Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Únor 2011

Fotka měsíce

28. února 2011 v 18:58 | Nikinka |  Fotky
Ahoj zlatíčka, máme tady opět konec měsíce, takže vyhlásím fotku za měsíc Únor. Je to fotka číslo 1. ( 60 % 3 hlasy ).

XVII. kapitola

27. února 2011 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Cesta ke štěstí

Z pohádky zpátky do tvrdé reality

Druhý den ráno mně probudilo lehounké zaklepaní na dveře a do mého pokoje vstoupil Michael, který byl ještě v pyžamu. "Dobré ráno Kate, neruším Tě?." "Dobré ráno Michaeli, to víš, že nerušíš, zrovna jsem chtěla také vstávat. Děti ještě spí?" "To jsem rád, že jsem Tě nevzbudil, mrzelo by mně, kdyby ano. Děti ještě spí, tak mně napadlo, co kdybychom jim společně připravili snídani a trochu jim zpříjemnili poslední půlden co jsou tady, než se zase vrátí z pohádky do tvrdé reality?" "To není špatný nápad a víš, že jsi to řekl úplně přesně? Opravdu se chudáčci malí vrátí z pohádky do tvrdé reality. Je mi jich tolik líto…


V nemocnicích jsou samy, rodiče jsou jistě v práci, takže se za nimi jedou podívat jen, když jim vyjde čas. A ty děti, které jsou v dětských domovech žádnou rodinu nemají. Najednou jsem si všimla, jak je Michael smutný… "Michaeli, nebuď smutný, děti si to tady jistě užily a věřím tomu, že se sem budou rády vracet a budou vzpomínat na to, co hezkého tady včera viděly a zažily." "Já vím, byly spokojené a šťastné, i já si to moc užil. Ty jsi byla skvělá, ty děti si Tě oblíbily." "Ne Michaeli, to Ty jsi byl skvělý…" "Moc jsi mi pomohla Kate, jsem Ti moc vděčný, ani už si neumím představit, že by jsi tady se mnou a s mými dětmi nebyla i ony Tě mají moc rády." "To Ty jsi pomohl mně Michaeli, pamatuješ na ten den, kdy jsem navštívila otce? Vyprávěla jsem Ti to a Ty jsi mně poslouchal, přitom jsi mohl říct, že máš svých starostí dost a poslouchat moje jsi nemusel. To já děkuji Tobě…" "Neděkuj, to je přece samozřejmé, to já to prostě jinak neumím. Podle mě je dobré když člověka, který má nějaké potíže někdo podrží, alespoň ví, že se má komu svěřit. Tak a teď se jdu upravit, ať tady nestraším v tom pyžamu, pak pro Tebe přijdu a půjdeme připravit tu snídani.. ano?" "Dobře, já se taky upravím a jdeme na tu snídani…"

Došli jsme společně do kuchyně, připravili na stůl do jídelny talíře… "Kate, co myslíš, že by dětem chutnalo na snídani?" "Určitě něco sladkého Michaeli", odpověděla jsem. " Líza myslím koupila koblihy, tak třeba ty?" "Ano a já jim ještě upeču koláč a k pití bude kakao a čaj." "Dobře, tak já tedy dám na talíře ty koblihy, Ty jim upeč koláč a kakao s čajem nech na mně."

Když bylo vše hotovo, Michael se mně zeptal: "Kate, promiň, že se ptám, vím, nic mi do toho není, ale máš také děti?" "Ne Michaeli, nemám." "Aha, a chtěla jsi někdy mít vlastní? Pořád jsi přece byla ve školce mezi tolika dětmi, nikdy Tě nenapadlo, že by jsi měla vlastní?" "Napadlo, jenže, když maminka zemřela, přítel se semnou rozešel…" "To je mi moc líto", odpověděl. "A kde je vlastně matka Paris a Prince?" "Ta se svých dětí vzdala a já se o ně starám sám." "Aha, a nevadí dětem, že je tady tolik děti?" "Ne, jsou zvyklé a jsou i rády."

