Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Srpen 2011

Fotka měsíce

31. srpna 2011 v 8:35 | Nikinka |  Fotky
Dnes máme posledního Srpna, takže tady máte fotku za měsíc Srpen, kterou jste si Vy sami vybrali. Je to fotka číslo 4. ( 80% a 4 hlasy ).


Začíná škola :-(

31. srpna 2011 v 8:30 | Nikinka |  Novinky
Tak už je to opět tady - začíná škola, povinnosti... Pro mě nová škola, noví učitelé, noví spolužáci... Řeknu Vám, že se mi vůbec nechce, vůbec se netěším... Zase jdu do něčeho nového a ještě na internát, z toho strach nemám, možná jen malinko, už jsem se připravila a docela se na změnu i těším. Budu sama, konečně se trochu odtrhnu od rodočů... Jezdím do lázní, takže internát by pro mě neměl být žádný problém, ani spolužáci ne, nejsem netykavka, nejsem tichá, nemám problém najít si přátelé...

Co se blogu týče, asi to tady nebude tak aktivní jako loni, já si totiž netebook do školy brát nebudu - zatím ne, uvidím, jestli později ano. Myslím, že stejně nebudu mít moc času přidávat... Zatím jsem blog připravila na Září a Říjen, zbytek se budu snažit nastavovat dopředu o víkendech...
Co se povídky týče, čeká Vás ještě pár kapitol, potom si pro Vás něco připravím... Další povídku mám v plánu, ale její příprava mi tentokrát zebere více času, protože jí budu psát jen o víkendu... Jelikož další povídku chci napsat, nebojte se, blog bude nadále v provozu, jen tady asi až do první kapitoly povídky moc článku nebude... Články na celý měsíc připravím, jak jsem už napsala dopředu a ty, které zveřejňuji během měsíce, jako naříklad návštěvnost a podobně budu přidávat v pátky...
Uvažovala jsem, že si přidám i novou rubriku, kde se budu hlásit z internátu, pokud budu mít nakonec notebook s sebou... Tak se tu mějte hezky, ahoj....
Vaše Nika

Návštěvnost 60

30. srpna 2011 v 17:20 | Nikinka |  Návštěvnost blogu
Pondělí: 47
Úterý: 63
Středa: 64
Čtvrtek: 59
Pátek: 64
Sobota: 58
Neděle: 43
Celkem: 398

Moc Vám děkuji!!Líbající
P.S. Další návštěvnost se zde neobjeví příští týden v Úterý, ale v Pátkek 9.9.2011 nebo v Sobotu 10.9.2011, protože už budu ve škole a notebook si s sebou na internát zatím neberu. Uvidím, možná později ano, zatím ale ne.

XXXI. kapitola

30. srpna 2011 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Střet s láskou

