Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Červenec 2011

Fotka měsíce

31. července 2011 v 8:35 | Nikinka |  Fotky
Dnes je posledního Července, tedy čas vyhlásit fotku tohoto měsíce... Takže, je to fotka číslo 4. (66.7% a 6 hlasů).


XVI. kapitola

31. července 2011 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Střet s láskou

Návštěva

Druhý den ráno jsme vstával o něco veselejší než včera… Možná je to tím, že dnes přijde moje sestra, kterou mám tak rád nebo tím, že mi včera Stella oznámila tak dobrou zprávu, že za měsíc bude opět tady a chce zůstat na Neverlandu? Kdo ví…
Sluníčko krásně svítilo, já jsem vstal odpočatý, jako kdybych včera nebyl v práci a s úsměvem na tváři… Z koupelny jsem šel rovnou do kuchyně za Ninou, abych jí řekl nové zprávy o Stelle… "Dobré ráno, Nino, mám pro Vás samé dobré zprávy." "Dobré ráno, pane, máte pro mě samé dobré zprávy? A jaké? Sem s nimi," odpověděla mi… "Včera večer, když jsem přišel do pokoje volala Stella." "To je dobrá zpráva. Je něco nového?" "Ano, volala, že se v Německu zdrží jen měsíc a až přiletí, chce zůstat tady s nám," řekl jsem nadšeně…
"No tak to je ještě lepší zpráva. Musíte mít velkou radost, že ano?" "Ano, ani nevíte, jak velkou mám radost. Víte Nino, dokud bude Stella v tomhle domě, nemůže se jí nic stát." "To máte pravdu. Jim je moc hodný, i když má někdy své. Myslím, že jako ochranku pro Stellu jste jej vybral moc dobře." "Ale stejně mám pocit, že jeden muž nestačí, Jim nestačí, jen on ne!" "A pročpak?" "Protože by jich Stella měla mít kolem sebe víc." "Když myslíte, já si myslím, že Jim stačí, nebojte se, slečna Stella by si jistě poradila i bez něj, je to silná žena."
Silná žena… Ano, to sice Stella je, ale stejně mám o ní strach, po tom, co jsem poznal jejího bývalého přítele… Myslel jsem si, že časem, kdy se tu už nebude víckrát vracet na něj změním názor, ale nezměnil jsem, pořád si o něm myslím to samé, je to sobecký člověk, který myslí jen sám na sebe a není v něm nic dobrého…
Šel jsem se do jídelny nasnídat… Chyběla mi tam Stella, byl jsem tam sám, jen já a nikdo jiný, s kým bych si mohl povídat… "Nino, jděte na chvilku od plotny, a pojďte si přisednout ke mně, nasnídáme se společně… Souhlasila, a přišla… "Pane, řekněte mi, jaký je ten přítel slečny Stelly?" "Strašný, Nino." "Ale, opravdu?" "Ano, musela byste se s ním setkat. Takový člověk si Stellu vůbec nezaslouží. Prosí, pokud to nevíte, neříkejte jí, že jsem Vám to řekl." "Co nevím, co se stalo?" "Ten chlap Stellu bil, proto měla ty modřiny, jestli si vzpomínáte?" "Ach, jaká hrůza! Co je to za člověka, když bije ženu? Jistěže si pamatuji! Chudinka, slečna…" "Abych nezapomněl, Nino, včera také volala sestra, že chce dnes přijít na celý den. Každou chvíli by tady měla být." "Dobře, tak to já nebudu rušit a půjdu pomalu vařit." "Dobře, jděte."
Pak mě napadlo, počkat na Janet v zahradě, kdybych tušil, že mě čeká Jimův výslech, nešel bych tam a raději zůstal v domě… Potkal jsem ho v altánku a co dělal? Opět si nerušeně četl… "Ahoj, Jime, mohu si přisednou?" "Nazdar, Michaeli, všiml jsem si, že jsi včera byl v práci. Tak co, jak to šlape, album je hotové?" "Ano, byl, nemohl jsem to tu vydržet! Album je hotové." "Ale, copak, stalo se něco?" "Ne, ne, nic se nestalo, všechno je v naprostém pořádku." "Opravdu všechno? I srdce máš v pořádku? Není náhodou nemocné?" "Nemocné, jak to myslíš, nemocné? Já nemám nemocné srdce."
