Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Leden 2012

Návštěvnost 82

31. ledna 2012 v 13:15 | Nikinka |  Návštěvnost blogu
Pondělí: 56
Úterý: 63
Středa: 46
Čtvrtek: 44
Pátek: 47
Sobota: 50
Neděle: 54
Celkem: 360

Moc Vám děkuji!!Líbající

Fotka měsíce

31. ledna 2012 v 8:30 | Nikinka
A máme tady opět konec měsíce. Celý měsíc, jste měli možnost vybrat a hlasovat pro nejlepší fotku za měsíc Ledn, nakonec jste tu nejlepší vybrali. Musím říct, že mě se taky líbila nejvíc... Je neuvěřitelné, že první měsíc v roce 2012, máme za sebou a čeká nás druhý... Nevím jak Vy, ale já se od Nového roku vždycky nejvíc těším na 23. duben. To už se pomalu ale jistě blíž konec školního roku a já počítám jen dny. Dva měsíce totiž jsem schopna přežít... No, ale teď už k fotce. Je to fotka číslo 5. (66.7% a 4. hlasy).


Příliš osobní známost - anotace knihy

31. ledna 2012 v 8:30 | Nikinka |  Příliš osobní známost
Tak, broučci, jsem tu s další knihou před povídkou. Tentokrát je to z trochu jiného soudku, než byla Škola noci. Ale nebojte se, pokud Vás bavila, k další části série, se taky dostaneme.
Tak, ale teď už ke knížce Příliš osobní známost. Je to román, autorkou této knížky, je slovenská spisovatelka Eva Urbaníková. Kapitoly v knize, jsou opět jen očísleny, nemají žádný název.
Tak a teď už k anotaci knihy (o čem kniha bude)

Příliš osobní známost

KDYŽ LÁSKA BOLÍ, JE TŘEBA JI LÉČIT. NE OD NÍ UTÍKAT

Hrdinka nové knihy známé slovenské spisovatelky je vyrovnaná a spokojená svobodná mladá žena, která má skvělou práci a spoustu přátel. Jednoho dne potká Marka - vdovce s malou dcerkou - a zrodí se láska. Dokonce spolu začnou žít a všechno vypadá naprosto ideálně. Do jejich života však zasáhne krize. Markova firma zkrachuje a zůstanou mu jen dluhy. Nikdo mu nic nevyčítá, ale Marek to bere jako osobní tragédii a ostudné selhání. Začne pít a jeho zoufalství se mění ve zlobu, kterou si vybíjí na svých nejbližších - na dcerce a partnerce. Ta mu to po jistou dobu toleruje, ale brzy musí řešit dilema: zůstat a chránit cizí dítě před pijanem, nebo odejít ze vztahu, kde není šťastná?

Tak, tolik anotace, teď menší ukázka z knihy…

Několikrát jsem při uklízení našla prázdnou láhev. Jednou od vodky, jednou od ginu, jednou od koňaku… V prádelně, ve sklepě, v komoře, i v garáži. Dohromady jich bylo hodně. Prostě jsem je vzala, vyhodila, byla jsem zamýšlená a zaujatá jinými věcmi, které mě tížily, nesoustředěná na to, že jsem právě konfrontována s velkým problémem, který nám vstupuje do života.

Titul, je zařazen do žánrů:

Beletrie pro dospělé

Snad se Vám kniha bude líbit. A taky bavit. Mě osobně bavila, je to zajímavá knížka. Sice jsem upozorňovala na pár věcí, ale nakonec se líbila i mamce.

Co Vás čeká v Únoru?

30. ledna 2012 v 15:19 | Nikinka |  Novinky
Ahojky zlatíčka. Co se článků na únor týče, zatím to vypadá slabě. Mám připraveno prozatím dvacet článků, ale slíbila jsem Vám tu Příliš osobní známost - ta bude, s tou počítám, na tu jsem nezapomněla. Zítra tu budete mít zase něco o knížce přesně tak, jak to bylo u Označené Školy noci 1. To znamená - žánry, anotace knihy a je u ní úryvek. Počítejte s ní tak na dva měsíce. Knížka má 22. kapitol, takže pojedeme asi i první dva týdny, možná jen jeden týden v březnu, to znamená, že poslední kapitoly v blogu budou i během povídky, k té se ještě dostanu. Videoklipy jsem omezila i v únoru a pro všechny ostatní měsíce, jinak bude všechno tak, jak jste zvyklí.
Co se povídky týče, pořád píšu, ale mám menší problém, měla bych si s tím poradit dřív, než bude pozdě, ale nevím, jak, takže se obracím na Vás, možná mi někdo z Vás bude schopný poradit.