Neverland - dětský sen


V salónku se všechny děti i sestřičky posadily a prohlížely si s úžasem celou místnost… "Pane Jacksone, máte to tady tak krásné a velké!!" "Děkuji, jsem moc rád, že se Vám tady líbí, slečno… Máte pravdu, je to tady na tak málo lidí moc velké, ale pevně věřím, že celý dům zaplníme…" "Stella asi věděla, co tím myslím, protože se na mě podívala, usmála se a kývla na souhlas. "To jistě, to je samozřejmé…" Asi mě taky pochopila, protože po chvilce dodala: "Život bez dětí je smutný… Nastanou sice starosti, ale s dětmi je člověk hned veselejší… Já sice děti ještě nemám, zatím mi stačí ty, o které se starám v nemocnici, ale děti mám moc ráda, taky proto tuhle práci dělám, protože se ve společnosti dětí cítím dobře…" "To máte pravdu, slečno… Já nevím, jestli bych to na Vašem místě zvládl… Víte, já rád pomohu, ale trhá mi to srdce, když vidím nemocné dítě, asi bych takhle pracovat nemohl… Teď mě prosím omluvte, půjdu něco připravit, donesu něco k pití, něco sladkého, kávu si asi taky dáte, že?" "Ano, rády," odpověděly. "Počkej miláčku, pomůžu Ti," nabídla se Stella." "Dobře."
Šli jsme spolu do kuchyně za Ninou, která jako kdyby nám četla myšlenky už všechno připravovala. "Už vše chystám, Michaeli, klidně se posaďte, donesu to…" "Pomůžeme Ti, Nino," odpověděl jsem… "Dobře, děkuji… A co děti? Jak se jim tady líbí?" "Zatím to jde, nenudí se a zřejmě se jim tu líbí.... Smějí se, jsou šťastné." "Zlato, prospěje jim to, uvidíš." Připravili jsme všechno na tác a odnesli to do obývacího pokoje… "Stello, počkej." "Copak?" "Dnes jsem přemýšlel o tom, co řekl Frank. Pohádali jsme se, to jsem už říkal, ale já s jeho rozhodnutím nesouhlasím, koncert nebude pozítří…" "A co chceš tedy dělat? Chceš to nechat na původní datum? Michaeli, když jste se dneska pohádali, nepřijde mi to jako dobrý nápad. Naštve se ještě víc!" "Ano, chci původní datum, pojedeme spolu." "Ale Michaeli… to…" "Ne, Stello, už jsem řekl! Celé to bylo můj nápad, já chtěl turné a já si určil datum, celé zkoušky jsem si naplánoval tak, aby to vyšlo. Zítra prostě zavolám do studia a řeknu, že se pojede podle plánu, tak, jak jsme to na začátku plánovali." "Michaeli, bojím se, že budeš mít problémy!" "Miláčku, neboj se, mně Frank nemůže nic namítat, když si dokázal dupnout on, dokážu to i já a on s tím nic nenadělá." "No dobře… Na všechno dva, pamatuješ?" Usmál jsem se… "Jistě, že pamatuji." "Řekl jsi to Ty, takže já teď budu stát na Tvé straně. Vždy při Tobě." "Už

jsem Ti dneska řekl, že jsi skvělá, že jsem rád, moc rád, že Tě mám a že Tě moc miluji?" "Říkáš mi to pořád, zlato." "A nikdy nepřestanu… Pojď, ať na nás dlouho nečekají…"
"Tak děti, už se to nese, samé dobroty, teta Nina pekla. Pojďte si vzít, napijte se, musíte mít žízeň a pokud máte hlad, je tady i jídlo, pokud máte chuť na něco sladkého, je tu moc dobrý koláč. Takový umí jen teta Nina."
Všem dětem jsem dal kus koláče, k němu jim Nina udělala kakao… Zatímco děti jedly, využil jsem toho, abych se společně se Stellou a sestřičkami domluvil na programu dnešního dne… "Jelikož nám den dneska tak rychle utekl a máme už čtyři hodiny odpoledne, nechtěl bych děti zbytečně unavovat prohlídkou Neverlandu. Navrhuji, abych s nimi šli do zahrady… Jestli jste unavené, milé dámy, klidně si udělejte pohodlí, já a Stella se o děti postaráme…" "Ale to přece nejde, nemůžeme Vám nechat tolik dětí na krku, budou za chvilku brát léky a navíc Vy, pane Jacksone musíte být unavený z práce…" "Věřte, slečno, že po tom, co se tam dnes dělo, budou děti příjemná relaxace."
Nakonec souhlasily a nechaly nás, abychom si děti užili… "Tak pojďte, půjdeme na zahradu… Zahrajeme si nějaké hry, třeba slepou bábu, schovávanou, ukážu Vám zvířátka…" Všechny děti nadšeně souhlasily a šly společně s námi. "Zítra si prohlédneme Neverland…" "A já Vás zlatíčka dneska naučím kreslit. Jacobe, broučku, pojď ke mně." Vzala si ho do náruče a láskyplně k sobě tiskla. "Vypadáš dobře, Jacobe, uzdravuješ se rychle," povzbuzovala ho, ale sama měla slzy na krajíčku…
Zahráli jsme si slepou bábu i na schovávanou, běhali jsme jen tak kolem Neverlandu a po celé zahradě, ukázal jsem jim zvířátka… Prasátko, hada, kterého jsem ale držel, i když jsem věděl, že neublíží, vycvičil jsem ho…Lámu, Bubblese, ten se dětem líbil nejvíc…
Stella učila děti malovat. Nebylo to nic těžkého, jen to, co zvládly… Udělaly si papouška rukama a závěr dětské práce byl barevný a moc hezký, ptáčci se jim povedli… A co si na závěr připravily pro mě? Stella i děti po mě začaly čmárat štětcem! Za chvilku jsem vypadal tak, že by mě ani vlastní máma nepoznala, ale nevadilo mi to. Hlavně, že se Stella i děti bavily i já si nakonec užil spoustu legrace…
Když se začalo stmívat, podíval jsem se na hodinky a zjistil, že je osm a že je nejvyšší čas, abychom společně se Stellou uložili děti do postele… Sestřičky jim daly ještě léky, rozloučily se s nimi a my se Stellou šli s nimi do pokoje a uložili je do postele… Stella jim přečetla pohádku na dobrou noc. Když usnuly, políbila je, šla se rozloučit se sestřičkami a poté do naší ložnice…. "Miláčku, pojď, půjdeme do sprchy, ano? Musíš se umýt, takhle do čistých peřin nemůžeš a navíc by Tě ani vlastní máma nepoznala." "Společná sprcha? Proč ne? Mám jí přece u Tebe slíbenou!! Ty jsi nezapomněla."
Šli jsme společně do koupelny a dali si sprchu… Horká voda nám udělala dobře po dlouhém a náročném dni, jsem měl vždycky rád horkou sprchu… Stella neúnavně smývala barvu z mého rozpáleného těla a k tomu mě ještě zasypávala polibky, takže jsem nevěděl, na co se mám soustředit dřív… Než, abych se soustředil na to, abych byl co nerychleji bez jediné skvrny od barev a v posteli, Stella to udělala za mě a já se nechal unášet těmi polibky a bylo mi jedno, že jsem unavený, že bych měl raději spát, protože jdu brzy do práce… Chtěl jsem využít každé volné chvilky se Stellou, protože jsem si byl vědom toho, že chodím pozdě z práce a že na sebe nemáme moc času, chtěl jsem jí to všechno vynahradit…

