl?" "Je v pořádku, byl u svých rodičů. Hele, Sammy, myslím, že ho to, co se stalo, moc mrzí… A taky si myslím, že pokud Tě nenajde doma, bude Tě hledat tady."
Dělala jsem lhostejnou, ale ve skutečnosti, mě to taky moc mrzelo. Přála jsem si, aby se na mě už nezlobil, přála jsem si, aby přišel, abychom si to spolu vyříkali a odešli tam, kam patříme… Ale třeba mu nakonec zase něco přelítne přes nos a jeho ješitnost, mu nedovolí, aby za mnou šel s prosíkem.
Ještě dlouho jsme se s Natalii bavily a místy jsme se nemohly dohodnout, protože každá měla jiný názor, ale než jsme se stačily pohádat, někdo zazvonil u dveří… "Jdu otevřít," zavolala máma, která se zřejmě právě chystala do kuchyně. "Dobře," zvolaly jsme sborově… Netrvalo dlouho, a máma stála ve dveřích kuchyně. "Sam, to je Tvoje návštěva…" Tušila jsem, kdo to je a začalo mi tlouct srdce jako splašené. Nevím, jestli to bylo radostí, že je tady, nebo strachem.
"Ahoj, Sam," pozdravil. "Danieli? Ahoj." Nemohla jsem se na něj zlobit, když jsem viděla, jak smutně, provinile se tváří. Byl tak roztomilý, sladký… "Chci se omluvit, za to ráno. Neměl jsem po Tobě tak křičet… Moc mě to mrzí, vím, jak je to těžké. Ale od toho jsem tu já, já Ti pomůžu, Samantho, společně to nějak vyřešíme. Jen, jestli…" "Jestli co?" "Jestli o to stojíš?" Usmála jsem se a přikývla. Náhle, jakoby mu spadnul velký kámen ze srdce. "Miluji Tě, Sam," řekl…
Správně bych na něj měla být naštvaná. Celou noc se neozval a já se o něj přitom tak bála… Ale, on mi potom podal kytku a znova zopakoval: "Omlouvám se, moc mě to mrzí…" Také jsem ho milovala a tak jsem se zlobit nemohla. "I já Tebe, ale prosím, slib mi, že už mi tohle nikdy neuděláš! Měla jsem o Tebe hrozný strach."
Objal mě, políbil do vlasů a řekl: "Slibuji. A ještě jednou, omlouvám se." Pak se naše rty spojily v polibku…




Michael Jackson : Stay with me

28. července 2012 v 12:00 | Nikinka |  Videoklipy