Nevím, jak to mám vysvětlit, ale mám problém s ukládaním změn provedených ve wordu. Vždycky, když jej otevři, objeví se mi tam taková sponka s očima a když ukládám změny, oběví se mi žlutá tabulka u té sponečky, že chci uložit změny provedeny v souboru. Jenže, včera se mi při otevření zobrazila nějaká tabulka, tak jsem jí zavřela a sponka tam nebyla, pak to po mě chtělo restart, protože jsem instalovala novou verzi antiviru, takže jsem to zavřela, jenže místo sponky a tabudlky pro uložení u ní, se mi objevila normální tabulka s červeným křížkem pro uložení změn....
Celý problém je v tom, že potřebuji tu sponku, protože se mi u ní při ukládání někdy zobrazí, že nemám zaplou tiskárnu, nebo co, ale že se to uloží i bez toho. Jenže teď tam není, můj počítač tu tiskárnu řeší celkem často a já nevím, co bych dělala, kdyby se to stalo bez té sponky, ono totiž já ten počítač musím někdy díky te tiskárně na tvrdo restartovat a pak při spuštění počítače mám s povídkou pěkné problémy. Nedá se ta sponka nějak vrátit zpátky? S tou tiskárnou, by to bylo fajn, kdyby tam zase byla...
Pokud ne, měla bych si co nejdřív koupit noťas, protože můj počítač je starý a já už jen čekám, kdy se sesype nadobro. Potřebovala bych aspoň ten word vrátit do normálu. A byla bych moc ráda, kdyby někdo z Vás věděl, co s tím? Předem děkuji, ahoj...
Vaše Nika

Tak se mi to nakonec podařilo...

29. ledna 2012 v 8:30 | Nikinka |  Fotky
Dlouho mi sem nešla vložit ta Baltimorka, nakonec se mi to podařilo. I, když je vyfocená ještě s miskou a zvonečkem, podařilo se mi jí sem dát samostatně.... Misky s copánkem pletené z pedigu, mám taky doma. Taťka mi síbil, že jednu vyfotí, takže, pokud jí budete chtít vidět, dala bych Vám jí sem. Tentokrát však nejsou pro rodinu, jdou na prodej, takže fotka mi musí stačit. Hlavně aby se to líbilo... Taťkovi se sice líbily, dokonce mi slíbil dřevěná dna, zase řekl své oblíbené, že pokud mě holubi nepo**rou, něco ze mě bude... No, ale nejsou naše, takže záleží na osobě, která je kupuje. Cenu jsem si pro jistotu neučtovala, pouze jsem řekla mamce, že stojí 80 - 100 Kč, spíše 100, záleží na té slečně, kolik dá. Hlavně aby neměla moc problém, s tím jsem se už setkala. Ono to dá opravdu práci, materiál je drahý, zabere to nějaký ten čas, ale to někteří nechápou, oni jen vidí to, jak je to šíleně drahé. Ale já za to, že si beru své výrobky domů, taky platím. I ty misky jsem pro slečnu platila.


Takovou Baltimorku teď pletu na zakázku celou z pedigu. Tato je z pedigu a vrbovéš šény užené.

I Will Always Love You

28. ledna 2012 v 12:15 | Nikinka |  Videoklipy



Michael Jackson - Say It Right

28. ledna 2012 v 12:00 | Nikinka |  Videoklipy
Ta písnička, se mi nejspíš nikdy neomrzí... Nelly Furtado, mám ráda, její písničky se dají poslouchat, ale jestli se jí nějaká povedla, pak je to právě tahle. CD Loose, na kterém ta písnička je, vyšlo v roce 2006. Rok na to, se písnička hrála snad všude... Dneska už Nelly zdá se dost upadla a není jí moc slyšet, ale když si pustím tuhle písničku, na rok 2007, si vzpomenu vždycky....


