Láska

Láska je podivná, chceme-li ji popsat. Je snadné ji cítit, ale je tak prchavá, chceme-li o ní mluvit. Je jako kousek mýdla ve vaně - člověk ho má v ruce, dokud ho nedrží příliš pevně.
Někteří lidé stráví své životy hledáním lásky mimo ně. Myslí si, že ji musí pevně uchopit, aby ji měli. Ale láska jim vyklouzne jako mokrý kousek mýdla.
Držet lásku není nesprávné, ale je třeba naučit se držet ji lehce, mazlivě. Nechat ji letět, když chce. Když může být svobodná, je láska tím, co dělá život plným, plným radosti a objevů. Je tekutinou a energií, která podněcuje mou hudbu, můj tanec, vše. Pokud je láska v mém srdci, pak je všude.
( z knihy Tenec jako sen )
Když láska bolí, je třeba ji léčit. Ne od ní utíkat.
( z knihy Příliš osobní známost )

Leden 2011

III. kapitola

30. ledna 2011 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Cesta ke štěstí

Vzpomínky



I další ráno jsem na Michaela musela myslet. Tentokrát na to, jaké měl dětství, vlastně žádné neměl. Chudák musel zpívat pozdě v noci v zakouřených barech, místo aby spal. Zkrátka jeho otec byl na měj a na ostatní členy skupiny v tomhle směru dost hrubý a bezohledný.

mj

Michael nikdy nepoznal, jaké to je mít krásné bezstarostné dětství a nikdy si nemohl hrát s ostatními dětmi jen tak na písku. O tomhle mohl snít jen ve snu a právě pro to je mě ho moc líto. Jeho otec ho bil, posmíval se mu a zesměšňoval ho...


Myslím, že až v dospělosti, kdy se odtrhnul od skupiny Jackson 5. a rozjížděl soulovou kariéru měl konečně klid a byl pánem svého. Obdivuji ho za jeho štědrost k dětem, ne každý by pro ně udělal to, co Michael. On to dělá velmi rád, chce pomoct všude, kde může. Má své milované fanoušky, kteří jej milují…..


Tak na to, že nejsem sama, která má v životě problémy vzpomínám každý rok. Dnes je to pět let od smrti mé maminky, měla autonehodu, můj otec, který to těžce nesl se odstěhoval a já ho od té doby neviděla. Nevolá, nepíše, bojím se, aby se mu něco nestalo, nikdo o něm nic neví a já si jen pamatuji jak řekl: "Kate, tvoje maminka už tady není, Ty jsi dospělá, už mě nepotřebuješ, takže nemá cenu, abych žil v domě, kde mi všechno Sáru připomíná. Odejdu a sem už se nevrátím….

mj

Tak tato slova byla poslední, která mi řekl. Musela jsem si najít práci, abych se uživila. Zprvu měli místo jen jako brigádnice v restauraci, později jsem si našla práci v mateřské školce, a nyní v knihkupectví, ale chtěla bych opět pracovat s dětmi ve školce, nebo jako chůva. Zkrátka, chci se vrátit k dětem. Myslíte, že se mi mé přání vyplní? Bude Michael spokojený semnou jako s chůvou svých dětí?


Kus betonu s podpisem Michaela Jacksona jde do dražby za 1,76 miliónu korun

29. ledna 2011 v 16:03 | Nikinka |  Novinky
Z pozůstalosti zesnulého zpěváka Michaela Jacksona už se prodalo leccos, ale kousek, který půjde v únoru do dražby v Los Angeles, je jen pro siláky. Pod aukční kladívko se dostane 170 kilogramů vážící kus betonu s otiskem dlaně a nohou popového krále, opatřený rovněž jeho podpisem.