Druhý den ráno jsem se probudil dříve, abych pomohl Nině připravit snídani… Napadlo mě, že by dětem mohly chutnat palačinky… Opatrně jsem vstal z postele, abych nevzbudil Stellu, potichu jsem otevřel dveře od skříně, oblékl se a šel dolů do kuchyně… "Dobré ráno, Nino," pozdravil jsem… "Vám taky, Michaeli. Co, že jste se dnes probudil tak brzy?" zajímalo jí… "Chtěl jsem Vám pomoct se snídaní." "A co by jste si dneska dal? Co mám udělat dětem?" "Nedělejte jídlo zvlášť, uděláme jídlo pro všechny. Napadlo mě, že bychom spolu mohli udělat palačinky, co Vy na to? Ty přece dětem chutnají, dnes jsou tady poslední den, tak chci, aby si to tu užily a pořádně se najedly, v nemocnicích moc dobře nevaří." "To máte pravdu, uděláme palačinky."Pustili jsme se tedy do palačinek a když bylo vše hotovo, nanosil jsem vše do jídelny na stůl… "To jste nemusel, pane, já bych ty talíře do jídelny odnesla. Měl jste se jít podívat za Stellou." "To je v pořádku, Nino, musíte si přece taky trochu odpočinout a ne pořád pobíhat po domě a obsluhovat nás, ruce přece máme…" "Ale já to pro Vás dělám ráda." "Vždyť já to vím, ale vážně by jste si měla odpočinout. Teď mě prosím omluvte, půjdu pro Stellu a děti, aby jim palačinky nevystydly." "Jistě, jen jděte."
Před dveřmi naší ložnice jsem se zastavil a lehounce zaklepal, kdyby náhodou Stella ještě spala… Potichu jsem dveře otevřel a vešel… Stella ležela v posteli a spala. Bylo mi líto, že jí musím budit, ale snídaně je na stole a děti se na ní jistě taky těší… Sedl jsem si vedle ní, vzal za ruku a políbil… Jen se zavrtěla a cosi nesrozumitelně řekla… Když se probudila, trochu se lekla a krátce jí trvalo, než se vzpamatovala… "Michaeli, kolik je hodin, jak dlouho jsem spala?" "Je brzy…" "Tak proč ještě nespíš, zlato?" "Chtěl jsem Tobě a dětem připravit snídani." "Aha a co jsi nám připravil?" "Palačinky, dělal jsem je s Ninou, povedly se nám." "Tak to budou dětem moc chutnat. A co Frank, už jste spolu mluvili?" "Dostal jsem od něj zprávu, že se mi omlouvá, ale že to myslel dobře, tak jsem celý koncert nechal na dnešní večer… Odletíme spolu dneska v šest večer…" "A co děti?" "Déle jak do šesti tady nebudou, musí být v sedm zpět v nemocnici. Půjdu vzbudit děti, Ty se rychle oblékni, uprav, ať Ti děti nějakou palačinku nechají," řekl jsem s úsměvem a políbil jí na čelo…
Šel jsem do pokoje, kde jsme včera uložili děti. Když jsem je viděl, jak sladce a nerušeným spánkem spinkají, také jsem je nechtěl budit… Nakonec jsem na ně tiše zavolal: "Děti, vstávejte, už je ráno, připravil jsem Vám snídani…" Když se na mě podívala očka jednoho dítěte, které se na mě usmálo, měl jsem radost, že je šťastné, jako včera… Byl to Jacob… "Kdo si dá palačinku? Honem, než Vám je teta Stella všechny sní," řekl jsem v žertu. Všechny děti se v tu ránu řítily po schodech dolů až do jídelny… Všichni jsme se nasnídali, děti si po snídani hrály až do oběda, po obědě jsem jim chtěl ukázat Neverland…

