Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Prosinec 2011

Fotka měsíce

31. prosince 2011 v 12:15 | Nikinka |  Fotky
Opět je tu konec měsíce. A já ráda zveřejním fotku, pro kterou jste nejvíce hlasovali. Přiznám se, že ta fotka, ten pohled, mě vždycky dostane, líbí se mi, je nádherná, ale ono to má více důvodů. Ten první je asi ten, že Michael byl dokonalý a druhý a nejhlavnější je ten, že nemůžu vidět chlapa s hnědýma očima, ty jeho oči, jsou prostě nejkrásnější... No, ale ještě mnoho dalších, proč je Michael podle mě tak dokonalý, k tomu řeknu jen to, že pro mě, jsou všichni černoši dokonalí.
V prvé řadě, bych chtěla říct, že bych byla moc ráda, kdyby se naše rodinka Jacksonových tady na blogu nerozpadla a já byla pořád mezi Vámi! Takže, doufám, že v roce 2012, oslaví můj blog své "narozeniny". No, pokud dokončím a zveřejním povídku, tak díky ní ano... No a to mě nutí, poděkovat ještě jedné milované osůbce, bez které by povídka nebyla, Takže Vojto, DĚKUJI! Díky Tobě, jsem začala psát a díky Tobě, povídku možná dopíšu (v první řadě dám přednost škole...)
No, vratíme se k fotce... Takže, je to fotka číslo 5. (50% 2. hlasy).



Michael Jackson - The One

31. prosince 2011 v 12:05 | Nikinka |  Videoklipy


V tomto roce naposled

30. prosince 2011 v 18:32 | Nikinka |  Novinky
Tak, miláčci, v tomto roce Vám dnes píši naposled.
Zítra máme Silvestr, čeká nás poslední den v roce 2011
Do toho Nového roku 2012, Vám všem přeji mnoho úspěchu, klidu, pohody, zdraví, štěstí lásky a co nejméně starostí.
A taky... Nezapomeňte na ta slova z přáníčka. Já osobně, si je vzala na vědomí: "A Nový rok pořádně přivítejUsmívající se" Když pořádně, tak pořádně, VojtoUsmívající se. Taky to pořádně oslavte!


DOKONALÁ!!

30. prosince 2011 v 0:34 | Nikinka |  Videoklipy
Tuhle písničku, si pouštím pořád dokola. A protože nemohu usnou, přidávám jí na svůj blog... Úplně mě dostala!
Je dokonalá, procítěná. Tome, Ty jsi Bůh!


Škola noci 1. Označená 26. Kapitola

29. prosince 2011 v 8:30 | Nikinka |  Škola noci 1. Označená
Předchozí kapitola byla poněkud smutná. Elliott proměnu nepřežil a bohužel zemřel... Za pár dní končíme, takže budu moc zvědavá na Vaše názory. Můžete si rozmyslet, jestli budete chtít pokračovat po povídce. Záleží to jen na Vás...


26 )