Michael šel vzbudit všechny děti, jen to udělal, v domě bylo opět živo, jako včera. Posadily se ke stolu, jedly a povídaly si s Michaelem, který byl zase tak šťastný, asi má děti opravdu moc rád…. "Tak co děti, jak Vám chutná snídaně a jak jste se vyspaly?" Zeptal se Michael. "Dobře", odpověděly. "Dneska, než pojedete zpět do nemocnic a dětských domovů si pustíme zase nějaký film, co říkáte?" Všechny děti nadšeně souhlasily. "Tak tedy, hned po snídaní jdeme do kinosálu. Po snídani šel Michael s dětmi do kina, já zase pomohla Líze s nádobím. Z kinosálu byl opět slyšet Michaelův a dětský smích… "Michael je s dětmi tak šťastný", řekla Líza. "Ano, to je a děti s nim také, jen škoda, že odpoledne se zase vracejí…."


mj

A skutečně, odpoledne odjížděly smutné zpátky do nemocnice a dětského domova. Michael je zase všechny objímal a byl sám smutný. Když všechny děti i se zdravotními sestřičkami odjely, zůstali jsme tam už jen my dva. Michael se ke mně otočil a řekl: "Kate, tohle loučení je pro mně vždycky nejhorší, ty děti se musí mít tak dobře, když jsou na chvilku pryč , ale nic netrvá věčně, zase se musí vrátit do tvrdé reality. Pojď, vezmeme děti a půjdeme s nimi do cukrárny, co říkáš?" Teď jsem to byla já, která smutného Michaela objala a řekla: "To je dobrý nápad, alespoň přijdeš na jiné myšlenky a neboj, ty děti na těch pár dnů budou vzpomínat a znovu přijedou." "To bych byl moc rád", řekl.

Potom jsme společně šli pro děti a do cukrárny, kde jme si všichni moc hezky popovídali a děti si daly spoustu dobrých zákusků… Když šel Michael zaplatit, děti chtěli jít s ním, tak jsem tam na ně počkala. Po nějaké době ke mně přišla Silvie. Nevěděla jsem, co mám dělat, vždyť jsme se při našem posledním rozhovoru, kdy jsem končila v knihkupectví málem pohádaly a od té doby si už nezavolaly…

"Ahoj Kate, co Ty tady tak sama?" "Ahoj Silvie, nejsem tady sama, jsem tady s Michaelem a jeho dětmi." "Aha, tak to jo a jak se jinak máš?" Dobře, děkuji za optání a jak se máš Ty, co v práci, je vše v pořádku?" "Mám se taky dobře a v práci, no celkem dobře, ale bez Tebe to už není ono. Nechceš se vrátit? A jak se daří Tobě u pana Jacksona?" "Budete si beze mně muset poradit Silvie, já se už nevrátím. Tam, kde teď jsem se mi daří dobře a jsem tam spokojená, Michaelovy děti si na mně už zvykly, chci být s nimi." "To chápu", řekla.

Mezitím se vrátil Michael s dětmi…. "Michaeli, Ty už jsi tady. Dovol, abych Tě představila. Michaeli, tohle je moje bývalá kolegyně Silvie, Silvie, tohle je Michael." "Moc mně těší slečno", řekl Michael a podal Silvii ruku. "Mně také", odpověděla. Sedli jsme si a povídali si. Silvie nám vyprávěla, jak můj bývalý šéf propustil některé ze zaměstnanců a jak jich tam je teď hrozně málo… Vím, že to říká i proto, abych se vrátila, ale to já nechci a neudělám.