"Děti, teď Vám ukážu Neverland… Ukážu Vám všechno, co je uvnitř. Včera jste viděly všechna zvířátka, která chovám a dnes uvidíte dům… Dnes uvidíte pár místností, které by Vás mohly zajímat. Včera jste viděly salónek, dneska Vám ukážu místnost, kde jsem nejraději, kde odpočívám a relaxuji, kino, kde si něco hezkého pustíme, kolotoče, kde si pěkně pohrajete." "Je to tady jako v pohádce, bude se Vám tu moc líbit, děti," dodala s úsměvem Stella. Ukázal jsem jim tedy kinosál, kde jsem jim pustil pohádku, po pohádce jsem je zavedl do velkého pokoje s klavírem… Posadil jsem se k němu a začal hrát, děti mě poslouchaly a moc se jim to líbilo… Ukázal jsem jim všechny obrazy, kde byly namalovány pohádkové postavičky… Ukázal jsem jim kolotoče, na kterých jsme se projeli a užili si spoustu legrace, ruská kola… Dětem se prohlídka moc líbila…
Když musely zpět do nemocnice, vůbec se jim nechtělo. Chápal jsem je a trhalo mi srdce, že si je nemůžu nechat tady, mrzelo mě to… Cítil jsem se, jako kdybych je tam já sám posílal, jako kdybych chtěl, aby byly zase smutné, ale slíbil jsem jim, že zase zavolám a domluvím se s panem doktorem a že si je sem zase na pár dní vezmu… Když jsem to řekl, trošku se pousmály a jedno dítko po druhém se se mnou rozloučilo…
Když je sestřičky odváděly k autu, rozloučili jsme se a šli si zabalit pár věcí, za dvě hodiny letíme do Německa… Když jsem si balil věci do kufru, všiml jsem si, že Stella nevypadá moc dobře… "Je Ti něco?" zeptal jsem se… "Nic, jen jsem trochu unavená." "Není Ti špatně? Jsi celá bledá." "Trochu ano, ale to bude dobré, jsem jen unavená, potřebuji se vyspat." "Stello, jestli Ti není dobře, zůstaň doma a odpočiň si, řeknu Nině, aby se o Tebe postarala, ano? Poletím sám… Zapomněl jsem Ti říct, že v Německu přespím.. Koncert je zítra večer, ale pokud chceš, poletím nazpět hned." "Michaeli, to je v pohodě, poletím s Tebou, nic mi není." "No dobře, jak myslíš. Pomůžu Ti zabalit pár věcí a pojedeme na letiště, Jim nás tam odveze…"
Pomohl jsem jí tedy sbalit, odnesl všechno dolů a Stella šla za mnou. Jen, co Jim připravil auto, odjeli jsme společně na letiště. Letadlo do Německa nám letí za hodinu…

