Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Květen 2012

AC/DC - Burning Alive

3. května 2012 v 17:09 | Nikinka |  Videoklipy
Když tuhle písničku slyším, běhá mi mráz po zádech!! Hlavně ten začátek - Bože, NÁDHERA!! U skupiny AC/DC, nenalezneme snad žádnou písničku, která by nebyla dobrá, která by nebyla největší peckou!


Návštěvnost 95

2. května 2012 v 14:30 | Nikinka |  Návštěvnost blogu
Pondělí: 51
Úterý: 60
Středa: 114
Čtvrtek: 130
Pátek: 66
Sobota: 51
Neděle: 52
Celkem: 524

Moc Vám děkuji!!Líbající

XXVI. Kapitola

2. května 2012 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Šance pro dvě srdce
Tato kapitola, je podle mě strašně nudná. Nemá žádný děj. Musela jsem ji rozdělit s předešlou kapitolou... Snad se Vám bude líbit.

Usmíření


Ráno, jsem absolutně nevěděl, jak se mám chovat, co mám dělat, co říkat… Zkrátka, nevěděl jsem si dneska rady po včerejší hádce s mou drahou polovičkou s ničím. A popravdě? Jen jsem čekal, co zase dneska totálně zkazím!
Chtěl jsem se však Esther omluvit, chtěl a taky že to udělám. Podíval jsem se na polovinu postele, která patřila jí. Spala, spala otočená zády ke mně, jako já včera usínal k ní a neodpovídala, když jsem na ní zavolal: "Esther, zlato moje, spíš?" Prostě nic, ani slovo.

Rozhodl jsem se, nechat ji spát, postarat se o děti, a připravit snídani až do postele. Jak jinak si ji mám usmířit? Takhle to můžu zkusit, když to nepomůže, do večera něco vymyslím. S tím, že to možná nezabere, musím po včerejšku počítat! Byl jsem zase velký blbec, ano, pohádali jsme se kvůli úplné blbosti, kravině! Kvůli mně! Já jsem chtěl, aby děti nakonec přišly, já jsem vylít, když to Nina nezvedla. Já jsem včera skoro přesně prohlásil něco jako, že ty děti tady prostě chci…
To Esther vytočilo natolik, že mi prostě vyčetla, že je zavřená pořád doma s dětmi a já jsem v práci. Ač nerad, přiznávám, že má pravdu. Ano, pracuji a na rodinu poslední dobou nemám čas. Na Esther nemám čas, děti mi rostou před očima a já si je nestačil ani užít.
Je mi to všechno tak moc líto, jenže nevím, jak z toho ven, jak nejlépe si mám Esther udobřit? Snad už tím, že se postarám o děti a nebudu jí budit, aby to udělala ona, a taky zkusím udělat tu snídani, třeba to pomůže a budeme zase jako dvě hrdličky, zamilované až po uši… Dětičky mi tentokrát moc práce nedaly, takže jsem s nimi byl hotov celkem rychle, tím víc času, jsem měl na přípravu jídla jak pro ně, tak pro nás s Esther. Pak musím zase do práce, což počítám s tím, že se Esther bude zase čertit, anebo nebude, protože se mnou nepromluví vůbec, to by byla taky jedna z možností…
V jídelně jsem nakrmil děti, pak poprosil Emmu, aby byla tak hodná a postarala se o ně, a já šel zase nahoru do ložnice, udobřit si přítelkyni. "Ahoj," pozdravil jsem ji, když jsem viděl, že sedí před zrcadlem, dívá se mým směrem a češe si dlouhé vlasy… Neodpovídala, mlčela dál se česala, jako bych tam nebyl….
Taky mě vytočilo, že se mnou nemluví, jako já tím vytočil včera ji. Nechal jsem toho, nemělo to cenu, tak jako ona mě, práskl jsem já jí dveřmi a odešel zpátky dolů, tu snídani jsem tam nechal. Chtěl jsem si s ní promluvit, ale raději to nechal na později.
Nebyl jsem si tak úplně jistý, jak to dopadne, včera jsme se pohádali, musely u toho být děti, které z toho sice nemají ještě rozum, ale i tak to byla hrůza a Emma, která nás celou dobu slyšela, takže svědků, jsme měli docela dost… Paráda!
Nehodlal jsem nic riskovat, takže jsem poslal Emmu i s dětmi někam na procházku a pro jistotu ji poprosil, aby se s nimi dneska nevracela a přespala u sebe doma. Vím, je to hrozné, Esther by už řekla, že se chci zbavit povinnosti, ale já si s ní dneska potřeboval promluvit. O samotě…
Emma souhlasila, odpoledne vzala děti a odešla. Uznala, že pokud si potřebujeme promluvit, nesmí nás nikdo a nic rušit. Rozloučil jsem se s ní, dětem dal pusu a zavřel za nimi dveře… Teď jsem měl něco moc důležitého na práci - udobřit si Esther za každou cenu. Nakonec jsem ale jako zbabělec počkal do večera a doufal, že vychladne úplně, protože jsem zamluvil stůl. Ano, chci s ní jít na večeři…