Kdyby mě nezarazilo Skylarovo syčení a vrčení, vůbec bych si Afrodity schoulené ve výklenku kousek od Neferetina pokoje nevšimla.
"Copak, Skylare?" Pomaličku jsem k němu natáhla ruku, protože jsem si dobře pamatovala, že údajně kouše. Byla jsem z duše ráda, že Nala se pro změnu trochu zatoulala - Skylar by si moji ubohou malinkatou kočičku určitě dal k snídani. "Čičičí!" Zrzavý kocour se na mě zkoumavě zahleděl (asi uvažoval, jak velký kus masa mi má uhryznout). Konečně dospěl k rozhodnutí, přestal se ježit a vydal se ke mně. Otřel se mi o nohy, pro jistotu ještě naposledy zuřivě zasyčel na výklenek a pak zamířil chodbou k Neferetině pokoji.
"Co to do něj sakra vjelo?" Nejistě jsem do výklenku nakoukla. Netušila jsem, co mohlo známého rváče, jako je Skylar, přimět k takové reakci, ale pak jsem spatřila Afroditu a hrozně se lekla. Seděla na podlaze ve stínu pod římsou, na které stála hezká soška Nykty. Měla zakloněnou hlavu a z očí jí byla vidět jen bělma. Příšerně mě vyděsila. Ztuhla jsem jako přimrazená a čekala, že se jí po tváři každou chvíli začne řinout krev. Ale pak zasténala, něco zamumlala a zavřela oči. I přes víčka bylo patrné, že se pohybují, jako by něco sledovala. Vtom mi došlo, co se děje. Měla vizi. Asi cítila, že to na ni jde, a schovala se tady ve výklenku, aby ji nikdo nenašel a nevypáčil z ní informace, které by pomohly zabránit nějakému strašnému neštěstí a zachránit spoustu lidí před smrtí. Kráva jedna. Ježibaba.
Jenže já už jsem měla jejích hnusáren tak akorát. Popadla jsem ji v podpaží a vytáhla ji na nohy. (Řeknu vám, že je mnoho těžší, než se na pohled zdá.)


Včera bylo včera, dnes je dnes...

28. prosince 2011 v 15:25 | Nikinka |  Novinky
Tak včera, jsem nespala. Ona ta radost byla silnější než já. Chtěla jsem jít spát tak okolo desítí, nakonec bylo dvanáct a já pořád čučela do zdí! No a dneska? I, když mám pořád dobrou (až podezřele dobrou náladu), neozval se a nejspíš trucuje! A já si myslela, že už je to OK. No, asi ne, nevadí. Já budu trucovat taky! Smějící seMrkající Takže, pokud to vydrží půl rok, já taky.
Dneska mi to počasí venku bere energii. Nic se mi nechce, nic mě nebaví. Pomalu začínám myslet na to, že už mi prázdniny končí a já budu zase muset do školy a na ten strašný internát! Ach jo, doufám, že hned ze startu, bude mít službu jistá paní vychovatelka! Ta nejdřív řekne, že když jdu, tak ruším ostatní těmi berlemi, pak zase, že by tam chtěla mít takových klidných dětí víc, dvacet nejmíň. No, a teď si vyberte.
No, ale pak jsem si vzpomněla na to přáníčko, bylo tam napsáno: "Užij si zbytek prázdnin a Nový rok pořádně přivítej Usmívající se."
Máš pravdu, když pořádně, tak pořádně! Co se budu starat o školu, když ještě nemusím? Zatím vím jen o písemce z češtiny (to zvládnu levou, zadní) a z dějin (to už mám nabiflované čtrnáct dní před prázdninama). No a když předtím, než odejdu do školy, dostanu zase tak pěknou zprávu. hned budu mít lepší náladu! Ono to na mě má jaksi podezřele dobrý vliv a vždycky mi to zvedne náladu a vždycky mě to moc potěší... No, ale vím, že nemám moc času. Pořád se musím omlouvat tady, pak píšu omluvné zprávy skoro všem na Facebook...
No, ale pro všechny, mám dobrou zprávu, od 27.1. 2012 - 4.2.2012., mám volno. Na intru je nějaká akce, tak nás na týden "vyhodili" i s kufrem! Takže, to budu mít čas i na ten Facebook a každému se ráda budu věnovat, jako bolestné, že se neozývám. Už jsem to kamarádovi vysvětlovala včera, naše škola, zablokovala Facebook, takže se tam marně snažím dostat. Musím si pořídit noťas, za který si ale na intru budu platit Zamračený. No, ale jeho pořízení dlouho trvat nebude. Pak mě bude mít celý Facebook a všichni mojí zlatí plné zuby Smějící se. Ale, kdyby tam nebyli ti, kvůli kterým tam chodím, nejsem tam...
No nic, mějte se tu moc hezky a ten Nový rok, taky pořádně oslavte! Ahoj...
Vaše Nika

Dárek od mé sestry...