Všechno nejlepší

29. srpna 2011 v 8:30 | Nikinka |  Novinky
Dnes je 29.8.2011. Fanoušci vědí, že by dnes Michael Jackson oslavil své 53. narozeniny, ale bohužel už je oslavit nemůže... Je mi líto, že Michael v tento den nemůže oslavovat doma se svou rodinou a svými přáteli... Ale věřím, že si na něj jeho blízcí vzpomenou... Já na něj taky dnes vzpomínám. Doufám, že tam, kde teď náš milovaný Michael je, je moc šťadtný a spokojený, protože tady toho štěstí moc neměl...


Chystá se upomínkový koncert pro Michaela Jacksona

28. srpna 2011 v 21:57 | Nikinka |  Novinky
Americká zpěvačka Beyoncé je další umělkyní, která zazpívá na vzpomínkovém koncertu na předloni zesnulého Michaela Jacksona nazvaném Michael Forever: The Tribute Concert. Akce se uskuteční 8. října ve velšském Cardiffu na stadiónu Millenium. Očekává se na ní 75 tisíc diváků, tedy plná kapacita stadiónu.

Král popu Michael Jackson bude mít vzpomínkový koncert.

Na facebookových stránkách akce stojí: "Na koncertu uvidíme unikátní, dosud nikdy nezveřejněné vystoupení Beyoncé v jedné z jejích oblíbených písniček od Jackson 5. Beyoncé je velká Michaelova fanynka a přála si být přítomná."
Na vzpomínkové akci, kterou organizuje Jacksonova rodina v čele s matkou Katherine, vystoupí také Christina Aguilera, Cee Lo Green, Smokey Robinson, Craig David, Leona Lewisová nebo Pixie Lott. Jména dalších účinkujících budou zveřejňována postupně.
Pozvání již z důvodů zaneprázdnění ale nepřijali Jay-Z, Kanye West, Justin Bieber, Chris Brown, Usher a Bruno Mars. Ze seznamu účinkujících vypadla i skupina Kiss. Když bylo minulý týden ohlášeno její jméno, protestovali proti tomu fanoušci s poukazem na to, že Genne Simmons, baskytarista a zpěvák kapely, loni v rozhovoru pro magazín Classic Rock prohlásil, že Jackson byl podle něho pedofil, jenž obtěžoval malé chlapce. Pořadatelé na to konto účinkování Kiss odvolali.
Vystoupení pozvaných hvězd by mělo být přenášeno do kin na celém světě, někde dokonce v 3D formátu.

XXX. kapitola

28. srpna 2011 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Střet s láskou