Michael Jackson na archivním snímku z koncertního turné Dangerous v devadesátých letech

Předmět označený Broken Heart Stone bude dražit online aukční síň Nate D. Sanders a aukce skončí 15. února.
Betonový monument vznikl v roce 1984, kdy Jackson udělal otisky pro projekt chodníku slávy v Las Vegas, který se ale nikdy neuskutečnil. Objeven tu byl v roce 2006 v hotelu Riviera, kdy ho odkoupil jeden z hostů, jenž ho za nezveřejněnou sumu v roce 2009 prodal nynějšímu vlastníkovi, Andymu Wilsonovi z Kalifornie.
Wilson se shodou okolností s Jacksonem znal a betonový kus koupil ještě s jeho souhlasem. Aukční síň očekává, že se položka prodá za více než 100 tisíc dolarů (asi 1,76 miliónu korun).

Fotka měsíce

29. ledna 2011 v 11:15 | Nikinka |  Fotky
Ahoj zlatíčka, nevím jestli mi to zítra výjde, protože tady sice budu, ale budu připravovat další kapitoly.... Taže fotku za  měsíc Leden vyhlásím dnes.
Takže je to fotka číslo 1. ( 100 % 3 hlasy ).

mj

II. kapitola

28. ledna 2011 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Cesta ke štěstí

Nabídka



Druhý den ráno při nákupu jídla jsem Michaela znovu potkala… "Dobrý den slečno, jak se máte?" Jsem moc rád, že Vás vidím, chtěl bych Vám poděkovat za tu knihu, sháněl jsem jí po všech čertech, nikde jí neměli Paris má dcera má radost, moc se jí líbila a synovi Princi také, už jsem jim jí musel včera číst…." "Dobrý den pane Jacksone, neděkujte je mou povinností vyhovět zákazníkovi. Náš zákazník, náš pán." Řekla jsem s úsměvem. "Jsem ráda, že se dětem kniha líbila. Je moc hezká a zajímavá, pokud budete chtít, můžete si u nás nechat udělat zákaznickou kartu se slevou na každou knihu." "To by bylo báječné, víte, ve volném čase rád čtu, knihy jsou zajímavé, zábavné a pro mě dobrý relax, když zrovna nemám v plánu nějakou koncertní šňůru." "To Vám věřím, musí to být náročné ale jistě máte velkou radost z přízně Vašich fanoušků, nemám pravdu?" "Ano, máte pravdu je to někdy opravdu náročné, únavné, ale přízeň fanoušku mě těší, miluji je velmi moc…"


Povídali jsme si hodně dlouhou dobu, nabídla jsem mu, jestli si nechce jít sednou někam na kávu… Mé pozvání s úsměvem přijal.


Mezitím, co jsme čekali na kávu, Michael se mě zeptal: "Promiňte, ještě jsem se nezeptal jak se jmenujete?" "Pane Jacksone, promiňte, já na to zapomněla, jmenuji se Kate Lakeová." "Těší mě slečno Lakeová, já jsem Michael Jackson." "Mne také velmi těší pane Jacksone." Zatímco jsem mu podávala ruku, Michael řekl: "Prosím, neříkejte mi pane Jacksone, odteď jsem pro Vás Michael." "Dobře, Vy mi prosím říkejte Kate." Přinesli nám kávu, a my si povídali dál…..

mj
"Kate, chci se Vás zeptat, pracujete v knihkupectví už dlouho?" "Ne Michaeli, pracuji tam asi měsíc, dříve po smrti mé matky jsem pracovala jako brigádnice v restauraci a poté jako učitelka v mateřské školce. Práce, kterou mám teď mě sice baví, ale chtěla bych se vrátit zpátky k dětem…


"Kate, vím, je to asi moc brzy, ale myslíte, že by jste mohla dělat chůvu mým dětem? Stará se o ně moje matka, když jsem na turné, ale chtěl bych mít chůvu, která s nimi bude pořád." "Michaeli, moc ráda bych to pro Vás a Vaše děti udělala, ale je to narychlo, mohu si to ještě do zítřka rozmyslet?" "Jistěže, můžete si to rozmyslet, a já se
Vám pozítří
ozvu dobře?" "Ano, určitě se ozvěte."