27. prosince 2011 v 19:58 | Nikinka |  Fotky
Tento obraz, jsem dostala od sestry dárkem. Pro informaci, Michaela nečekejte, toho jsem nakreslit nechtěla. Ne, že by to sestra nezvládla nakreslit, ale já ho prostě nechtěla. Já chtěla Rihannu, no a takhle to veledílo dopadlo...


Co Vás čeká příští rok?

27. prosince 2011 v 15:03 | Nikinka |  Novinky
Nejdřív, bych moc ráda poděkovala všem, kteří letos můj blog navštívili, mým SB, za komentáře, za to, že jste blog také navštěvovali, snad se rádi vraceli.... Že jste četli povídku... Tento rok, byl pro mě, co se blogu týče dost náročný. Ne, jen téhdy, ale i co se zdraví týče. No, nedá se nic dělat, tak to se mnou dopadlo, tak to bude. Ale taky jsem měla i příjemnější dny. Napřklad od května tohoto roku.
Těch nepříjemných věcí, je ale vice. Nastoupila jsem na novou školu, těžko si zvykala, moje zdraví je v háji, ale pořád lepší, zůstat tam, kde jsem, než aby to bylo ještě horší... Prostě, abyste tomu rozuměli, mám v poslední neurologické zprávě napsáno, že můj zdravotní stav, se už nezmění, to znamená, že budu nejspíš do konce života chodit o berlích... No, je to hrozné, brečela jsem, ale na druhou stranu, neznám ten pocit, jaké to je, když někdo chodí sám, takže nevím, o co přicházím.... Pak, jsme zvyklá chodit o berlích a jsem ráda, že to jde alespoň tak. Stejně mě to mrzí a stejně si jako každý rok přeji, abych chodila. Letos mám ještě jedno přání, ale to se mi taky nesplní...

Ta krásná část roku, začala v květnu. Zvláštní, že květen byl i téhdy, když jsem poznala snad nejhodnějšího člověka na světě. Jsem ráda, že ho znám, že na světě existuje někdo, jako je on! Takových je málo! Důležité je, že mě to změnilo. Potěšilo mě, že nezapomněl, já taky ne, NIKDY! A nezapomenu ani za další čtyři roky! Ztratila jsem kamarádku, odstěhovala se a nevidíme se teď tak často. Vlastně... Neviděla jsem jí od té doby vůbec, na Vánoce se neozvala. Zůstal mi jen ten kamarád, ale nejlepší! Pořád nejlepší, jako před čtyřmi lety. Kamarád, který se nezměnil a já jsem moc ráda, že je pořád takový, takového jsem ho poznala, takového ho znám a takového si ho budu pamatovat! Takže, tento rok nebyl jen zamračený, ale i sluneční a hezký Usmívající se.
Doufám, že se tady přiští rok sejdeme, že neodejdu a nenechám MJ rodinku... Doufám, že se mi bude dařit ve škole, doufám, že bude naše třída pořád ta skvělá, doufám, že dokončím povídku (bez Tebe, Vojto, by nebyla! Díky, že jsi! ♥) DÍKY, ŽE JSTE VY! MÁM VÁS RÁDA! Děkuji za všechno. Blog mi zatím dělá jen radost, tak doufám, že to tak bude i dál, že nebudu nucena, zrušit jej. Ještě jednou, děkuji za to, že můj blog navštěvujete, jsem za to moc ráda....
Příští rok, bychom tedy začli s novou povídkou a snad bude blog fungovat i v březnu, zatím je připraven jen na leden, únor...
Snad budeme příští rok číst o Michaelovi jen to hezké, letos, jsme si hodně přečetli o C. M. a příjemné to nebylo ani trochu.... Když se nad tím zamyslím, trvalo to hrozně dlouho. Michael zemřel v červnu 2009, teprve dva roky po jeho smrti je všechno vyřešilo a C. M., je konečně zavřený. Že to ale trvalo... Snad příští rok bude příjemnější...