Vítejte v Nevelandu


Hned ráno po probuzení, jsem se se Stellou domluvil, že dnes zavolám do nemocnice a pokusím se domluvit s lékařem, jestli by děti nemohly sem na Neverland alespoň do večera nebo do zítřka. Stella s nadšením souhlasila, tak jsem vzal telefon a vytočil číslo do nemocnice. Když se do telefonu onen lékař, kterému jsem volal představil, spustil jsem: "Dobrý den, tady Michael Jackson. Byl jsem navštívit Vaší nemocnici před měsícem, vzpomínáte?" "Och ano, pan Jackson… Jistě, vzpomínám si. Copak potřebujete Michaeli? Chcete zase děti navštívit? Není problém, zařídím to…"
Na vteřinu jsem zaváhal, jestli nebude problém přivést děti sem, ale pak jsem se odhodlal a pokračoval: "Ne tak docela, pane doktore… Víte, chtěl jsem se Vás zeptat, jestli by dnes mohly děti přijet sem na Neverland? Nebude to na dlouho, nebojte se, jen na dnešní den do večera, pokud možno… Nebo alespoň do zítřka. Byl by to moc velký problém? Pokud ano, přijedu se na děti společně se slečnou Hansonovou podívat do nemocnice…"
Napjatě jsem čekal, co odpoví. Doufal jsem, že to bude kladná odpověď, ale samozřejmě jsem počítal i se zápornou odpovědí… "No, když společně s nimi k Vám pošlu i zdravotní sestřičky, které se o ně postarají a dají jim léky, které potřebují, neměl by nastat žádný problém, který by návštěvě bránil… Ale pro jistotu se raději zeptejte i přítelkyně, jestli souhlasí." "Dobře, souhlasím a Stelly se taky zeptám, vydržte vteřinku, prosím."
Obrátil jsem se na Stellu, která čekala a očividně doufala, aby děti mohly přijet stejně tak, jako jsem doufal já… "Miláčku, tak děti by sem mohly, ale jen pod podmínkou, že s nimi přijedou i zdravotní sestřičky, které se o ně postarají. Souhlasil jsem a Ty jistě taky, že ano?" "Jasně, kdyby něco, pokud to bude v mých silách, ráda jim pomůžu." Přiložil jsem sluchátko k uchu a řekl to, na čem jsme se domluvili… "Tak pane doktore, pokud to vážně nevadí, že děti nebudou v nemocnici, domluvili jsme se se Stellou, že s nimi mohou přijet i sestřičky." "Výborně a problém to nebude a víte co, můžete si je tam nechat ty dva dny, myslím, že to dětem neuškodí, naopak, prospěje jim to." "Taky si to myslím… No, nebudu Vás rušit, máte jistě spoustu práce… Jen se chci ještě zeptat, mohly by děti přijet už dnes odpoledne?" "Ano, mohly, zařídím to… Nashledanou a užijte si víkendu, děti se Vám o zábavu postarají," řekl s úsměvem… "To věřím a jsem rád, alespoň nebude dům tak prázdný a nebude tady takové ticho… Nashledanou a děkuji mockrát." "Není zač."

