Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Únor 2012

Co Vás čeká v Březnu?

29. února 2012 v 12:00 | Nikinka |  Novinky
Tak určitě to bude povídka, během které budeme dál pokračovat v knížce Příliš osobní známost. Kniha by se v blogu měla objevovat pouze do konce měsíce. Uvidím, jak to budu časove s jijím vkládaním stíhat. Dále jako každý jiný měsíc, zde budou videa, opět jen čtyři, fotka měsíce, upravené fotky, návštěvnost a ostatní články taky podle času během týdene...
Už teď musím zdělit všem mým SB, že vůbec nevím, co s blogem bude v dubnu, protože už se od února začínám postupně učit a sbírat si známky na vysvědčení, takže toho času asi moc mít nebudu. Měsíc duben, jsem ještě nepřipravila a ani netuším, jestli připravím... Budu se snažit, jak nejvíce to půjde.

Fotka měsíce

29. února 2012 v 12:00 | Nikinka |  Fotky
A máme tu konec února. Další měsíc roku 2012 je za námi. Celý únor, jste mohli hlasovat pro fotku měsíce a vybrali jste si foto číslo 2. (50 % a 2. hlasy).


Příliš osobní známost 11. Kapitola

27. února 2012 v 8:30 | Nikinka |  Příliš osobní známost
Tak, zlatíčka, máme tady jedenáctou kapitolu. Sama jsem byla trošku smutná, když jsem knihu četla…. Rodinné štěstí se totiž touto kapitolou začíná bořit jako domeček z karet! Je to smutné a následuje pár nehezkých kapitol, kdy Marek začne pít… Hlavní hrdinka to nebude mít zrovna jednoduché… Navíc, lidé pod vlivem alkoholu jsou sprostí, dělají věci, které by za jiných okolností nedělali… Bývají agresivní… No, nebudou to zrovna krásné kapitoly, ale věřte na šťastný konec toho zlého. Ono to všechno nakonec dobře dopadne…


11.


Staří lidé říkají, že máte-li pocit, že ve vašem životě je všechno v pořádku, je třeba se ohlédnout, kde se stala chyba. Protože existuje nějaká rovnováha a každou dobrou věc vyvažuje horší. A naopak.
Markovi se hroutila společnost, kterou budoval od skončení vysoké školy, ale doma, doma se měl fajn. My dva jsme k sobě přirostli velmi rychle, čím víc jsme byli spolu, tím nám bylo jasnější, že je nám dobře a nepotřebujeme nikoho jiného. K ničemu. Ani k zábavě. Ani k sexu. Ani k dlouhým rozhovorům. Ani k práci na zahradě. Naše životy si nemusely hledat společný průnik, protože měly společného víc, než jsme si mysleli, a úplně přirozeně jsme na to přišli.
Terezku jsme přihlásili do školy nedaleko našeho domu, k Vánocům dostala od Ježíška aktovku, vypadala spokojeně a šťastně, Marek byl za to vděčný.
Osudu i mně.


Když si potřebuji zlepšit náladu...

25. února 2012 v 21:54 | Nikinka |  Videoklipy

...pustím si AC/DC...


A tyhle jsou nej, tyhle vždycky zvítězí nad všemi ostatními...

Money Talks


Danger - tu si pouštím dosti hlasitě...



The Razors Edge - tuhle zbožňuji a mám jí na maximu. Ty bicí a elektrická kytara na začátku, než začně zpěv, to je něco pro moje uši! Naprosto skvělé!!!!


Whole Lotta Rosie - taky původní zpěvák skupiny. Skvělá, rytmická písnička!


Shake Your Foundation - tady se mi taky hrozně moc líbí předehrha a vůbec celá písnička je naprosto luxusní!


Two's Up - naprosto dokonalá!


Who Made Who


Satellite Blues - tuhle miluje moje sestra a já se přidávám, je vážně skvělá!


Highway to Hell - tohle CD, je moje vzpomínka na mé dětství. Poslochla jsem ho s taťkou, když mi bylo takových pět let, možná o něco více....


Touch Too Much - tuhle zbožňuji!



Can I Sit Next to You Girl - skvělá, parádní, dokonalá! Tuhle píseň zpívá ještě první zpěvá skupiny.

.

Příliš osobní známost 10. Kapitola

25. února 2012 v 20:02 | Nikinka |  Příliš osobní známost
Tak, broučci mojí, nesu Vám další kapitolu a zároveň se moc omlouvám, že až dneska, neměla jsem o víkendu čas a další kapitoly na celý týden, jsem nestihla připravit… Upřímně řečeno, nevím, zda to stihnu napravit tento víkend, protože se musím učit do školy, ale slibuji, že se o to pokusím…


10.



Dělala jsem personální agentuře, takže jsem znala důsledky krize ve slovenské společnosti. Viděla jsem, jak se postupně krátí rozpočty, jak se slučují funkce, jak se u každého postu zvažuje, zda je pro firmu potřebný. Firmy se zahraničním kapitálem pocítily krizi okamžitě a jednoznačně. Zastavil se nábor nových lidí, střední managment zmizel na úřadech práce, a kdo se nesnažil, ten šel taky. Zatímco jsem kdysi na dobře placenou kvalifikovanou pozici dlouho hledala pro své klienty vhodného zaměstnance, v období krize jsem měla plnou databázi volných zkušených kvalifikovaných lidí, co neměli do čeho píchnout. A firmy hlásily plné stavy.
Pár týdnů poté, co jsem změnila adresu, stáhl i Marek požadavek na nové lidi do firmy. Bylo to těsně před Vánocemi a nebyl spokojený s tím, co mu na papírech nosila jeho účetní. V noci sedával u stolu, ťukal do kalkulačky, klel nebo si rukama protíral oči, poplácal mě po zadku, když jsem mu přinesla kousek špenátového štrúdlu, který mě naučila babička a který měl rád. Usmál se zeleným úsměvem, ale v očích měl starosti. Brzy ráno vstával, přes den sháněl ty, co mu dlouhodobě neplatili za práci, a potom samotnou práci. Ta se sháněla hůř.