Pak musel zpátky domů za svými dětmi, já tam dál seděla a přemýšlela nad tou nabídkou….

Povídka: Cesta ke štěstí I. kapitola

26. ledna 2011 v 8:30 | Nikinka |  Povídka - Cesta ke štěstí
Tuto povídku věnuji všem mým SB a také všem, kteří se sem chodí koukat a číst články - těm moc děkuji, ale tato povídka je věnována hlavně mé nejlepší kamarádce, kterou jsem zde na internetu poznala, a kterou mám moc ráda. Míšo, jsi super holka! Věnuji spoustu svých povídek a tuhle chci věnovat právě Tobě. Tak a teď přeji všem pěkné čtení, doufám, že Vás nezklamu a nebude Vás moje povídka nudit, ba naopak, doufám, že se Vám bude líbit. Takže mojí milí, krásné počteníčko Vám přeji začínáme!


Setkání s hvězdou



Jmenuji se Kate Lakeová, pracovala jsem jako učitelka v mateřské školce, nyní pracuji jako poradkyně v knihkupectví. Pracovat mezi knihami jsem vždycky chtěla. Jako malou mě moc bavila četba a baví mě dodnes. Věnuji se také psaní vlastních knih a práce v knihkupectví je zajímavá. Hodně lidí čte knihy a já jim radím při výběru. Denně potakávám spoustu lidí, ale ten, koho jsem potkala v práci naposled, byl samotný Michael Jackson!


Přistoupil ke mně, pozdravil a řekl: "Promiňte slečno, kde tady najdu literaturu pro děti?" Chvíli jsem oněměle stála a nemohla se vzpamatovat z toho, koho vidím. "Ano, jistě, pojďte semnou, můžete si vybrat, nebo máte na mysli něco konkrétního?" "Ano, chtěl bych koupit své dceři Malého prince, máte jí tady?" "Ano, skvělá volba." Zněla má odpověď. "Tahle kniha je žádaná, počkejte, hned Vám jí donesu."


Donesla jsem knihu, pán Jackson poté jen zaplatil, rozloučil se a odešel.


Po celý zbytek dne jsem myslela jen na Michaela. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že to byl opravdu on! Musela jsem také myslet na jeho milý úsměv, když jsem mu knihu podávala. Tak nervózní, jako v tu chvíli jsem nikdy nebyla….

mj

Tak co, jak se Vám líbila úvodní kapitola? Je krátká, ale ty ostatní už nejsou tak kratičké, tohle byl jen takový malý úvod na začátku .

Tak už je to 19 měsíců :-(

25. ledna 2011 v 22:31 | Nikinka |  Novinky
Dnes je to 19. měsíců, co náš milovaný Michael navždy odešel z tohoto světa. Pro mě je to pořád živé, jako kdyby se to stalo včera. Nedokářu se s tím smířit, moc mi tady chybí... Ale stále věřím tomu, že dokud se bude poslouchat jeho hudba,  Michael bude žít navždy ne jen v naších srdcích. Ale čas se nedá vrátit zpět, my teď musíme věřit jen tomu, že vše dobře dopadne a Murray bude tam, kde už měl být dávno. Ale čtyři roky rozhodně nestačí na to, co udělal ne, čtyři roky vězení, to už nám Michaela nevrátí.


Návštěvnost 29

25. ledna 2011 v 18:37 | Nikinka |  Návštěvnost blogu
Pondělí: 43
Úterý: 46
Středa: 26
Čtvrtek: 41
Pátek: 46
Sobota: 48
Neděle: 37
Celkem: 287

Moc Vám děkuji!!
P.S. Zítra bychom mohli začít vkládat povídku, co říkáte? Sice ještě není dokončená ale celý týden mám prozatím volno - nepíšu žádné písemky, takže bych to mohla dokončit. Snad se Vám bude líbit a bude Vás bavit.

Vzpominka na krale popu

25. ledna 2011 v 10:00 | Nikinka |  Videoklipy