"Michaeli, nechcete nám Kate zase vrátit?" Jen jsem se na ní nevěřícně dívala, vždyť před chvilkou jsem jí řekla, že mi nic nechybí a že vracet se nebudu a ona s tím jde rovnou za Michaelem! Napjatě jsem čekala, co jí na to odpoví… "Podívejte se slečno, tady slečna Lakeová mi říkala, že velmi ráda pracuje s dětmi, svou nabídku starat se o ty mé jsem jí nabídl a dal jí čas na rozmýšlenou. Mou nabídku přijala a věřte, že kdyby tomu tak nebylo, nenutil bych jí a našel si někoho jiného. Moje děti jí mají rády a zvykly si na ní, já také. Je moc hodná a spolehlivá. Nikomu jinému, než jí bych už svoje děti nesvěřil. Za nic na světě už jí nevyměním, jsem naprosto spokojený." Silvie se na něj dívala a neřekla ani slovo. I já sama jsem byla překvapená tím, co právě řekl. Paris chtěla koupit ještě něco k pití , tak jí Michael vzal s sebou, aby si vybrala, co chce.

Mezitím do mně Silvie hustila poslední slova, která Michael řekl. "Kate, slyšela jsi to? Prý: "Je moc hodná a spolehlivá. Nikomu jinému, než jí bych už svoje děti nesvěřil. Za nic na světě už jí nevyměním, jsem naprosto spokojený." Ten chlap se do Tebe zbláznil, normálně se zamiloval!" "Silvie, prosím Tě, tak to není. Řekl, co si myslí, ale láska to není." "Že ne? A co potom ta slova Za nic na světě už jí nevyměním? Pořád Ti to nedochází? Prober se prosím Tě!" "Nepotřebuji se probrat, ale dobře, pokud je to opravda, tak, jak říkáš, řekne mi to sám." "No dobře, nemusíš se hned čertit!" "Já se nečertím, jen neplánuji dopředu." "Všimla jsem si, však počkej, Michael Ti to brzo poví a Ty mi pak dáš za pravdu. Nezlob se Kate, já už musím jít, ještě se stavím v práci. Tak ahoj a pozdravuj Michaela." "Tak ahoj a neboj, vyřídím mu to."

Když přišel Michael, šli jsme také domů a do večera jsme si povídali a dívali se i s dětmi na filmy. Večer jsem ve svém pokoji myslela na slova Michaela a Silvie. Pořád mi znělo v hlavě to jak Michael řekl: "Nikomu jinému, než jí bych už svoje děti nesvěřil. Za nic na světě už jí nevyměním." A slova Silvie: "Ten chlap se do Tebe zbláznil, normálně se zamiloval!" Možná má pravdu, možná ne…



XVI. kapitola

25. února 2011 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Cesta ke štěstí

Prohlídka Neverlandu



Děti přijely odpoledne a spolu s nimi i dvě zdravotní sestřičky, které tady byly pro případ, že by děti potřebovaly léky…

Michael byl najednou jako vyměněný, celý šťastný vyšel před dům a vítal ty děti s otevřenou náručí. Každé dítě objímal, jako by bylo jeho vlastní. Byl to nádherný pohled. Sestřiček se
ptal na zdravotní stav každého z dětí a zajímal se, jak by jim mohl pomoct. V jeho velkém štědrém srdci je opravdu místo pro všechny. Když se přivítal se všemi dětmi a zjistil vše, co chtěl, pozval hosty do domu…

"Tak děti, vítejte v mém domě, vítejte v Neverlandu", řekl a usmál se na ně. Já jsem se jen dívala na ty děti, jak jsou šťastné a nevěřícně se dívají kolem sebe, asi jako já před měsícem. "Děti, tady strejda Michael se malinko spletl." Podívala jsem se na Michaela, na kterém bylo vidět, že přemýšlí, jestli něco náhodou nezapomněl říct, proto jsem se usmála a pokračovala: "Tohle není dům Neverland, tohle je do slova a do písmene království Neverland, je to tu jako v pohádce děti." "Jako v pohádce?" Zeptala se mně jedna holčička. "Ano, je to tady skutečně jako v pohádce, počkejte, až to uvidíte…"