Zavěsil jsem a šel si lehnou ke Stelle. "Zlato, odpoledne je tu máme, přijedou a zůstanou do zítřka." "To je dobře, bude se jim tady líbit, tím jsem si jistá, vždyť Neverland je pro děti jako stvořený. Jsou tady kolotoče, zábavní park, zvířátka, ruská kola… Bude jim tu dobře, Michaeli." "I já jsem si tím jistý, bude se jim tu líbit. Pojď, Stello, nasnídáme se." Souhlasila, tak jsem šli společně do jídelny…
V kuchyni už Nina chystala snídani… Využil jsem toho, a šel jí o dnešní návštěvě říct. "Dobré ráno, Nino. Jsem rád, že jsem Vás tady ještě zastihnul než odejdu do práce…Chtěl jsem Vám jen říct, že dnes odpoledne přijedou na návštěvu děti z nemocnice." "Dobře, něco upeču, ale Vy jste řekl, že jdete do práce." "Ano, jdu, ale odpoledne budu doma." "Dobře, počkáme na Vás a děti se budou jistě těšit."
Šel jsem se nasnídat a dořešit se Stellou pár věcí ohledně dnešního a zítřejšího dne… Hned po snídani jsme se ale museli rozloučit a šel jsem do práce… Chtěl jsem tam dneska jít co nejdřív, protože jsem věděl, že mě čeká ještě spoustu práce a taky proto, abych byl co nejdřív doma a pozdravil se se všemi dětmi…
Sotva jsem se objevil ve studiu, Frank už se ke mně hrnul se spoustou věcí, které dneska musím stihnout… Řeknu Vám, že už se nemůžu dočkat, až bude celý koncert za mnou, protože Frank je ještě nervóznější než já sám a neskutečně na mně tlačí, jako kdyby to byl on, který bude stát na jevišti…. "No Miku, konečně jsi tady, musíš to dneska stihnout nějak zakončit, doladit poslední detaily, protože zítra večer v šest odlétáš…" "No počkej, jak to myslíš? Jak zítra v šest? Jak odlétáš? Vždyť koncert má být až ve středu a odlétám v úterý, takže mám ještě tři dny čas!! Tak proč je to celé posunuto?" "Prostě proto!! Pozítří zkrátka odlétáš a tečka! Je to na jeden den, takže v úterý odlétáš domů."
"No tohle! On mi snad ještě bude poroučet, co si o sobě myslí?!" pomyslil jsem si, ale nahlas jsem nic neřekl. Než, abych se sním hádal, raději jsem byl zticha, ale jestli to někdy ještě řekne a takhle mě vytočí znovu, to uvidí ten tanec!!! Byl jsem tak vytočený, jako ještě nikdy. Uvnitř sebe jsem cítil, že snad každou chvíli vybuchnu vzteky, ale ovládl jsem se a ze všech sil se snažil v klidu, aniž by poznal můj hněv odpovědět: "Dobře, ať je to tedy jak chceš, podle Tvých představ… Pro mě, za mě, ať je koncert klidně dřív a klidně jen jeden, i když jich mělo být víc a nevím, z jakého důvodu jsi je zrušil. Já alespoň budu se svou přítelkyní a užijeme si to volno, které bych díky tolika koncertům neměl. A víš, co ještě? Mám pro Stellu jedno velké překvapení, alespoň budu mít více času promyslet si, jak jí to řeknu! Teď mě omluv, musím jít, spěchám domů, mám důležitější věci na práci, než tady řešit koncert, který je dávno připravený, měj se hezky…" "Ale to… to přece… Michaeli, počkej, to přece…"
Co mi chtěl ještě říct, mě už nezajímalo… Odcházel jsem a i když na mě něco mluvil, nezastavil jsem se a šel dál… Doma ještě nikdo nebyl. Byl jsem moc rád, že jsem přijel v čas. Šel jsem do ložnice, hledat Stellu a byla tam. "Ahoj, miláčku, už jsem doma… Koukám právě včas, ještě nikdo nepřijel." Naklonil jsem se k ní, abych jí políbil. "Chyběla jsi mi, zlato." "Ty mě taky, moc," odvětila a políbila mě… "Stello, mám špatnou zprávu." "Špatnou? Co se stalo?" "Odlétám o den dříve a koncert se taky posunul o den dříve… Letím už po zítří." "Aha a jak to?" "To víš, Frank to zase zařídil jinak, zase musí být tak, jak on řekne. Mrzí mě, že nebudeme mít víc času pro sebe, ale napadlo mě, že pokud bys chtěla, můžeš letět se mnou. Co Ty na to?" "Pokud opravdu můžu, ráda poletím a podívám se, jak Michael Jackson vypadá na pódiu na živo, zatím jsem Tvé koncerty totiž viděla jen z pohodlí domova u televize." "No vidíš, tak to se musí hned napravit," odpověděl jsem a zazubil se na ní…
Povídali jsme si, když najednou zazvonil zvonek… "To budou děti," řekl jsem… "Asi ano, jdeš otevřít? Nebo mám jít já?" "Půjdeme společně…" Šli jsme tedy otevřít a společně všechny přivítat…
Když jsme dveře otevřeli, uviděli jsme sestřičky a samozřejmě i děti, hodně dětí! "Vítejte… Vítejte v Neverlandu, děti… I Vy vítejte, milé dámy," pozdravil jsem sestřičky a usmál se na ně… "Jsem moc rád, že jste všichni tady, pojďte dál, odložte si a půjdeme se posadit do salónu." Stella pomohla dětem sundat kabáty, sestřičky odkládaly velké kabely, ve kterých, jak jsem předpokládal byly všechny léky pro děti…
"Hotovo?" usmál jsem se na děti… Jedno jsem vzal do náruče, druhé za ruku, Stella si také chtěla jedno z nich pochovat a zbytek šel za námi… Měli by jste vidět Stellu, jak celá s malou holčičkou v náručí zářila. Nemůžu se zbavit pomyšlení, jaká by z ní byla báječná matka…. Viděl jsem jí smutnou, viděl jsem jí šťastnou, ale nikdy ne tak šťastnou, jako je dneska… Byl jsem na tom stejně. Jen co jsem děti uviděl stát všechny ve dveřích, nálada se mi zlepšila o sto procent a na to, že po zítří odlétám jsem úplně zapomněl, na to, jak jsem byl naštvaný taky…

Omlouvám se za takový konec kapitoly... Musela jsem jí rozdělit.


Michael Jackson Pictures

27. srpna 2011 v 12:30 | Nikinka |  Videoklipy