Pomalu a potichoučku, jsem otevřel dveře naší ložnice a vešel dovnitř. Esther už vypadala sice líp, ale pořád to vypadalo, že když promluvím, vybuchne jako sopka. Tentokrát na mě už dokonce i promluvila, ale nebylo to něco jako "Promiň." Nebo něco podobného, ale opět se na mě zlobila. "Kde jsou děti, proč si je Emma zase vzala? Nemůžeme je pořád Emmě dávat, Michaeli, my se o ně musíme postarat, jsou to naše děti!"
No pořád lepší, než aby se mnou nepromluvila vůbec. "Já vím, že jsou naše," začal jsem, "ale potřebuji si s Tebou promluvit…" "A o čem? Ty už se mnou mluvíš? Včera to rozhodně vypadlo tak, že se mnou nepromluvíš snad nikdy v životě. Dneska jsi najednou jako mílius a děláš, že se nic nestalo!" Na chvíli se odmlčela a pak dodala: "A navíc ses rozčílil kvůli blbost. Jako kdybych já mohla za to, že Nina nezvedá telefon."
Ano, má pravdu, mrzí mě to, je mi to opravdu moc líto, strašně moc! "Vím, mrzí mě to, Esther, promiň. Už se to nestane, slibuji… Ale, když Tys mě taky pěkně vytočila, když jsi řekla, že jsi zavřená doma. Já Tě tady přece nedržím a ani držet nechci. Ale teď prostě do práce nemůžeš…" "Já vím, že ne," připustila nakonec, "ale někdy se tu nudím. Zabaví mě jen děti." "Já vím, zlato… Esther, prosím, posaď se na chvilku, chci Ti něco říct."
Bylo znát, že se asi trochu vyděsila a pomalu si sedla na postel. Sedl jsem si k ní, přitáhl si ji blíž k sobě a když se nebránila, spustil jsem: "Měl jsem velké plány, ale všechno jsem to zrušil, teď jsem jen Tvůj, Tvůj a dětí, odteď budeme jen spolu, jen my. Měl jsem nad tím čas přemýšlet celý den, a pevně jsem se rozhodl." "Michaeli, Ty mě děsíš, cos zase neuváženě provedl a později toho budeš litovat?" "Nebudu, nebudu, Esther." "Tak na rovinu, cos provedl?" Trochu jsem se bál, co na to řekne, ale vím, že konečné rozhodnutí by bylo stejně na mně. "Zrušil jsem veškeré své koncerty. Měl jsem za tři týdny na půl roku cestovat po světě. V Německu mě čekalo deset koncertů, nakonec to měl být jen jeden." "Zbláznil ses, že ano? Michaeli, vždyť Ty to miluješ, žiješ tím! Ty ses opravdu zbláznil."
Asi ano, ale já to tak prostě chci, chci být se svou rodinou a pro to, aby tomu tak bylo, jsem schopný udělat cokoli, cokoli na světě. "Zbláznil, ale už před více jak půlrokem do Tebe. Chci, abychom byli spolu, chci mít plány do budoucna, které se budou týkat nás, ne jen mě, tím myslím moje turné." "A jaké máš plány?" "No, měl bych asi říct, že nechci všechno hned, jen bych to někdy v budoucnu chtěl a moc bych si to přál." "A to?" "Chtěl bych si Tě vzít, chtěl bych ještě jedno miminko, naše miminko, moje miminko." "No… Máš velké plány, jsi si jistý, že mě chceš mít na krku po celý zbytek svého života? Že zrovna já, mám být matkou Tvých dětí?"
Najednou jsem si všiml, že ta nepřátelská mříž mezi námi spadla a my jsem zase v pohodě a zatím jsme na sebe nezačali řvát, tomu říkám po včerejšku pokrok! Podíval jsem se jí přímo do očí a bez toho, aniž bych si cokoli rozmýšlel, jsem odvětil: "Ano, jsem, naprosto! A víš, proč? Protože Vás z celého srdce miluji všechny tři."

Sklonil jsem se a pomalu, jako bych jí dával čas na rozmyšlenou, přiblížil své rty k těm jejím. Když se setkaly, Esther se nebránila a ochotně, vášnivě, mi polibky vracela. Na vteřinu jsem se odtáhl a řekl: "Miluji Tě!" "Já Tebe taky, Michaeli."
Pak už se mi naplno odevzdalala, začala mi odepínat knoflíčky u košile, já už nic neříkal. Všechno, co bych chtěl říct, za mě řeklo moje srdce, které bylo plné lásky. Jen mě tak napadlo: "Proč my se vlastně hádáme, když bez sebe stejně neumíme být?" A taky jsem si slíbil, že už se nikdy hádat nebudeme. Nechtěl jsem zůstat pozadu, tak jsem ji taky pomalu zbavoval oblečení a políbil každé odhalené místečko jejího těla. Byli jsme k sobě něžní a užívali si každý dotek, jako by to mělo být naposled... Miloval jsem Esther tak, že se to ani slovy nedá popsat, takže jsem za sebe nechal mluvit své stdce... Milovali jsme se divoce a zároveň něžně. Nevnímal jsem nic, jen to, že je tady Esther se mnou, jen teplo jejího nádherného těla, jen to, jak krásně voní… A jak reaguje na každý můj dotek. Ke štěstí jsem nepotřeboval nic, jen to, že jsme spolu a jen její lásku.


Fotka měsíce Květen

1. května 2012 v 8:30 | Nikinka |  Fotky
Která by podle Vás měla být fotkou měsíce?
1.
2.
3.
4.
5.