"Děti, pojďte, dáme si něco dobrého, co říkáte?" "Dobrý nápad, musí být hladové, zajdu říct Líze, ať něco připraví", řekla jsem. Posadily se tady všechny na sedačku, mezi nimi seděl i Michael. Byl tak šťastný, spokojený a plný života, pořád se jen smál a svým smíchem nakazil i děti, ani se nedivím, Michael opravdu dokáže člověka rozesmát. Ty děti, jako kdyby s ním zapomněly na své zdravotní problémy. A to je další věc, kterou Michael dokáže, umí lidi odvádět od jejich starostí a problémů, vím to z vlastní zkušenosti, i mně dokázal podržet, když jsem se vrátila z návštěvy otce. Byl strašný pohled vidět ten dům a otce v takovém stavu. Michael moje vyprávění poslouchal a podržel mně a teď se snaží pomoct těm dětem…

mj

Nad tímhle jsem přemýšlela celou cestu do kuchyně, až hlas Lízy mně vyrušil… "Tak co Kate, jak to tam vypadá?" "Je tu spousta dětí Lízo, Michael je tak šťastný.." "To jsem ráda a co potřebujete?" "Děti mají hlad, připravila by jste jim něco?" "Jistě, že ano, děti mají rády sladké, takže samé dobroty jim připravím." "Dobře, já jim přinesu něco k pití."


"Děti, nesu Vám džus z čerstvých pomerančů."Vzala jsem skleničky a každému ho nalila a podala. Za chvilku přišla i Líza a přinesla dětem palačinky. Když se všechny děti najedly, Michael je proved po celém domě. Ukázal jim všechny pokoje, zahrál jim na klavír, vyprávěl jim, co je na obrazech, které visely na zdi, vzal je do kinosálu a díval se s nimi na filmy a pohádky. Byl slyšet jen smích. Já jsem mezitím, co se dívali na film pomohla Líze uklidit nádobí…

Po filmu vzal Michael děti do zahrady, kde jim ukázal svou vlastní ZOO, vzal je na všechny atrakce a zahrál si s nimi na schovávanou. Domů přišli až večer. Unavené děti šly rovnou spát a Michael mi řekl, že mně čeká ve svém pokoji…

mj

Zaklapala jsem na dveře jeho pokoje a když se ozvalo "Dále", vešla jsem. "Děkuji Kate, že jste přišla, chtěl jsem Vám moc poděkovat, byla jste skvělá, je vidět, že máte děti moc ráda." "Neděkujte Michaeli, to Vy jste byl skvělý, ty děti Vás milují, mohly na Vás oči nechat. Mezi dětmi jste, jak jsem si dnes všimla velmi šťastný." "To máte pravdu… a je tu ještě jedna věc, vím asi na to není vhodná doba, ani příležitost, ale jste tady už měsíc, chtěl jsem Vás poprosit, nemohli bychom si tykat?" Trochu mně to zaskočilo, ale pak jsem si řekla, proč ne? "Dobře Michaeli, pokud si to přejete, ráda přijímám, tak tedy ahoj" řekla jsem a podala mu ruku. Jemně se jí dotknul a řekl: "Ahoj Kate." "Michaeli, platí ten příští týden v nemocnici a dětském domově?" Ano Kate, platí, vše už je zařízeno. Pojedeš se mnou?" "Ano, velmi ráda." "To jsem rád, ale už Tě zdržuji, musíš být unavená, tak už Tě nebudu rušit, hezky se vyspi a ahoj zítra." "Michaeli, Ty mně nikdy nezdržuješ, ale máš asi pravdu, je už pozdě a Ty musíš být taky hodně unavený, tak dobrou noc, hezké sny, ahoj zítra…"

MICHAEL JACKSON SUPER SEXY

24. února 2011 v 21:18 | Nikinka |  Videoklipy


FOR THE LADIES of Michael Jackson

24. února 2011 v 21:06 | Nikinka |  Videoklipy
FOR THE LADIES Já to nekomentuji, bylo by to na hodně dlouho, ale rozhodně si myslím, že stojí za to podívat se na video od začátku až do konce. Ale POZOR, mně se málem dech zastavil, tak ať se to nestane i Vám . Prosím Vás, kdyby to video náhodou nešlo, tak tady je odkaz na video: http://www.youtube.com/watch?v=1ZKbLtJ8bpI



MICHAEL JACKSON - BUTTERFLIES

24. února 2011 v 20:46 | Nikinka |  Videoklipy