Ahojky

27. ledna 2012 v 21:15 | Nikinka |  Novinky
Ahoj zlatíčka. Týden uběhl jako voda, je zase pátek a já jsem opět tady a budu i celý příští týden...
Jaký byl tento týden? Jednou nahoře, pak zase dole. O čem mluvím, k tomu se dostanu... Nejdřív - jsem ráda, že mám povinnosti za sebou - misky jsem upletla, taťka je vyfotí a v úterý je mamča prodá, pak se můžu směle pustit do další zakázky, ale to až dopletu beltimorku. Po zakázce mě čeká zase pletení pro školu na akce - což bude zase stát za to a já budu jak kulomet! Fakt se nemůžu dočkat, nejsme stroje! No, ale nemysleme na akce, důležité teď je, že k zakázce mě konečně mistrové pustily a já jsem jí splnila...
S hrůzou jsem přišla na to, že jsem přepracovaná - třepou se mi ruce, což není moc dobré, ale není se čemu divit, pořád utshuju a někde něco strkám, pak to musím zase utáhnout.... No, dala jsem se na to, musím vydržet. Řeknu Vám, stojí to za to.
Proč? Na vysvědčení mám z odborných předmětů - což jsou Stroje a zařízení, Technologie a Materiály, mám jedničku, z toho z Technologie dělám ústní, písemné a praktické zkoužky, z Materiálů budu dělat písemné a ústní. Takže jsem se sebo spokojená! Na co jsem však za těch pět měsíců přišla je to, že když člověk jen plete doma pro sebe, pro radost a vlastní potřebu, je to hrozdě jednoduché a když si lidé něco kupují jen na trzích nebo obchodech, strašně se rozčilují, že to stojí hrozně peněz a co na tom stojí tolik peněz. Když to děláte jako školu, zjistíte, že to tak jednoduché není, uvědomíte si, kolik to dá práce (nad jedním výrobkem strávíte třeba i čtrnáct dní, záleží na velikosti) a jak dlouho Vám to trvalo, pak zjistíte, že cena velikosti odpovídá, protože výrobky se cenují podle spotřeby materiálu, který na výrobek spotřebujet (kilo pedigu stojí 300 KČ) a také podle velikosti výrobku. Škola u tohoto oboru je celkem jednoduchá, ale postupem času se dostanete k tématům, které tak jednoduché nejsou a jsou i nezáživné a k mé velké smůle, jsou většinou taková témate při závěrečných zkouškách.... Takže se mám na co těšít, ale pokud se dostanu ke konci, prostě to musím dát, MUSÍM! A taky že to dám, budu se snažit jak to půjde...
Popravdě nevím, jestli se k těm zkouškám vůbec dostanu. Teď totiž zkouším, co všechno jsem schopny vydržet. Vydžím hodně, ale jednou bouchnu a když bouchnu, stojí to za to a dotyčná osoba se bude divit. Protože já si na hlavu dlouho sr*t nenechám! Mluvím opět o spolužačce, o které jsem už psala... Pěkně mi pije krev a jak jsem zjistila, ne jen mě, ale i spolužačce Nikči a Lukymu.
Opět jsem ze sebe udělala blbce a ona se do mně zase navážela. Opět jsem ji podržela dveře a ona zase odsekla, že nepotřebuje, že si je otevře sama, ale já chci pomáhat a povaha mi nedá nepomoct. Tentokrát jsme šli s Domčou na večeři, ona ještě potřebavala na wc, tak jsem řekla, že zajdu zatí přivolat výtah. Šla jsem a zrovna jela spolužačka, tak ji podržím ty dveře, ona odsekne, jede k výtahu, přivolá ho, výtah byl zrovna na patře, tak volám na Domču: "Dominko, výtah je tady." Držím ty dveře, nestačím to ani doříct, Domča stojí ve dveřích, splužačka je ve výtahu, já tu větu opravdu ani nedořekla a spolužačka najednou zmáčkne sama nulu a je fuč. Mě to tak nas**lo, nechápala jsem princip toho: jindy, když je někdo s ní, zajede až na konec výtahu a druhá osoba jí ho drží, potom zmáčkne tu nulu a spolužačka nic, pak jí to musíte opět podržet než vyjede a ona Vám ani nepoděkuje. Já nestačím ani doříct a ona rychlostí blesku zmáčkne SAMA bez pomoci a je fuč! Je mi jesné, že to bylo schválně...