Už se těšíte?

25. února 2012 v 18:17 | Nikinka |  Novinky
Nevím, jak Vy, ale já rozhodně ano! Již v pátek začínáme s novou povídkou. Je to jisté, sice mi pořád poslední tři kapitoly chybí, ale třicet dva už je připravených v rozepsaných článcích, takže je za chvilku jdu připravit už k prvnímu datumu vydání. Pořád však zvažuji, že se přeci jen pokusím napsat čtyřicet kapitol, kdy jsme to dotáhli do třiceti pěti.... Budeme se snažit trošku přidat, ale i třicátou pátou se dá celý příběh ukončit.
Jen doufám, že se povídka bude alespoň trošku líbit. Snažila jsem se, aby poslední byla lepší, než ty předešlé a snad se mi to nakonce podařilo. Uvidíme... Snad nezklamu, když je to naposled a snad to nakonec všechno dopadne podle Vašich představ...

Tak je to konečně za mnou!

25. února 2012 v 18:01 | Nikinka |  Novinky
Ahoj zlatíčka. Jak začít po tak příšerném týdnu, jako byl právě tento? Snad tak, že jsem se nemohla dočkat, až budu konečně doma, až se z toho Vám vypíšu a vykecám mamce. Tenhle týden, stál za velké kulové!
Nic mi nevyšlo, tak, jak jsem slíbila. Mrzí mě to, ale je to tak a já to budu muset nějak všechno stihnout a dohnat. Tento týden, jsem totiž nedělala kočárek, protože nejsou dna na velký a malý je mi k ničemu, když zvážím, nač ho vlastně chci, takže na kočárek musím počkat. První věc, která mě mrzela, ale dobře, upletu si ho později do června je času dost. Jenže, taky jsem měla ty zakázky a to už je trochu větší problém, ani ty zakázky totiž nemůžu.
Jasně že vím, že je prodej výrobků od února do konce března zakázán, protože v březnu bude sedm Velikonočních akcí. Ale když jsem nemohla plést kočárek, chtěla jsem se pustit do těch ošatek na tu svatbu, ať to stihnu a nemusím se zbytečně honit, na poslední chvílí, by to bylo nehezké a mě by se to samotné moc nelíbilo. Takže jsem poprosila mistrovou, zda bych nemohla plést místo kočárku ošatku a v dubnu si ji potom koupit. Říkala, že jo, no tak jsem začala.
Uvažovala jsem, jestli to bude vypadat dobřek, když budu plést vrbovou šénou a pedigovou šénou součastně, ale nakonec jsem si zvolila jen pedig, aby se to nebilo, když v ošatce mají být bílé umělé tulipány. Druhá mistorová mě slyšela a říká: "Teď pleteš pro školu." Odpověděla jsem, že vím, ale že mám ještě uplést pět misek a že se bojím, abych to stihla, že mám dojem, že ne. A opravdu s takovou ne. Taky jsem dodala, že si je nechci kupovat hned, až potom, co budou všechny akce hotové. Stejně to nedovolila, takže jsem nemohla nic dělat. Zbývá jen doufat, že to stihnu, když v červnu pleteme na další akci. Ono se totiž zdá, že je to hned, ale každý výrobek nějakou dobu trvá, než je hotový.
Slyšela nás i moje spolužačka, která plete čtyři malé kočárky pro tři neteře a čtrvrtá, bude prý asi taky holčička. Říkala, že svoje kočárky nedá. Mistrová řekla, že pro ni, to platí taky, ale potom: "Ne, ty kočárky jsou Tvoje." Takže ona nemusí, my ostatní musíme, i kdyby jsme měli zakázek tisíc! No já jsem se tak naštvala, tolik mě to mrzí. Ale neřeším to, byla jsem týden nemocná, prodej stejně pořád nebyl povolený, takže bych stejně nic nikomu neupletla. Ani mi to nechybělo, já jsem spolužačce nechyběla... Ona musí být hodně ráda, když chybím. Jsme na tom stejně, ona jediná mi ze třídy a z celého intru vůbec nechybí. Chová se ke mně hnusně, tak proč by mi měla chybět? Jenom se ji mám podívat do obličeje a je mi špatně... V pondělí, když jsem přišla, na mě hodila tak hnusný výraz a na mamču taky, ale nevšímám si toho, jen malinko, mi to vadí. Nic jsem ji přece neudělala, nebavíme se spolu - řeknu to rovnou, s arogantními lidmi, se já prostě nebavím! Takoví jsou mi ukradení! Jen se to její chování ke mně stupňuje, deptá mě a ví, že mi tím ubližuje, ale asi ji to dělá dobře, mě ne, mě už se chce brečet, já už nevím, jak dlouho jsem schopná to vydržet.

Návštěvnost 85

25. února 2012 v 16:48 | Nikinka |  Návštěvnost blogu
Pondělí: 41
Úterý: 85
Středa: 94
Čtvrtek: 90
Pátek: 57
Sobota: 44
Neděle: 45
Celkem: 456

Moc Vám děkuji!!Líbající