Dělal jsem hloupého, ale přitom moc dobře věděl, o čem je řeč… "Já nemyslel nemocné srdce takhle," řekl… "Myslel jsem nemocné srdce láskou." "Nemocné srdce láskou? Jime, vždyť jsem se nedávno rozvedl s Lisou!" "No a? To se jako nemůžeš zamilovat znovu?! To se máš pořád takhle trápit a chodit denně jak tělo bez duše? To se třeba za půl roku, za rok, dva, tři nemůžeš znovu oženit?" "Jime, moje manželství s Lisou trvalo jen osmnáct měsíců. Když mě opustila, byl jsem moc smutný, miloval jsem jí a ona mi udělá tohle! Nechci to zažít znovu, nechci se ženit!" "Neříkám, že se máš hned ženit, to samozřejmě ne, ale zamilovaný jsi, to nepopřeš!" "Já? Zamilovaný? A do koho, prosím Tě?" "Do Stelly a neříkej, že to tak není." "Do Stelly? Hloupost… Co to říkáš, nejsem zamilovaný, jsme jen přátelé." "Michaeli, to mluv komu chceš, ale mě ne, já Ti nevěřím…
Dál jsem dělal hloupého, ale když mi to tu tak klade na srdce Jim, uvědomil jsem si, že je to tak…
"No, co mi k tomu řekneš teď? Zase se vymluvíš? Teď už musíš říct pravdu, vidím, jak se na ní díváš, jak se jí dvoříš - nosíš jí kytky, každou chvíli zveš na večeři… Nebude trvat dlouho a začneš jí nosit náhrdelníky a jiné cenné věci." Už jsem nemohl dál lhát, je to dobrý člověk, můj přítel, mohu mu říct všichno… "No tak už něco konečně řekni," naléhal…
"Nekoukám po ní, to se Ti jen zdá." "No tak to se mi teda nezdá, Michaeli, koukáš!" "A co mám podle Tebe dělat? Skus se nepodívat, když si vedle Tebe sedne taková krásná ženská, jako je právě Stella. Pak by ses celou dobu také díval!" "No vidíš, takže?" "Takže... Zamiloval jsem se do ní… Je to divné, jiní lidé si ještě teď po čtyřech měsících možná vykají, já jsem Stellu našel před čtyřmi měsíci v parku uprostřed noci zraněnou, vzal jsem jí k sobě na Neverland, staral jsem se o ní a hned po měsíci, kdy jsme byli hodně často spolu jsem jí nabídnul tykání, pak, když jsme si na sebe zvykli, uzdravila se, vrátila se jí paměť a odešla domu ke svému příteli… Byl jsem tenkrát jediný, koho znala, byla zraněná, musel jsem se o ní postarat!"
"Udělal jsi dobře, že ses postaral, ale tohle jí musíš říct, i kdyby to u ní bylo jinak, měla by to vědět." "Máš pravdu, já vím, ale mám strach, co když to nakonec dopadne jako s Lisou?" "Michaeli, Stella není jako Lisa, je jiná, ta by Ti tohle nikdy neudělala, to mi věř."
V tom má pravdu, věřím, že ona by to neudělala, tohle, co Lisa ne, ale jak si mám být jistý, že mě má také ráda? Jediná možnost je, říct jí o svých citech k ní a zjistit, jak na tom jsem já, protože, když to řeknu, jistě k tomu taky něco řekne, tak budu vědět, na čem jsem. Jenže, řeknu jí to vůbec?
Jak jsme si tak s Jimem povídali, dorazila moje sestra… "Tvoje sestra přišla, nebudu Vás rušit, jen ještě něco, Michaeli, teď už je to jen na Tobě, tak se podle toho laskavě zařiď a konečně to řekni! Jasné?" "Jasné, a děkuji!"
Když se Jim zase vracel ke své práci, přivítal jsem se s Janet… "Ahoj, Janet, jsem moc rád, že jsi přišla. Už jsem si totiž myslel, že dnes nedorazíš!" "Ahoj, Michaeli, moc se omluvám za zpoždění, byla zácpa, nedalo se vůbec projíždět, všude byly dlouhé kolony aut." "Ano, to je pravda. Při sobotě! Lidé jezdí nakupovat nebo se jen tak někde podívat za zábavou, to je pak na cestách učiněná pohroma." "To je pravda, ale raději mi řekni něco o Stelle." "Je v pořádku, už je v Německu." "No vidíš, a Ty ses tak bál! Kdy dorazí, to neříkala?" "Ano, říkala, přiletí za měsíc a hádej, kde bude bydlet." "To netuším, bude u svého přítele nebo s rodinou?" "Ne, samá voda, vždyť jsem Ti přece říkal, že se rozešli, takže k němu nepůjde a u rodičů taky nezůstane." "Ne? Tak pak jedině zbývá… Neříkej, že bude bydlet tady?" "Přesně tak," řekl jsem nadšeně…
Díval jsem se na její překvapený pohled, ale hned měla radost… "To je skvělé, Michaeli, mám, radost za Tebe! Takže už jsi jí to řekl?"
Vím, že když jsem mluvil s Jimem o Stelle a on se tak podivně vyptával, dělal jsem hloupého a nejdřív jsem mu nechtěl nic říct, ale nakonec řekl… Možná to tak vypadá i teď, že dělám hloupého, jenže tentokrát vážně netuším, o čem to Janet mluví? "Janet, promiň, ale já nějak nechápu, co jsem jí měl říct?" "No přece to, že jí máš rád, že budeš moc rád, když tady zůstane… Michaeli, všimla jsem si toho, že jí máš rád, ale trochu jinak."
Myslel jsem, že alespoň u sestry mi to vyjde a tak jsem zase dělal, že nevím, o čem je řeč, ale ani u ní se mi to nakonec nepovedlo… "Čeho sis všimla, jak rád trochu jinak?" "Že jsi do ní zamilovaný a neříkej, že ne." Svou sestru mám moc rád na to, abych jí lhal, tak jsem jí řekl pravdu. "Janet, nechci Ti lhát, vím, že jí máš ráda." "No, tak jak to tedy je?" "Já jsem se zamiloval, Janet. Na nic se mně neptej, protože jsem sám zmatený. Lisa - velká láska, manželství, rozvod a zůstal jsem sám doteď… Mám strach, že se zase spálím, že budu zase nešťastný." "Michaeli, chápu Tě, ale nemusíš se bát. Se Stellou Ti nic takového nehrozí, tím jsem si naprosto jistá. Nevím, jestli Tě miluje, ale ráda Tě jistě má." "Myslíš?" "No jasně, jste tu spolu čtyři měsíce, za tu dobu si zvykla. Už jsi jí to řekl?" zeptala se… "Ještě ne," přiznal jsem… "Tak jí to řekni, abys věděl, na čem jsi." "Řeknu, ale nechci jí to říct hned, nerad bych všechno uspěchal." "To je pravda, jestli chceš, počkej pár dnů. Někam jí pozvi, je jedno, jestli to bude večeře nebo návštěva nemocnic, důležité je, že ať budete na té večeři nebo v nemocnici ve společnosti dětí, budete spolu, takže si to srovnáš a pak jí to prostě řekneš, pokud se s ní cítíš dobře, klidně spolu buďte, bude to jen dobře, nebudeš sám, na všechny Tvé problému budete dva a Tvé problému se stanou problémy i Stelly, budete je řešit spolu. Ve dvou jde přece všechno líp."
Musel jsem jí dát za pravdu, všechno Stelle povím, ne hned, nejdřív se pořádně poznáme, mohli bychom strávit alespoň jeden den sami, budeme mít možnost poznat se… Zkusil bych zařídit tu večeři nebo tu návštěvu dětí a potom bychom si mohli udělat pěkný den, kdybychom šli do té nemocnice…
Pozval jsem Janet na kávu a povídali jsme si dál… Probrali jsme naší rodinu, přátelé, Stellu… Janet tady byla opravdu celý den, bylo mi dobře, necítil jsem se sám, měl jsem společnost… Odešla až večer, musel jsem jí ještě slíbit, že Stelle vše řeku…
Doprovodil jsem svou sestru ke dveřím, políbil jí na rozloučenou... Poté jsem se postaral o Bubblese, a splečně s ním šel spát... Než jsem usnul, přemýšlel jsem, kam se Stellou jít, a kde jí pozvat, až přijede?

Michael Jackson Monster

30. července 2011 v 12:35 | Nikinka |  Videoklipy

Michael Jackson - Telephone

30. července 2011 v 12:30 | Nikinka |  Videoklipy

Beautiful Brown Eyes

30. července 2011 v 12:25 | Nikinka |  Videoklipy

MICHAEL JACKSON - YOUR EYES

30. července 2011 v 12:20 | Nikinka |  Videoklipy

Michael Jackson - In your arms

30. července 2011 v 12:15 | Nikinka |  Videoklipy

I Will Always Love You

30. července 2011 v 12:10 | Nikinka |  Videoklipy

Michael

30. července 2011 v 12:05 | Nikinka |  Videoklipy